Stopy vedou za hranice...

Státní hranici vroubí pomníčky pohraničníků, kteří zde ve službě položili život. Ať jsou náhledy na službu vojáků PS na hranici dnes jakékoliv, nikdo nemůže popřít fakt, že zde vyhasly mladé životy. Na Novohradsku Klub českého pohraničí léta udržoval pomníček vojína Adama Ruso, který byl prvním mrtvým po přijetí zákona O ochraně státní hranice na úseku jednotky Krabonoš nedaleko přechodu Halámky. Byl ve službě při ochraně hranic zastřelen 30. září 1951. Zůstala po něm žena a tři malé děti.

Dnes předseda novohradské oblastní rady Ján Dortovič a členové klubu shánějí peníze na obnovení pomníčku. Kdosi ho vandalsky zničil... Na podrobnosti jsem se zeptali Jána Dortoviče.

Kdy ke zničení pomníčku došlo?

Tato vandalská událost se stala někdy mezi 28. říjnem a 2. listopadem tohoto roku. Celá věc je stále v šetření policie ze Suchdola nad Lužnicí, zatím výsledek neznáme.

Určitě máte svůj názor, jak k vandalskému činu došlo...

Podle našeho šetření vedou stopy poškození a odnášení zbytků pomníčku i kytic položených 28. října a dalšího příslušenství směrem ke státní hranici s Rakouskem.

Stopy tedy vedou za hranici?

Pravděpodobně je to dílem mladé generace neofašistů z druhé strany. Ale to je jen naše domněnka. Všechno tomu však nasvědčuje. Kdyby to udělal někdo od nás, tak by věci z pomníčku byly roztroušeny směrem do vnitrozemí k obci Krabonoš.

To je první zkušenost podobného druhu?

Není. Něco podobného se také stalo u kolegů na Volarsku. I tam došlo k poškození podobného pomníčku padlého vojína Kočího. Ale nerozdíl od devastace u nás, tam ho kdosi polil červenou barvou. Takové věci se tady v jihočeském pohraničí v poslední době objevují.

Proč až po více než dvaceti letech od otevření hranice?

Jedním z důvodů je zřejmě fakt, že v této oblasti byly vytěženy veké části lesa a tím došlo k otevření celého prostoru. Kolem pomníčku vojína Rusko vede také turistická stezka. Víme ale i o tom, že ze strany některých skupin lidí není k naší republice a jejím obyvatelům dobrý poměr. Obzvlášť v poslední době.

Jak se to projevuje?

Máme takovou zkušenost, že ještě donedávna jsme měli dobrou spolupráci s představiteli přeshraniční rakouské obce, ale v poslední době to usnulo. Neznáme důvod, ale chceme co nejdříve opět navázat kontakty.

Jak chcete postupovat dál?

Šetření tohoto vandalského činu je věcí policie. My však rozhodně chceme pomníček Adama Ruso znovu obnovit. Máme v tom podporu veřejnosti, přidává se k nám celá řada lidí. Někteří se už dokonce hlásí, že by přispěli i na účet obnovy pomníčku. My jsme zatím k tomu nepřistoupili. Pomníček chceme do výročí zastřelení Adama Ruso 30. září v příštím roce opravit vlastními silami. Musíme ale vyřešit ještě majetkoprávní vztahy, protože se nachází na území Obecních lesů Nová Ves nad Lužnicí.

(c) AUTOR:  Vít ŘEZÁČ  

10. rota 2. praporu 15. brigády Pohraniční stráže u zaniklé obce Krabonoš.

Rota se nachází poblíž řeky Lužnice, cca 800 m od státní hranice. V současné době (r. 2007) je celý areál opuštěn a nabízen jako brownfield.

Okres: Jindřichův Hradec

GPS: 48°48'25.198"N, 14°56'51.382"E

AKTUÁLNÍ ZPRÁVA - díky sbírce a fin.příspěvků od dárců je již vyrobena nová 

žulová deska pomníku. Viz.fotografie z prosince 2013.

ZAJÍMÁ VÁS VÍCE ?

10.rPS Krabonoš - Diskuze k vandalskému činu. 

Pohraničník Adam Ruso - Příběh z 30.9.1951

Sraz byl fajn, sraz byl náš…

Ahoj! Ze srazu bývalých příslušníků Pohraniční stráže ČSSR. 

Naši chlapi zaplnili polovinu sálu restaurace na Admiře, přítomna byla i manželka bývalého velitele čety ze Železné a z Nemanic Radka T., Vlasta. Ne jako dozor, ale jako řidič. Přeci jen nemůže svého manžela nechat, aby se mezi kámoši trápil u nealkoholického piva. Konečně se dá při té příležitosti před vánoci v Praze i něco nakoupit. I když-za přechodem v Lískové-Waldmünchenu, je určitě víc možností, než v naší předražené matičce měst. A to i přesto, že jsme dostali jako předvánoční dárek od našich milých pánů z ČNB, jedno euro za 28 kaček.

Srazu se zúčastnili péesáci napříč věkovým průměrem a místem svého vojačení. Opět se semlelo historek a zážitků, že by to vydalo na půlku knihy. Co také čekat, když je člověk mezi svými, alespoň na pár hodin vzdálen běžným starostem. 

S Petrem S. jsme dali dohromady uniformy a na sraz jsme si dovolili přijet „řádně ustrojeni“. Tedy až na mé černé polobotky, které s mundůrem příliš neladily. Ale čert je vezmi. Na příští setkání přivezu z chalupy původní, pěkně ošlapané. 

Účastníky srazu telefonicky pozdravil Petr Motejl, který si se svobodníkem Ulrychem, zavražděným před vánoci roku 1964 na Železné, vyměnil tehdy službu. Příští rok bude této smutné události již padesát let. Tichou vzpomínku jsme věnovali i těm, kteří mezi námi již nejsou a na letošní sraz se tak těšili: Ivanovi Soukupovi a Pavlovi Mikotovi. Čest jejich věčné památce!

Abychom ale nekončili smutně, řekli jsme si, že sraz uskutečníme opět příští rok, v přibližně té samé době a pokud to neviditelná ruka trhu dovolí, i v té samé restauraci. Mezi tím ovšem plánujeme výpravu k pomníku padlých pohraničníků na Cínovci, a to na léto roku 2014. Všichni zájemci o tuto akci o ní budou včas vyrozuměni. 

S pozdravem všem:

 Zdeněk Nagovský, bývalý četař PS

ZAJÍMÁ VÁS VÍCE ? 

Setkání PS Praha  8.prosinec 2012 

Setkání PS na linii Praha-Ostrava  30.dubna.2010

STAŇ SE PŘÍSLUŠNÍKEM POHRANIČNÍ STRÁŽE

...náborová brožura z 80-tých let  :-)

Strana 1

Strana 2

Strana 3

Strana 4 

Strana 5 

Strana 6 

Strana 7 

Strana 8 

Strana 9 

...Nábor se prováděl i na "druhé straně". 

Náborový plakát k Bundesgrenzschutz 

Náborový plakát k BGS

Zajímá vás více? 

Výcvikové zařízení Pohraniční stráže

ZDROJ: brožura (.zip)

VZPOMÍNÁME - vojín Miloš Kukla

Tragická smrt v pohraničí:  Miloš Kukla - 27.11.1979

Stručná historie ostrahy hranice NDR - Československo

Ostraha státní hranice NDR - Československo 1946-1968.

Bezprostředně po skončení 2.světové války se státní hranice Československa s Německem vrátila do původní podoby, tak, jak byla v letech 1918 - 1938. 

Ostrahu 440 km dlouhé hranice východní částí Německa s ČSR prováděla za dohledu sovětské okupační armády Pohraniční policie Sasko. Hlavním úkolem bylo zabránit činnosti pašeráků. Bylo vytvořeno 66 stanic pohraniční policie, každá v síle 10 policistů.

V společném prohlášení vlád NDR a Československa ze dne 23.června 1950 (tzv.Pražská deklarace) se uvádí,že "přesídlení (odsun) Němců z Československa je neměnné,spravedlivé a konečné řešení" a že obě strany jsou bez dalších územních nároků. Na čs.straně v r. 1952 byla postavena Děčínská brigáda střežící státní hranic proti Německé demokratické republice (NDR). Brigáda se skládala z velitelství, z pohraničních praporů, rot a jednotek přímo podřízených velitelství brigády.

21.května 1956 byla mezi vládou NDR a Československa podepsána dohoda o spolupráci a vzájemné pomoci v rámci společných pohraničních záležitostí.

V roce 1960 pak došlo k vyhlášení Československé socialistické republiky.

V roce 1966 bylo z čs.strany takzvané vojskové střežení hranic s NDR zrušeno, což vedlo ke zrušení karlovarské a děčínské brigády. Jejich úseky a úkoly převzali pohraniční oddělení veřejné bezpečnosti (PO VB).

Ostraha státní hranice NDR - ČSSR  1968 - 1989.

V lednu 1968 byl zvolen do vedení KSČ Alexander Dubček a v ČSSR začal program liberalizace a demokratizace společnosti. Vláda zrušila cenzuru tisku, byly povoleny zahraniční cesty i na Západ a byly zahájeny ekonomické reformy. Tento pokus o vytvoření socialismu s lidskou tváří je znám jako tzv.Pražské jaro.

Země Varšavské smlouvy se cítily tímto vývojem ohroženy a bylo rozhodnuto o vojenské invazi do Československa.

Ze strany NDR byly poskytnuty dvě vojenské divize NVA, které byly připravovány na vniknutí přes státní hranice v oblasti Krušných hor.

20.srpna 1968 byl vydán rozkaz č.44/68 MfNV o vytvoření 12.hraniční brigády v síle 2000 mužů,která měla posílit hranici NDR-ČSSR a zabezpečit ji vojskovým způsobem. Tento systém trval až do 17.září 1968, kdy bylo posílení ukončeno.   

Od 15.1.1972 byly pro občany NDR zavedeny nové cestovní pasy a byl vytvořen bezvízový styk s

ČSSR (s Polskem byl zahájen bezvízový styk již od 1.1.1972).

Občané NDR mohly tedy spontánně a bez omezení cestovat alespoň do Polska (což bylo omezeno

30.října 1980) a do ČSSR (zde došlo k omezení 3.10.1989).

Krátce před otevřením hranice mezi NDR a NSR 9.listopadu 1989, prchalo velké množství občanů NDR do polské Varšavy a československé Prahy, kde se snažili získat azyl na ambasádách NSR a mít poté možnost vycestovat do Spolkové republiky. Vláda NDR na tyto skutečnosti reagovala mimo jiné i posílením ostrahy hranice s ČSSR, neboť zde docházelo k strmému nárustu nelegálního přechodu hranic. 
Jednalo se v podstatě o poslední akci tohoto druhu, neboť po 17.listopadu 1989 došlo k politickým změnám i v Československu... 

Velitelství pohraničních jednotek NDR střežících hranici s ČSSR bylo ve městě Pirna.

Velitelé Grenzbrigade ČSSR "Walter Breitfeld"

Podplukovník Klaus Long 

Podplukovník Herbert Schwamm (01.04.1962 - 31.07.1969)

Plukovník Ernst Blaschka (8.01.1969 - 31.10.1984)

Plukovník Helmut Beck (01.11.1984 - 1990) 

ZDROJ:  http://www.grenzkommando.de/

ZAJÍMÁ VÁS VÍCE ?

Pohraniční vojska NDR  Grenztruppen der DDR

Hraniční mezník 13/9 NDR-ČSSR  Začátek (či konec) železné opony u nás

Podzim 1989 v NDR    Jak se bortila německá železná opona

Družba s pohraničníky NDR :-)  Treffpunkt Pabstleithen DDR

Setkání pohraničníků v Praze - prosinec 2013

           Vážení kolegové. 

Dovoluji si Vás pozvat na tradiční již 6. setkání bývalých členů Pohraniční stráže z Prahy a okolí. Stejně tak jsou zváni i naši příznivci nebo zájemci o historii československých ozbrojených sil. 

Setkání proběhne v sobotu 14. prosince 2013 od 16.00 hod. v Praze 8, v restauraci v areálu s.k. Admira, která se nachází v ulici Na pecích 1044/46, cca 10 min. chůze od stanice metra C Kobylisy. 

Jak známo, politiku na srazech neřešíme, spíše si v hojné míře dopřáváme vzpomínky, vyměňujeme si názory na různé situace, které u PS v průběhu jejího fungování nastaly, a měníme různé reálie nebo knihy.

Z Admiry se stala opět hospoda, na kterou jsme byli zvyklí. K pití je Staropramen nebo Kácov, mimochodem slušné pivo, které jsem u příležitosti rezervace, ochutnal. Na jídle se domluvíme na místě. V restauraci se opět kouří.

Na shledanou s Vámi se těší pořadatelé Zdeněk a Petr!

Pokud chcete cokoliv upřesnit nebo se informovat, 

můžete "mailnout" na: zdenek.nagovsky@atlas.cz

ZAJÍMÁ VÁS VÍCE ? 

Reportáž ze setkání PS v Praze:  8.prosince 2012

Pietní akt u příležitosti tragické smrti vojína PS Miloše Kukly.

Kliknutím na foto obrázek zvětšíte.

Pietní akt u příležitosti tragické smrti pohraničníka Miloše Kukly se koná 30.11.2013 v 10.00 hod.

Bližší informace: Místo a datum

ZAJÍMÁ VÁS VÍCE ?

Tragický incident v pohraničí 27.11.1979 Zadní Chodov 

BOJ O POHRANIČÍ - vychází nová kniha.

Emil Hruška dvakrát v edici Magnetka Daniel Strož Úvodem nutno předeslat, že ediční řada Magnetka, na jejímž vydávání se podílí nakladatelství Epocha společně s Pražskou vydavatelskou společností, navazuje od roku 2007 na někdejší, dnes již vpravdě legendární knižní edici Magnet, věnující se kdysi převážně popularizaci literatury faktu a novodobé historie. Doplňovat k tomu asi nemusím, že některé svazky bývaly tematicky poznamenány momentálním politickým vývojem. Prvním šéfredaktorem Magnetu hned po jeho vzniku v roce 1965 byl básník Jaromír Hořec, a to až do počátku let sedmdesátých, kdy se stal autorem samizdatu, posléze i různých exilových tiskovin a mj. začal též spolupracovat s mým vydavatelstvím Obrys / Kontur – PmD v Mnichově. Ve vedení této více méně periodicky vycházející knižnice ho pak nuceně vystřídali Gustav Hajčík, Josef Gajda a postupně mnozí jiní, kteří přesto vesměs veleúspěšně pokračovali i v dalších desetiletích. Tenkrát skromná sešitová (odborněji vyjádřeno brožovaná) a číslovaná řada dosahovala totiž jednotlivými tituly nákladů až téměř dvou set tisíc výtisků. Ještě během roku 1989 ji prodávali po šesti až osmi korunách československých.

V současné Magnetce, knížkách výjimečně velmi profesionálně připravovaných (čímž míním též jazykově bezchybně!) a na rozdíl od dřívějška s úhlednou pevnou vazbou, bylo doposud vydáno něco přes třicet titulů. Mne z toho množství upoutaly obzvlášť tituly dva, oba od autora Emila Hrušky, a hlavně z následujících důvodů: Hrušku znám osobně, poznal jsem jej brzy po převratu, a později – v letech 2004 až 2009 – zaměstnával ve funkci poslaneckého poradce v Evropském parlamentu. Obeznámen jsem zároveň dost obstojně s celkovou Hruškovou tvorbou, která má velmi široký záběr; tedy nejenom s jeho někdy opomíjenými verši a naproti tomu čtenářsky úspěšnými povídkami, z nichž některé vyšly i v němčině, ale taktéž se skutečně obsáhlou činností publicistickou. Především pak o tom, co se speciálně dotýká jeho pojetí nedávné české (československé) minulosti, mohu prohlásit, že jím bylo zpracováváno s pomocí dalekosáhlých rešerší v archivních dokumentech a v zodpovědném přístupu k nim. Hruškova kniha, kterou chci stručně zmínit jako první, má název Převedu vás… Na onen svět a skrývá v sobě tři hrůzyplné, ale autentické případy poválečného převaděčství. Právě takového, jehož zneužily nejodpornější hamižné lidské hyeny k tomu, aby stovky důvěřivců, kteří ať už z jakýchkoli pohnutek chtěli přejít státní hranici na Západ, připravili nejenom o peníze a cennosti, ale i o životy. Zatím co o primitivním masovém vrahovi a sadistovi Hubertu Pilčíkovi bylo už možné leccos se dočíst (ačkoliv nikde tak dopodrobna jako u Hrušky), o následujících dvou případech čtenáři nejspíš ještě neslyšeli. Ocitnou se v nich pro změnu v prostředí protektorátní a těsně poválečné herecké smetánky, stejně jako poté mezi falešnými partyzánskými „hrdiny“, ve skutečnosti ale bestiemi s cílem své oběti okrást a zavraždit. A co je také na knize zajímavé: Všechny ty události se do jisté míry prolínají!   Druhou Hruškovou knihou v Magnetce je Boj o pohraničí s podtitulem Sudetoněmecký freikorps v roce 1938. Tu považuji za obzvlášť přínosnou publikaci k nedávnému 75. výročí Mnichovského diktátu, hodnotnou podobně jako tomu bylo u jeho obšírných Sudetoněmeckých kapitol, mnou ještě coby europoslancem finančně dotovaných před pěti lety.  Mnohem přístupnější formou než tehdy (hodilo by se snad napsat formou méně vědeckou, čili populárnější) popisuje zde autor průběh definitivního zániku první Československé republiky, jemuž předcházelo na základě mnichovského diktátu krvavé anektování pohraničního území nacisty. Četnými fakty potom Hruška znovu dokládá, že „druhá světová válka začala v září 1938 bojem o československo-německé pohraničí“ a vzdává hold všem našim obráncům, „kteří se tak stali prvními hrdiny“ následné brutální válečné vřavy.  Jde o vpravdě jedinečné čtení, které jistě přispěje k pozdvižení v posledních letech značně upadající národní hrdosti! Anotace knihy. Neblaze proslulá paravojenská formace – Sudetoněmecký dobrovolnický sbor – vznikla a působila v česko-německém pohraničí během dramatického podzimu 1938. Teroristické, sabotážní a diverzní akce Freikorpsu měly ve spojení s masivní propagandou sloužit Hitlerově zahraniční politice jako nástroj ovlivňování veřejného mínění, zastrašování českého obyvatelstva v pohraničních oblastech a možného nátlaku na britskou a francouzskou vládu.  Publikace popisuje organizační, personální a materiální aspekty Freikorpsu, mapuje jeho nejdůležitější operace a přibližuje jeho hlavní aktéry. Specifickou část představuje vylíčení konkrétní činnosti formací Freikorpsu na Ašsku, které bylo již 21. září 1938 obsazeno nacisty za přímé účasti pravidelných vojenských jednotek Říše. Na kontě poměrně krátké existence Freikorpsu zůstalo vedle materiálních škod více jak 100 zabitých Čechů a přes 2000 zavlečených do Německa… Zdroj:  http://www.blisty.cz/  Prodej knihy:  https://www.kosmas.cz/knihy/188354/boj-o-pohranici/

ZAJÍMÁ VÁS VÍCE ? 

Kniha - E.Hruška  Převedu vás na onen svět

E.Hruška - jako bývalý pohraničník Na Starým Mohelně, na státní hranici...

Vydané knihy Emila Hrušky

Kuriozní článek E.H. v Literárkách   K.H.Frank - Na veverky nestřílet! 

Setkání pohraničníků v Ostravě - listopad 2013

Bývalí pohraničníci a sympatizující se opět setkají na srazu v Ostravě, který je plánován na pátek 29.11.2013 v 17:00 hodin, místem konání je tradičně Restaurant Havránek v O-Zábřehu. 


Pozvánku si můžete zobrazit tady:  Setkání PS v Ostravě 29.11.2013

(c) Pozvánka:  Ladislav

Lokalizaci najdete tady:  Restaurant Havránek

Další informace budou k dispozici na Facebookové skupině Pohraniční stráž nebo na diskuzní skupině webu Lidé.cz PS OSH  ,případně se můžete dotazovat na mé mail.adrese: ADMIN weblogu Pohraničník .



S pozdravem 

blogující pohraničník Zdeněk

ZAJÍMÁ VÁS VÍCE ?

Srazy pohraničníků v Ostravě:  Fotogalerie 

Hranice v německém filmu (NSR, NDR)

Na pohraničních oblastech ulpívá většinou zvláštní image a často přitom převažují negativní úsudky. S pohraničím bývají spojovány nejen představy o provinčnosti resp. zaostalosti za centrální oblastí, ale také pocity nejistoty, nejednoznačnosti a ohrožení. 

Přes blízké hranice může přece pronikat všechno cizí a mizet to vlastní. A často bývá průběh hranice stejně sporný jako etnická příslušnost lidí, kteří v daném místě žijí.

Pro většinu lidí na Západě končil svět u této hranice, jejich zájem o to, co leží za ní, byl nepatrný. 

Ale také z hlediska československého vnitrozemí se pohraničí jevilo jako neatraktivní a zatížené problémy.

 

Slib. 

Režie: Margarethe von Trotta
SRN 1995 

V roce 1961 začíná v Německu, respektive především v Berlíně, jeden z nejpozoruhodnějších experimentů v historii – stavba zdi. Německý národ, který nepříliš dlouho předtím chtěl společně dosáhnout nadvlády nad světem, je během krátké doby rozdělen na národy dva. Hranice mezi východním a západním Německem pak nadlouho rozdělí nejen ideologie, ale také rodiny, milence, přátele a nepřátele. 

O přesně takový „hraniční“ osud jde v dramatu německé režisérky Margarethe von Trotta Das Versprechen /Slib/. Milenecká dvojice Sophie a Konrad plánuje společně s přáteli útěk na Západ – kanalizací se chtějí dostat z východního do západního Berlína. Konrad je ale při pokusu o nezákonné opuštění republiky zatčen pohraniční stráží, a tak zůstane ve východní části města. Uplyne sedm let, než má Konrad v létě roku 1968 možnost jet jako mladý vědec na kongres do Prahy, a tak se téměř legální cestou znovu setkat se Sophií. Shledání obou by vedlo téměř k happyendu, kdyby právě v té době nedošlo k násilnému potlačení Pražského jara. Uprostřed revoluční vřavy se cesty Sophie a Konrada znovu rozejdou, ale Sophie odjíždí z Prahy těhotná. 

Hranice a sousedství.

Hraniční situace ve filmu se vztahuje spíše na hranici mezi západním a východním Německem než na hranici německo-českou. Tehdejší Československo je tu zobrazeno spíše jako brána k Západu, protože tato země na konci 60. let usilovala o mnohem humánnější socialismus než bývalá Německá demokratická republika. Vzájemné hranice mohli lidé z obou stran v podstatě bez problémů překračovat. Také sousedský vztah Čechů k západnímu a východnímu Německu je ve filmu zobrazován jako stejný a nestranný. Skutečné překročení německo-českých hranic ve filmu vidět není, je spíše znázorněno prostřednictvím Konradova vycestování do Prahy. 

Hranice mezi východním Německem a Československem se jeví ve filmu jako mnohem neproniknutelnější než hranice mezi východním a západním Německem. 

Charaktery a klišé.

Film Das Versprechen působivým způsobem ukazuje, jak rozpolcené byly životní situace na obou stranách německo-německé hranice, ale i v bývalém Československu. Zobrazování agentů německé tajné policie Stasi je plné známých klišé jako v mnoha jiných filmech o této době. Jen Konrad je velmi dobrým příkladem svobodného ducha, který navzdory zcela absurdním událostem a své velké lásce na Západě nedokáže opustit svou vlast – kvůli své víře, své rodině a své domovině. Sophie je naopak svobodný duch, který nemá co ztratit a především nechce být uvězněný. Při vzájemném setkání dvojice v Praze se „Čech“ stává přítelem a pomocníkem, který by pro lásku mileneckého páru udělal všechno. Také atmosféra v Praze je zobrazována jako mnohem pestřejší a šťastnější než atmosféra v NDR. 

Látka, z níž jsou utkány sny.

Režie: Alfred Vohrer
SRN 1972 

Frankfurt nad Mohanem/ Praha rok 1968 – zatímco v jednom městě panuje pokojný všední den, do druhého města vjíždějí tanky. Německý film Látka, z níž jsou utkány sny propojuje životní příběhy ze západní a východní Evropy se špionážními prvky ve stylu Jamese Bonda a se shakespearovským dramatem. V uprchlickém táboře v Neurode u německých Brém se všechny příběhy střetávají – jedenáctiletý český chlapec Karel, který na útěku osiřel, Irina (v podání Hannelore Elsner), která následuje svého uprchlého snoubence, „přeběhlíka“, a novináři Walter a Bertie, kteří v uprchlických dramatech větří dobrý námět na reportáž. Po pokusu o únos a po brutální vraždě se protagonisté zaplétají do stále složitější špionážní sítě, protože vražda byla jen malou částí skládanky v mezinárodní aféře mezi CIA, KGB a německou civilní kontrarozvědkou BfV (Spolkový úřad pro ochranu ústavy). 

Neproniknutelná hranice

Hranice mezi západním Německem a Československem nebyla nikdy tak neproniknutelná jako v oněch dobách, což je patrné i ve filmu Látka, z níž jsou utkány sny. Film německého režiséra Alfreda Vohrera zpracovává tematiku hranic a uprchlíků tehdejší doby a zobrazuje domnělou ignoranci Západu vůči tomu, co se dělo v Československu. Ukazuje celé spektrum charakterů mezi uprchlíky a přeběhlíky, kteří jsou zkoušeni osudem a zaplétají se do špionážní činnosti. 

„Dobří Češi" a „ziskuchtiví západní Němci"

Západní Němci jsou ve filmu vykresleni jednostranně záporně jako arogantní, ignorantští a ziskuchtiví lidé. Obraz Čechů je naopak veskrze kladný – dobrotivý český otec, který dá všechno za to, aby jeho syn Karel mohl vyrůstat ve svobodě, Karel, zdvořilé a milé dítě, které je lehce zmatené a vystrašené událostmi, a Irina, překrásná, důvěřivá a obětavá mladá žena, která by udělala všechno pro to, aby znovu uviděla svého milovaného snoubence. Film Látka, z níž jsou utkány sny se pokouší o kritický pohled na intriky tehdejší politiky a tisku. Je napínavý a zároveň i zábavný, promyšlený a nevypočitatelný.

Noc v pohraničním lese.

Režie: Kurt Barthel
NDR 1967/ 68 

Film Nacht im Grenzwald /Noc v pohraničním lese vypráví příběh dvou chlapců v nacistickém Německu roku 1936. Celkově je Nacht im Grenzwald spíše filmem o dospívání (žánr „coming of age“). Jde tedy o jakýsi dokument, který pojednává hranici jako téma ovlivňující lidský vývoj protagonistů.Film začíná projevem nacistického funkcionáře k žákům jedné školy v německo-českém pohraničí. Funkcionář doslova říká „dort drüben, bei den Tschechen“, což česky zhruba znamená „tam na druhé straně, u Čechů“. To vsugerovává jasné zeměpisné i lidské vymezení. Formulace „dort drüben“ /tam na druhé straně/ ozřejmuje, že Němci a Češi se nacházejí v bezprostředním sousedství. Paradoxně se však v celém filmu neobjeví ani jeden Čech, všechny postavy jsou Němci. 

Hlavní postavy, chlapci Albert Klose a Fritz Brüggemann, vnímají hranici jako něco pozitivního. Překročení hranice znamená záchranu před pronásledováním ze strany nacistů. Hranice tedy vzájemně nerozděluje ani tak státy, jako spíš systémy myšlení, víry a konání. Z německé i české perspektivy je hranice předmětem propagandy. Nacisté ve filmu důsledně používají pro české země označení „Tschechei“, tedy propagandistický pojem, který Češi vnímají negativně. „Z druhé strany hranice“ přichází – z perspektivy nacistů – jen to špatné (antifašistické letáky, disidenti atd.).

Hranice a sousedství

Německo-české sousedství jako takové není tématem tohoto filmu. Česko je prostě místem, kde jsou „komunisté“. Češi a komunisté jsou tím stavěni na roveň. Hranice jako taková je ve filmu přítomna spíše implicitně. Není vidět žádná pohraniční stanice ani závora, jedině skála odděluje Česko a Německo. Hranice se jeví jako něco málo uchopitelného, spíše jako koncept než geografická a/nebo státoprávní administrativní linie.

Charaktery a klišé

Zobrazení nacistů je plné známých klišé, postavy působí chladně a nelidsky. Obecně jsou charaktery strnulé a málo živé, dialogy působí prkenně. Komunisté jsou označováni za „podlidi“, chlapci mají být tvrdí a sportovní, při venkovních hrách mají žáci „tvrdě a neúprosně“ bojovat. Film tedy nejen příkladně ukazuje, jak se utvářely postoje mládeže v nacistickém Německu, ale také to, jak stereotypně byla tato doba filmově zobrazována v bývalé NDR.

(C)  Tatyana Synková

ZDROJ:  http://www.goethe.de/

Youtube VIDEO: Grenze zwischen Hof und Plauen

http://www.youtube.com/watch?v=ZG9A4T6LJeM 

ZAJÍMÁ VÁS VÍCE ?

Filmy o Pohraniční stráži:  Stručná filmografie

Filmová hranice:  Šumavská Kvilda