Pohraniční stráž.

Vznikla jako speciální jednotka lidové armády v roce 1951 (přesněji 11.6. 1951 kdy Národní shromáždění schválilo zákon o ochraně státních hranic). Tato původně vojenská jednotka měla částečně pravomoci vojenské, ale také bezpečnostních orgánů v určitých dobách pak spadala přímo pod ministerstvo vnitra, v základu se ale jednalo o jednotku vojenskou. Úkolem této jednotky byla úplná izolace hranic s tehdejším západním Německem a Rakouskem, tedy zabránit (i silou) lidem překračovat státní hranice z i do republiky. Na našich západních hranicích bylo vybudováno rozsáhlé složitě technicky vybavené hraniční pásmo, které bylo stráženo nejen lidmi, ale také elektricko-technickým zabezpečením (více informací můžete nalézt například zde nebo ještě lépe ZDE).  Tato speciální složka měla svoje vlastní telefonické i radiové spojení o kterém bych chtěl nyní psát.



Pevné telefonní spojení.

Mezi jednotlivými strážnými stanovišti a velícími jednotkami ve městech poblíž hranic bylo vybudována několikavrstvá telefonní síť, která sloužila jak pro radiodálnopisné spojení, tak pro spojení fonetické. Na jednotlivé telefonní uzly byly připojeny linky jak armádní (armádního velení) tak linky interní pro účely brigád pohraniční stráže. Na následujících mapách můžete vidět rozkreslené nadzemní i podzemní telefonní linky vedoucí jak podelé naší západní hranice, tak spojující bývalá velitelská stanoviště. Na těchto mapách můžete telefonní linky vedoucí od pohraničních posádek, od hlásek protivzdušné obrany, klasické civilní telefonní linky, ale také linky ministerstva vnitra (linky VB). Armáda měla kompletní přehled o telefonním spojení, pokud by bylo potřeba je použít v případě války. Následující mapy jsou stavem z roku 1965. Drtivá většina těchto spojů již neexistuje, ale jsem přesvědčený, že spousta metalických vedení stále v zemi existuje.

Telefonní síť  TACHOV




Telefonní síť  AŠ



Telefonní síť CHEB




Praktické spojení Pohraniční stráže na počátku 60 let.

Stejně jako všechny vojenské jednotky, i u pohraniční stráže byly přesně stanovené postupy spojení, volací znaky i komunikační linky a v případě radiového spojení i stanovené frekvence. Pro interní komunikaci byly v šedesátých letech používány následující volací znaky:





V případě vyhlášení vyhlášení bojového poplachu se volací znaky měnily následovně:

  • Hlavní štáb PS – TOPOL
  • Výcvikový útvar PS Bruntál – POSILA
  • Poddůstojnická škola Litoměřice – LIBRETO
  • 3. brigáda pohraniční stráže Karlovy Vary – RADLICE
  • 4. brigáda pohraniční stráže Znojmo – VODÍTKO
  • 5. brigáda pohraniční stráže Cheb – PLANETA
  • 7. brigáda pohraniční stráže Sušice – BŘÍZA
  • 9. brigáda pohraniční stráže Poběžovice – DODATEK
  • 10. brigáda pohraniční stráže Volary – VYNÁLEZ
  • 11. brigáda pohraniční stráže Bratislava – OKTÁVA
  • 12. brigáda pohraniční stráže Planá – SLOVNÍK
  • 15. brigáda pohraniční stráže České Budějovice – PRINCIP
  • 19. brigáda pohraniční stráže Děčín – SPOJNICE
  • 25. prapor pohraniční stráže Komárno – ROČENKA

K volacímu znaku se přidávalo číslo, které znamenalo funkci volajícího (volaného):

  • 46 – Velitel
  • 39 – Náčelník štábu
  • 40 – pobočník velitele
  • 93 – Náčelník týlu
  • 30 – Náčelník operačního odboru
  • 83 – Náčelník zpravodajského odboru
  • 08 – Náčelník odboru bojové přípravy
  • 43 – Náčelník organizačního odboru
  • 33 – Náčelník spojovacího odboru
  • 24 – Náčelník oddělení speciálního spojení
  • 54 – Náčelník ženijního oddělení
  • 06 – Náčelník oddělené VKR (?)
  • 75 – Náčelník kádrového odboru
  • 49 – Náčelník finančního oddělení
  • 27 – Náčelník automobilového oddělení
  • 14 – Náčelník dělnicko-technologického oddělení
  • 65 – Náčelník zdravotní služby
  • 03 – Chemický náčelník
  • 90 – ostatní dozorčí ve službě

Z těchto tabulek bylo tedy jasné, že volací znak náčelníka kádrového odboru v Karlových Varech měl volací znak „RADLICE 75“.

Vybavení radiového spojení praporů PS do 60.let.

Pohraniční stráž používala radiová pojítka v různých pásmech. Většina z nich ale vycházela z klasického vybavení armády:

  • Radiostanice pro pátrací skupiny – (nedefinovaný typ)
  • Radiostanice R105 a R105 se zesilovačem
  • Radiostanice R108 a R108 se zesilovačem
  • Radiostanice RM31M
  • Radiostanice R118BM
  • Směrová radiostanice RDM61 (2×12 kanálů v rozsahu 235-260 MHz, FM modulace)
  • Směrová radiostanice RDS66 (16 kanálů v pásmu 360-390 MHz, 1W VF výkon, FM modulace)

Radiové spojení pohraniční stráže od 70 let.

Od konce 60 let přecházela postupně pohraniční stráž z resortu obrany do resortu ministerstva vnitra. Tím pádem docházelo také k postupnému nahrazování starých vojenských radiostanic za nové radiostanice TESLA. V 70. letech dokonce využívala pohraniční stráž radiové sítě SNB a veřejné bezpečnosti (VB) v pásmu 80 MHz a měla přidělené vlastní volací znaky. Viz dokument:




Státní podnik TESLA ovšem začala postupně dodávat radiostanice typu VWX100 v pásmu 46 MHz, kdy byla budována vlastní komunikační síť OSH (Ochrana státních hranic) :




Od roku 1977 byly rotám pohraniční stráže postupně dodávány vojenské radiostanice RF-10 ve stejném kmitočtovém rozsahu. Bylo tedy možné provozovat stanice typu VX a RF10 v jedné radiové síti. Když se tedy podíváme na radiové spojení v tomto přechodovém období, ke spojení na hranicích byly využívány moderní polovodičové radiostanice VXW-100 a na základnových stanicích VXN110. Do terénu byly tedy postupně i dodávány stanice RF-10.

Radiové sítě byly značeny do číselných kódů a každá rota měla svoje přeidělené číslo sítě a volací znaky. Příklady radiových sítí:

SÍŤ 8101:

1.kanál – 38,200 MHz, 2.kanál – 37,400 MHz, 3.kanál 42,600 MHz, 4.kanál 42,200 MHz

SÍŤ 8102:

1.kanál – 39,400 MHz, 2.kanál – 39,100 MHz

SÍŤ 8103:

1.kanál – 37,800 MHz, 2.kanál – 38,300 MHz

SÍŤ 8104:

1.kanál – 41,500 MHz, 2.kanál – 40,700 MHz

atd.

Tato nastavení byla platná od roku 1978 až do 80 let. Bylo to z důvodu komplikované výměny vysílacích krystalů v radiostanicích VX.

Pro účely součinnosti PS a klasických jednotek ČSLA se používaly radiostanice R-105, R-113 a R-114 a R140. 

Radiostanice R-105 byly používány pro spojení s obsluhami radioreléových bodů a to na hlavní frekvenci 36.500 MHz (volací znak 5BPS „PIPETA 48“) a záložní 40.100 MHz („PIPETA 10“).

Radioreléová síť PS.

Jak již jsem uvedl, složky pohraniční stráže disponovaly směrovými radiostanicemi typu RDM 61 a RDS 66. Pro případ bojového poplachu nebo na příkaz shora byla radioreléová síť připravena k provozu, neustále připojená do telefonní ústředny na lince 8072 a to na kanále 1 s horizontální polarizací a proti tomu kanál 5 s polarizací vertikální. Radiostanice RDM měly ovšem svoje přesné nastavení. Kanál 4 (horizontální) – pro spojení mobilní stanice-mobilní stanice, kanál 5 (vertikální) – pro spojení 5. brigády PS a 3 prapor PS atd.

Krátkovlnná radiová síť pohraniční stráže.

Pro potřeby krátkovlnného spojení, byly 5 brigádě pohraniční stráže přiděleny následující kmitočty:

  • 2063 kHz
  • 2310 kHz
  • 2690 kHz
  • 2975 kHz
  • 3511 kHz (přímo v AMA pásmu, jak to vojáci dělají dodnes)
  • 4571 kHz

5 brigáda pak dělala testy radiové sítě a to včetně výjezdu spojovacích vozů vybavených stanicemi R118 nebo R140. Vždy první čtvrtek v měsíci byl vyhlášen kód „HUKOT 70“ (popřípadě telegraficky „C3CZ“) což znamenalo rozkaz vyjet do terénu. Ukončení a provozu pak bylo hlášeno kódem „DOMOV 64“ nebo telegraficky „TL2L“.

Krátkovlnná radiová síť generálního štábu ministerstva národní obrany.

Jelikož stále pohraniční stráž patřila pod ozbrojené složky, bylo nutné, aby 5 brigáda v Chebu měla přímé spojení na GŠ a to pomocí stálé radiové sítě MNO-GŠ v pásmu krátkých vln. Ve stanovený datum, vždy v 7:30 ráno probíhaly testy radiového spojení telegraficky. V něm byly předávány jednak oběžníky pro jednotlivé stanice, ale také zakódovaný report poslechu. Zde je seznam 12 používaných KV kmitočtů:



Možná bych se měl na chvilku zastavit u krátkovlnné sítě generálního štábu. GŠ ČSLA prováděl pravidelně cvičný radiový provoz. Ten byl prováděn na kmitočtu 3161 kHz, volací znak „XBM7“ a to od pondělí do čtvrtka mezi 15-16 hodinou dálnopisem, 16-17 hodinou telegraficky a 17-18 hodinou foneticky. Telegrafní vysílání dokonce mělo stanovená dle času tempa od 50 zn/min až do 100 zn/min. Při prověřování spojení se pak používaly různé tabulky volacích znaků a šifrovacích klíčů pro různé roční období a dokonce i pro různé denní či noční doby.Existovaly ale i pevně dané volacní znaky, které se neměnily:

  • Ministr vnitra – CW: „LDLT“, fonetický volací znak „PLAMEN 36“
  • Náčelník PS OSH – CW: „CL3F“, fonetický volací znak  „KORÁL 72“
  • Náčelník štábu PS OSH – CW: „E4DX“, fonetický volací znak „PÁTRAČ 73“