11. června 2012


JAK ZRUŠIT POHRANIČNÍ ROTU

Dva příběhy ze sklonku tzv.krizového období 

Ve svých vzpomínkách se chci vrátit ke dvěma událostem, které mohly způsobit úplné zrušení pohraniční roty Kvilda. 


Vzpomínka první.

Srpen roku 1969 byl deštivý. Na počest „internacionální pomoci vojsk Varšavské smlouvy“ visely na stožárech, přivařených na sloupech vjezdu do areálu, dvě vlajky, československá a sovětská. Vlajky byly staré, omšelé. Lanka na stožárech byla uvolněná a vlajky občas po stožáru sjely až k zemi. Tenkrát pršelo snad čtrnáct dní v kuse a vlajky byly tak mokré, jako by se právě vytáhly z vody. Ale blížilo se výročí Slovenského národního povstání (29. srpna), proto se velení rozhodlo vlajky nesundávat a nechat je na stožárech, aby se nemusely znovu vyvěšovat. 

Jednoho deštivého večera se z místního hostince na rotu vracelo několik nejstarších pohraničníků ve stavu, řekněme, poněkud podroušeném. Někteří se raději přidržovali stěn stavení, přiléhajících k objektu roty. Jejich „nestabilita“ byla způsobena nejen vypitým alkoholem, ale i silným větrem, který ten večer foukal. Tak se připotáceli ke vjezdu do vrat, kde sovětská vlajka, nacucaná deštěm, sjela do poloviny stožáru.  Natržená splihle visela na tyči, na kterou se navlékala.

USSR

Pohraničník V.L. při pohledu na polosvěšenou rudou vlajku vykřikl: „A tenhle ruskej hadr mě taky sere!“ A plesk rukou do vlajky. Jenže natržený „ruský hadr“se rázem utrhl celý. Propuklo bujaré veselí, pohraničníci se o vlajku začali přetahovat, až ji roztrhali úplně. Ve svém stavu si snad ani neuvědomovali případné následky. Kusy roztrhané vlajky schovali v sušárně mezi hadry na čištění samopalů a šli spát. 


Ale vojínovi V.L. přece jen druhý den došlo, co provedli. Spěchal na sušárnu, aby v kamnech DVB (velká litinová kamna) roztrhanou vlajku spálil. Nikdo z velení si nevšiml, že na stožáru chybí sovětská vlajka. 


Až třetí den. Zástupce pro věci politické se po příchodu na rotu po chybějící vlajce začal shánět. „Kde je sovětská vlajka?“ ptal se dozorčího roty. „Nevím, já ji nesundával“. „Tak ji najděte!“Několikahodinové pátrání bylo samozřejmě marné. Někoho napadlo, že vlajku mohl sebrat někdo z místní omladiny, protože se na ni dalo dosáhnout i zvenku. A tehdejší nálada mezi lidmi by tomu jen nahrávala. Všeobecný  názor a postoj k Sovětskému svazu samozřejmě nebyl kladný. 


Jenže na vojně to chodilo jako v civilu. Některá „dobrá duše“ zástupci prozradila, co se toho večera asi stalo. Sám politruk se dal do hledání a samozřejmě neminul ani sušárnu. Vojín V.L. ve spěchu jeden kus vlajky mezi hadry zapomněl. Co čert nechtěl, zrovna na tomto kusu byla část žlutého znaku. Průser byl na světě. 


Velení roty PS okamžitě začalo vyšetřovat pohraničníky. Zapojila se i VKR. Pohovorem prošel každý voják, ale tentokrát se kolektiv obdivuhodně semknul a nikdo nic nevěděl, nikdo nic neřekl. VKR znovu proklepla své „svěřence“, ale bez výsledku. 


Třetí den vyšetřování na rotu přijela komise bPS, kterou vedl náčelník štábu a velitelé sousedních rot Březník a Knížecí Pláně. Komise něco po poledni svolala rotu do kuchyně a náčelník přednesl své rozhodnutí.

Voják nebo vojáci, kteří roztrhali sovětskou vlajku, mají do 15 hodin čas na rozmyšlenou a na přiznání. Pokud se nikdo nepřizná, zabalí si všichni příslušníci rPS svoje věci a budou odvezeni k zvpr PS do Volar. Ochrana svěřeného úseku se rozdělí mezi Březník a Knížecí Pláně.


Pohraničníci seděli dvě hodiny v naprostém, mrazivém tichu. Jen z kuchyně se ozývaly zvuky přípravy – zřejmě poslední – večeře.  Vojín V.L. nakonec přece jen vstal a odešel ke komisi. Popsal celou příhodu, ale trval na tom, že vlajku roztrhal sám. Ostatní prý vlajku netrhali a on si navíc kvůli opilosti nepamatuje všechno. 

Možná „díky“ srpnovým událostem roku 68 i 69, možná proto, že byl V.L. z nejstaršího ročníku, dostal pouze sedm dní vězení s nástupem ihned. Jen na okraj, skoro všichni příslušníci brigádní komise byli při čistkách v letech 1970 a 1971 z Pohraniční stráže pro nezpůsobilost propuštěni. 


Shodou náhod si V.L. vojnu přesto neprodloužil. Nástupní ročník Ř-67 sloužil přesně do 30. září 1969. Věci odevzdávali už 24. září, aby byli podle zákona 25. září předčasně propuštění do zálohy. Ale v noci z 24. na 25. byla vyhlášena zesílená ochrana hranic, takže do zálohy nikdo nesměl předčasně odejít. Nejstarší ročník sloužil jen se samopalem a v oblecích vz. 60 – UNY, které jim zůstaly.

Zesílená ochrana byla přerušena 30. září ráno a vojáci mohli odejít. A odešel i potrestaný V.L. 
Zesílená ochrana byla opět vyhlášena hned 1. října a trvala několik dalších dnů. Na létě 1969 byla zajímavá ještě jedna věc: všichni ženatí v ročníku Ř-67 byli propuštění do zálohy o dva měsíce dřív, už 31. července.
Rok 1969 byl zkrátka rokem zkoušek Pohraniční stráže.


Vzpomínka druhá.

Všichni, kdo prošili vojenskou základní službou, si jistě vzpomenou na službu dozorčího nebo pomocníka dozorčího roty. U pohraničních rot operační den začínal v 7 hodin večer. Předávala se i služba dozorčího a pomocníků. Někdy se všechno jen rychle spočítalo, aby končící služba mohla vypadnout, někdy předávání probíhalo poctivě, a to hlavně když se předávání účastnil i DDR, který svým podpisem stvrzoval, že je vše v pořádku. Ale stávalo se, že si DDR nechal knihu předání k podpisu jen přinést. 

Tak to probíhalo i v dubnu roku 1970. Kontrolu občas z vlastní iniciativy prováděl výkonný praporčík, hlavně když měl špatnou náladu. To se pak šel na kontrolu k DR vyřádit sám. Každá rota měla jiný systém uložení věcí. Bojová záloha pro případ bojového poplachu nebo pohraniční akce byla uložená v bednách, které byly po každé akci zkontrolovány výkonným praporčíkem. Jinak byly zapečetěny drátem s plastovou pečetí. Proto se kontrolovaly jen „na oko“ a všechno bylo bez problémů. Dokud se velitel roty nerozhodl provést hloubkovou kontrolu. 


Velitel kontroloval stav zbraní – jestli jsou čisté, nejsou zrezivělé nebo poničené vlhkostí, kontroloval také, jestli počet nábojů souhlasí s evidencí. Kontrola probíhala celkem v pohodě, až na pár zbraní, které nebyly po službě vyčištěny. To velitel okamžitě volal nebo i budil pohraničníky, aby dali zbraně do pořádku. 

Když zkontroloval skříně a stojany, nařídil otevřít bojovou zálohu munice a signální pistole, uložené v pohotovosti. Pak začal kontrolovat pouzdra. A v jednom signální pistole chyběla. Okamžitě si nechal zavolat výkonného praporčíka a podle evidence porovnávali výrobní čísla pistolí, jestli náhodou nebylo prázdné pouzdro v bedně navíc. Ale pistole podle evidence opravdu scházela.

Velitel s praporčíkem prohledali zbrojní sklad, pistole nebyla ani tady. Podle zápisu v knize dozorčího roty zjistili, že bojová záloha nebyla použita přes tři měsíce. Velitel zbledl a vypadal, že se o něj pokouší infarkt. Okamžitě svolal všechny funkcionáře. 


Bez vysvětlení nechal nastoupit jednotku na PVS, a funkcionáři postupně kontrolovali věci, skříňky a noční stolky každého pohraničníka. Marně. Velitel tedy jednotce oznámil, co se stalo, a vyhlásil pátrání po ztracené pistoli. Nařídil kdo a kde má hledat. Kotce, stáje, kuchyňský blok, garáže. Stanoviště hlídek „Na piketu“ a pozorovací stanoviště na „Okraji lesa“, vyjmenoval ještě spoustu dalších míst, kde po pistoli pátrat. V té době byl ještě sníh, v okolí budov i na stanovištích ležela ještě skoro půlmetrová vrstva sněhu, což hledání samozřejmě ztěžovalo. A pistole se za celou noc nenašla.


Druhý den ráno se vydal ženista a velitelem první čety, vybavení minohledačkou, prohledat sníh na trasách, po kterých se pohraničníci pohybovali. Mohlo se stát, že pistole někomu při službě zapadla do sněhu. Propátrali i místa pod terénními pozorovatelnami. Ale pistole se asi propadla do země. 


Zdrcený velitel roty musel třetí den ohlásit mimořádnou událost nadřízenému velení bPS. Na jednotku se dostavila komise brigády (domnívám se, že šlo o 5 až 7 funkcionářů), zástupci velení, VKR a zbrojního oddělení. Komise nařídila prohledat celou rotu ještě jednou, ale tentokrát mnohem důkladněji. Dokonce se muselo vyházet ven seno, uložené v podvalu nad stájemi. Se senem zápasilo asi pět pohraničníků. Není třeba dodávat že zbytečně. 


Příslušníci z VKR opět pracovali se svými utajenými „svěřenci“. Nicméně celodenní pátrání bylo marné.

Na druhý den byla kolem desáté dopoledne jednotka opět svolána na PVS. Náčelník štábu bPS vydal ultimátum: „Tak jako vloni (narážel na případ se zničenou sovětskou vlajkou) máte i teď poslední šanci najít nebo odevzdat signální pistoli. Jinak bude jednotka rozpuštěna.“ Pak se vojáci rozešli na pokoje a po své každodenní činnosti. Něco po poledni se roznesla zpráva, že se signální pistole našla. Údajně ji nalezl člen brigádní komise společně s jedním z pohraničníků. Pistoli našli na stanovišti „Okraj lesa“. Hlaveň měla zabořenou do sněhu a byl v ní i šrapnel. Celé to bylo divné. V předešlých dnech vojáci toto stanoviště prohledávali několikrát, dokonce i s minohledačkou. A pistole nebyla zkorodovaná, náboj nebyl nijak poškozený.
Ale případ záhadného zmizení a ještě záhadnějšího objevení mohl být uzavřen.
Na jednotce jsme měli dva poddůstojníky, říkejme jim třeba desátník Krhounek a četař Štístko. Oba měli velkou zálibu ve zbraních. Schovávali si náboje, cvičné makety hlavic ze střeleb z RPG-7 a tak podobně. Ale nikdo jim nemohl dokázat, že zmizení signální pistole měli na svědomí právě oni. Shodou okolností byli Krhounek se Štístkem ve službě, když se ztracená pistole hledala. A stanovištěm „Okraj lesa“ procházeli. 

Nabízela se i druhá varianta, totiž že příslušníci VKR „něco“ odhalili a proto zinscenovali záhadné objevení pistole. Protože sebrat ji mohl i některý z jejich „svěřenců“. 

Záhadné bylo také to, že pečetící drátek byl zlomen a druhým spirálovitým drátkem, který omotával drátek vnitřní, byl spojený dohromady. Pistole se tedy nemohla ztratit v terénu, ale v místnosti dozorčího roty. 

O záhadě ztracené signální pistoli se mezi námi hovořilo ještě mnoho dní. Ale pak přišly jiné události a případ ztracené pistole zapadl v rozmanitosti běhu života Pohraniční stráže.




©ˆ AUTOR: Stanislav K. http://www.lide.cz/stenlly50

KOREKTURA ČLÁNKU: Hana J.

---------------------------------------------------------------------------------------------

PS OSH – FACEBOOK: http://www.facebook.com/groups/326442737125/

PS OSH – LIDE.CZ: http://forum.lide.cz/forum.fcgi?akce=forum_data&forum_ID=47832

Žádné komentáře: