10. října 2012

Historie Hudby PS.

Historie Hudby Pohraniční stráže.

Hudba Pohraniční stráže byla založena v r.1951 pro  potřeby Vojenského učiliště  Pohraniční a Vnitřní stráže (PVS) v kasárnách Jana Roháče z Dubé v ulici 28. pluku v Praze Vršovicích. Na tomto učilišti se připravovali důstojníci pro nově vznikající Pohraniční stráž. Hudba PS, stejně jako celá Pohraniční stráž podléhala Ministerstvu vnitra.



 

Do funkce kapelníka byl 10. června 1951 jmenován staršina Jaroslav Kramer  a jeho prvním úkolem bylo vytvořit kádr hudebníků tak, aby zvládli služební repertoár a několik pochodů. K 1.září 1951 bylo k hudbě přiděleno 31 vojáků  hudebníků-amatérů. Zkušebna byla prozatímně zřízena v kinosále kasáren Jana Roháče z Dubé. Později bylo pro hudbu uvolněno místo v prostorách bývalého skladu  Na Přípotoční. Zde si zřídila novou zkušebnu a několik místností potřebných pro její provoz. Zásadním problémem se stal nedostatek hudebních nástrojů a také neobsazení některých nástrojových skupin, především bicích, tub a doprovodných nástrojů. K těmto skupinám se tedy přeškolovali hudebníci od jiných, nadbytečných nástrojů. Chybějící nástroje se zakoupily z peněz získaných od ministra  Národní bezpečnosti.
 

Hudba plnila výhradně úkoly související s výchovou důstojníků Pohraniční a Vnitřní stráže a Sboru národní bezpečnosti. Zajišťovala denní rozvod do zaměstnání, rozdílení stráží, čepobití, večerku, tělovýchovné akademie, slavnostní přísahy a vyřazení absolventů, nácviky učiliště na přehlídku ve Vodochodech. V neděli dopoledne pořádala veřejné koncerty a k obědu vyhrávala frekventantům učiliště. Bohužel v roce 

1953 kapelník podporučík Kramer vážně onemocněl se sluchem a hudba  se na krátké období ocitla bez velení. Hrála jen při služebních akcích pro potřeby učiliště.
K 1. říjnu 1953 nastoupil do funkce kapelníka nadporučík Evžen Mates. Jeho snaho bylo vytvořit opravdu reprezentační hudební těleso. Velení školy však nejevilo o podobný orchestr žádný zájem a  hudba vystupovala povětšinou na plesech, či tancovačkách v obsazení malého tanečního orchestru. Kapelník v této nelehké době požádal o přeložení a na jeho místo nastoupil 1. listopadu 1954 již zkušený vojenský hudebník podporučík Jan Moucha.






 Orchestr, který v té době sídlil na Moravě v městě Olomouci, přebíral v dezolátním stavu. Z původních 31 hudebníků jich zbylo 19. Hudba byla podřízena veliteli velitelské roty a členové hudby byli zařazováni do běžné vojenské činnosti. Archiv v té době neexistoval. Bylo nutné začít prakticky od začátku. Shánět nové hudebníky a přesvědčovat je, aby podepsali delší vojenský závazek, čímž by se získal poměrně stálý stav hudby.  Spolu s archivářem hudby Aloisem Dýbalem sestavil Statut hudby PS, který byl schválen Hlavní správou Pohraniční stráže (HS PS). Tím byla hudbě zajištěna možnost pravidelných zkoušek a hlavně stálý stav 36 hudebníků. 15. listopadu 1955 složila Hudba PS zkoušky v československém rozhlase Ostrava. Byla tím uznána způsobilou pro vystupování v jeho pořadech.
 

V roce 1957 se hudba z rozkazu ministra vnitra stěhovala z Olomouce do Vojenského učiliště PVS v Bruntále. Hudba Pohraniční stráže již   neplnila jen úkoly spojené s výchovou žáků učiliště, ale brzy ji znali všichni obyvatelé Bruntálu, kde pořádala veřejné koncerty a spolupracovala s amatérským divadelním souborem.



 

15. září 1963 se stal kapelníkem Hudby PS kapitán František Navrátil, který do 31.7. 1964 vedl hudbu spolu s kapitánem Mouchou, jenž  později odešel na zasloužený odpočinek.
Novému kapelníkovi se povedlo  stabilizovat stav hudby na 36 hudebníků, z nichž byla polovina praporčíků s odborným vzděláním a zbytek tvořili zkušení hudebníci,  kteří byli výbornými interprety dechového žánru.
 

V listopadu 1965 byl vydán rozkaz MV číslo 41 o podřízenosti Pohraniční stráže a Ministerstva vnitra  k Ministerstvu národní obrany (MNO). Současně bylo zrušeno Vojenské učiliště PVS v Bruntále. Nastalo jedno z nejkritičtějších existenčních období hudby PS. Inspektoři hudeb MNO měli zájem na zrušení Hudby PS a dělali pro to vše možné. Zjišťovali kvalitu orchestru zkouškami z hudební teorie, dějin hudby a harmonie.  Po mnoha jednáních byla hudba přidělena pod patronaci MNO ve Vyškově. Nastaly  nemalé problémy s byty pro příslušníky hudby  a jejich rodiny a proto se někteří hudebníci rozhodli pro přeřazení a převelení  k útvarům na Bruntálsku nebo odchod do zálohy. Z původního orchestru zůstalo pouze torzo a vše nasvědčovalo tomu, že Hudba PS bude úplně zrušena. Záchranou byl velitel pohraniční brigády v Plané u Mariánských Lázní plukovník Václav Beneš spolu s velitelem praporu  v Březové u Sokolova podplukovníkem Vojtěchem Šimoníkem, kteří dokázali nabídnout podmínky pro zachování a  potřeby hudby. Představitelé města Sokolov  pomohli vyřešit otázku  bytovou.



 

Tak se hudba ocitla u spojovacího praporu v Březové u Sokolova v počtu kapelník, tři praporčíci, z toho praporčík Žáček byl do 31. srpna 1967 veden  jako zástupce kapelníka, a šest vojáků základní služby. 1. září 1967 nastupuje   na místo zástupce kapelníka nadpraporčík Hájek, kterého o rok později střídá   podpraporčík Rudolf  Rydval.
 

Opět se začínalo od začátku. S nízkým počtem muzikantů a nedostatečným archivem mohla první úkoly hudba plnit jen za vydatné pomoci kapelníka Posádkové hudby Karlovy Vary kapitána Mrštíka, který často půjčoval různý počet hudebníků.
 

Stav muziky byl doplňován vojáky základní služby. Od roku 1967 byla Hudba PS postupně doplňována čerstvými absolventy Vojenské hudební školy Víta Nejedlého v Roudnici nad Labem.


Rozkazem ministra vnitra č.66. ze dne 23.12.1970 se  k 1.lednu.1971 Pohraniční stráž  převedla zpět k Ministerstvu vnitra.
 

Potvrzením označení „hudby cestovatelky“ byl rok 1973 ve kterém byla ke dni 20.7. 1973 Hudba PS převelena na Moravu k Důstojnické škole Pohraniční stráže v Holešově. Každý ženatý hudebník měl  možnost nastěhovat se do nového bytu. Do Holešova sice nešli  všichni vojáci z povolání, ale v porovnání s předcházejícími stěhováními jich bylo nesrovnatelně víc (18 praporčíků a 12 vojáků základní služby). Tím byla novému náčelníkovi Hudby  PS nadporučíku Rudolfu Rydvalovi z části usnadněna práce. Z holešovského působiště sice ještě odešlo několik vojáků z povolání do zálohy, ale po doplnění absolventy VHŠ VN se hudba rychle stabilizovala. Zázemí a prostory pro činnost hudby se vybudovaly a upravily v prostorách  holešovského zámku.




Po odchodu majora Navrátila do zálohy nastoupil do funkce zástupce  kapelníka člen orchestru nadrotmistr Alfons Širůčka. Doplňováním orchestru z řad absolventů VHŠ VN  z Roudnice nad Labem, přicházeli muzikanti vyškolení ve hře jak na dechový, tak taky na smyčcový nástroj. To dávalo možnosti praktikovat vedle dechového orchestru, taky orchestr smyčcový. Jednou ročně  Hudba PS nastudovala program s repertoárem malého symfonického orchestru, se kterým se představila holešovské veřejnosti. Jako partner s nimi vystupoval pěvecký sbor gymnázia Holešov. 3. srpna 1975, poprvé od svého vzniku, účinkovala Hudba PS na Pražském hradě v zahradě Na Valech. Tento koncert byl pro orchestr výjimečný tím, že ho z části vysílal přímým přenosem Československý rozhlas. V době působení v Holešově spolupracovali externě  s Hudbou PS zpěváci  Květa Assmanová, manželé Květa a Vlastimil  Ogrodnikovi a Libuše Jirásková.


 Hudba PS byla podřízena přímo náčelníkovi politického oddělení Hlavní správy Pohraniční stráže a Ochrany státních hranic (HS PS OSH) se sídlem v Praze na Smíchově. Z důvodu přiblížení hudby ke svému nadřízenému  orgánu byla Hudba PS  25.června 1978 přemístěna do Benešova u Prahy pod názvem Hudba Pohraniční stráže a ochrany státních hranic.
 

 V Benešově  v té době procházel výstavbou nových panelových domů a tak všem vojákům z povolání s rodinami, kteří nastoupili do nového působiště, byly  poskytnuty nové byty. Zkušebnu zajistil a propůjčil ONV Benešov v Šímově síni a pro ostatní potřebné zázemí zakoupila HS PS OSH budovu s pozemkem  bývalých Státních statků ve Vlašimské ulici.Tato budova byla upravena jako „svobodárna“ vojáků  z povolání a vojáků základní služby, sklad nástrojů, archiv, dílna pro drobné  opravy hudebních nástrojů, zkušebny pro nácvik hry v nástrojových skupinách, kanceláře velení hudby. Příslušníci Hudby PS se ve městě Benešově brzy přizpůsobili novým možnostem a po několika veřejných, ale i služebních vystoupeních se orchestr stal nedílnou součástí města. Jeho obyvatelé si Hudbu PS oblíbili nejen pro její možnosti interpretovat hudbu všech možných žánrů, ale také pro její účinkování na různých oslavách a akcích pořádaných ve městě i širokém okolí.
K 1. září 1978 odešel jako dirigent k Oblastní hudbě SNB Brno dirigent Alfons Širůčka a ve funkci jej nahradil člen orchestru nadrotmistr Ludvík Merta.




 

 Hned od začátku plnila hudba všechny požadavky HS PS OSH, které se týkají hlavně propagace PS v celé ČSSR. Každý rok na jaře a na podzim vyjížděla se svým programem do pohraničních měst, kde účinkovala nejen pro vojáky základní služby. Každé dva roky se zúčastňovala přehlídek hudeb Ministerstva vnitra v Hradci Králové, Praze, Bratislavě, Brně a Ostravě. Několikrát v roce vystupovala na pravidelných středečních koncertech v Praze na Kampě. Nezapomínala ale ani na domácí posluchače, kteří ji měli možnost slyšet ať už při promenádních koncertech na benešovském náměstí, v parku Konopiště, nebo koncertních sálech. Velmi prospěšnou činností byly výchovné koncerty pro žáky základních a mateřských škol. Mezi externí spolupracovníky patřili konferenciéři Ladislav Krečmer, Ivo Livonec a  Ota Robek. Zpěváci Marie Bartošová, Ludmila Brothánková, Blanka Tůmová, Renáta Podlipská a Jaroslav Dobner. Nejednou s Hudbou PS vystupovali zpěváci Hudby Hradní stráže Eva Samcová s Ivanem  Trnkou.
 

 U hudby samozřejmě fungovaly také menší skupiny orchestrů, jako malý dechový a taneční orchestr. Tyto skupiny měly poměrně velké uplatnění.  Ve spolupráci se zpěváky účinkovaly nejen na častých společenských akcích, tanečních zábavách a plesech, pořádaných v celém okrese Benešov,  ale i v jiných, převážně pohraničních městech.
Mnoho členů Hudby PS spolupracovalo s místními, nebo okolními amatérskými kapelami a rovněž řada členů kapely se uplatnila jako externí  učitelé v LŠU po celém benešovském  okrese.


 Zdálo se, že „hudba cestovatelka“ konečně našla své pevné místo a trvale zapustila kořeny. Repertoár obsahoval  přes 1500 skladeb různého žánru. Kromě pochodů, polek, valčíků, estrádních a tanečních skladeb  také skladby speciálně psané pro velké dechové orchestry a skladby hudby symfonické mezi něž patřily  například transkripce ouvertury k Werdiho Nabucco, Smetanově Prodané nevěstě a mnoho operetních árií. Transkripce této hudby prováděli přední vojenští dirigenti, například Karel Bělohoubek, Eduard Kudelásek, Jaroslav Zeman, Jindřich Brejšek.



 

 Šímova síň, kde měla hudba zkušebnu  patřila městu a navíc potřebovala rekonstrukci. Benešovské vedení hudby proto žádalo velitelství PS OSH  o výstavbu nové moderní zkušebny. Místo pro stavbu bylo naplánováno na pozemek vedle kanceláří hudby.
V zimě roku 1988 skutečně započaly výkopové práce. Stavební podnik okresu Benešov necelé dva a půl roku po zahájení stavby provedl kolaudaci a poté se Hudba PS s velkým nadšením mohla přestěhovat do nové budovy, kde byly vedle krásného a po akustické stránce velice moderně vybaveného zkušebního sálu také prostory pro další provoz orchestru. Každá hudební sekce zde měla svou malou zkušebnu a bylo zde i ubytování pro svobodné vojáky z povolání. Na tom, že se podařilo vybudovat tak dokonalé zázemí Hudby PS měl velkou zásluhu její kapelník podplukovník Rudolf Rydval.

 

 V této době se zdálo, že již nic nemůže bránit v opravdu profesionálním rozkvětu a vzrůstu celého orchestru. Hudba PS se k 27. 8. 1991 přejmenovala na Hudba Pohraniční policie ČSFR. V tomto roce se zároveň stala zastupujícím orchestrem Ústřední  hudby  FMV při státních audiencích na Pražském hradě. Pro všechny příslušníky Hudby Pohraniční policie byly ušity nové uniformy, navržené známým českým výtvarníkem Theodorem Pištěkem.


  I přes rozsáhlou vytíženost orchestru v oblasti služebního účinkování, veřejných vystoupení, promenádních koncertů a všeobecný úspěch u široké veřejnosti se na základě rozpadu ČSFR dne 31. 12.1992 zrušila  Pohraniční Policie ČSFR a taktéž  i Hudba PP OSH ČSFR.
Posledním veřejným  vystoupením Hudby PP byl koncert  5. 12. 1992 v Radiměři v okrese Svitavy. Před zahájením koncertu byli členové orchestru informováni o tom, že 7.12. bude Federální shromáždění  jednat o Pohraniční policii a tedy i o budoucnosti Hudby PP. Vše ale nasvědčuje tomu, že Hudba bude zachována.  Bohužel vše dopadlo jinak.


 V té době měla Hudba PP stav 43 hudebníků, 2 řidiče autobusů z povolání, 1 technika "zvukaře", 10 vojáků základní služby - hudebníků 3 externí zpěváky a jednoho konferenciéra.
Náčelník Hudby podplukovník Rudolf Rydval spolu se svým zástupcem majorem Ludvíkem Mertou ihned zjišťovali možnosti přestoupení některých hudebníků k jiným vojenským hudbám.
Část muzikantů skutečně tuto možnost využila a konkurzem se prosadila  například v Ústřední hudbě armády, nebo Vojenské hudbě Tábor. Někteří, zejména z řad mladších, udělali konkurz do nově vznikajícího žesťového orchestru na Pražském hradě.


 Většina muzikantů však odešla  do zálohy a hledala zaměstnání v civilním sektoru. Mnozí ve spojení s hudbou pokračují i nadále a to jako učitelé v ZUŠ v Benešově, Voticích či ve Vlašimi. 








(c) ZDROJ:  http://hudba-pohranicnistraze.webnode.cz/   


6 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Ani jsem nevěděl že Pohraniční stráž měla svoji hudbu (jako ČSLA). Děkuji za přínosný článek.

K. Runkas řekl(a)...

To, že hudba PS existovala jsem věděl. Ale že měla takovou anabázi je mi novinkou. Vždy jsem ji chápal, vedle hudby ČSLA, jako vysoce profesionální těleso.

Pohranicnik Bloguje řekl(a)...

Nazdar Karle, díky za komentář,jsem rád,že jsi se tady opět ukázal.
Na článek o Hudbě PS OSH jsem narazil náhodou a řekl jsem si,že to musím na Pohraničníka dát. Věděl jsem,že v Benešově u Prahy byla Hudba PS, dokonce se tady u nás v OV,v hospodě občas u piva potkávám se známým,který tam jako VZP sloužil.
Ale,podobně jako ty jsem o "anabázi" neměl ani tucha.

Anonymní řekl(a)...

Pohraniční stráž byla převedena zpět po Ministerstvo vnitra o rok déle než je uváděno, tedy k 1.1.1972 - zažil jsem to. Děkuji a přeji vše nejlepší.

K. Runkas řekl(a)...

Jsem rád, že blog pohraničníka se zachoval ale snad si někteří "diskutéři" ještě nanašli na blog cestu nebo jim došly argumenty.Příspěvky k článkům byly obohacující. V každém, případě se mi po starém blogu stýská !

Pohranicnik Bloguje řekl(a)...

Bohužel, Karle,ani já si nemohu vysvětlit,proč se na novém umístění weblogu POHRANIČNÍK objevuje tak málo komentářů. Zjednodušil jsem přístup na maximum,již není třeba zadávat (opisovat kód - ochranu proti spamu) žádné hesla atd.

Přitom,návštěvnost Pohraničníka je poměrně vysoká,od léta 2012 kdy byl spuštěn na Blogspot.com tady mám 52.174 přístupů - a to nejen z ČR a SR, ale i USA, Ruska, Spolkové republiky, Polska, Kanady - i exotických destinací jako je Izrael (že by Mossad?).

Pohraničníka samozřejmě budu dělat dále,neboť vidím,že ho lidé čtou, motivaci tedy mám. Ale,neboť nemám takovou odezvu v Komentářích/diskuzi, jako tomu bylo na Bloguje.cz nemám důvod přidávat články pravidelně,každý týden,jako tomu bylo dříve. Volného času mám nyní poměrně málo a tak si raději věnuji jiným volnočasovým aktivitám.

Žijeme jenom jednou a tak tedy "Carpe diem".