29. května 2012


Stalo se na státní hranici ČSSR.

Vojín Miloš Kukla (1979).

Příběh se udál 27.listopadu 1979
nedaleko obce Zadní Chodov na Tachovsku.


Zprávu o nebezpečném recidivistovi,vojenském zběhovi z tachovského útvaru ČSLA, obdržel dozorčí služby pohraničních jednotek a útvarů v nočních hodinách. Provázelo ji upozornění, že hledaný je ozbrojen samopalem a několika desítkami nábojů. Šlo tedy o zvlášť nebezpečného člověka.

U školního útvaru v Zadním Chodově nedaleko Tachova se pohraničníci probouzeli do nového dne jako jindy. Čekal je tvrdý, náročný výcvik, jaký služba na hranici vyžadovala. Jen oči strážných hleděly do kraje kolem útvaru s daleko větší bdělostí.

První spatřil osamělého muže pohraničník, střežící u závory před branou útvaru. Bylo okolo desáté hodiny dopolední. Zahlédl ho v dálce, na poli před útvarem. Bylo nutno prověřit, zda nejde o hledanou osobu. K prověření byla vyslána hlídka svobodníka M.P. a vojín Miloš Kukla. Vyběhli ze strážnice a zamířili do polí, vstříc osamělému muži, který se viditelně vyhýbal objektům útvaru a obcházel je velkým obloukem. Sotva běžící pohraničníky zpozoroval, snažil se zmizet v nehlubokém údolí, kterým se klikatil Chodovský potok s břehy hustě porostlými olšinami.

Pronásledování trvalo již několik minut. Pohraničníci, znající terén v okolí útvaru dobře, muže brzy dostihli. Přeběhli potok a zastavili se. Muž před nimi se zřetelně snažil dojít k nedaleké silnici, po které mohl postupovat rychleji. Pohraničníci byli od něho vzdálení pár desítek metrů. Svobodník vykřikl výzvu k zastavení. Muž nereagoval a pokračoval v běhu. Zastavil se teprve po druhé výzvě a otočil se k pohraničníkům.

„Pojď si pro mě, hajzle!" zvolal a v jeho rukou se objevil samopal, dosud skrytý pod pláštěm. Do nastalého ticha zapráskala dávka výstřelů. Jejich ozvěna se odrážela od strání, ale pohraničníci ji nevnímali. Viděli před sebou útočníka, kterého musejí zadržet. Svobodník okamžitě zalehl do vysoké trávy a palbu opětoval. Na muže však nemířil, domníval se, že se vzdá ... . Po pár minutách tichého napětí se útočník, který po vypálení dávky výstřelů ze samopalu rovněž zalehl, postavil a zvedl ruce ...
„Myslel jsem si, že máme vyhráno", řekl o něco později svobodník M.P. „Zprvu jsem se jeho samopalu lekl, ale pak jsem pochopil, že jde do tuhého a musíme se bránit. Když zvedl ruce, zvolna jsem se k němu přibližovali. Stál před námi po kolena ve vysoké trávě, kde má zbraň, jsem neviděli ...".


Útočník měl samopal v trávě u nohou. Zničehonic se sehnul, zvedl nabitou zbraň a vykřikl : „Tvůj život za můj život !". Vzápětí vystřelil novou dávku proti pohraničníkům. Svobodník palbu opětoval, ale tentokrát mířil. Muž před ním,mrtev,padl a údolím se rozhostilo tísnivé ticho ....

„Po zákeřných výstřelech jsem zaslechl kamarádův výkřik. Když jsem zjistil, že mi už žádné nebezpečí nehrozí, rozběhl jsem se k němu. Ležel na zemi, sténal a okolo něho se rozlévala kaluž krve. Nemohl jsem mu nijak pomoci, měl prostřelenou tepnu.... Kdybych se znovu dostal do podobné situace, nejednal bych jinak. Vždyť ten vrah měl namířeno do prostoru, kde cvičily desítky pohraničníků a všechno mohlo dopadnout ještě hůře", řekl tenkrát svobodník M.P. Prožil křest ohněm, na jaký se nezapomíná.

Těžce zraněnému vojínu Miloši Kuklovi byla okamžitě poskytnuta nejkvalitnější lékařská pomoc, ale jeho mladý život se zachránit již nepodařilo. Skonal 3.prosince 1979. 

  Když velitel Pohraniční stráže generálporučík Ing. František Šádek předával rodičům vojína Miloše Kukly vyznamenání „Za statečnost" in memoriam, řekl mimo jiné „Váš syn se stal obětí zákeřného vraha, který se provinil proti zákonům naší republiky a před odpovědností za své činy hledal útočiště na Západě. Z nenávistí nejen k této zemi, ale i k lidem, kteří v ní žijí, pracují a také ji chrání, neváhal použít zbraně a za cenu lidských životů dokončit své záměry. Váš syn, vojín Miloš Kukla dal pro splnění úkolu to nejcennější, co člověk má - svůj život". 



 obr2

  Na památku této události byl vybudován pomník s bronzovou deskou, ale kdosi ho později poničil a desku ukradl. Proto členové plánského Klubu českého pohraničí našli jiné, vhodnější místo a s pomocí obce Zadní Chodov pomník obnovili. 
V přítomnosti čtyř desítek občanů tak v sobotu 15.7.2006 novou pamětní desku odhalili senátor a starosta Tachova Ladislav Macák a starosta Zadního Chodova Václav Brůžek. 
O znovuzřízení pomníku desátníku Kuklovi se zasloužili bývalí příslušníci 12. šbPS Planá u Mariánských Lázní sdružení v KČP – sekce Ochránců čs. státních hranic v Plané.

 obr3

Z diskuze na webu Vojensko.cz 

PŠ Zadní Chodov
Vložil: Jarda | 29.10.2008 21:08 | id 299
byl jsem na PŠce v roce 1984 a bylo mě ctí na
každém nástupu hlásit že Vojín Kukla Miloš zahynul
hrdinskou smrtí při obraně Československé
socialistické republiky.Škoda že se neozvou ti co
tam byli.Bohužel taková byla doba a MIloš nato
doplatil.Jsem na něho hrdý.

*
Re: PŠ Zadní Chodov
Vložil: četař | 13.12.2008 08:19 | id 579
i já jsem hrdý na Miloše, kdyby toho zběha
desátník P. nezastřelil, kdo ví co by kde
napáchal, třeba by si vzal za rukojmí děti....

Komentář Zd.Roučky v diskuzi 
http://pohranicnik.bloguje.cz/760480-pribeh-ze-statni-hranice-ii.php

Ještě ke zbytečné smrti (Zdeněk Roučka - Mail - WWW)

V říjnu 1979 jsem nastoupil k PS u Domažlické brigády. Zeleným očistným kombajnem jsem prošel ve škole v Poběžovicích a po kratším pobytu na zahřívacím přijímači u dlažebního majora Kovala v Nýrsku nás převezli do poddůstojnické školy v Zadním Chodově v neutěšeném to chladnémm krají na Tachovsku. Tuším, že jsem byl zařazen do 3. roty, které velel tehdy poněkud zelený šílenec a cholerik nadporučík Jiří Eichler. Při večerních nástupech stál přímo vedle mně kluk, který bydlel na jiném baráku a tak jsem spolu vždy prohodili pár slov, prakticky jen během a po onom nástupu. To byl vojín Kukla, jehož jméno jsem však neznal. 

Nechci se rozepisovat o celém velmi posraném průseru, který je celkem přesně zaznamenán v článku. Snad jen pár realistických info z té doby od někoho, kdo byl vlastně tehdy u toho! Mýty a hrdinství v tom tedy nejsou ani náhodou! Šlo o spousty událostí z toho dne, který nás tehdy dost poznamenaly. Měli jsem totiž ještě celé dva roky služby u PS před sebou a nevěděli jsme nic. Mám vše v hlavě jako barevný film. Zběh z tachovského armádního útvaru byl slovenský Maďar, který chtěl patrně utéct na Západ.


Po celém východním úseku za poddůstojnickou školou byla ve zvlněné krajině vystavěna skvěle udělaná maketa státní hranice, tedy hraničního pásma, včetně pozorovatelen, výstražných tabulí, signální stěny, propouštěcích vrat, navíc k tomu ohňové dráhy atd.atd. Samozřejmě všichni místní i z okolí věděli, že NSR je úplně jiným západním směrem mnoho km dále. OK,k věci! 


Je totální blbost psát info, že byla dána do PS útvaru Zadní Chodov informace, že ten magor utekl ze samopalem ze stráže. Celý ten blbý vojenský systém tehdy totálně selhal.Nic takového se nestalo, žádné hlášení,výstraha, nikdo nic nevěděl, ani ti kluci na závoře neboli ve službě dozorčího u brány celého útvaru. 


Zběh viděl na obzoru státní hranici a chtěl se k ní patrně určitě dostat. Když se za slunečného, chladného a zcela jasného dne objevila na zoraném poli za horní stranou objektu naznámá postava, vyrazil velitel hlídky půlročák svobodník Plíšek k jejímu prověření. S sebou vzal vojína Kuklu, který stejně jako já a my všichni ostatní věděl o bojovém výcviku na čáře a postupu při zadržování tzv. narušitelů Velké Kulové. Byli jsme totiž úplní zelenáči. 


V celém aréálu byl klídek, probíhalo vyučování, ve vojenském prostoru se nacvičovala budoucí činnost hrdinných hochů od PS. Žádný poplach, žádná nervozita vše v pohodě. Kukla měl smůlu, že zrovna odpočíval uvnitř piketu a byl tedy volný. Ti kluci z hlídky věděli nic, když za zběhem -chlapem v kabátu vystartovali. Kdyby se něco vědělo, tak by do akce neakce nešla tahle dvojice neználků a ználků teorie. Když tedy později v celé té honičce dole u potoka mezi křovisky, v té šílené akci, měl Kukla jistit Plíška, který chtěl zběha zajistit, byl tak vyděšený, že se samozřejmě vůbec nekryl a navíc stál čelem k pronásledovanému. Přirozeně nervní byl i Plíšek. 


Kuklovi zběh,který nevyndal samopal z podkabátu, ale hodil ho před sebe na zem a vzdal se, když ho ale rychle sebral a od země sehnutý na Kuklu vypálil. Prosřelil mu tak dávkou obě stehna. Kdyby se Kukla při jištění kryl v leže nebo bokem u stromu, mohl žít, ale jako nováček neználek dělal to co vlastně nevěděl, že dělá. 


To, že Plíšek zběha trefil ihned není také pravda, vystřílel všechny náboje, než se mu podařilo pak utíkajícího kličkujícího zasáhnout. Až po této tragédii byl vyhlášen poplach. Dodnes vidím "absíka" jak vybíhá na obzoru louky, kde jsme mimo útvar "na čáře" cvičili a řve z dálky - Všichni do kasáren je ostrý poplach! Věděli jsem NIC,utíkali jsme přes silnici přes potok zadním vchodem útvaru vlastně nedaleko od místa, kde se to už stalo, nadávali a nic netušili. 


Panika začala až v chaosu uvnitř a pak přijelo ótéčko a z něj vystoupil jeden ze slovenských absolventů velitel čety a měl celou unfiformu do tmava zbarvenou od krve. Byl tím kdo nesl Kuklu v náručí do sanitky venku mimo útvar.Byli jsme dost vyvalení, to vše v atmésféře různých likvidačních rozcviček a buzerací všeho druhu, představy "velké války na hranicích dvou politických systému" včetně politického vymývání hlav a všeho neznámého "dobrodružného" co jsme měli mít před sebou někde v lesích na čáře.To už se celý průser provalil mezi všechny. Večer v temné atmésféře strachu, tísně a nervozity byl večerní nástup za mrazivého větru. Najednou se mi udělalo blbě, to když jsem zjistil, že onen kluk, co stával vedle mně tam není a okolí mi potvrdilo, že to byl právě postřelený Kukla. 


Celou náladu grandiózně povznesl ve svém emotivním proslovu nadporučík Eichler. Po krátkém úvodu a dramatické pauze zařval :" Tak co vy čuráci! Vidíte, co všechno na Vás čeká na státní hranici, že tam můžete přijít o kejhák! Tak se koukejte vy blbci pořádně učit a dívat kolem sebe, ať se nikdy do takového průseru nedostanete!" 


Kuklu převezli vrtulníkem z Plané do špičkové vojenské nemocnice v Praze, kde asi po třech nebo čtyřech dnech náhle zemřel...Ten den jsme jeli hlídat muničák do Plané a těsně před nástupem nám suše sdělil velitel čety. že vojín Kukla dnes zemřel na následky zranění, tuším, že snad embolie. Byla to další bezva noc s hlavou plnou obav a otazníků na muničáku někde v lesích.


Plíšek dostal desátníka a opušťák domů do Prahy.Kukla dostal opušťák do rakve a snad svobodníka im memoriam, to už přesně nevím.Mluvit dnes o nejčestnější povinnosti bránění státní hranice, je poněkud sračkovité. 


Byl v tom celý ten debilní systém a my sice v životě plném toho dobrodružství jsme byli jen četníky dobře připravenými (ač neradi) střílet hlavně ty, co nechtěli žít v nesvobodě.Byli jsme bachaři v jednom velkém kriminále nazvaném ČSSR.


Já nikdy nebudu litovat té skvělé životní zkušenosti, že jsem sloužil u PS a že jsem byl tzv. přímo u toho. Protože, kdo to neprožil v tzv. prvním sledu nepochopí!Ale nikdy na to celé nemůžu být hrdý! Kukla má pomník, budiž..Ale chybí tam - Padl jako další oběť komunistického režimu!


--------------------------------------------------------------------------------------- 
Bohužel,nepodařilo se mě nikde sehnat fotografii Miloše Kukly 
Pokud by ji měl někdo ze čtenářů tohoto článku ve svém archívu,prosím o zaslání.
Adresa: pohranicnik@gmail.com   
Děkuji!
-------------------------------------------------------------

                http://www.chotys.cz/index.php


AKTUALIZACE 6.4.2016: 

Díky Jiřímu J. který sloužil u PS v letech 1978-1980 zde mohu publikovat pár dobových fotografií,které mě Jirka zaslal, za což mu velice děkuji. 
Ve svém mailu píše, cituji: 
Ahoj,
našel jsem Tvůj blog s popisem smrti pohraničníka Miloše Kukly, posílám pár fotek. V roce 1978-80 jsem sloužil u PS útvaru 8356 v Zadním Chodově -vojenská základní služba. 
Mirek Plíšek je na foto 02 druhý zleva, ještě jako svobodník.Moje maličkost je skrytá za jeho čepicí. Fotil to zřejmě někdo z politického,já je zachránil z koše, když likvidovali nástěnku. Napsal jsem i příspěvek do blogu. Vojenskou fotku KUKLY nikdo neměl, tak museli použít civilní. Texty jsou z tehdejšího časopisu Pohraničník.
Jirka J.





Pohřeb pohraničníka Miloše Kukly s vojenskými poctami.


Pohřeb Miloše Kukly v místě jeho bydliště.






8 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Na margo tvojho predposledneho odseku:Teraz si zavrety v lagri nazyvaneho demokracia.Aj bez bacharov mozes tak vycestovat akurat tak palcom na mape

Anonymní řekl(a)...

Pan Roučka by měl jít k očnímu, když nevidí co se z této země za 23 "svobody" stalo: Ekonomická okupace západem, nezaměstnanost, rasismus proti bílým, ti nejproblémovější nemusí pracovat, slušní se klepou, že nemají práci a nemají na léky a základní prostředky, vysoká kriminalita, nárust brutality, agrese, protože lidi nemají (ti slušní) žádný jistoty, zadluženost země. Kdyby socialismus byl tak strašnej, tak po roce 1989 bylo špatně a v "demokracii" pořád lépe. JE TO NAOPAK!!!

Anonymní řekl(a)...

Dík panu Roučkovi za realistický pohled. Mně tedy mluví z duše.

Anonymní řekl(a)...

Dobrý den tento pohled na věc je přesně takový s jakým se ztotožňuji, když jsem byl také u PS. Připadá mi, že autor stránek dle jeho článků vidí službu u pohraniční stráže pouze růžově a o šikaně a o mnoha zbytečných úmrtích, které nesouvisely přímo s ochranou státní hranice se zde moc nepíše. Jelikož se zde zřejmě nenosí podepisování se pod své názory v diskuzi, i když nevím proč, tak já se klidně pod svůj reálný pohled na věc podepíšu. S pozdravem Jaroslav Matoušek.

Anonymní řekl(a)...

Dobrý deň chlapi,
roky sa zaujímam o pohraničnú tematiku, kde pri uvedenom študujem všetko dostupné o tejto vojenčine. Pochádzam zo severnej Moravy, kde v roku 1984 som ako vojak základnej vojenskej služby nastúpil k PS útvaru České Budějovice. U PS som absolvoval trojmesačný prijímací kurz. Teda nemám dvojročné skúsenosti z tejto oblasti ako VY, ale aj tie tri mesiace boli dobré a k ponaučeniu.
Chcem však reagovať na Vaše články v ktorých je kúsok pravdy ale nie všetko. Presne ste si vybrali to čo vyhovuje Vám a to ostatné je pre Vás nepodstatné. Netvrdím, že všetko čo bolo na vojne bolo dobré, ale v tom čase nám vojna a bývalý režim niečo dal. Ľudia sa nemuseli báť na uliciach, každý mál prácu, mal právo vyštudovať, mal zdravotníctvo zadarmo.
Čo Vám poskytla súčasna vláda a štát - nemáte nárok študovať ak nemáte finančné prostriedky, vzrástla korupcia,nemáte právo na prácu a nemáte právo na mzdu, nemáte právo na zdravotnú starostlivosť ak si túto nezaplatíte. Nemáte právo na bezpečnosť Vás, Vašej rodiny a Vášho majetku. Nemáte právo na bývanie - dostať, kúpiť si byt nebodaj postaviť si vlastný dom.
Tvrdíte, že za bývalého režimu bolo všetko zle. V čom to bolo zle, že sa nemohlo cestovať, že tu nebol raj pre drogy, kriminalitu a tak veľkú korupciu ako je dnes. To bolo zle?
Môj vlastný názor - keby sa dali vrátiť tie roky späť nikdy by som neľutoval. Dokonca poviem, že by som sa ani nenechal prehovárať ako tomu bolo v tom 1984 roku a ostal by som na hranici ako vojak z povolania. Ľutujem, že som tak neurobil keď mi to ponúkali.
Poviem Vám, že vojna u armády nebola o nič lepšia ako na čiare. Rozdiel bol iba v službách. Šikana bola rovnaká ale bez toho by asi ani vojna nebola. Zbytočne tu budeme o nej hovoriť. Kto ju zažil vie o čom to je. Kto ju nezažil nevie o čom sa tu rozpráva.
Jediné čo Vám musím dať za pravdu je to, že ak sa niečo robilo tak prvotné správy, ktoré hliadky dostala boli nepostačujúce a mali za následok smrť mladého chlapca - vojaka nakoľko nevedel do čoho ide a na skutočnosť nebol nijako pripravený.
Dnes aj keď nie sú hranice to však nie je o nič lepšie. Túto službu však zabezpečuje polícia ale s prvotnými informáciami je to presne ako za bývalého režimu na čiare. Nikto Vám nič podstatné nepovie a o nebezpečnosti služobného zákroku sa ako radový policajt dozviete až na mieste. V čom je tento režim LEPŠÍ???
S pozdravom Zdeněk

Anonymní řekl(a)...

Znal jsem osobně M. Kuklu ze studia na střední škole (SZTŠ Mělník). Byl již vyučený a maturitu si dodělával na tzv. nástavbě. Byl již kandidátem KSČ a zároveň nevybíravým způsobem šikanoval mladší studenty, kteří se ho vysloveně báli. Zpráva o tom, že zemřel na vojně se k nám dostala s kupodivu nevzbudila žádné emoce.

Anonymní řekl(a)...

Roučko , Roučko , kde jsi byl? Bylo nás tam 7 + velitel a ty jsi mezi námi nebyl. Zkresluješ a vymýšlíš nové dějiny .

Anonymní řekl(a)...

V Zadním Chodově jsem sloužil jako Záklaďák v roce 1978-80, na RTZ. Popis p.Roučka JE NAPROSTO PŘESNÝ.Ty dva kluky poslali na zákrok proti " nějakému dědovi"který šel kolem kasáren v civilním kabátě. Bohužel to byl zběh z Tachova. S Mirkem Plíškem jsem o tom mluvil, sám říkal, že po zásahu KUKLY zběsile vypálil dlouhou dávku, pak se vzpamatoval, nastavil hledí a jednou mířenou ranou trefil přesně. Do nemocnice vezl KUKLU doktor v OT 64, sanitka by k potoku nedojela. Fotku KUKLY mám jen výstřižek z časopisu Pohraničník, kde byla reprodukována jeho civilní podoba, navíc mám tři foto z pohřbu, kde je čstná stráž u rakve i Mirek Plíšek. Kukla dostal v nemoncici 3,5 l krve, skoro vykrvácel a po týdnu, kdy jej mezitím navštívili v ÚVN i rodiče s nimiž mluvil a těšil se domů, mu podle tehdejších zpráv od útvarového doktora selhaly ledviny.
jirik957@seznam.cz