SETKÁNÍ OSTRAVSKÝCH POHRANIČNÍKŮ.

Pozvánka na neformální akci GMU PS v červenci 2012.



Jak jsem slíbil,budu s předstihem informovat o plánovaném setkání bývalých pohraničníků a sympatizujících v Ostravě, kteréžto už má několikaletou tradici,koná se v kamarádském duchu,bez formalit a oficialit. Tak to bylo a tak to i zůstane.

Ale,k věci: setkání se koná v pátek 20.července 2012 od 17:00 hod.místního času, jako vždy v Ostravě-Zábřehu, v našem oblíbeném restaurantu Havránek. Jste srdečně zváni, vemte si sebou dobrou náladu a kdo má,může klidně přinést ukázat nějaké suvenýry z dob služby u PS.

Web stránka restaurantu: http://www.restauracehavranek.wbs.cz/O-nas.html


Info o minulém setkání v březnu 2012: http://pohranicnik.bloguje.cz/924678-setkani-ostravske-ps-30-3-2012.php

Kontakt na "velitele" GMU PS: Pohranicnik@gmail.com




PS OSH na Facebooku:  https://www.facebook.com/groups/326442737125/

PS OSH na Lidé.cz: http://forum.lide.cz/forum.fcgi?akce=forum_data&forum_ID=47832

Weblog POHRANIČNÍK:   http://pohranicnik.bloguje.cz/

Příběh ze státní hranice – ZPĚVAČKA  

...aneb kterak populárna slovenská zpevačka od PS šikanována byla . 

   Když jsem sloužil jako mladý zobák v červnu v roce 1979 v Bratislavě-Petržalce, přišel fonogram,že někde u armaďáků (ČSLA) utekli dva vojáci. Nebylo specifikováno,jestli jsou ozbrojeni,nebo ne.Ale v dané situaci se to nedalo vyloučit,proto byl vyhlášen poplach a následně zesílená ochrana s dobou služby dvanáct hodin.
   
Jelikož Petržalku od Bratislavy dělí řeka Dunaj a rozděluje je od sebe několik mostů, dostali jsme my, co jsme měli hraniční volno, za úkol obsadit všechny mosty a kontrolovat všechny vozidla jedoucí do Petržalky.
   
Nafasovali jsme 120 ostrých,což je dost velká zátěž,když se má šest hodin v kuse nosit na opasku,ale o tu váhu tu vůbec nejde. Jde tu o psychickou zátěž kladenou na každého z nás.Tolik adrenalinu při kontrole vozidel jsem asi nikdy předím a ani nikdy potom nezažil.Dodnes nemám potřebu skákat padákem z mrakodrapu ani zažívat žádné jiné adrenalinové sporty.
 
   Jak už jsem napsal, sloužili jsme dvanácti hodinové služby a poctivě kontrolovali každé osobní i nákladní vozidlo jedoucí z Bratislavy do Petržalky. Jeden z nás si stoupnul ke středu vozovky, jednu ruku se zdviženým terčíkem a druhou držel samopal s prstem na spoušti a tak zastavoval vozidla.
   
Každý chlap situace znalý pochopí,že stačil špatný pohyb řidiče za volantem,nebo spolujezdce či slabé nervy pohraničníka a mohlo se stát neštěstí. Voják se mohl leknout a zastřelit nevinného člověka,což by byla nepředstavitelná tragédie. Na druhé straně mohli ve vozidle sedět pohřešované osoby a zastřelit hlídku.
  
Druhý vojín schovaný někde poblíž za konstrukcí mostu měl na mušce lidi ve vozidle a  zajišťoval.
 
Podle rozkazu jsme museli zkontrolovat totožnost cestujících ve vozidle,pak zkontrolovat vnitřek vozu,zda nejsou uprchlíci schovaní uvnitř vozidla a jako adrenalinová perlička bylo otevřít zavazadlový prostor vozu a zkontrolovat,zda se tam někdo neskrývá.
 
   Nebudu si hrát na hrdinu,to by ani nešlo,myslím si,že každý z nás se bál o svůj život,ale rozkaz je rozkaz,splnit se musí.Šest hodin v kuse jsme stavěli a střídali se v kontrole vozidel.
  Částečná úleva byla v tom,když ve vozidle byli starší lidé,nebo žena,ale jistota,že nebudou narušitelé ve vozidle schováni nebyla žádná.Stejnou zkušenost měli i ostatní kolegové sloužící na jiných mostech.A po službě jsme si vyprávěli své zážitky.A jeden takový zážitek mi zůstal v paměti dodnes.Je to zážitek kolegů ve zbrani na jiném stanovišti.
 
   Hlídka kontrolovala jednu slečnu, nebo možná věkově snad už paní,z pochopitelných důvodů ji nebudu jmenovat. Jde o slovenskou zpěvačku – ale nebudu předbíhat.Schválně kdo uhádne její jméno?
 
   Vojenská hlídka PS zastavila vozidlo ve kterém seděla pouze jedna žena. Pohraničník přistoupil přesně podle předpisů k vozidlu,předpisově se představil a požádal slušně,ale rázně, o předložení osobních dokladů.
   Asi takhle:,,Dobrý den,Pohraniční stráž,žádám o předložení vašich osobních dokladů".
  A místo žádaného dokladu se dočkal nadávky:,,Čo si to dovolujetě?Vy něvjetě kto já som?Já som populárná zpeváčka,buděm si na vás sťažovať!"
 
  Vojín PS se nezaleknul a slušně odpověděl:,,To klidně můžete,ale v Občanském průkazu máte přesně napsáno,kdy a kde ho máte mít u sebe a komu jste povinna ho předložit!"
 
  Milou paní "popolární zpěvačku" naložili do přivolaného vozidla a odvezli na 10.r.PS Bratislava- Petržalka.
  
Tak končí můj příběh.
Musím ještě dodat,že vojenské zběhy od ČSLA zadrželi někde jinde a nebyli ozbrojeni. 

  ZDROJ (autor): http://www.lide.cz/JIRKAMAC 

 Neuhodli jste,kdo byla ta "populárna zpěvačka"? Ani se nedivím,ona ta její popularita nepřesahovala hranice Bratislavské lýry a podobných obskurních hudebních soutěží (např.festival Sovětská píseň,vzpomínáte?).
 Byť ona pěvkyně pop music si myslela asi něco jiného,nicméně,marná sláva: čím menší pejsek,tím víc štěká. U hlídky Pohraniční stráže ji to však nevyšlo.
 A aby jste neřekli,oblažím Vás trochou hudby z tvorby oné "populárné" pěvkyně.  
                                

ZDROJ: http://www.youtube.com/watch?v=Vez4Z_D_X14&feature=related

Komentáře

(Tondoslav - Mail - WWW)
Já jsem asi blbej, ale fakt nevím. Rolincová byla tehdy ještě mladá, na Gombitovou mi to taky nesedí. Je pravda, že pokud znám slovenské zpěváky a zpěvačky tak spíše z porevoluční éry. Nemohli byste napsat např. názvy písniček?
Re: Tondoslav (POHRANIČNÍK - ADMIN. - Mail - WWW)
Pod článkem máš video jak prase...
JANA KOCIANOVÁ se jmenuje ta pop star normalizační slovenské popmusic ;-)
(Solitér - Mail - WWW)
Vzpomínáte?
Kolik "umělců" bylo vděčných za možnost mít šňůry po rPS?
Namátkou- Liška a jeho Bobina, bratr K.Zicha a jeho skupina Amigos, Plameny a jejich frontman Štědroň a Vrtichová, Špinarová zpívala na na maturitním plese VSOŠ PS...
A lístky na "kulturu" nebyly na rotách nedostatkovým zbožím. Stačil schopný "svazák" a daly se dělat zázraky...
Bratislavská líra. (Michal - Mail - WWW)
Ak sa nemýlim Bratislavská lýra bola spevácka súťaž pôvodnej Slovenskej a Českej tvorby,na ktorej začalo kariéru plno Slovenských a Českých spevákov a skupín /Modus,Gombitová,Žbirka,dokonca si myslím že aj Karol Gott piesňou Mám rozprávkový dom /,takže si nemyslím že to bola obyčajná obskúrna hudobná súťaž.
len k článku (dezi - Mail - WWW)
Ne viem čo chce autor tohto článku a dodatku, čo napísal, nám písomnou formou odovzdať a povedať. To že, si odslúžil službu z ty mi ostrými to je v poriadku. To že jeho kolegovia tiež si splnili úkol, aj to je v poriadku. Ale nazvať Bratislavskú lýru obskúrnou súťažou to mi nedá. Na tejto súťaži sa vystriedali všetci umelci i dnešného českého a slovenského šou biznisu. A ako perlička , v roku 1969 tu vystúpila skupina THESHADOWS. Na záver Jana Kocianová bola a ešte aj je dobrá speváčka !
Prosím o vysvetlenie p.JIRKAMAC
Re: Dezi (POHRANIČNÍK - ADMIN. - Mail - WWW)
Jirka Mac je v tom nevinně.
Dodatek o J.Kociánové je moje práce.
Tak či onak,možná ne objektivně,domnívám se,že Jana Kociánová byla velmi průměrná,spíše podprůměrná zpěvačka s manýry dnešních "celebrit"a rychlokvašených hvězd (popstars) což mj.dokazuje i její incident s hlídkou PS z výše uvedeného příběhu.
Čímž nechci říci,že já sám nemám rád slovenské hudebníky.
Opak je pravdou. Měl jsem a mám stále v oblibě skupinu Elán, zpěváka R.Mullera, R.Grigorova a další.
A trvám na tom,že Bratislavská Lýra byl festival na úrovni českého festivalu Sovětská píseň.

Stačí taková odpověď?
¨no (flinta.franta - Mail - WWW)
No je vidět že arogance a povýšenost celebrit je za každého režimu stejná . A admine je úsměvné jak obhajujete to že jste napadl Lyru před bratry Slováky. Aspoň víte jaké je to být v opozici že?
Re:,Re:dezi (dezi - Mail - WWW)
Ospravedlňujem sa Jirkovi Mac za to, že som bez overenia si informácií zaútočil na jeho osobu. Admine, keď sa mi niektorý spevák, alebo speváčka nepáči a neuznávam tu osobu ja ju nebudem ani ohovárať, ani kritizovať a ani hodnotiť. Ale to je už vec každého jednotlivca. Keď sme pri tých jednotlivcoch tak každý má svoj názor. Môj názor na porovnanie Bratislavskej líry s festivalom Sovětská píseň sami zdá neporovnateľne! Keby som bol neslušný tak to nazvem aj inak! Pozdravujem a doporučujem.
http://cs.wikipedia.org...3%A1_lyra
Lira? (Honza - Mail - WWW)
Dezi Bratislavska lira byla presne na urovni Sovetske pisne. Mozna, ze lide na tvoji urovni na Liru stale se slzou v oku vzpominaji. A to, ze tam v roce 1969 hrali The Shadows bylo v dusledku jeste stale uvolnene doby. O rok pozdeji po nastupu normalizace by si to poradatele nedovolili.
Honza! (dezi - Mail - WWW)
Už som nechcel reagovať, ale musím. Je to všetko, len osobný názor každého jednotlivca. Ale Honza čo ty vieš a môžeš vedieť na akej som ja úrovni!! Ono každý má svoj názor a každý si je strojcom svojho šťasia.                                

ŽIVOT VOJENSKÝ – ŽIVOT VESELÝ  

Odehrálo se u chebské brigády Pohraniční stráže – 5.bPS .

     Jednou za čas provádělo velitelství brigády v Chebu nácvik příjmu záloh podle mobilizačního plánu.Záložáci povoláváni na zvláštní rozkaz přijížděli vlakem do Chebu kde byli vystrojováni.Z nádraží je odvážela nákladní auta a k organizaci tohoto odvozu byla na nádraží velena pořádková hlídka. Této hlídce velel jeden praporčík, který byl znám svou vyhlášenou snahou po penězích – říkalo se o něm že je schopen  při návratu ze služebních cest čekat na křižovatce Y, aby mu to vyšlo na cesťák. Před jeho domem také proto stála  tenkrát ještě nablýskaná Volha s tím zvířetem na kapotě.(už nevím co to bylo,snad jelen).

Velitele nákladních vozů dělali další rotmistři a tak je napadl  škodolibý nápad. Když se jeden  vrátil na nádraží v rozhovoru s oním prapočíkem (říkejme mu Franta) pronesl: Franto už Ti dovezli svačinu?Na to dostal odpověď že na něj každej kašle a že už má hlad. Tak se neboj, já až přijedu v dalším kole tak Ti něco přivezu.Na brigádě si žerou řízky a na tebe se každý vykašle.Tak se stalo.

Když přijel na brigádu zašel do kuchyně, kterou měl na starosti Franta Trnka( budiž mu kuchařské nebe lehké) a vymyslel onen plán. Celou veku chleba rozřízli podélně a do ní namazali dvě kostky sádla, z proviantního skladu nechali dovézt kilovou psí konzervu u které rozklepali nápis pes, veku zabalili do balícího papíru a už se to vezlo na nádraží.
„Franto řízky už nebyly, ale provianťák Ti posílá alespoň chleba a pořádnou vepřovou konzervu.Nevzal jsem ale otvírák, tak si ji dej až doma."

Franta se styděl  konzumovat onu namazanou veku na lavičce ve vestibulu a tak šel rovnou na služebnu OSOŽ.Tam tedy posvačil i když prý na něj koukali blbě.Konzervu si nechal na doma.

V neděli prý manželka  uvařila zelí a knedlíky a když otevřela konzervu koukaly na ní zobáky a pařáty. Vše provalilo až v okamžiku, kdy si manželka onoho praporčíka  přišla stěžovat veliteli brigády...  :-)
                                                 


A další úsměvná historka, které někdo ani nevěří, ale já jsem ji skutečně zažil.
   
Když jsem byl v roce 1990 na první rehabilitaci v zařízení MV  v Bardějovských kúpeloch (což bylo opravdu vynikající) společně s námi tam nastupovali piloti vrtulníků  z Federální letky. Ti byli věčně v lihu ( k tomu sloužila malá dřevěná krčma na autobusovém nádražíčku pod léčebnou) to jim bránilo absolvovat vstupní prohlídku před  léčebným procesem.
  
Prohlídka se zdařila až třetí den. Součástí bylo i  dodání malého množství moči k rozboru. Nevrlá sestra  úplně hystericky nesnášela když někdo nesl šampusku plnou  a nedej bože něco v ordinaci ubryndal.To ostatně poznali i oni piloti. A zase nápad: Jeden si na záchodě nalil do šampusky pivo skoro až po okraj a vydal se s ním do ordinace.
   
A už to opět začalo – nadávání  a urážky. A onen šoumen prohlásil" Když se vám to nelíbí, tak já upiju. A to také udělal.  A v ten okamžik sestra vrhla pěknou  šavli a bylo po ordinování na dlouhou dobu  ;-)

  ZDROJ(autor): http://www.lide.cz/salajna1/  

  FOTOGRAFIE: http://www.vojensko.cz/kasarna-5-bps

OLD SHATTERHAND Z ROTY PS SLAPANY .

Příběh ve kterém alkohol teče proudem a střílí se jako u Verdunu .  

 Pohraniční rota Slapany žila svým obvyklým večerním životem. Jako každá taková jednotka v té době- vojáci nejstaršího ročníku nejsouce ve službě okupovali psovodskou kuchyni, kde při konzumaci jakýchkoli nápojů obsahujících alkohol nadávali na režim, vojnu, velitele a při stoupající  hladině alkohulu v krvi i sami sobě a posléze upadali do mlčenlivého splínu.

Vojáci mladších ročníků měli svátek- nejen že operáka měl všeobecně oblíbený/pro svou nenáročnost/ rtm.Beta, který spokojen, že velitel roty kpt.Alfa opustil jednotku neobvykle brzy, sledoval spolu s ostatními, jimž číslo nedovolovalo pobyt v kotcích, tehdy oblíbený a hojně sledovaný pořad „Cvičme v rytme", přezdívaný večerníčkem pro vojáky.

Lepé tvary cvičitelek zjasnily tváře vojáků, určité zjihnutí bylo maskováno vulgárním komentářem na adresu jednotlivých dívek poskakujících ve cvičebním úboru na obrazovce.

A co víc- i další televizní program sliboval dobrou zábavu- americký film „Někdo to rád horké" nepotřeboval reklamu, bylo jasné, že následující dvouhodina na „pévésce" dá alespoň z části zapomenout na ten „zk.....ý" vojenský život. A také se v onom filmu střílí, což ve vojenském prostředí dává látku k mnoha a mnoha rádoby odborným poznámkám.

Napínavý děj filmu narušilo hlasité nadávání - to bylo reakcí na signál pro nástup poplachovky. Řidič běžel nastartovat auto, psovod do poplachového kotce pro svou P-1 Perlu, Beta chvíli hledal někde položený opasek se zbraní...
Zkrátka taková normální reakce na „ostrý" zkrat v levém úseku rPS.

Zásah proveden, signál prověřen a vyhodnocen- jak jinak, než že „zkrat" byl způsoben zvěří. Takto bylo vyhodnoceno 99% signálů, zbývající procento bylo způsobeno prověřujícím „značkařem". A jednou- dvakrát ročně skutečným narušitelem.
                    
Při zpáteční cestě ze signálky na rotu přepadla Betu silná chandra. Není divu, jako nejmladší z velitelů jednotky odnesl kde co mohl-operák stíhal operáka, ve volnu jednu-dvě prověrky, o tom, že by se aspoň na pár dnů mohl podívat do několik set kilometrů vzdáleného domova, o tom se mu mohlo pouze zdát.
I dnešní službu dostal na poslední chvíli- ještě ráno byl přesvědčen, že ve večerních hodinách bude zdokonalovat svou výřečnost na zábavě v jednom z chebských podníků. Jo, Beta mínil, Alfa měnil...

Pln sebelítosti si po návratu ze zásahu nalil skleničku, a protože litovat sám sebe je nejlépe v kolektivu, s téměř plnou lahví se vydal na pokec do již zmíněné psovodské kuchyně.

Po počátečních rozpacích-u Bety nebylo zvykem, že by holdoval ve službě dobrému truňku-zkrátka, po několika minutách a půlhodinách došlo k nepřímé úměře-čím menší byl obsah láhve, tím srdečnější byl hovor.
Řeč přišla i na již dávno skončený večerní film. A znalecky se hodnotila nejen hlavní hvězda -MM- ale i zbraně ve filmu používané.

Takové téma bylo pro již značně „unaveného" Betu více než zajímavé. K diskuzi o zbraních a střelbě přispěl mnoha znaleckými postřehy, sice se mu již obtížně artikulovalo, ale zásadní větu zaslechl každý z popíjejících mazáků.

Tato věta zněla:"Jestli chcete vědět, jak se má střílet, tak mi nalepte na vrata garáže terč a já vám ukážu, vy cucáci, kdo je tady nejlepší ve střelbě!"
                     
                   

Takto napsána vypadá jednoduše, ale doplňte si o škytání, opakování nesrozumitelných slabik, přerušení v důsledku ztráty rovnováhy a pak teprve budete mít úplný obraz atmosféry těch chvil...

Návrh byl přijat s jásotem! Konečně nějaké vzrůšo! Konec nudy, jde se střílet!
Okamžitě byly rozděleny úkoly- ten zajistí terč, onen zase osvětlení, třetí přenese občerstvení- zkrátka, bude šou, jakou ještě Slapanská rota neviděla!

Bylo šou. Nejen při střelbě, ale ani po střelbě-střídajícímu operákovi se podařilo alkoholem zmoženého Betu probrat až někdy před polednem...
A poté pokračování-hlásná služba, vyšetřovatel brigády, obvinění, soud...
Beta vyvázl u vojenského soudu s podmínkou, největším jeho štěstím bylo, že se nikomu nic nestalo.

Byl ze všeho zdrcen, věděl, že si to zavinil sám. A náladu mu ani nezvedla slova vyšetřovatele brigády-ten, hledě na zásahy v provizorním terči, kroutil hlavou a pronesl:"Kurva, Beto, řekni mi, jaký rozptyl bys nastřílel, kdybys byl střízlivý! Když jako totál ožralý máš pomalu všechno ve středu terče!"

V průběhu dalších let si Beta ve službě již nelokl. A věřte-nevěřte,stal se členem střeleckého oddílu a reprezentoval v tomto odvětví útvar. Pravidelně vozil medaile z rezortních soutěží, několikrát reprezentoval i v soutěžích mezinárodních...

Tož tak. Jak to bylo, tak jsem popsal. A budiž tato příhoda důkazem, že nedodržování zákonů se tehdy trestalo. I když se někteří zmanipulovaní jedinci snaží přesvědčit o opaku...

                       

Autor příběhu: "Soliter-Samotář" 

KRÁL ŠUMAVY – realita,nebo mýtus ?

Existoval Král Šumavy pouze ve filmu?

  "Tento příběh prožila hrstka mužů členů pohraniční útvaru SNB v roce 1948. Po vyčerpávajících bojích s Banderovci, po namáhavé a odpovědné službě lidu v únorových událostech, šli bez oddechu do dalšího zápasu. Na Šumavě začal tvrdý boj o neprostupnost našich hranic". (Motto k filmu).
                    
  Většina z nás si pod pojmem KRÁL ŠUMAVY vybaví stejnomenný film režiséra Karla Kachyni,nebo román Rudolfa Kalčíka. Knihu,předpokládám,četli jen někteří,avšak onen výše zmiňovaný,dnes už kultovní film jsme viděli asi všichni. Připomeňme si ve zkratce děj filmového příběhu: 

" Král Šumavy " film český film natočený režisérem Karlem Kachyňou, premiéru měl 25. prosince 1959. Scénář napsali František A. Dvořák, Karel Kachyňa a Rudolf Kalčík.
  Film se odehrává v roce 1948, kdy Šumavu ještě nedělí plot, nazývaný též dráty – součást Evropu dělící železné opony. Film se natáčel v Kvildě. Ve filmu je tak zachycen stav této osady třináct let po odsunu původního obyvatelstva.Ve filmu je zachycen mimo jiné i místní hřbitov a kostel svatého Štěpána.
                                         
  Na Šumavu přijíždí mladá posila (Jiří Vála), aby se přidala do pohraničního útvaru a hlídala hranice s dalšími šesti muži. Měla za úkol hlídat německo-české hranice a za žádnou cenu nikoho nepustit. Hrstka odvážlivců musela za každého počasí sledovat velký úsek pohraničí, což se s tak malou skupinou policistů nedalo uhlídat. Někteří z útvaru si myslí, že hlídají pohraničí zbytečně. Jako argument mají velkou bažinu přes, kterou nezná nikdo cestu respektive cesta neexistuje. Jak už tomu bývá vždycky se najde nějaký koumák a pokusí se najít cestu přes neprostupnou bažinu, kde špatný krok znamená jistou smrt. Strážmistr Karel Zeman (Jiří Vála) se úspěšně připojuje ke svému novému týmu jehož velitelem je Kot (Radovan Lukavský). Při jedné akci dopadl a zastřelil jednoho převaděče známého taky jako Král Šumavy. Jediný člověk, který z dávných fám jako jediný znal cestu přes bažinu. Touto smrtí Kyliana krále Šumavy mělo být všemu konec. Karel při svém příjezdu zahlédne krásnou dívku jménem Markéta okamžitě v ní vidí motivaci. Jejich seznámení po určité době dopadá zdárně a oba jsou zamilování. Karel Zemna se dozvídá, že svého muže Markéta neviděla dlouhých dva a půl roku. Důvodem byla smrt mladého člověka, kdy Marketin manžel jej přejel a utekl do Bavor.

Vše vypadá skvěle. Zdá se, že nová láska mezi těmito lidmi bude pokračovat velice dlouho. Avšak k Markétě se vrací její manžel, který zná člověka převádějícího přes bažinu. Požaduje po Markétě, aby s ním odešla do Německa. Ona se však nachází v určitém dilema, kdy neví s kým zůstat. Rozhoduje se pro svého bývalého manžela. Při útěku do Německa si vše rozmyslí a utíká zpět, nezná však cestu a utopí se v bažině. Karel si vše vydedukoval a začal je sledovat a také viděl, jak jeho milá utonula. Po této špatné zkušenosti začne podezřívat celé město a za každou cenu chce najít mozek převaděčů. Po urputném pátraní dochází k rozuzlení jejich případu a celá pátračka zjišťuje, že mozkem byl jejich kamarád Paleček.
Atmosféra filmu je velice působivá, až vás vtáhne do filmu. Na dobu 50. let zdařilá kriminálka s polo-dobrým koncem. Dnes se již filmy tohoto typu u nás netočí, což je veliká škoda. Je dobré vidět filmy dle skutečných událostí, které se v minulých letech staly. Myslím, že je mnoho námětu pro natočení podobného typu filmu. Bohužel v dnešní době stupidních komedií obsazovaných stále stejnými herci není pro tyto druhy filmu žádné místo.Hrají: Jaroslav Marvan, Ilja Prachař, Eva Rokosová-Jiroušková, Milan Holubář, Vladimír Menšík, Radovan Lukavský, Jiří Vala, Jiřina Švorcová. 

                                                                           
 Tolik zhruba k obsahu filmu (knihy). A nyní se podívejme,na základě jaké skutečně existující osoby a její činnosti byl onen,dnes už nesmrtelný film,vytvořen.
  
Když v roce 1959 natočil režisér Karel Kachyňa podle námětu Rudolfa Kalčíka na Kvildě film Král Šumavy, byl to divácký hit. Kachyňa ve svém díle velmi zdařile zkombinoval dobrodružné téma s drsnou atmosférou Šumavy a oslovil tak snad všechny kluky i muže té doby. Podobné filmy se u nás tenkrát nenatáčely a pomineme-li jeho více než sporné politické aspekty, stal se řemeslně výborně provedený „Král" významným filmařským počinem.
  
Králem Šumavy byl ve skutečnosti: Kilián – vlastním jménem Kilian Nowotny (*1.12.1905 – †12.3.1977), zvaný také někdy Sekáč či Dlouhý Hans, byl rodákem ze Starých Hutí (dříve Kaltenbachu), ležících severozápadně od Chalupské slatě.
                                                                     
  Pocházel z německé rodiny s dlouhou pašeráckou tradicí a sám byl mnoho let pašerákem aktivním a velmi úspěšným. Jak bylo zvykem, slavní muži tohoto „řemesla" si v těch dobách často dávali přezdívky Paschkönig (král pašeráků) či Grenzekönig (král hranice) a Kilián se takovým králem opravdu stal.
   
Byl odmalička vychováván k tomuto druhu obživy, což však nebylo v tvrdém a neúrodném kraji ani trochu výjimečné. Jeho otec, sám legenda mezi pašeráky, ho bral na nebezpečné výpravy přes hranici již jako devítiletého. Znal proto tuto část Šumavy jako málokdo jiný, věděl jaké nástrahy na člověka umí přichystat drsná šumavská příroda, horské počasí i Finanční stráž. Té se mimochodem na počátku 20. let podařilo na hranici zastřelit jeho slavného otce.                                                    
   Kilián měl výbornou fyzickou kondici, uměl se pohybovat obtížným terénem pěšky, na lyžích i na sněžnicích, vybaven znamenitým orientačním smyslem. Byl přímo předurčen nejen k získání titulu Paschkönig, ale i k ještě slavnější nečekané kariéře, kterou mu pomalu začala chystat budoucnost.
   
Po svatbě se vyučený řezník Kilian Nowotny přestěhoval se svou ženou k jejím rodičům do usedlosti na Pláních, kde se chystal hospodařit, ale 2. světová válka zamíchala osudy všech. Velmi výrazně se dotkla i obyvatelstva našich nejjižnějších oblastí a po jejím skončení obraz staré idylické Šumavy navždy zmizel. V roce 1946 museli Němci z českého pohraničí pryč a kraj se téměř vylidnil. Do Bavorska byl samozřejmě odsunut i čerstvě uvolněný příslušník Wehrmachtu Kilian Nowotny. Konec pašování, konec krále? Vypadalo to tak. Nečekaně však ještě na chvíli přišel čas, kdy byl slavný pašerák povolán zpět na hranici, respektive na úsek hranice, který od 1. ledna 1949 střežil útvar 9600 Pohraniční stráže SNB, dislokovaný na Kvildě.
   
Jakoby Kilián po odsunu nechtěl žít příliš daleko od svého rodného kraje. Usadil se v městečku Röhrnbach, vzdáleném od našich hranic necelých 25 km a začal tu obchodovat se dřevem. Co následovalo dále, můžeme se jen domnívat. Do života šumavského krále totiž vstoupily tajné služby.
   
Po únoru 1948 zřejmě jednoho dne navštívil obchodníka se dřevem major americké CIC (předchůdce CIA), velitel pro úsek Třístoličník a požádal ho o pomoc při infiltraci agentů na území ČSR. Možná příležitost vrátit se alespoň na pár chvil do rodného kraje, možná také svolení majora přenést při tom trochu toho nedostatkového zboží z Čech do Bavorska i zpět a hlavně asi touha podpořit snahy o svržení socialismu v jeho vlasti způsobila, že Kilián tuto pomoc přislíbil.
   
Po následující dva roky se pak Nowotny znovu stal králem, převedl přes hranici mnoho agentů, ale hlavně pomohl stovkám lidí utéci z tehdejšího Československa. Převáděl na obě strany, převáděl skoro každý den a za každého počasí.
   
Po roce 1950 přišla na Šumavu jiná doba. Nařízení Ministerstva národní bezpečnosti ČSR č. 70/1951 Sb. ze dne 14. července 1951 dalo příslušníkům PS právo použít zbraň proti narušiteli. Vznikla uzavřená zakázaná hraniční pásma, samotná hranice byla obehnána vysokým plotem a ostnatým drátem, do hor se stěhovaly početné vojenské jednotky. Několik osad spadajících do širokého hraničního pásma bylo vysídleno a srovnáno se zemí. Odhalena a pochytána byla i rozsáhlá síť převaděčů a jejich spolupracovníků.
  
Kilián chodil přes hranice silně ozbrojen, ale přímého střetu s pohraničníky se snažil vyvarovat. O důvodech jeho nebezpečných výprav na nepřátelské území si musí závěr udělat každý sám.

Kilián údajně překročil hranice téměř 2000 krát (v období 47-50) což i při započtení cest tam a zpět dává takřka cestu jednou denně....To je opravdu dost nepravděpodobné. Nicméně faktem je, že teprve údajně 2.000 cesta v květnu v roce 1950 se mu stala osudnou a na skalce (nyní již zarostlé) nad lávkou přes Vltavu u Františkova, jej překvapili palbou ze samopalů číhající pohraničníci. Kyliánovi se podařilo utéci do Německa a sám poté již dále štěstí nepokoušel a skončil jako obyčejný obchodník se dřevem v bavorském Rohrnbachu.
  
Zemřel v Bavorsku,ještě za existence socialistického Československa,v roce 1977,jako ctihodný obchodník se dřevem. ZDROJ: http://www.moskyt.net/

               http://www.lahvista.cz/opona/ 

               http://www.kfilmy.cz/ceske-filmy/kral-sumavy-1959 

Komentáře

Film. (Bagoun - Mail - WWW)
Knizku jsem necetl,to je fakt. Film Kral Sumavy jsem videl mockrat a porad se na nej da koukat. Ani jsem nevedel,ze se to cele kdysi opravdu stalo.
Král Šumavy (Solitér - Mail - WWW)
Nevím, možná se pletu, ale na doplnění díla R.Kalčíka uvádím:
Pravděpodobně byl napsán nejprve scénář k filmu, a na základě úspěchu teprve převeden do uceleného knižního příběhu. Mám dojem, že KŠ byl natočen 1959 a kniha vyšla až o rok později- a jestli vydání, které jsem četl jako malej kluk bylo to první, tak mou domněnku potvrzuje i to, že v knize byly místo ilustrací snímky ze stejnomenného filmu.
Neobvyklé. (Jarek Svoboda - Mail - WWW)
Povětsinou je první kniha,potom film. Nebylo v titulcích k filmu Král Šumavy,že je to podle románu Rudolfa Kalčíka?
(Solitér - Mail - WWW)
U filmu je uveden R.Kalčík ještě s jedním jako autor námětu. Scénaristé tam jsou tři- mezi nimi není RK uveden.
Je docela možné, že v nějaké krátké formě byl Král Šumavy zařazen dříve, v povídkovém výběru. Ale samostatně byl vydán skutečně až v roce 1960, film je z roku 1959.
opravuji (Solitér - Mail - WWW)
Opravuji sám sebe:

námět: R.Kalčík, František A. Dvořák
scénář:F.A.Dvořák, K.kachyňa, R.Kalčík

ověřeno na
http://www.fdb.cz...ral-sumavy.html
Omlouvám se za nepřesnost.
(Zedtwitz - Mail - WWW)
"Král Šumavy? A co jste vy?"... Ze závěru filmu KŠ...
(Solitér - Mail - WWW)
A ještě jedna zmínka o člověku, jenž byl označován za toho pravého krále Šumavy, Josefu Hasilovi:
http://www.sumavanet.cz...amp;burl=
doplnění (Solitér - Mail - WWW)
podrobnosti o Hasilovi zde
http://zpravy.idnes.cz...domaci_nel
zajímaost (Střelec - Mail - WWW)
Celkem zajímavost je ten filmový snímek - PPŠ s "rohlíkem" místo s bubnem. Není tu nějaký pamětník, který by měl přehled o výzbroji v oněch dřevních dobách, případně se mohl vyjádřit k poměru používaných typů zásobníků? Vím, že ke konci války v SSSR k PPŠ dělali už jen "rohlíky", ale zatím jsem nenarazil na informaci, jaký poměr obou typů byl v naší výzbroji.
Marie (vlada - Mail - WWW)
Marie ne Marketa :-))
Josef HASIL (Béďa - Mail - WWW)
Král Šumavy-nejslavnější převaděč 50.let promluvil:"Sázeli se tehdy,kdo mě dostane živého,či mrtvého."
Narozen roku 1924 v Zábrdí na Prachaticku.Pochází z osmi dětí(čtyři bratři,čtyři sestry)Původně se vyučil bednářem.Po skončení 2.světové války vstupuje do Sboru národní bezpečnosti.Výcvik prodělal ve škole SNB v Protivíně.Na jaře 1948 se ocitá mezi pohraničníky ve vesničce Zvonková poblíž Třístoličníku na Šumavě.V říjnu 1948 působí jako převaděč,za což je odsouzen do vězeňského tábora v Mostě ,odkud v květnu 1949 utíká.V červnu je už v západoněmeckém uprchlickém táboře v Murnau.Zde je naverbován Američany na převádění lidí.Od r.1953 žije Chicagu.V roce 2001 mu prezident Havel uděluje vysoké státní vyznamenání-Medaili Za hrdinství.
Poslední jeho přechod hranice do zahraničí s lidmi byl 7.prosince 1949 1.30 hod. u Soumarského mostu,kde si počkali na hlídku pohraničníků a velitele Rudolfa Kočího bez výstrahy na místě zastřelili.Druhý člen hlídky byl těžce zraněn a po 7.měsících se vrátil z nemocnice.Býval tam pomníček,který byl před několika lety odstraněn.
Co měli,Josef Hasil a Jiří Řezáč-vůdce Černého lva 777, společného?Především to byli prach obyčejní zrádci,neboť oba se dali do služeb SNB již s jistým cílem.Řezáč byl jako pomocník SNB a v té době námořník na lodi.Takže žádní hrdinové,jen ten nejodsuzovanější lidský charakter každou společností.
soumarský most (luboš - Mail - WWW)
Béďo trochu ten poslední přechod oprav, od Soumarského mostu ke státní hranici je to nejkratší cestou přes České Žleby ještě 7,5 km. Takže to muselo být někde jinde.
Luboši (Tomáš Fuk - Mail - WWW)
Asi myslíš že Béďa píše 1,30h cesty k hranici;ale myšleno nejspíše v 1,30h v noci což odpovídá informacím které mám já.A bylo to za Soumarským mostem odhadem 2km v zátočině, směr České Žleby,ten pomník tam stojí a odstraněn nejspíše nikdy nebyl,alespoň zjevně tomu nic nenasvědčuje.To místo jsem navštívil několikrát,naposled letos v červenci.
soumarský most (luboš - Mail - WWW)
Tomáši, ale to si nerozumíme. Béďa píše : "Poslední jeho přechod hranice do zahraničí s lidmi byl 7.prosince 1949 1.30 hod. u Soumarského mostu, kde ..."
Z této jeho věty jasně vyplývá, že u Soumarského mostu PŘEKROČILI hranici. Ta se však nachází o 7,5 km dále na jihozápad. To jsem měl na mysli.
Tomáši, (luboš - Mail - WWW)
mám ještě takový nejasný dojem, že nick "noveudoli" na Vojensku má s Tebou nějakou souvislost. Nebo se mýlím ? Ahoj.
Josef Hasil (Béďa - Mail - WWW)
No pánové,netušil jsem ,že moje psaní je tak nesrozumitelné.
Tak znova:Hasil přebral skupinu lidí k převedení,6.12.před půlnocí.Kde,to nevim.A šli a 7.12. v 1.30 hod.za Soumarským mostem se střetli s hlídkou pohraničníků.Né,že v uvedený čas překročili přímo čáru.V tu noc hustě sněžilo a mráz byl -18C.Po prchající skupině zůstaly tu noc dvě krvavé stopy.Z toho se usuzuje,že jedna patřila Josefu Hasilovi.Proto to byl jeho poslední přechod.Co se týče polohy pomníku,tak se nacházel(zí) za Soumarským mostem směrem na Žleby po pravé straně asi 0,5km.O odstranění jsem se dozvěděl z internetu.
Tomáši,příště to nafoť a pošli na stránky Vojenska.
Luboš+ Béďa (Tomáš Fuk - Mail - WWW)
S nickem Nové Údolí nemám nic společného.Ten pomník je od Soumaráku bratru dobré 2km vzdušnou čarou(měřeno na mapě google) jak píšeš po pravé straně směr Nové Údolí.Nafocenéjsem to samozdřejmě měl ale musel bych pohledat zda jsem to nevymazal,či je to na DVD ,když najdu předám adminovi.
Kilián (Tomáš Fuk - Mail - WWW)
Mám za to že se nejmenoval Kilian Nowotny nýbrž Franz Nowotny a Kilián byla přezdívka.
Nejsem Tomáš Fuk (noveudoli - Mail - WWW)
Ten pomníček mám nafocený.Fotky dám na web.Ale že tam už není si nejsem jistý..
N.Ú.
(Tomáš Fuk - Mail - WWW)
Pomník tam letos v červenci ještě byl tak si troufám říct že je tam i dnes:))
Na té mapce je chybně vyznačen začátek Kiliánovy trasy. (joe - Mail - WWW)
Podle vyprávění účastnice jednoho přechodu přes hranici ve skupině pod Kiliánovo vedením, tehdy studentky, měli sraz nad Vimperkem u Sloupu (křižovatka silnic 145 a 168) v hospodě u Koubů, která dnes už nestojí. Odtud šli přes území pozdějších obávaných kasáren severně od Vimperka k již zmiňované železniční trati, dál už je vyznačená trasa správně. Trasa začínala daleko od hranic, geniálně se vyhýbala všem křižovatkám, které byly obsazeny hlídkami PS, a procházela Chalupskou slatí, kde nikdo nepředpokládal možnost průchodu. Slabým bodem byl právě přechod Teplé Vltavy, kde museli využít některé lávky. Pokud si uvědomíme, že jenom na české straně se jednalo o ca. 18ti kilometrový pochod se zavazadly a malými dětmi, často v dešti a sněhu, je třeba před těmi lidmi smeknout.
Na stránce http://www.moskyt.net...=2006100001
je zajímavý popis Leoše Drahoty, který Kiliánovu trasu prošel jako turista.
Joe (Tomáš Fuk - Mail - WWW)
To je pravda že je to kus cesty,avšak otázkou zůstává jestli to neměli převaděči organizačně tak jak vypráví film K Š tj. jestli část cesty nevodil jeden a další část druhý převaděč,poněvaž i při dobré kondici ujít tam a zpět v noci! tolik kilometrů v tak velmi kopcovitém terénu byť při dobré místní znalosti se mi zdá až moc heroický výkon.
Tu studentku dovedl Kilián z Vimperka (joe - Mail - WWW)
až do Finsterau, které je asi 4 km za hranicí u pramenů Vltavy. V uvedené době mu bylo už 45 let, ale byl dobře trénovaný, pašoval s otcem už od devíti let. Pochybuji, že se v zimě dostal s lidmi přes Stanovou a Stolovou horu, a dál prameny Vltavy - tam bylo 3-4 měsíce metr sněhu. Chodil tedy zbytek roku a z toho vychází ca. 1000 přechodů za tři roky 1947 až 1950. Na rozdíl od něj ovšem skupina desítek lidí, které ve tmě vedl, byli většinou netrénovaní lidé s bágly a malými dětmi.
(Tomáš Fuk - Mail - WWW)
No právě těch 1000přechodů mě moc neštymuje, tj. asi 333za rok,když odečtu jak píše Joe dny s nejhorším počasím tak je to snad více jak 1krát za den + ty lidi a děti atd,to by musel být na baterie duracel.Při vší úctě k jeho kondici a znalostem terénu prostě nevěřím v tuto četnost přechodů.
Slovo admina. (ADMIN - Pohraničník . - Mail - WWW)
Děkuji všem,kdo se zde zapojují v komentářích,k tématu Krále Šumavy,a přinášejí zajímavé doplnující informace a také opravují chyby,které se v článku vyskytly.
Informace z druhé strany pro vyvážení tendenčního tvrzení pana Béďy (joe - Mail - WWW)
http://zpravy.idnes.cz...domaci_nel
Joe (Solitér - Mail - WWW)
Joe, kdybyste nebyl zaslepen pouze svou pravdou, jistě by vám neuniklo, že odkaz na Hasila, jež uvádíte jako informaci z druhé strany pro vyvážení tendenčního tvrzení, tak ten je zveřejněn jako sedmý v pořadí v této diskuzi.
Kdo vlastně zastřelil Krále Šumavy? (Jan - Mail - WWW)
Kdo vlastně zastřelil Krále Šumavy?
http://www.cs-magazin.com...907.htm
pro Solitéra (joe - Mail - WWW)
Myslím, že zaslepený nejsem a čtu pozorně, co sem kdo píše. Ten link na článek v iDnes jsem napsal pro Béďu, abych k jeho informaci o zastřeleném veliteli PS Rudolfu Kočím podal informaci o smrti na druhé straně - při jiném přechodu byl zastřelen Kiliánův bratr Bohumil.

Na této straně se snažím vyrovnávat jednostranné příspěvky, které glorifikují činnost PS.
Joe (Solitér - Mail - WWW)
Ono to tak vypadalo, jako bychom Hasila tajili. Beru tedy mou nejapnou poznámku zpět.
Joe (Tomáš Fuk - Mail - WWW)
proboha Kilián neměl bratra Bohumila,to byl bratr Hasila Josefa.A že byl zastřelen je v pořádku , protože v hraničním pásmu neměl co dělat a navíc byl ozbrojen jako člen převaděčské organizace,takže žádný nebohý režimem pronásledovaný kopečkář jak se nám dnes snaží vnutit média a mnozí chytrolíni tady.
HASIL Bohumil (Béďa - Mail - WWW)
narozen r.1928,zastřelen r.1949 při pokusu o přechod státní hranice,jako člen převaděčské bandy.Dělal volavku,dva zbývající se drželi sto metrů za ním.Bratr Josef na něj marně čekal za hranicemi.Na místě střetu se našla střelbou poškozená brokovnice a nabitá belgická pistole.Dále bylo v tlumoku 27 tisíc korun,větší množství nábojů do brokovnice,americké cigarety a malá lahvička likéru.Pochován byl na "hřbitově narušitelů" v týlu jednotky České Žleby.
Béďa (Tomáš Fuk - Mail - WWW)
O tom pochování ve Žlebech jsem myslel že to bylo na místním hřbitově.Ten hřbitov narušitelů nevíš kde by mohl být?
Tomáši (Béďa - Mail - WWW)
opravdu nevim.Samotného by mě to zajímalo.Snad by domorodci pomohli.
Béďa (Tomáš Fuk - Mail - WWW)
Nějaký takový hřbitov narušitelů snad byl i někde u Maxova,mám známého pplk. co tam koncem 50tých let velel až ho zase uvidím zeptám se na to,ale myslím že tito lidi z opatrnosti(není divu dnes)o tom neradi mluví.
Tomáši (Béďa - Mail - WWW)
Pepík to snad poví.
Sumavsky kral (désirée braun - Mail - WWW)
Ucta a obdiv vsem tem, kteri napomahali
ke zkaze komunistickeho hrozneho primitivniho rezimu !!!
At uz to byli tak zvani paseraci nebo
obycejni lide !!!

Co vlastne hlidaci hranic branili?
Spinu a bidu ???
Spise bylo nutne uzavrit hranice aby si cesky narod snadneji nechaval vymyvat mozek komunistickymi zvasty.

V té dobe uz bylo Nemecko evropskou hosppodarskou velm oci - v komunistickem ceskoslovensku byla bida a nedostatek vseho zbozi -
vim to z vypraveni rodicu meho manzela
co bylo dřív (kakov - Mail - WWW)
ač to většinou bývá naopak, v tomto případě byl opravdu nejdříve film a podle něj teprve napsána kniha, knihu mám doma a je tam výslovně napsáno "podle televizního filmu král šumavy".....

to že většinou je tomu naopak nic neznamená a není to ani argument a zákon, že se to nedá udělat jinak
Lucie (lucie - Mail - WWW)
Pravým králem Šumavy byl Josef Hasil, údajně příbuzný naší rodiny, vyprávěl mi o tom můj děda a u příbuzných na Šumavě, kteří se o to zajímali, máme doložený i rodokmen...Jinak jsem z Třeboně a byl to hrdina....
rodokmen (Dárvík - Mail - WWW)
zdravím, Josef Hasil byl bratranec mojí babičky z otcovi strany, dělám po kouskách nějaký rodokmen, kdybyste měli cokoli o jeho příbuzných, potomcích a hlavně předcích, dejte mi prosím vědět. Dík
hasil kral sumavy (verner jiri - Mail - WWW)
v krasnym dvore okr.louny zije jeho pribuzny myslim svagr jemu cca 90 let dokonce se zanim byl podivat v americe blizsi informace jsou vecerka podborany namesti majitel p. libosvar zet
2000 přechodů (tom - Mail - WWW)
2000 přechodů - to je slušná dávka. Pašovalo se všechno možný od léků až po protirežimní letáky.

PŘÍBĚH O NARUŠITELCE STÁTNÍ HRANICE  

Událost,která se odehrála v hraničním pásmu na čáře ČSSR – Rakousko v roce 1980.

  Admin blogu Pohraničník se mně v e-mailu zeptal, jestli mně náhodou nepolíbila múza a požádal mě, zda bych neměl nějakou povídku na zpestření blogu.

  Nevím,nevím, zda mě kdy vůbec nějaká múza políbila, nebo jestli mne nakopla :-) A pokud nějaká byla, tak buď si vzala hodně dlouhou dovolenou,nebo mě opustila,ale to už je jedno: vzpomínek na vojnu u Pohraniční stráže mám spoustu. 
                                                             
   Nepamatuji si už,kdy přesně se tahle příhoda stala, ani nevím kterému z mých kamarádů a kolegů ve zbrani. Nevzpomínám si,co jsem ten den dělal,možná byl zrovna doma na opušťáku – jisté je pouze to, že se nestala přímo mě :-) 
  
Bylo pozdní léto roku 1980. V úseku se začalo šeřit a hlídky se chystaly sestoupit z pozorovatelen na noční stanoviště, když se u DSP rozezněl drnčivý zvuk a rozblikala se červená dioda na signálním přístroji. Dozorčí signálního přístroje,tzv.bednista vymáčkl levou rukou dvojku, a druhou rukou zvedl tlf.sluchátko,aby zavolal na stanoviště SKALA, že má ostrý signál na levá dva! 
                                                               
  Pohraničník – hlídka na stanovišti,zabodl zrak do houstnoucího šera a křikne do mikrotelefonu : ,, Na drátech někdo je"! Po skluzu sjel z pozorovatelny dolů těch dvanáct metrů jako blesk a rozběhl se k postavě drápající se na signální stěnu.

  Mezitím na rotě dozorčí důstojník vyhlásil poplachovce nástup. Vše klapalo jako na drátkách. Do dvou minut byla poplachová hlídka z roty venku a uháněla směrem  ke státní hranici,do levé části střeženého úseku.

  Narušitel se stále sápal na stěnu až do chvíle,kdy ho hlídka zadržela. Nebyl to narušitel, ale narušitelka,jež se vracela z Děvína a napadlo jí, že přeleze dráty.
  Následoval běžný postup podle předpisů: ženu v podnapilém stavu prošacovali, spoutali a naložili do zadu, do Gazu. K ní posadili psa, aby jí hlídal a už za tmy vyrazili zpět na pohraniční rotu. Na rotě předvedli onu osobu k předběžnému výslechu. Žena byla v značně zanedbaném stavu, páchla vším možným,alkoholem,laciným parfémem - a chvílemi se zdálo, že je trošku "mimo sebe".
  
Hned na první pohled bylo jasné, že tahle atrapa ženy v pokročilém věku a poměrně nevábného vhledu nemohla myslet ilegální opuštění republiky vážně. Když však řekla vyšetřujícímu důstojníkovi, že jí kluci z poplachovky znásilnili, nejdříve se kluci smáli, ale když navíc prohlásila, že jí ,,zobrali nohavičky" a ukázala holý zadek, některým ztuhl úsměv na tváři.
  
Prakticky nepřipadalo v úvahu, že by jí chtěl kdokoliv znásilnit, natož kluci z roty, ale muselo se to prošetřit. Sranda byla, když se kalhotky našly. Ve vozidle GAZ na podlaze... 
                                                                                
  Narušitelku museli odvézt na gynekologii, aby jí odborníci vyšetřili, zda byla znásilněná či nikoli. Lékař znásilnění vyloučil a ženu převezli  na psychiatrii.
   
Případ skončil, ale jen tak zauvažujme, co  by bylo za problémy, kdyby tu trosku někdo předtím,ještě ve vnitrozemí,po cestě z hospody,než jí zadrželi pohraničníci na drátech v hraničním pásmu,znásilnil. To by do smíchu nebylo nikomu z nás. Také dodnes nevíme,jak se zadržené "narušitelce" podařilo se spoutanýma rukama svléci výše uvedené kalhotky. 
                                                                  

   ZDROJ (autor): http://www.lide.cz/JIRKAMAC   

Komentáře

No tohle! (Anti runkas - Mail - WWW)
Zacatek citatu: Nepamatuji si už,kdy přesně se tahle příhoda stala, ani nevím kterému z mých kamarádů a kolegů ve zbrani. Nevzpomínám si,co jsem ten den dělal,možná byl zrovna doma na opušťáku – jisté je pouze to, že se nestala přímo mě. Konec citatu.
Re: No tohle! (ADMIN - Pohraničník. - Mail - WWW)
A co vám AntiRunkasi vadí?
Vlastně,já zapoměl: vy jste hned další za Dostojevským :-))
??? (Admin - Mail - WWW)
Nic mi nevadi. Jenom nevim jestli to neni ve stylu "jedna pani povidala".
Re: ??? (ADMIN - Pohraničník . - Mail - WWW)
Možná že autor příběhu-Jirka,až moc zdůrazňuje,že nebyl účastníkem oné story,ale jinak si myslím,že taková událost se na čáře,prakticky v Bratislavě,odehrát mohla a nemám sebemenší důvod o tom,že se vše stalo tak,jak autor popisuje.
Re: ??? (ADMIN - Pohraničník. - Mail - WWW)
...pochybovat.

Zapoměl jsem dopsat :-)
Stávalo se... (Solitér - Mail - WWW)
Především tam, kde dráty byly "za vsí", se stávalo spousta podobných zadržení. Stačilo, aby třeba i starousedlík "pod vlivem" šněroval cestu směrem domů a divil se, kdo mu ten plot postavil do cesty.
Sám jsem byl svědkem zadržení dvou dorostenek, které jely za klukem na Trojmezí a omylem vystoupily ve Studánce. Pokračovaly pěšky a chtěly jít zkratkou, na drátech potom koukaly jak vyorané myši. Jejich "úmysl" byl natolik zřejmý, že po nezbytných procedurách byl vydán pokyn, ať je do cíle jejich cesty hodí vozidlo z roty.
A malá poznámka- při každém zadržení žen či dívek osobní prohlídku musela provést žena- k tomu byly smlouvy s některou žen v nejbližší vesnici, zrovna tak byl i tlumočník z řad místního obyvatelstva- na Chebsku bylo 99% narušitelů z tehdejší NDR.
Kuriozní zadržrní, (Josef Urban - Mail - WWW)
v roce 1965 hlídka na výkolejce pohraniční roty v Českém Heršláku spatřila mladý pár, který se ubíral po kolejišti železniční tratě směr Summeru-Č.Heršlák. Na stanovišti hlídky "výkolejka " se nechali zadržet pohraniční hlídkou a následně byli eskortováni na pohraniční rotu.Během předběžného výslechu vyšlo najevo, že se strašně milují a klučina dostal povolávací rozkaz do Bundeswehru, tak se rozhodli pro emigraci. Pak si pro ně přijeli z brigády v Budějovicích a další osud je již neznámý.
Re: Kuriozní zadržení. (ADMIN - Pohraničník. - Mail - WWW)
O jéééé :-)
Tenhle příběh tady některým nebude po chuti...
PS: Wir kennen unsere Pappenheimer ;-)
"Prisny, ale spravedlivy trest" (Antirunkas - Mail - WWW)
Jako prvni potrefena husa ( Pappenheimer ) se hlasim. Samozrejme to byl blbec (ten branec). Jaky ho asi cekal trest po navraceni do NSR? Myslite pane ADMIN, ze na stejne urovni jako kdyby cesky kluk s povolavacim rozkazem bezel za kopecky ( i se svoji milou )???
Re: Prisny,ale... (ADMIN - Pohraničník. - Mail - WWW)
Přiznám se,že (na rozdíl od vás AntiRunkasi) nejsem zběhlý v rakouském trestním zákoníku a nemohu tedy posoudit,jakou výší trestu mohla v té době rakouská justice vyměřit za vyhýbání se povinné vojenské službě v Bundesheeru útěkem do Československé socialistické republiky.
Ale rád se nechám poučit od fundovaného odborníka,kterým dozajista v této oblasti budete.
Nemusíte vyrábět srovnávací prezentaci v Power Pointu ani složité tabulky v Excelu.
Postačí několik jednoduchých vět a čísel,abychom mohli srovnat trest českého kluka s rakouským brancem.
Děkuji :-)
(Jirka - Mail - WWW)
Kluci tahle příhoda je pravdivá. Píši jen o tom, co jsem viděl nebo přímo zažil. Možná jsme úvod nenapsali úplně přesně, ale kdo z nás je přesný? Stalo se to v roce 1980 pozdě v létě, proč? Protože každý kdo sloužil v roce 1979-1981 v Děvínské Nové Vsi si pamatuje, že na jaře v roce 1980 se pozorovatelny přesunuly před dráty. Později to nebylo, protože 25. března 1981 jsem šel do civilu.
(Marek - Mail - WWW)
Asi trochu odskočím od tématu,ale o slunečném víkendu jsem zavítal do Tachovských lesů na lov hub a při té příležitosti jsem zavítal do míst vraždy pana Dicka v roce 1986.Pak jsem trochu pátral na netu jestli se nedá najít nějáká fotografie,nebo video z té doby,ale bohužel neůspěšně.Pouze jsem našel článek v Německých novinách,kde je psáno o tomto případu.Protože moje Němčina nestojí za nic chtěl jsem poprosit někoho ze zde přítomných o pomoc s překladem.Předem děkuji.Zde je link.http://www.zeit.de...hischen-Grenze
Re: Marek (ADMIN - Pohraničník. - Mail - WWW)
Překlad (Google Translator):

http://translate.google.com...twu=1

Případu Johann Dick jsme se už 2x věnovali i zde na blogu Pohraničník,včetně fotografií. Vše najdete v achívních článcích.
Admin (Antirunkas - Mail - WWW)
Branec vstoupil na uzemi CSSR z Rakouska. Vzhledem k tomu, ze byl povolan do Bundeswehr predpokladam, ze slo obcana NSR. Kdyby se jednalo o obcana Rakouska ten byl mel povolavaci rozkaz do Bundesheer. Takze jestli slo o Nemce tak s tim rakousky pravni system asi nemel co do cineni a predpokladam, ze Nemec i s jeho milou byli vyhosteni a predani organum NSR. Vzhledem k prusackemu militantnimu mysleni nepochybuji, ze za vyhybani vojenske sluzbe mel chlapec urcite v NSR problem. Ale urcite ne takovy jako kdyby branec z CSSR se chtel vyhnout vojne odchodem na Zapad a padl do rukou komunisticke justice. Znovu podotykam, ze ten kluk byl blbec protoze v te dobe se mohl obcan NSR ( a bylo jich hodne ) vyhnout sluzbe v Bundeswehr tim, ze si zaridil trvale bydliste na uzemi Zapadniho Berlina kde nebyla branna povinnost.
Upřesnění, (Josef Urban - Mail - WWW)
oba,klučina i dívka byli občané NSR.
Josef Urban (Antirunkas - Mail - WWW)
Dekuji za upresneni. V tom pripade si myslim, ze byli predani organum NSR bez nejakeho vaznejsiho postihu z ceskoslovenske strany.
Bundesheer Bundeswehr (Jarek Svoboda - Mail - WWW)
Dival jsem se do mapy na netu a take jsem usoudil ze mlada dvojice presla z Rakouska a kluk se vyhybal sluzbe v Bundesheeru. Dokud J.Urban neupresnil ze se jednalo o Nemce a tak logicky o Bundeswehr.

DIPLOMATÉ JEJÍHO VELIČENSTVA KRÁLOVNY.

Incident mezi PS a britskými diplomaty v hraničním pásmu 12.rPS Šlapany.

  ...Sloužil jsem v létech 1973-75 na (tehdy) 12.rPS Slapany,patřící pod chebskou brigádu PS. Pokusím se převyprávět příběh,který vyprávěl tehdejší velitel roty,major Janoš. Protože už není živ,nelze jeho souhlas ke zveřejnění získat...

            

          

Na stanovišti "Divoký dvůr" (křižovatka silnic Slapany-Svatý Kříž-Háje) byla,ostatně jako každou noc,hlídka.Kolem druhé hodiny ráno,světla vozidla,blížícího se od Hájů.       

                                                                                                                                                                                                                                                                        

         Protože tou dobou obvykle nikdo z místních obyvatel nejezdil,hlídka vzorně zareagovala. Člen hlídky,ležící ve strouze jistil velitele,který vozidlo červeným světlem zastavil. Naučeným pohybem došel k levým předním dveřím auta,počkal,až se stáhne okýnko vozu: "Dobré ráno,hlídka Pohraniční stráže. Vaše doklady,prosím."
         
       Ovanul ho příšerný opilecký puch. "Pane řidiči,takhle opilej za volantem?" byla jeho další reakce. "HA HA HA, řidič je ten vedle". Sedící muž ukazuje na pravou stranu vozu. I posvítil si VH do vozu-a opravdu.Volant vpravo,ostatní cestující hovoří snad anglicky.
          
       Následoval povel: "Všichni ven a ruce vzhůru!" Výstřel "červeného deště" (vysílačky tehdy všude nebyly),příjezd poplachovky,zadržení,prohlídka zadržených a eskorta na rotu.
          
       Předběžný výslech,česky rozumí jediný z nich,blábolí něco o průseru,který z toho bude... Příjezd funkcionářů brigády z Chebu a už to začalo :-( 
       
Pracovníci velvyslanectví Velké Britanie byli v Chebu na soukromé akci,při odjezdu spletli cestu... Průšvih byl však hlavně v tom, (údajně – sám nevím) že pokud jsou ve vozidle označeném CD,jsou na svém teritoriu.

                                                                          

    
Tím,že pod hrozbou zbraní byli donuceni automobil opustit a šlápnout na naše území,poletovaly diplomatické nóty mezi státy a na rotě nastala "guma" v podobě neustávajících kontrol z praporu i brigády.
   
Jak jsem koupil,tak prodávám.Skutečně neumím posoudit,nakolik se příběh blíží realitě a co už může být "pohraničnickou latinou".

ZDROJ (AUTOR): František Nahrabecký    Bečov nad Teplou . 

 Poznámka admina blogu Pohraničník: 
  
Vzpomínám si,že když jsem ještě byl na škole v Holešově,vyprávěl nám obdobný příběh vyučující důstojník v hodině Zpravodajské přípravy – diplomatický incident se odehrál někde v příhraničním úseku bratislavské brigády PS,kdy vozidlo, tentokrát s polskými diplomaty,zabloudilo do hraničního pásma u rakouské čáry.

Kontrolní hlídka,když se domákla,že se jedná o Poláky,tyto vytáhla ven,prošacovala, spoutala a poté dovedla na rotu. Nikdo nedbal na jejich protesty,zvláště když mluvili jakousi "hatmatilkou" :-)


 Samozřejmě velký průšvih,neboť oni Poláci nebyli narušitelé státní hranice,kteří brali krovky za kopečky,ale diplomaté. Nótě u ministerstva zahraničí ČSSR zabránilo jen to,že se jednalo o spřátelenou zemi,tudíž žádné rozmazávání v zahraničním tisku a televizi se nekonalo. 

                                                            

Komentáře

Nepamatuji že se to stalo, (Petr Novák - Mail - WWW)
ale faktem zůstává že vojácí základní služby i z povolání nebyli připravováni na tuto možnost, jak se chovat k diplomatům a velvyslancům věděli snad pouze na OPK.
Petr Novák (Karel Runkas - Mail - WWW)
To mne celkem překvapuje. U armády to bylo součástí školení o " utajovaných skutečnostech" a minimálně před každým velkým cvičením byli všichni vzs proškoleni. V podstatě : " nesmíte nic, pouze si zapsat SPZ a ihned hlásit.Při cvičeních se to kolem kolon a VVP, vozidly s doplomatickou značkou jen hemžilo.Školení prováděl orgán VKR.
CD DD (ADMIN - Pohraničník . - Mail - WWW)
Já si nejasně vzpomínám,že nám v hodině Zpravodajské přípravy říkal plukovník K. cosi o tom,že vozidla s diplomatickou značkou lze ve vojenském prostoru (tedy i v hraničním pásmu) zadržet,tzn.zabránit jim v odjezdu,např.zablokováním cesty voj.vozidly,ale že se diplomaté nesměli nutit k vystupování z vozu (je výsostným územím cizího státu) a má se vyčkat do příjezdu zpravodajských orgánů.

Taktéž nám vyprávěl,jak mají v NDR armádní složky NVA,nebo sovětské SA problémy s vojenskými přidělenci,co furt šmejdí v zakázaných prostorech,zejména v oblasti Berlína (Ost).
Kontrola (Zdeněk Nagovský - Mail - WWW)
V PŠ a při následných školeních byl režim při kontrole osob požívajících diplomatické imunity, stejně tak jejich vozidel, docela podrobně probírán. Bylo možno požádat o doklady, ale diplomat nebyl povinen je vydávat z ruky, hlídka mohla požádat o prokázání totožnosti i další přítomné osoby a bylo na nich, jestli se prokáží nebo ne. Samovolně otvírat vozidlo nebo z něj někoho tahat bylo zapovězeno.PS mohli požádat o nahlédnutí do zavazadlového prostoru automobilu, ale to bylo všechno, vynucovat nešlo nic, jak již bylo uvedeno-označené vozidlo bylo pokládáno za výsostné území cizího státu-zkrátka jako dnes.
Téma diplomaté. (ADMIN - Pohraničník . - Mail - WWW)
Myslím,že téma diplomaté a vojenské prostory je docela zajímavé.
I když,problémy se zvědavými CC,CD,měla spíše ČSLA - ostatně Karel Runkas už tady něco naznačil.
A pak samozřejmě (východní) Němci,už proto,že příslušníci vojenských misí v Berlíně se mohli volně pohybovat po sektorech Berlína. Takže US.ARMY jezdila do východního Berlína (stejně jako Francouzi či Britové) a Sověti zase do západního Berlína.
Hodně zajímavého na takové téma je k přečtení na webu GT DDR.
kontrola vozidla (František Nahrabecký - Mail - WWW)
Možná bezpředmětné,ale:kontrolované vozidlo zastaví před vámi a svítí reflektory.Všimnete si označení "CD"? Nejste oslněni?Napadne vás,po stovce podobných kontrol,jít se podívat i dozadu?Neodjede?
dobře udělali (Pepa - Mail - WWW)
Podle mě dobře udělali,že je zastavili a nechali vystoupit a to z těchto důvodů:
1)značku CD si může namalovat a na auto našroubovat kdo chce,2)jak si ti ožralové mohli dovolovat se projíždět po hranicích a ještě se anglicky chechtat příslušníkům,zvláště když se jednalo o imperialisty a "Mnichovany"(mnichovská dohoda),3)mohli v autě někoho nedobrovolně pašovat či unášet,důvodů by se našlo mnohem více,příslušníci udělali DOBŘE,vzorně konali svou povinnost.Pasažéři byli ožralí možná proto,že viděli jak se nám tu v socialismu dobře žije a radši se závistí opili.
Re: dobře udělali. (ADMIN - Pohraničník . - Mail - WWW)
Vidím Pepo,že jste znalec :-)
Dozajista by jste v dobách,kdy zuřila studená válka a imperialisté číhali na hranicích, byl oporou a posilou Pohraniční stráže a vaši mužnou hruď by nepochybně zdobil odznak Vzorného pohraničníka ;-)
Vy by jste při incidentu s britskými opilci pod diplomatickou imunitou nezakolísal!
(Jirka - Mail - WWW)
Souhlasím se Zdeňkem. Ve výcviku nás učili jak se máme chovat k diplomatům.Mohli jsme kontrolovat pasy.Jako perličku přihodím, že diplomati z NDR zásadně jezdili německými auty značky TRABANT nebo WARTBURG.
Předsazené hlídky (S.Leinweber - Mail - WWW)
Pokud se jedná o silnici Slapany-Svatý Kříž-Háje.Cedule,,pozor hraniční pásmo,vstup jen na povolení",byly umístněné podél silnice směrem od silnice k hranici.Tudíž se nepohybovalo auto v pásmu.Po roce 1980,kdy se podařilo vzdušnou cestou uniknout několika občanům NDR se spustila nová vlna omezení.Hlídky,často na stanovištích hluboko před oficielním pásmem mapovali doslova každý pohyb.Viz.stojka na silnici před Pomezím,nebo stanoviště v zemjance u Hájů.Pásmo se rozrostlo dál do vnitrozemí.
FOTO (S.Leinweber - Mail - WWW)
Foto v článku není rozcestí Slapany-Svatý Kříž-Háje.Je to místo ,kde se přes ženijní most dostanete přes Odravu po bývalé signálce.Rozdvojení je z zdůvodu dvojího přemostění.!!!Místo za značkou zákaz vjezdu!!
re:foto (František Nahrabecký - Mail - WWW)
Dík za postřeh.My,znalí místních poměrů jsme poznali a jako ilustrační fotografii bereme.
Bratia Slováci říkávali:"Akú mala,takú dala."
Hraniční pásmo a příhraniční území-p.Leinweber (Zdeněk Nagovský - Mail - WWW)
K vašemu textu bych rád dodal, že PS působila v rámci svých pravomocí (viz litera zákona) v hraničním pásmu a příhraničním území. Příhraniční území byl velice široký pojem, v západních Čechách začínalo kousek za Plzní.
Roman (Roman Holý - Mail - WWW)
Sloužil jsem v uvedenou dobu na 12rotě Slapany a dobře si pamatuji na stanoviště Divoký dvůr ale o této události nic nevím.