29. května 2012


Střetnutí na státní hranici ČSSR.

Vojín Josef Ludas (1981).


Příběh se odehrál v pásmu roty Svatý Kříž Chebské brigády
dne 21.ledna 1981.

Toho dne,21.ledna 1981 do půlnoci hustě sněžilo. Před rozedněním, ještě za tmy zpozoroval místní občan z osady Pelhřimov, který pospíchal na ranní směnu do blízkého Chebu , stopy mužských šlápot v hlubokém sněhu, které směřovaly mimo cestu kolem rybníku k hraničnímu lesu. Ve tmě zahlédl ještě siluetu osoby, která se rychle vzdalovala. Kdo jiný by takto coural ve sněhu mimo osadu ještě za tmy než „kopečkář", zauvažoval a vzápětí se rozhodl poznatek ohlásit na blízkou rotu Pohraniční stráže.

Na 10.rotě PS Svatý Kříž po obdržení této zprávy vyrazila pátrací skupina na označenou stopu. Tři pohraničníci se služebním psem vyjeli terénním vozidlem UAZ. Mezi členy pátračky byl i psovod vojín Josef Ludas.



Josef Ludas se narodil r. 1960 v Nových Zámkách, po devíti letech základní školy nastoupil tříletý učňovský obor a vyučil se malířem pokojů. Touto profesí se pak živil u státního podniku v Bratislavě. 
Základní vojenskou službu nastoupil 31. března 1979, přičemž jej vzhledem k dobrému fyzickému stavu i dělnickému původu zařadili k 5. brigádě Pohraniční stráže. Po standardním základním výcviku absolvoval kurz psovoda a byl stavěn do pravidelných pěších hlídek na státní hranici. 
Za připomenutí stojí, že dochované archiválie u osoby Josefa Ludase nabízejí dva rozdílné údaje o rodinném stavu, podle části z nich byl ženatý a měl malé dítě, jiné jej však uvádějí jako svobodného. Vojenský archiv Centrální registratura Trnava (VA-CR), f. Kmenové listy, Josef Ludas.

Osobou , která zanechala po sobě stopy ve sněhu byl, jak se později zjistilo, vojenský zběh z nedaleké vojenské posádky, který uprchl ze stanoviště ve strážní službě ozbrojen samopalem s dvěma zásobníky ostré munice. Využil příležitosti a chtěl se dostat za hranice, aby se vyhnul další službě i kdyby se měl prostřílet. Zatím se mu útěk dařil. Ještě pár set metrů a bude za hranicemi. Při útěku tmavým zimním ránem nepotkal zatím ani živou duši. Až teď zaslechl hukot auta, které zastavilo na rybniční hrázi a potom i blížící se hlasy. Zalehl proto do sněhové závěje a zpohotovil zbraň. Zamířil na postavu, která se k němu během blížila.

Vojín Josef Ludas tažen kupředu silou psa, kterého vedl na vodítku, předběhl o značný kus ostatní členy pátrací skupiny. Pes navětřil stopu a nebyl k udržení. Pohraničník Ludas držel levou rukou vodítko psa, v pravé v ponosu přidržoval samopal. Aniž by před sebou zpozoroval nějaký pohyb, přiblížil se na pár metrů k návěji sněhu. Z úkrytu na něj již chladnokrevně mířil vrah. Stiskl spoušť a ranním úsvitem zazněla dávka ze samopalu. 

Vojín Josef Ludas smrtelně zasažen klesá do sněhu, který se vzápětí zbarvil jeho krví. Ostatní události už byly dílem okamžiku. Pes útokem na volno vyštěkal zákeřného vraha, kterého zbývající pohraničníci ostrým zákrokem zneškodnili.

 I když při službě na hranici je nutno vždy počítat s každou eventualitou, smrt vojína Ludase na příslušníky jeho roty těžce dolehla.
Kolikrát se na hranici podobná drama odehrála, kolik mladých životů tu vyhaslo při službě vlasti. Nikdo však nebude zapomenut. 

foto1


Vojín Josef Ludas
+ 21.1.1981.          
Prezidentem republiky uděleno Vyznamenání za statečnost im memoriam, povýšen do hodnosti svobodník.

Foto2

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------- 
Dobové fotografie z úseku 10.rPS Svatý kříž (Chebská brigáda PS): 

obr1 
 http://www.vojensko.cz/data/69[5].jpg  

Obr2 
 http://www.vojensko.cz/data/69[3].jpg  

obr3 



ZDROJE: 
http://www.klub-pohranici.cz/                   
http://www.vojensko.cz/


UPDATE 4.2.2009 – doplňující informace (zdroj: Ing. Petr N. "salajna1")  
--------------------------------------------------------------------------------
21.1. 1981 na základě upozornění PPS z osady Dolní Pelhřimov,vznikla u pohraniční jednotky Kříž operace k zadržení neznámé osoby postupující směrem k SH.
Doz.DR byla k prověření této osoby vyslána PchH ve složení :voj. Ludas a voj.K. se služebním psem Maro.Hlídka po dosažení prostoru,kde byla neznámá osoba spatřena, nasadila služebního psa na stopu a zahájila pronásledování. V krátké době byl v otevřeném terénu narušitel dostižen a vyzván hlídkou k zastavení. Namísto uposlechnutí výzvy tento zahájil proti pohraniční hlídce palbu ze samopalu. Kterou oba pohraničníci opětovali. V přestřelce byl postřelen služební pes a smrtelně zraněn voj. Ludas.
Na vyžádání vojína K. přispěchala na pomoc posila z pohraniční jednotky.Po jejím nasazení byl ozbrojený narušitel likvidován.
(Historie a současnost 5.bPS zpracovaná pol. oddělením v roce 1984)

Reálný záznam události z poznámek ing.Petra N. :

Podle důstojníka PS P.M. který ten den sloužil "operáka" byla vyslána tříčlenná hlídka:
Řidič jehož jméno si nepamatuje se při první ráně doslova "pos..."  (byl nakonec propuštěn ze zákl.voj. služby).
Vojín K. se snažil především zachránit voj.Ludase a ran tam padlo velmi málo. J.Ludas dostal zásah do blízkosti srdce a pes měl prostřelené zadní běhy.
                        
(Po střelbě se rozběhla velká pohraniční akce,včetně výjezdu obrněného transportéru OT-64)  

Podle K. K. si vojenský zběh Z.Polášek před příjezdem OT vyhrabal na poli ve sněhu provizorní okop a vyndal do sněhu zásobníky do samopalu. 
 Po všech zmatcích a nereagování na výzvy byl oklikou k zběhovi Poláškovi vyslán z operační skupiny 5.bPS kpt. J. a prap.S., kteří zjistili že voj.zběh Polášek leží s prostřelenou hlavou na zemi.

Podle jejich tvrzení se zběh Z.Polášek zastřelil sám,pravděpodobně po příjezdu posil. 
                        
 -----------------------------------------------------------------

Dle A.J., který byl na pohřbu J.Ludase ve vesnici Tvrdošovce na jižním Slovensku,se pohřbu zúčastnil značný počet osob a jedna z ulic ve vesnici měla být pojmenována tímto jménem.
...Podle ověření na MV SR není tímto jménem pojmenována žádná ulice v Tvrdošovcích..

...jméno voj.zběha a vraha Z.Poláška je uvedeno na Památníku železné opony na Svatém Kříži...
         
(Polášek Zdeněk 3.4.1960 – 21.1.1981, voják základní služby – ČSLA: 60.msp – VÚ 8522 Cheb – kasárna Na viesu).







PROFIL VRAHA - Zdeněk Polášek

(* 3. 4. 1960, † 21. 1. 1981)




Zdeněk Polášek se narodil ve Vejprtech v okrese Chomutov do dělnické rodiny, jeho otec byl studnař a kromě Zdeňka měli Poláškovi ještě starší dceru, která pracovala jako servírka. V pozdějších letech bydlel s rodiči v Bystřici nad Pernštejnem v okrese Žďár nad Sázavou. 

Po absolvování základní školy v Bystřici n. P. nastoupil do učení na číšníka v Třebíči, ovšem pro osobní neshody a drobné delikty musel učiliště opustit, nechali jej pak vzdělání dokončit ve Žďáru nad Sázavou a v Novém Městě na Moravě. 

Jeho tragický pokus o překročení státní hranice nebyl první, uprchnout do západní Evropy totiž zamýšlel již jako učeň.[1]



 Dne 7. září 1975 byl Polášek v katastru obce Špičák v hraničním pásmu v okrese Klatovy zadržen hlídkou Pohraniční stráže (dále jen PS) při přípravě ilegálního přechodu hranice do Spolkové republiky Německo, který však měl spíše jen podobu pokusu. Vyšetřováním se zjistilo, že o dva dny dříve opustil bydliště po hádce s matkou kvůli svému vyšetřování. Odjel do Prahy, potom do Chebu a Klatov, odtud pokračoval do obce Zelená Lhota. Jeho cesta pokračovala ke státní hranici, ale v 21.15 hod. jej nedaleko Černého jezera zatkla zmíněná hlídka PS. Pohraničník si při hlídkování v blízkosti signální stěny povšiml neznámé osoby, posvítil na ní baterkou a ta zvedla ruce nad hlavu.[2] 

Případ byl předán odboru vyšetřování Krajského velitelství Státní bezpečnosti v Plzni, který proti němu vznesl obvinění z pokusu přípravy trestného činu opuštění republiky podle §7/1 a §109/1 trestního zákona. Vyšetřování ukázalo, že motivací k pokusu o útěk bylo předchozí prošetřování Poláškových homosexuálních kontaktů.[3] S ohledem na nízký věk (15 let) a dosavadní bezúhonnost Zdeňka Poláška však bylo trestní stíhání z pokusu o ilegální překročení státní hranice zastaveno, v té době již byl případ z Plzně předán do Brna.[4] Po propuštění z vazby nastoupil opět na pracoviště v hotelu Ski, kde se podle nadřízených jeho chování zlepšilo a přestal se dopouštět nedovolených absencí.[5]

 Po dosažení stanovené věkové hranice plnoletosti (18 let) pozvali Poláška k odvodu a po shledání odpovídajícího zdravotního stavu jej povolali k vykonání vojenské základní služby. Zdeněk Polášek ji nastoupil v říjnu 1980 v hodnosti vojína u Vojenského útvaru 8522 v Chebu.[6] Od něj 21. ledna 1981 zběhl kolem páté hodiny ranní, když vykonával strážní službu.[7] Dezertér hodlal odejít přes státní hranici do západoněmeckého exilu.[8]Jako místo přechodu si zvolil oblast v prostoru stráženém 10. rotou PS Svatý Kříž. Vojín Polášek postupoval pěšky ke státní hranici se Spolkovou republikou Německo a s ohledem na to, že byla relativně nedaleko, se jí přiblížil za poměrně krátkou dobu. Prakticky na dohled od osady Dolní Pelhřimov se dostal do bezprostřední blízkosti signální stěny, před ní ho však našla a dostihla hlídka PS.[9] Zběha bohužel spatřil pomocník PS, který upozornil příslušnou rotu. Za uprchlíkem pak vyslali hlídku se psem. Lze usuzovat, že v důsledku zimního období našli rychle Poláškovy stopy ve sněhové pokrývce a začali jej stíhat.[10]

  V 5.25 hod. Zdeněk Polášek zjistil, že je pronásledován a zalehl. Vzhledem k tomu, že prchal ze stráže, byl vyzbrojen samopalem vzor 58 a nesl s sebou dva zásobníky s celkem šedesáti náboji.[11] Na výzvy hlídky, aby se vzdal, nereagoval; zadržet se ho potom pokusili vojíni Ivan Záhorec, Ladislav Kubinec a Josef Ludas, vedoucí služebního psa Mara. Hlídka sledovala ve sněhu uprchlíkovy stopy a po dvou stech metrech běhu vojáci spatřili postavu ležící ve sněhu. Zdeněk Polášek byl v tu chvíli vzdálen od hlídky přibližně osmdesát metrů, na rozdíl od většiny jiných zběhů se však rozhodnul použít veškerých prostředků. O jeho odhodlání a motivaci lze jen spekulovat, patrně si uvědomoval, že v případě dopadení by jej čekalo vězení se všemi možnými důsledky.

 Prakticky okamžitě začala divoká přestřelka, při níž obě strany vypálily celou řadu nábojů ze samopalů. Během střelby došlo k fatálnímu zasažení příslušníka PS, vojína Josefa Ludaře.[12] Efektivní Poláškova palba zabila i nebezpečného služebního psa Mara. Pohraničníci vystřelili celkem osmdesát nábojů, potom se stáhli a odnesli Ludase z ostřelovaného prostoru. Podle oficiálního popisu střetnutí zahájil palbu Polášek, ovšem vzhledem k dalšímu průběhu pokusu o jeho zadržení nelze verzi PS porovnat s Poláškovou výpovědí.[13]

  Hlídka vyslala pomocí přenosné vysílačky rádiovou žádost o vyslání posil. Na jejím základě vyslala operační skupina 5. brigády Pohraniční stráže k zadržení ozbrojeného zběha obrněný transportér OT-64 SKOT,[14] do něhož nasedla šestice plně vyzbrojených vojáků. Další sled událostí není zcela zřejmý. Podle denního hlášení PS byl při příjezdu transportéru Polášek již mrtev. Lze usuzovat, že si poslední kulku nechal pro sebe, je však možné, že zahynul na následky zásahu v průběhu přestřelky.[15] Nelze ale vyloučit ani to, že Polášek ve svém nouzově vyhrabaném okopu zemřel až pod palbou těžkého kulometu z věže obrněného transportéru OT-64. Pitevní protokol, který by prokázal přesnou příčinu jeho úmrtí, se totiž dosud nepodařilo objevit. K hranici současně přijela sanitka, přivolaná k transportu Josefa Ludase do nemocnice. Zasahující lékař však u vojína, shodou okolností stejného ročníku jako Zdeněk Polášek, již mohl jen konstatovat smrt.[16]

  Tělo zastřeleného Zdeňka Poláška vydali rodině, ovšem v uzavřené rakvi, do níž nemohli nahlédnout.[17] Nikdo nezávislý tedy nemohl ověřit, jestli vojín na konci boje otočil zbraň proti sobě, nebo byl rozstřílen osádkou obrněného transportéru. Pohřeb proběhl v Brně, ostatky pohřbili na hřbitově v Bystřici nad Pernštejnem. Poláškův hrob, ležící nedaleko kostela, zde existuje dodnes.[18]

  Mezi třiceti čtyřmi vojenskými osobami, které v průběhu čtyřiceti let zahynuly při pokusu o přechod státní hranice do Spolkové republiky Německa nebo Rakouska je případ Zdeňka Poláška zcela výjimečný intenzitou jeho obrany, rovněž se jedná o jediný známý případ, kdy byla proti pěšímu uprchlíkovi nasazena obrněná technika.[19]

                  


ZDROJ: http://www.ustrcr.cz/cs/polasek-zdenek 

17 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Hlavní vinu na tragedii a smrti obou mladých lidí nese ovšem režim, který z jedněch udělal vězně a z druhých bachaře. Obehnat nějakou zemi plotem a obstavit ozbrojenými hlídači nebylo a nikdy už nesmí být normální!

Martin řekl(a)...

tady je profil zběha http://www.ustrcr.cz/cs/polasek-zdenek

Anonymní řekl(a)...

Upřímně řečeno ... chuť zastřílet si na příslušníky a pomocníky všeho druhu ... mám osobně také velkou, ale už se mi snad nepoštěstí! Možná mnohem zábavnější než v lese by to mohlo být na rudé tribuně při 1. máji!?

Anonymní řekl(a)...

Tihle anonymové co dodat,snad jen to že nebude dlouho trvat a na PS si vzpomenete. Dráty Vám budou chybět a to už velice brzy - hodně štěstí budete ho potřebovat s pozdravem Karol Bartoš 5RPS Blava

Pavel Kopecký řekl(a)...

Je zásadní rozdíl v drátech, které chrání území svrchovaného státu před lidmi, kteří přicházejí zvenčí. Zde opravdu platí, že stát má plné právo si rozhodovat, koho na své území pustí. A kdo chce dovnitř násilím, má počítat třeba i s kulkou. Takové dráty má Izrael, dráty mají USA, dráty bude mít snad časem i EU. Kdo je střeží a brání se zbraní v ruce - je pro mne hrdina.

A naopak v drátech, které brání obyvatelům státu tento opustit. Kdy ozbrojená státní moc vynakládá obrovské materiální a lidské zdroje jen na to, aby násilím držela lidi na svém území.
To se ospravedlnit nedá a pokud tu po nějakou dobu byl režim, který to dokonce formálně ošetřil zákonem, byl takový zákon špatný a nedokážu vidět lidi, kteří ho porušili jako zločince a lidi, kteří jeho dodržování vynucovali, jako hrdiny.

Přiznám se, že jsem docela rád, že v socialismu jsem prožil jen prvních 17 let mého života. Jinak bych asi také dříve či později skončil za mřížemi, nebo visící na drátech. Předpisy a nařízení totiž hodnotím svou hlavou a ty, které neshledávám důvodnými, nedodržuji. Naštěstí v současné společnosti mi za to kulka nehrozí, jen párkrát to znamenalo změnu zaměstnavatele a občas i chvíli hledání práce. Ale vždy to v důsledku byl další krok vzhůru v odborné kariéře a je dobře, že rozumné firmy dnes (na vyšších pozicích) nestojí o lidi, kteří by jen slepě poslouchali.
To je ale už jiná kapitola.

Anonymní řekl(a)...

Byl to Kamarád pohraničník co umřel a vinu vinu nese ten kdo Z.Polášek poslal do služby i když tento mu přinesl dopis kde mu psala holka že se sním rozchází Kdo teda nese vinu za smrt kamaráda Ludase co měl pár dní do civilu režim ne ne a ne nezodpovědný velíci Z.Poláška za toto nese odpovědnost neb ho vubec neměl pouštět do služby

Emil Machala řekl(a)...

Sloužil jsem na Svatém Kříži, při odchodu do civilu jsme se u tohoto památníčku fotili. Můj názor na vraha o oběť je ta, že za všechno může ten "chudáček", který utekl ze stráže s nabitou zbraní a zastřelil nevinného člověka, který neměl jinou možnost, než poslechnout rozkaz a bránit se. Určitě jsou jiné způsoby jak řešit osobní vztahy s holkou, než jít někoho zastřelit. Ať se smaží v pekle.

Pavel Meiner řekl(a)...

Je velice smutné že ještě existují lidé kteří věří v ten dávný a doufám na vždy zapomenutý komunistický režim co tady na 40 let znemožnil lidem žít.Který byl horší než okupace Němci ve druhé světové válce.A tak kdo za to může je snad jasné ne.

Anonymní řekl(a)...

Pavle nehnevaj sa ale hlúpy názor aj keď tvoj. Vidno, že si nezažil okupáciu Nemeckom. Nevieš o čom píšeš. Čo priniesol kapitalizmus do tohto sveta? Lepšiu budúcnosť, cestovanie, vzdelanie, prácu či iné? Nie. Priniesol biedu, bezdomovcov, beztrestnosť, drogy a zvrhnutý celý svet.
Čo je lepšie v tomto kapitalizme ako bolo za socializmu? Veď všetko čo vybudovali komunisti slúži dodnes aj tejto kapitalistickej spoločnosti. Čo zanechala PS kapitalistom sa dalo využiť. Prečo nechali všetko rozkradnúť, rozbiť, zničiť a zdemolovať? Prečo za socializmu sa to dalo udržiavať v spôsobilom stave a za kapitalizmu sa to zničilo? Tých prečo by bolo viacej a nie je na nich odpoveď.

Pavel Meiner řekl(a)...

Škoda že jsi anonym.Asi se stydíš podepsat pod svůj názor.Jsem ročník 1932 tak že trochu jsem zažil válku a neboj vím o čem píšu.Sic mě bylo 7let když začla ale to hlavní si pamatuju narodil jsem se sedlákům v kapitalismu.A komunistí všechno po 1948 zničili co se tu po 500 let vybudovalo.Beztrestnost neexistuje.A bezdomovci jsou lidi kteří nechtěj makat proč to dělají práce je dost!!!Dogy tady byly i za komunistů jen se to tutlalo aby o tom nikdo nevěděl.A když jsme u těch němců jak píšu nahoře za némců si se nemusel bát že přijdeš o krk když jsi dělal a držel krok ale za komunizmu jsi nikdy nevéděl kdy o krk přijdeš to se někdo ráno špatně probudil a napado ho že někoho sejme a ten chudák to odskákal a PS jim hlídala aby jim nikdo z té klícky nefrnknul.Celá železná opona byla zbytečná sem nikdo nikdy nechtěl jen všichni z toho pekla ven ano.A co je v kapitalizmu lepší než v komunismu hele není toho moc asi všecko.HLAVNĚ SVOBODA!!!Tej kdyby nebylo tak tě teď nic nenohu napsat.Ahoj Pavel Meiner

Pohranicnik řekl(a)...

Re: Pavel Meiner 18. února 2018 9:20

Nechtěl jsem se zapojovat, ale musím.
Co to tady píšete za nesmysly? Jako, že za Protektorátu nám bylo pod německou nacistickou okupací príma? Možná vám, jako sedlácké rodině, která kolaborovala s Říší, plnila dodávky na 110% a pravidelně přispívala čackejm nacistickejm vojákům na "Winterhilfe".

Ale, běžte se podívat do Lidic, Ležáků, Javoříčka, na Pankráckou střelnici, do Osvětimi, Birkenau, jak Čechům a dalším slovanským (i neslovanským) obětem německého nacismu bylo príma. Běžte to říct na hřbitovy, kde jsou pochovány matky a jejich děti, zavražděné v tom príma Protektorátu.

Po roce 1948 v ČSR nepochybně nastoupila totalita. Ale neprobíhala žádné genocida, jak tady ve svých obmyslnostech naznačujete, cituji: "...za némců si se nemusel bát že přijdeš o krk když jsi dělal a držel krok ale za komunizmu jsi nikdy nevéděl kdy o krk přijdeš to se někdo ráno špatně probudil a napadlo ho že někoho sejme a ten chudák to odskákal..."
Tomu přeci sám nevěříte.

To ostatní už jsou jen takové floskule - demokracie, svoboda, svoboda slova apod.
Svoboda tady byla velmi krátce po 11/1989 a v devatesátejch,a to jenom proto, aby se lůza opájela tzv."svobodou" a panstvo si mohlo v klidu rozkrást republiku. (Dnes nám tu už nepatří ani pomyslná klika od hajzlu).

Pak nám ty svobody začali hezky pomalu okrajovat, aby ovčani moc nepištěli, ale každý měsíc a rok jsme o nějaké svobody přišli a naopak nám bylo naloženo více omezení, příkazů, zákazů a státní regulace. Demokracie "masarykovského typu" se nám nějak vytrácí a začínáme tu mít demokraturu jako řemen. Brzo budeme v elektronickém koncentráku a 50.léta nám budou připadat jako doba neobvyklé svobody a prosperity. Máme k tomu nakročeno a to nejenom díky moudrým rozhodnutím z Brusele a Berlína (kde nyní místo oknírkovaného fýrera vříská pološílená kancléřka Merkel), ale i díky českým politikům a úředníkům, kteří jsou papežtější než papež a k tomu, co nám moloch zvaný EU nakládá, ještě sami přikládají.

Opravdu, nerad tady komentuji "politiku", ale jsou chvíle, kdy prostě nechci a nemohu zůstat lhostejný, čtu-li něco takového, jako jste zde napostoval vy. Samozřejmě, mohl jsem váš koment zablokovat, ale protože není vulgární, dehonestující, ani neporušuje platné zákony, ctím zásadu "Budiž slyšena i druhá strana".

Doporučuji k nahlédnutí: ČLÁNEK KVĚTEN 1945 - ZABÍJENÍ PO ČESKU?

Anonymní řekl(a)...

Vy budete pěknej vůl...
S pozdravem Petr ILAŠENKO

Pohranicnik řekl(a)...

Re: Petr Ilašenko 18. února 2018 12:07

Díky za názor, Petře, ale jen vás chci požádat, aby jste nenadával.
Nesouhlas jde přeci vyjádřit i slušnější formou :-)
Děkuji.
Admin.

Anonymní řekl(a)...

Herr Meiner.

Četl jsem vaše řádky a vůbec mi z nich není veselo. Budete spíše nějaký provokatér v kůži starce, abyste vypadal jako pamětník. nebo vám už úplně jebe. Výstižně vám to napsal už Admin.Já vám k tomu mohu napsat jen jedno: oba mí rodiče prožili protektorát v závěru jako dospělí lidé. A měli namále, že nepřišli o život. Díky Němcům. Před chvílí jsem dočet knihu Svědek z cely smrti. Tam je vše o tom vašem protektorátu a korektní německé justici, popsáno. Autor reálného příběhu byl v 19 ti letech odsouzen k trestu smrti a jen náhodou přežil.

Pokud jste prožil život v socialismu, tak to co uvádíte, nemůžete napsat. Přeci nikde neřádilo žádné gestapo, co by vyvlíkalo žáky ze školy a střílelo je na dvoře služebny. Nikdo nemusel nosit žlutou hvězdu. ČSSR neprovozovala rasismus, ani apartheid či co ještě. A kdo se tu bál? Ti dělňasové, co si povídali v hospodách politické vtipy? Nebo rybáři a chalupáři? Báli se snad studenti šibenice nebo gilotiny? Vždyť i ten 3. odboj po začátku padesátých let je nejen diskutabilní záležitost, spíše úplné hovno. Na hranici jsem také žádného odbojáře nepotkal. A jestli mezi odbojáře patřil třeba Pithart nebo ten blb z Příbrami, co podminoval nějakou sochu, tak potěš koště. Co se mu stalo? Dostal možná pendrekem přes záda a k nějakému roku basy prášky na hlavu. Co by se s ním stalo na gestap: minimálně by následovala Stalinova houpačka, potom vytrhávání nehtů, pálení cigaretami...Tohle v ČSSR někomu někdo dělal? Tak napište kdo a hlavně komu a vynechme pohádky.

Jo, PS hranici hlídala - i před takovými jako jste vy, a to oběma směry. A víte proč? Protože se o blbci říká, že je nebezpečný ze všech stran. S pozdravem Pražák

Pavel Meiner řekl(a)...

Děkuji Pohranicnikovi za upozornění ve slušnosti pana Petra Ilašenka.A chtěl bych upozornit pana Pražáka na slušné chování,nepásl jste se mnou ovce.
Bohužel co jste tu napsali nemohu s Vámi souhlasit!Němci vraždili Čechy to neomlouvám.Byla válka a ve válce to už tak bývá že jeden druhého zabíjí sice s tím nesouhlasím ale to je tak vše co s tím můžu dělat já válku nevymyslel.Ale když zabíjí Čech Čecha jen za to že má majetek neví jak by mu ho ukradl tak ho nechal urápit v koncentráku na Jáchymovsku,tak to dovedly jen komunisti.To co popisuje pan Pražák je přesně to co soudruzi používali při vymyšlených procesech naučených od soudruhů ze Sovětského svazu ti to dotáhli nejdál v čele soudruha Stalina!!!Si přečtěte kolik vyvraždil lidí v Sovětským svazu.Nejspíš jste byli děcka veleúspěšných soudruhů a byli jste tak vychováni a měli jste se dobře a nepoznali bídu,strach o život a rodinu,to je ta druhá mince komunismu.Jediná omluva za Vás co tady píšete.Krom toho Vás soudruzi zradili v 11/89 když se dali na druhou stranu,Vy jste totiž nepochopili že převrat neinicioval nikdo z kapitalistický strany ale komunisti v čele KGB nebo jim to už přestalo fungovat.A pane Pražák nejsem žádný provokatér v kůži starce!!!To uměli perfektně jen STB!!!S pozdravem Pavel Meiner

Anonymní řekl(a)...

Vážení nechcel som svojim komentárom vyvolať nevraživosť. Chcel som len poukázať na skutočnosť, že pohraničná stráž tu bola a plnila iba rozkazy. Každý kto absolvoval vojnu či u PS alebo vojsk ČSSR pri strážení PHM, muničných skladov, letisk a iných v strážnej službe ak mu bol narušený objekt a votrelca - teda narušiteľa objektu vhodným spôsobom zadržal alebo zneškodnil. Nechcem, aby sa tu politizovalo, ale chcel som poukázať iba na hrdinstvo vojakov PS. Prečo po prevrate by sme týchto chlapcov mali volať vrahovia? Prečo by sme tých čo chceli nezákonným spôsobom opustiť ČSSR mali volať chudáci, mučeníci atď. Ak chcel utiecť za čaru načo mu potom boli zbrane? V tom prípade nebol čistý a utekal s predsudkom, že ak narazí na hliadku PS je rozhodnutý na druhú stranu sa prestrielať nech to stoji čo to stojí. Úmysel utečenca bol jasný - prečo ich teraz ospravedlňovať.
Pán Pavol, vravíte, že drogy tu boli aj v ČSSR ale sa o tom nerozprávalo a všetko sa tutlalo. Myslím si, že nevravíte pravdu. Pripúšťam však, že isto tu drogy boli, ale nie v takom rozsahu ako teraz. Teraz ich máte pomaly všade na ulici a nikto sa ničoho a nikoho neobáva. Môj názor je taký, že asi bolo dobré, že mali v ČSSR ľudia rešpekt. Dnes nemá rešpekt nikto pred nikým a pred ničím.
Mrzí ma však, že všetci na ČSSR a socializmus nadávajú, ale pritom nikto nechce vidieť, koľko veci komunisti pri správe majetku zveľadili. Nikto nedostal späť svoj majetok bez toho, aby z neho ostali iba ruiny a bol zlikvidovaný. Ale dosť s politikou.

Vráťme sa k téme pohraničná stráž. Myslím si, že chlapci, ktorý položili svoje životy na štátnej hranici so od nás zaslúžia úctu a spomienku. Boli to chlapci, ktorý si prišli splniť svoju základnú povinnosť. Prečo by sme ich mali zatratiť a nadávať na nich. Myslím si, že nikto z nich tam nechcel na štátnej hranici zomrieť. Boli mladý a život mali pred sebou. Toto je môj názor a nikto mi ho nemôže vziať. česť ich pamiatke.
S pozdravom Zdeněk Blažek.

Anonymní řekl(a)...

Kdo je hrdina a kdo padouch - to bych v tomhle případě neposuzoval automaticky podle toho, který z nich byl v uniformě.

Pak se velmi lehce dostanete k ostraze v koncentráku, kdy jeho dozorce také měl uniformu a plnil svou základní povinnost dle tehdy platných zákonů. A kdo chtěl ven, toho zneškodnil.

Řadoví příslušníci PS měli prostě pech, že byli ve špatný čas ve špatné zemi; pochopím, že je stát donutil tu službu jít konat a že proti narušiteli zasáhnout museli, protože jim to přikazoval zákon (a debata může být na téma, že s masovým odmítnutím dodržování nějakého zákona žádný stát nic nenadělá). Ale dělat z nich kvůli tomu hrdiny? Pokud vytáhli zbraň na diverzanta, který se sem ze západu cpal, pak ano. Kolik takových bylo? Kolik takových případů je tady?

Ale že bránili komukoliv odejít pryč - to by i oni sami snad mohli brát jako smutnou kapitolu svého života. Ať si jde každý, kam chce - jestli ho v sousedním státě přijmou, je to jeho riziko.

Stálo je to mládí, mnohdy zdraví a i život - a především zcela zbytečně. Socialismus v ČSSR stejně neochránili a lidi tady neudrželi. Na to by museli lidi přesvědčit, aby tu chtěli zůstat dobrovolně, silou to dlouhodobě nebude fungovat nikde.