Boty plné vody - Slatina.
Už to přišlo – už to mají všichni , teda v poště , to byla první písmenka na Fejsu co jsem četl od Vosy, tím mi začalo další kolo shánění, něco málo proviantu a především lístky na vlak, to jsem se domluvil se Zdendou a zajeli jsme jednoho pozdního odpoledne na hlavní nádraží koupit lístky , teda já byl jako doprovod, vlakem jsem jel naposledy z vojny a to už teda fakt je pár let na zpět.
Paní u přepážky jevila snahu mé divné otázky i zodpovědět , ale Zdenda mně raději rychle umlčel se slovy to neřeš ...... No lístky jsme tedy měly , bylo nutné vybrat místo srazu , padl mi zrak na portál obchodu umístněného uvnitř haly, Zdenda souhlasil a tak jsme ještě čas srazu stanovili na 20 min před odjezd vlaku. Večer jsem ještě obeslal kluky.
Jejich přípravy na akci byly rychlé a příkazy zcela jasné. Všichni byli připraveni, nebalili poprvé a nebalili naposledy.
Ani taková cesta na nádraží Pražskou hromadnou dopravou nebyla fádní, představte si tři týpky v uniformně vz.85 s velkou polní a spacákem na zádech hrnoucích se po eskalátorech a cpoucích se do vagonu přeplněného metra. I tak a jak jinak, na nádraží tak i v metru byli chlapci centrem pozornosti, ono se to zase už tak často v Praze nevidí – potkat vojáka v uniformně a to jsme ještě nemněli na sazené čepice PS, to by pro ně byl uplnej šokikng, dnes se vidí spíš nějaké to stádo kindersáků s kuličkovkama. No nevadí, holt si na to i Praha zase zvykne, neboť i to je naším cílem .
Na hlavním nádraží na nás soudruh poručík již čekal na smluveném místě, jen vlak jel trochu jinak a z trochu jiného nástupiště, než naše milé dráhy původně deklarovali.
Po chvíli postávání a našem očumování cestujícími na peróně vlak přijel. Všichni jsme se už tetelili jak se uvelebíme v našem cupé a v klidu se konečně najíme za celej ten uspěchanej den, KáDéčka jsem si nesli k tomu to účelu v malých polních. Jenže, zase přišlo další překvapení našich státních drah, vlak byl plnej až po chodbičky, prostě žádný to vysněný cupé volný, rozložili jsme tedy své pozice do každého volného místa, ve snaze zůstat alespoň v jednom vagonu, což se po drobných strkanicích v uličkách vlaku povedlo, prostě nasáčkovali jsme se tam, kde se dalo a kde bylo ještě trochu místa.
Po chvíli postávání a našem očumování cestujícími na peróně vlak přijel. Všichni jsme se už tetelili jak se uvelebíme v našem cupé a v klidu se konečně najíme za celej ten uspěchanej den, KáDéčka jsem si nesli k tomu to účelu v malých polních. Jenže, zase přišlo další překvapení našich státních drah, vlak byl plnej až po chodbičky, prostě žádný to vysněný cupé volný, rozložili jsme tedy své pozice do každého volného místa, ve snaze zůstat alespoň v jednom vagonu, což se po drobných strkanicích v uličkách vlaku povedlo, prostě nasáčkovali jsme se tam, kde se dalo a kde bylo ještě trochu místa.
Naše urputnost samozřejmě neunikla pozornost pana konduktéra, kterému jsme hned padli do oka, po překontrolování jízdenek se už tvářil přístupněji, on snad tušil že mu ukážeme cestovní bumážku ( no ten nápad tu byl , ale to třeba až jindy ). To že na peróně jsme již poutali pozornost, nezměnilo nic ani ve vlaku, spolucestující zvědavě pokukovali a vyhlíželi i ze svých přeplněných cupé no prostě jsme kluci v uniformně, radost pohledět.
Všichni v jednom cupé jsme se sešli až v Plzni, zde se svlak zastavil na nekonečných dvacet minut , asi dál na západ, indiáni vytrhaly koleje a chvíli trvalo než je zase železničáři posbírali v místních kovošrotech a dali je zpět na trať, vlak se potom zase pohnul – směr mněl správný, západní hranice.
Jelikož jme získali cupé sami pro sebe, mohla začít i odborná debata o zbraních (do té doby jsme nechtěli děsit chudáky civilisty), z čeho kdo už střílel a jaký jsou rozdíly mezi AK-47,74 a vz.58. Jaký máme kdo, který výcvik již za sebou a jaké to bylo na poslední společný akci.
Jelikož jme získali cupé sami pro sebe, mohla začít i odborná debata o zbraních (do té doby jsme nechtěli děsit chudáky civilisty), z čeho kdo už střílel a jaký jsou rozdíly mezi AK-47,74 a vz.58. Jaký máme kdo, který výcvik již za sebou a jaké to bylo na poslední společný akci.
Po cestě jsme též debatovali o místě kam jedeme, bylo pro nás zakryto zatím neznámem. Jaký to tam asi bude a co nás tam čeká.
Jelikož bylo venku ještě vidět, tak jsme se kochali přírodou kolem nás a na každý zastávce jsme se bavili kdy už tam budeme, na jedné zastávce jsme zastavili a někdo zjistil ,, Hele, kluci, venku je sníh, no to je super" a dále se v poklidu řešilo na který že to zastávce vlastně jsme. V tom se ozvalo ,,Chlapi, ty vole, jsme už na místě vystupujeme! "
Jelikož naše průprava v balení nám umožňuje místo vystupování spíš výsadek, tak i reakce procházejícího konduktéra, že si zněj děláme snad prdel, byla logickým konstatovaním k našemu bleskurychlému opuštění vlaku ....... Kdyby lidi věděli co všechno bylo v těch báglech který s máma letěli vzduchem , nevím jestli by se tak pobaveně smáli .
Když jsme akčně vyskákali z vlaku, přešli jsme opět do režimu čekání, tentokráte se čekalo na soudruha kapitána, který nás dopraví na místo určení. Po vstupu do haly nádraží jsme byli zase byli jako atrakce pro ostatní přítomné.
Po nějakém čase přijel, soudruh kapitán, proběhlo podání hlášení, ve kterém bylo podotknuto že během přesunu se nic zvláštního nestalo a že skupina je připravena k plnění dalších úkolů spojených s přesunem a u bytováním na rotě. Tak jsme se naskládali do auta a jeli na rotu PS Slatina.
Opouštíme poslední obec, pak jen cesta vedoucí do hraničních lesů, začíná všude souvislá vrstva sněhu, silnice prokluzuje, začíná mrznout, přijíždíme na rotu, po průjezdu branou na nás dýchne zase ten dobrej známej armádní pocit, at jsme kde jsme, jsme v kasárnách, jsme doma – to pochopí málokdo, jsme ve světe přesně stanovených pravidel, tady se vše podřizuje týmu, individualista tu nemá moc dlouhou šanci existovat. Umíte-li pracovat pro tým, tým pracuje pro vás, na začátku jsme to nechápali, Drak to však do nás drtil všemožnejma způsobama, od stále se opakujících nástupů za jeho nelidského řevu povelů, přes dlouhý snad nekončící samostatný strážní služby v noci, mrazu a dešti, nic nám neodpouštěl a pořád do nás cpal, nový a nový fakta, který jsme si ve svým potu přeměnili na vlastní zkušenosti a ty už nám nikdo fakt nevezme, ty jsou už navždy naše .
Po vystoupení z vozidla nám naproti přichází dozorčí roty a nádherný vlčák, zvědavě si nás očuchá a zhodnotí že pach našich uniforem sem patří. Dozorčímu na jeho červených šňůrách cinkají nábojnice o píšťalku, podává přítomnému veliteli hlášení .
Je nástup a krátké seznámení s budovou, co kde je a jak to tady funguje, máme za úkol se rychle zabydlet na přiděleném pokoji výstroj srovnat skříně a to krásně do komínků si poskládat své věci.
Jsme velice mile překvapeni v jakém stavu rota je. Setkali jsme se i s tím že některé roty byly rozkradeny a ponechány svému osudu. Zde jsme mile překvapení, elektřina, voda, sice trocha zimy ale to je vyřešeno kamínkama na pokoji.
Na světnici kde už jsou ubytováni dva hraničáři, v kamnech hoří oheň a v místnosti je nádherné teplo, rychle natahujem prostěradla do nohou postelí dáváme své spacáky, zbraně odnášíme do zbrojárky a honem na jídlo, po jídle je určení služeb, Wolf dostává službu pomocníka dozorčího roty, jeho všudy přítomné povzdechnutí „Proč vždycky já" zaniká v našem smíchu jo má pravdu vždycky na každý akci schytá první službu, no co je desátník tak musí jít mužstvu příkladem, určitě ty frčky zase proklíná , to je holt osud poddůstojníků.
Pak začala teorie s praxí,.O nějakou tu chvilku pak začalo zaučování co říkat při vstupu do místnosti a po případě při odchodu z místnosti.
My ostatní jdeme na cimru, tam zjištujeme, že bude dobrý připravit na noc ještě nějaké dalčí dřevo na noční topení aby ho bylo dostatek. Po nanošení dřeva jsme rozfajrovali kamna je teplo , honem do spacáků je večerka , bude se dobře usínat , chvíli se ještě bavíme o tom co nás čeká zítra ale pomalu se počet diskutujicíh tenčí až úplně diskuze zaniká a je slyšet jen oddychování , no snad nezačne někdo chrápat ......
Nastala nám večerka a všichni jsme zalehli, jen tak mimochodem jsem byl před chvílí informován, že mi v 5 ráno začíná první denní služba a to stráž roty. S pocitem spravedlivých a utahaných už opravdu usínám.
Je 5 hodin ráno, šílenej čas, zima, pitomci jsme si nechali vyhasnout kamna. Rychle se obléknout, rozkoukat a je tu nástup do služby. Po nástupu ke stolíku , jsem rychle seznámen, co dělat v tom a onom případě a co dělat kdyby náhodou přijel soudruh kapitán, jak mu podat hlášení. Jak čas plynul , či spíš po chvíli,dorazil samozřejmě velitel. Zahlásil jsem co bylo potřeba a kapitán odjel pryč. Budíček pro ostatní začínal v 7 hodiny rano.
Po další hodině mé služby, mě přichází vystřídat vojín ve funkci pomocníka dozorčího roty a já měl konečně čas udělat osobní hygienu a zajistit i přípravu světnice na kontrolu.
Vyhlašuji přípravu na snídani. Snídaně se skládá z obloženého chleba, sušenky a samozřejmě dobrého teplého čaje. Během jídla prohodíme pár slov, ale každej u toho vlastně ještě nějak vnitřně spí a žvejká sousta jen automaticky.
Po snídani je hned vyhlášen nástup do zaměstnání, tématem toho to zaměstnání je pořadová příprava celá jednotka piluje nástupy a další cviky pořadovky.
Po ukončení pořadové přípravy krátká přestávka a jdeme si do zbrojárky znovu pro zbraně, tématem dalšího zaměstnání je praxe na skutečné hraniční linii.
Vracíme se z hraniční linie a těšíme se na guláš, pořád diskutujeme o způsobu vedení a značení hranice, máme spoustu nových informací ......
Přijíždí Drak, rychle se vybaluje a začleňuje se do probíhajícího režimu výuky, táhne svoji pověstnou bednu plnou překvapení a modrej vak na zbraně. Bude tedy i střelecká příprava .
Nyní ale právě probíhá pohraniční příprava, na zdi nám Vosa ukazuje předepsané druhy značení hraničních kamenů a desek, ty už známe přímo z hranice, tady si tyto fakta ujasňujeme. Přebíráme informace od starých pohraničních psů, jejich pojetí výuky je vždy zpestřen nějakou příhodou z hranice inu služba nebyla nikdy lehká.
Krátká přestávka, usrkáváme horký čaj ze samovaru a probíhá příprava na další přednášku, bude spojovací příprava mužstva. Jako specialistu na spojení máme soudruha nadpraporčíka, začínáme informacemi o linkovém spojení, seznamujeme se s polním telefonem PT25 s MB (místní baterií) spojovacím linkovým pracovištěm TU11, na řadu přichází i legendární osobní linkové pojítko „Žába", na tabuli vidíme blokové schéma linkového spojení bod – bod, ale i sítového spojení z předsunutých bodů ale i přípojných bodů na SiS, Piketech a Hláskách či Špaku, dozvídáme se ze linky vedli i na stanoviště do v nitrozemí, kde je využívali i pomocníci PS nebo pátrači. Jako zajímavost je uvedeno že linkové spojení u jednotek MV a PS záviděla nejen armáda ale i ministerstvo spojů, neboť ministerstva vnitra disponovalo vlastní celorepublikovou sítí včetně kabelů od Aše až po Michlovce. Krátce se dozvídáme něco o síti vládního spojení zvaném ČERNÍN a o dálnopisné síti .
Pod heslem „Bez spojení není velení" a „Nepřítel naslouchá", přecházíme k problematice radiové sítě u PS, seznamujeme se radiostanicemi které byly užívány na spojovacích směrech rota-prapor-brigáda, ale i s pojítky hlídka-rota, což bylo zajišťováno RDST R105 ASTRA a dále RDST WX110, PR21 VR31 a RF-10, přecházíme k způsobu vedení radiové komunikace užívání volacích znaků, ale i telegrafie a krátkým seznámením s dnes užívaným radiovým spektrem v rozsahu generálního povolení (GP), máme možnost se dozvědět detaily o občanských radiostanicích tzv. CB v pásmu 27 Mhz, ale i RDST v amatérských pásmech od krativln, až po velmi dlouhé vlny.
Následuje krátká přestávka, natankovat čajík, ale i vypustit již tělem zpracované tekutiny, provětrat mozkové závity a znovu do víru přednášek, máme střeleckou přípravu, přednáší Drak a hned vybaluje svoje mazlíčky, na stole máme sa vz.24, sa vz.58, sa vz.61, pi vz.52, pi vz.83 a Astru 92F , něco TTD ke každému kousku a jdem na rozborky a sborky u každého kousku je technický dohled, nejdřív ukázka instruktorem a pak už sami a na čas.
Každej by střílel co, ale páskovat umíte ?? Drakova oblíbená hláška, umocněná stopkama v ruce, nejdřív vybere všechny zbraně a zamyká je, pak se na stole objevují krabičky nábojů a dva zásobníky, přepočítává náboje a do každého klobouku jich přiděluje třicet, před něj dá zásobník, potencionální střelci si sedají za protilehlé strany stolu, souboj muže začít, stopky .....připravit, pozor, teď ! ......No je to pěkná honička, bejt u Hraničářů jednička , zkuste si to někdy .
Prsty máme omlácený o patrony, někteří si to skouší i se zavřenejma očima, žádná sranda když si uvědomíte jak dlouho to trvá napáskovat a jak krátce trvá to dostat ven.
Další přestávka, po ní máme poutání, taky hmaty a chvaty k zpacifikování protivníka, nic agresivního jde především o bezpečné překonání odporu s minimálními následky pro obě strany .
Začínáme nasazením pout a chybami, kterým je dobré se vyvarovat: proč nedávat pouta dopředu , jak využít opasek protivníka a jak spoutat, tedy legálně omezit na pohybu štíhlou blondýnku, která zacvaknutá pouta sejme ze zápěstí jak náramek ze slonoviny. Probíráme i jakým způsobem přesvědčit stotřicetikilového Draka zvednout se ze židle i když se mu vůbec nechce, jak uložit na zem dvoumetrového chlapa, i když vy máte s bídou metr sedmdesát a minimálně o padesát kilo méně, pak následují i nějaké věci z oblasti malé a velké páky, ukázky a vlastní vyzkoušení, protivníci se pořád válí po linu a plácají dlaní o zem, proč? No to pochopíte sami, hned jak se dostanete do pozice figuranta .
Je pozdě odpoledne, máme po přednáškách a je relativní klid, na hranicích je vždy vše značně relativní, ale přesto si to tu užíváme, dozorčí náhle vyhlašuje „Hraniční poplach" začíná kolotoč několika opakovaných nástupů se zbraní před rotou, krátké vyhodnocení další rozchod. Je vyhlášen nástup na večeři, hurá máme párek, s chlebem a hořčicí, k tomu zase horký čaj, vyprávíme si zážitky z dnešního dne, jsme utahaní jak koťata, dozorčí kontroluje zbrojárku , instruktoři probírají nějakou administrativu a plány na další den. Musíme připravit dřevo na topení, bejt v teple a suchu je vždy důležitý, ten teplej čaj je boží, akorát se po něm furt chodí na záchod. Jsme na palandách zalezlí ve spacáku postupně usínáme .
Probouzí nás hroznej kravál signální sirény, při pohledu na mobil, zjišťuji že jsou dvě hodiny ráno, přerývaný siréna je protínána řevem dozorčího útvaru, dozorčí roty otvírá zbrojárku, jsou vydávány zbraně, klopýtám spolu s ostatními boty a kongo si dopínám až na nástupišti, v prostoru nad čárou letí k nebi nad špičky smrků červený signální déšť jde o simulaci skutečného proryvu státní hranice, přijíždí řidič s výjezdovým UAZem a dobíhá psovod se svým psem, Drak ve funkci dozorčího útvaru stále svými rozkazy přeřvává sirénu, náhle je ticho někomu z ruky vypadl bodák který si navlíkal na opasek, bylo divné že to bylo slyšet jak cinknul o asfalt, po schodech roty přichází velitel, Drak podává hlášení, velitel přechází ke kontrole mužstva , no docela to jde konstatuje velitel roty.
A proč máte místo kanad tenisky? zastavuje se u jednoho z Hraničářů, víte že by vám umrzly nohy v tom sněhu? Víte že by jste tak ohrozil nejen sebe, ale i ty, kteří spoléhají při plnění svých dílčích úkolů na Vaší přítomnost a zplnění Vašeho úkolu, takovéto pochybení se již nesmí opakovat a všichni si z tohoto vezměte ponaučení .
Jinak si uvědomte že pohraniční poplach je situace, která se na pohraniční rotě stávala i několikrát denně bez ohledu na počasí, denní a noční dobu, pohraničník musí být vždy připraven nejen fyzicky, ale i psychicky na plnění náročného úkolu kterým ochrany státních hranic je.
Jste členy klubu vojenské historie PS a OSH. Teď už sami víte jaké to bylo a jaké to je, jste dnes poznali na vlastní kůži, na rozdíl od vašich předchůdců tu jste chvíli a dobrovolně, nejste ke službě vázáni zákonem a nikdo po vás nestřílí čí vás nevystavuje skutečnému riziku během služby. Každopádně jste prokázali, že předpoklady pro takovou náročnou služby by po systémovém výcviku u vás vznikly a bylo by možné, se na vás při výkonu služby ochrany státních hranic spolehnout, tak jak na vaše předchůdce.
Po tomto proslovu byl velen rozchod, jak rádi jsme se vrhli na ubikaci do tepla našich spacáků se dá jen těžko popsat, prostě kdo nezažil neuvěří , ještě přihodit do kamen pár polínek ať ráno není taková kosa .
Je už zase ráno ....... budíček ...... rychle spáchat nějakou tu osobní hygienu a už se těšíme na snídani , salám chleba čaj no co , taky to je k jídlu ......
Je velen nástup do zaměstnání , máme zase pořadovou, blíží se devátá hodina, rychle uklidit, zamést, porovnat a zabalit se. Zatímco část kluků uklízí na rotě, já jsem určen k úklidu kolem baráku, trháme náletové smrčky aby rota prokoukla a né aby zarůstala mechem a kapradím tak jak bylo určeno jiným pohraničním objektům.
Je po desáté, honem vše uklidit a poslední nástup, vyhodnocení akce .Instruktoři konstatují že i když jsme si sáhli v některých případech skoro ke dnu svých sil je to dobrý a když přijedem příště, bude to ještě lepší. Drak nám zdůrazňuje, že nikoho na příště nenutí ale: koukejte zase přijet a pokud možno všichni.
Je velen "Pozor"! "K zakončení akce třikrát hurá" ! Naše hromové Hura, Hura, Hurá, letí nad lesy a rozléha se krajinou která zní to prostě dost dobře , je velen rozchod . Loučíme se s místními Hraničáři , přejeme si šťastnou cestu a ujištění že příště zase.
Nasedáme do auta Drak nás sváží do Mariánek na nádraží, už v autě probíráme některé poslední zážitky. Po příjezdu na nádraži si bereme z auta polní upravujeme se a na hlyvy nasazujeme brigadýrky Pohraniční stráže, před nádražím postávající skupinka hned hledí naším směrem, vstupujeme do vestibulu zvědavé pohledy nás doprovází na každém kroku, V koutku haly sedí airtsoftáci nevěřícně na nás zírají, na peróně nás zase hltá očima jeden chlapík oči mu doslova září radostí co vidí, Zděna ho typuje na pohraničníka, po dlouhé debatě trvající až do Plzně, kde chlapík vystupuje, přecházíme za Zdendou a Wolfikem do jejich kupé, zde vedou kluci rozhovor s několika dámami v nejlepších letech jedoucích z lázní. Dobrý den, můžeme přisednout, ženské nadšeně souhlasí, Zdenda se culí , tak co byl ? Jo byl , konstatuji , sloužil na Znojmě. Wolfíno právě dostává sušenky . Dámy závěrem konstatují že dřív bylo stejně líp.
Nasedáme do auta Drak nás sváží do Mariánek na nádraží, už v autě probíráme některé poslední zážitky. Po příjezdu na nádraži si bereme z auta polní upravujeme se a na hlyvy nasazujeme brigadýrky Pohraniční stráže, před nádražím postávající skupinka hned hledí naším směrem, vstupujeme do vestibulu zvědavé pohledy nás doprovází na každém kroku, V koutku haly sedí airtsoftáci nevěřícně na nás zírají, na peróně nás zase hltá očima jeden chlapík oči mu doslova září radostí co vidí, Zděna ho typuje na pohraničníka, po dlouhé debatě trvající až do Plzně, kde chlapík vystupuje, přecházíme za Zdendou a Wolfikem do jejich kupé, zde vedou kluci rozhovor s několika dámami v nejlepších letech jedoucích z lázní. Dobrý den, můžeme přisednout, ženské nadšeně souhlasí, Zdenda se culí , tak co byl ? Jo byl , konstatuji , sloužil na Znojmě. Wolfíno právě dostává sušenky . Dámy závěrem konstatují že dřív bylo stejně líp.
Čím blíže k Praze tím jsou pohledy náhodně procházejících cestujících vlažnější, no co dodat Voni si holt zvyknou .........
(c) Autoři: Nk a Mga
Zajímá vás více?
Fotogalerie: Slatina - 2.výcvikový den
Hraničáři: 1.výcvikový den
Webové stránky: http://hranicari.eu/
