29. května 2022

PODDŮSTOJNICKÁ ŠKOLA - ZADNÍ CHODOV

 

    Zdravím všechny návštěvníky tohoto blogu, moc rád pročítám příspěvky. Vrací mě nostalgicky do doby vojenské základní služby a dnes přidávám i svůj zážitek.

    Narukoval jsem na podzim 1979 do Péešky v Zadním Chodově (alias Záchodově, či v Mongolsku) a podle očekávání to byla pakárna a vydatný fičák. Od budíčku všechno v poklusu na čas, když jsme nestíhali, tak v osobním volnu probíhaly nácviky od převlečení do pyžama až po nástup s plnou polní, dokud se to nezlepšilo. Silně nás rozladilo zjištění, že jako „výběrová elita“ ozbrojených složek musíme za půl roku zvládnout nejen pohraničnický výcvik, tak i kompletní armáďácký včetně boje s obrněnou technikou. 

    Díky tomu byl náš den velice pestrý – ráno jsme ničili v zákopu nepřátelské tanky, za dvě hodiny lítali v teplákách na bradlech, pochodovali na buzeráku, hned potom honili narušitele na drátech a konečně usínali na politickém školení u memoárů Vladimíra Iljiče Lenina.

Vojenská přísaha pohraničníků - Zadní Chodov 1979


Po přísaze nás čekala drsná realita vojny v podobě hlídek na muničáku u Plané.

    Noční stojky v deštivém listopadu s nabitým samopalem a strašidelné historky mazáků pošramotily tenkrát nervy každého z nás. Ale, byly i úsměvné chvilky, když voják z jiného družstva v noci neopatrným pohybem zachytil dnem zásobníku samopalu o plot a vysypal do mokrého listí všech třicet ostrých nábojů. Do rána lezla celá stáž po kolenou, hledala ztracené „včely“ a nadávala na dotyčného bažanta.

    Znamenitý voser byla služba v kuchyni – vstávalo se ve tři hodiny ráno a občas se rozbila elektrická škrabka na brambory. Zvládnout pak ty pytle pro celý útvar hraničilo s zešílením. Vařilo se tu obstojně, jen čas na jídlo byl šibeničně krátký. Vystáli jsme frontu, rychle shltli příděl, ale ti poslední z družstva už jen strčili knedlíky do kapsy maskáčů a už nás buzeranti poddůstojníci hnali zase na další štaci.

    Koncem listopadu nás nečekaně potkala krutá událost – nedaleko kasáren došlo ke střetu naší stráže s ozbrojeným zběhem. Bohužel velení podcenilo vážnost situace, do akce poslalo svobodníka půlročáka a s ním jako člena jednoho z nás, nováčků. V přestřelce, která následovala byl zběh zastřelen, ale těžké zranění utrpěl i náš spolubojovník Miloš.

    A za pár dní dorazila strašná zpráva, že svému zranění podlehl. Jeho místo na nástupu zůstalo prázdné a v tu chvíli jsme si všichni uvědomili, že místo něj tam mohl být kdokoliv z nás. 

    Ale čas šel neúprosně dál, na nejbližší vycházce jsme se s přáteli Rosťou a Stanem příšerně zpráskali v hospodě v blízkém Mexiku a cestou zpátky ručkovali pro jistotu podél plotu. Naštěstí deveťák už spal a tak nás malý kůň (pomocník) propašoval bez průšvihu přes bránu.

    Zima tu byla ukrutná, ledový vítr se honil na zdejších holých pláních a nemilosrdně prověřoval kvalitu našich zimních doplňků. Ideální nebyly ani návštěvy – vlak stavěl v Chodové Plané a tak jsme za rodiči a láskami chodili podle předpisu v polobotkách a brigadýrce v chumelenici nebo dešti nepříjemných pět kilometrů. 

PS útvar Zadní Chodov v zimě.


    Vše pokračovalo pak zase dokola – služby, výcvik, poddůstojníci nás krvežíznivě honili po cvičáku Béčko, aspoň to však utíkalo a naše číslo se zmenšovalo.

    Nechyběly průsery – na chvíli jsem si po střelbách opřel sapík o strom, abych si upravil předpisově kongo a než jsem se otočil, měl ho na zádech velitel roty! A byly z toho hned měsíc zaražené vycházky. 

    Byli jsme zařazeni jako motostřelci, zasírali si samopaly slepými náboji a náš frajtr (svobodník) Jarda nám při čištění s gustem mazal po obličeji přehlédnuté zbytky šmíru. 

    Koncem ledna vyhlásil velitel praporu prověrky všech dovedností, které jsme usilovným studiem na škole nabyli. Mimo jiné došlo i na ukázku výsadku z OT 64 na cvičáku, zničení nepřátelské obrany a opětovné rychlé nasednutí. Úspěšně jsme provedli první část bojového zadání, na čáře dotyku jsme přískoky dobyli nepřátelský zákop a komisař se spokojeně usmíval. Bohužel to nemělo dlouhého trvání. 

Obrněný transportér OT-64 v objektu PS útvaru Zadní Chodov.


    Zahájili jsme nasednutí do pomalu jedoucího ótéčka, což je celkem obtížný úkol, plynmaska, lopatka a samopal v ruce dovedou vydatně překážet. Celé družstvo se konečně vydrápalo dovnitř, ale než se rozsadilo, poslední střelec při zavírání dveří vypadnul ven. A aby zabránil pádu, zachytil se kolegy před sebou a do toho řidič nic netušíc přidal plyn. Během chvilky se ve sněhu válelo v chumlu pět střelců , komisař hulákal na velitele čety, který stál jako zpráskaný pes a my jen taktak dusili smích. Byl to průser, domů jsme dělali kačáky, ale pak to vyšumělo do ztracena.

    Jak všechno má svůj konec, dočkali jsme se i my - po půlroce jsme odcházeli jako frajtři na pohraniční roty nebo do výcvikáčů a odškrtli ve svém životě další velkou zkušenost. Je jen otázkou, jestli se vojna musela odehrávat v těchto mazáckých kulisách a pod taktovkou věčně uřvaných velitelů, deformovaných tím zeleným prostředím. 

(C) AUTOR:  Petr V.

(C) FOTO: http://www.vojensko.cz   


Téma výcvikáč Zadní Chodov - zajímá vás více? Klikněte si pro další články. 

** Vzpomínka na PS útvar Zadní Chodov

** Pancéřovník dřevorubcem.

** Tragédie v Zadním Chodově.


Výzva čtenářům weblogu Pohraničník.

Pokud máte zájem, zapojte se i vy do tvorby našich pohraničářských stránek. Sepište své vzpomínky na službu u Pohraniční stráže, Vojsk Ministerstva vnitra, Oddělení pasové kontroly, Oddělení ochrany státní hranice, nebo, pokud jste sloužili u ČSLA u PVOS, na vidové hlásce u státní hranice a zašlete je do redakce weblogu Pohraničník, rád je zveřejním, aby si je mohli přečíst i ostatní. Rovněž uvítám vzpomínky vojáků ČSLA, pokud příběh, článek, bude nějak souviset se státní hranicí ČSSR, nebo Pohraniční stráží.   

Děkuji.


Dobrovolná podpora weblogu Pohraničník.

Pokud vás Pohraničník zaujal a chtěli by jste jej podpořit finančním příspěvkem, podle svého uvážení, můžete tak učinit zasláním na tento bankovní účet ČSOB.

109 555 800 / 0300 

Děkuji.

Návštěvnost našich webstránek (květen 2022) je cca 1.451.000 zobrazení. Americký server blogger.com , na němž weblog Pohraničník provozuji (aby byl mimo dosah cenzury CZ, SK, EU) , mě nabídl platby, pokud dovolím na Pohraničníkovi reklamy, což jsem, z pochopitelných důvodů odmítnul.



 

15 komentářů:

Rosťa Kröner řekl(a)...

Do Zadního Chodová jsem přišel z Aše na podzim 87. Skoro všechno sedí, jen chybí nácvik na přísahu a přehlídka v Praze.
Taky s jídlem to bylo v pohodě, veldr musel jít pro jídlo jako poslední a tak nás nikdo nehodil od jídla.

Pohranicnik řekl(a)...

Děkuji za komentář.

Anonymní řekl(a)...

Služil som tam v r.1967 a zažil som tam úsmevnú ale aj nepríjemnú vec,s ktorou sa podelím neskoršie.

Anonymní řekl(a)...

Tedy až na to školení o Leninovi, jakoby tohle z oka vypadlo z mého přijímače na základně Fort Jackson, Jižní Karolína, USA, v roce 1986.

Mirek Katzl

Anonymní řekl(a)...

Byl jsem tam jaro 1977 všechno sedí

Pohranicnik řekl(a)...

Mirku, chápu to správně, že místo výkladu Leninova díla Stát a revoluce, jste se na základně seznamovali se sebrsnými spisy George Washingtona?
LOL :-)

Pohranicnik řekl(a)...

Děkuji za komentář.

Anonymní řekl(a)...

Haha, Zdeňku, kéž by alespoň to. To by si člověk alespoň trochu odpočinul. Místo se sebranými spisy těchto klasiků jsme se mimo výcvik seznamovali s drsnou službou v kuchyni.

Mirek

Anonymní řekl(a)...

Zdeňku, ještě bych doplnil, že místo se sebranými spisy Lenina či Washingtona jsme se na základně Fort Jackson v roce 1986 seznamovali se sebranými hrnci, pekáči a nádobím ve vojenské kuchyni. Od asi 4:00 do 22:00. Což ovšem bylo také poučné.

Mirek Katzl

Anonymní řekl(a)...

Bol som tam najr 88. Držím sa starého hesla"kto tam nebol, neuverí. Kto tam bol nezabudne" Zlaté "Béčko"

Pohranicnik řekl(a)...

Inu, život vojenský, život veselý :-)

Anonymní řekl(a)...

V Zadnom Chodóve som bol v roku 1974 na 1.rote.Velitel roty bol mjr.Lestach,politruk kpt.From,vykonak nprap.Kral a velitel mojej caty npor.Lorenc.Vetko dobri chlapi.

Anonymní řekl(a)...

Já fakt nemůžu! Znamenitý voser byla služba v kuchyni. Tak to u nás taky. To se dávalo za trest a všichni jsme se třásli, abychom to nevyfasovali. Já to dostal jen jednou za nevymáchanou hubu. Pak jsem si už dával pozor.

Mirek Katzl, 47th CSH, U.S. Army

Pohranicnik řekl(a)...

Mirku, jímá mě předtucha, že úplně stejné to bylo ve všech armádach světa.
Služba v kuchyni, jako forma trestu. Zejména škrábání brambor ve čtyři ráno.

Anonymní řekl(a)...

Jo a pokud jsi seržanta nasral o trochu víc, tak ti ke službě v kuchyni od 04:00 do 22:00 napálil ještě několik hodin strážní služby poté. A vstávalo se v 03:15. To pak byl fakt voser.

Naštěstí se tohle stávalo jen v přijímači. V odborném výcviku a pak v místě služby na základně jsme do kuchyně už nemuseli.

To byl luxus.

Mirek Katzl, 47th CSH, U.S. Army