29. května 2012


NEMRAVNOSTI VE VOJENSKÉM STANU  .

Jak několik studentů vojenské SOŠ PS v Tatrách o panictví přišlo .

Říkám si,že na blogu Pohraničník už bylo všechno možné. Od klasických pohraničních akcí a incidentů,přes zběhnutí či beztrestný průnik spojařů na západoněmecký přechod až po UFO či paranormální jevy. Ale,ještě tu nebylo nic "nemravného" ;-) 

Rozhodl jsem se tedy,že opět zavzpomínám na svá mladé roky,kdy jsem byl na vojenské střední škole v Holešově,konkrétně na SOŠ PS a VMV (Střední odborná škola Pohraniční stráže a Vojsk Ministerstva vnitra) a kde jsem prožil čtyři roky,v létech 1981-1985,včetně pětiměsíční vojenské náhradní služby.

   
  
Nebudu tady a teď rozebírat proč jsem šel právě na vojenskou školu PS. Ve zkratce by se to dalo definovat jako směs mladické nerozvážnosti a snad i naivity,ovlivněné filmy o PS,jako byl třeba legendární Král Šumavy.
Ať tak či onak,výsledek byl ten,že jsem v roce 1985 nastoupil v hodnosti rotmistra,co by 18-letý cucák,na rotu v Trojmezí,jakožto velitel čety. To už je ale jiná kapitola,vraťme se do roku 1984 :-)  

Mimo studia,vojenského výcviku a podobných nepříjemných záležitostí,byly na oné,výše zmiňované internátní škole i příjemné věci,jakožto vycházky,spojené s flirtováním s místními děvčaty v Holešově nebo s konzumací přerovské 10° za 1,80,- kčs v místních hospodách. Inu,život vojenský-život veselý .

  



Kromě toho jsme se dostali i na tzv.školní výlety,které byly pod rouškou nějakého vojenského tématu,asi proto,aby bylo možné udělat čárku někde ve výkaze o pedagogicko-výchovné práci. Ale,pal to čert.


A takhle jsme se dostali i na, myslím dvou,nebo třídenní zájezd do Vysokých Tater. Jelo se autobusem Karosa a v Tatrách jsme spali v kempu,ubytováni ve stanech,které jsme měli zapůjčeny ze skladů VŠ SNB v Holešově, vydával je nám sám,všemi obávaný výkonný praporčík Březík (což byl totální "mimoň" snad nějakého avarského původu a sama jeho osoba by stála za samostatné zpracování. Ostatně, sošáci vědí). A ten nám kladl na srdce,ať stany střežíme jako oko v hlavě a vráceny nechť jsou ve stavu stejném,ne-li lepším,jako nám byly vydány :-) 



     
 V Tatrách jsme absolvovali nějaké povinné výlety po stopách SNP (Slovenské národní povstání),aby se splnila kritéria,o nichž jsem se už zmiňoval. Všichni se ale těšili na rozchod,abychom si mohli užít podle svého gusta.
 Byli jsme vybaveni jednak studenou stravou (KDP – kádépko,zná každý voják) a hlavně financemi,neboť jsme dostali tzv.reluty či jak tomu výkoňáci říkali. A peníze,to byla i tehdy,byť ne volně směnitelná ,velmi dobrá věc. Člověk je mohl probendit za co chtěl. Maminčini mazánci a hodní chlapci od vedle (takoví ale mezi námi snad ani nebyli) je mohli utratit za cukrátka a místní maškrty,my ostatní je hodlali "zkapalnit",tzn.proběhla transmutace kčs za láhve s pálenkou (povětšinou Borovička,v rámci "Akce Bororo"),a protože bylo teplo,tak i za místní pivo a podobné hodnotné atrakce ;-)
  

  K večeru jsme se sešli v kempu,někteří již částečně nacamraní, mezi stany udělali táborák, opékali jsme buřty,či provizorně smažili lunchmeat z KDP,abychom měli nějaký základ pro další konzumaci pálenky,kterou jsme si přinesli. Velitelský sbor – tzn.náčelník ročníku, mjr.Standa R. a další pedagogický dozor rekrutující se z řad důstojníků PS či SNB,kteří učili na SOŠ,nebo VŠ SNB nám dal volné pole působnosti,samozřejmě v rámci zákonů ČSSR,neboť moudře usoudili,ať také něco užijeme a stmelíme si kolektiv.


 A jak tak sedíme u ohně,koukáme,že se k nám blíží tři osoby,kterým byl chodník v kempu úzký :-)  Dva moji spolužáci se vedou s  nějakou cca třicetiletou ženou – a přímo k nám. Jeden z dvojice spolužáků,mám dojem,že to byl Pavel P. (známý to fanda heavy metalu a drsoň každým coulem)  povídá: "Tohle je Regina z Německa a myslím,že si s náma chce zapíchat". "Kam s ní?" Já,co by v 17-ti ještě stále panic navrhnul,že se může jít do mého stanu,který jsem sdílel s kamarádem a spolužákem Zdeňkem R. "Náš stan je nejblíž" – ucítil jsem příležitost,že mohu být otěží panictví rychle a bezbolestně zbaven onou třicítkou,která je svolná ke všemu.

  
Možná bych se měl zastavit u naší nymfomanky. Jak už jsem zmiňoval,jmenovala se Regina,bylo ji 34 a jednalo se o občanku spřátelené Německé demokratické republiky :-) Ona dáma popila něco šnapsu s mými spolužáky,slovo dalo slovo (němčinu jsme měli jako předmět i na SOŠ PS) a tak se odebrala do našeho tábořiště,aby si ona a hlavně my něco užili.
  
Právo "první noci" měl Pavel P.,což nikdo nezpochybňoval,neboť Reginu přivedl. My ostatní jsme se spořádaně postavili do fronty u stanu,bylo nás tak osm,devět,těžko říct. Svorně jsme čekali,až na nás příjde řada. Inu,scéna jako vystřižená z izraelské komedie Eis am Stiehl,kterou jste mohli vidět na RTL :-) 
  
 Samozřejmě došlo i na mě a já si užil svých "15 minut slávy",neboť protahovat akci nešlo,před stanem čekali další erotiky chtivý kamarádi ;-) Do stanu jsem vlezl jako panic a ven vylezl jako muž. Pikantní mě na celé záležitosti mě příjde ten fakt,že mé poprvé mělo jakýsi mezinárodní nádech – já,české národnosti jsem si to užil s Němkou – a na Slovensku. To už skoro zavání Evropskou unií... 

Ještě na jednu věc si pamatuji: vylézajíce ze stanu,spatřil jsem ve frontě na erotiku před sebou spolužáka Mariána G. jak neochvějně  čeká,ruce připažené,ale zip rozepnutý a své "nádobíčko" už měl venku :-))  Inu,tomu se říká být "ready". To by byla fotka na titulní stranu časopisu Stráž hranice – Pohraničník jak vyšitá!


Hezké také bylo,když jsme si druhý den dopoledne sdělovali své zážitky. Docela jsme se zasmáli,když jeden ze spolužáků vzpomínal,jak hezky mu ho Regina vy... (jak se to říká slušně? No,udělala mu felaci.) a druhý,který šel po něm, se chytal za hlavu se slovy: "Sakra,já se s ní líbal" .  


Inu,poetický večer a noc to byla. Všechno dobře dopadlo,na kožním oddělení či venerologii jsme se nesešli,tudíž paní Regina nám jako bonus ke ztrátě panictví nepřidala nějakou diskrétní nemoc :-)  "Čepičku" od firmy Vulcano Hrádek totiž neměl sebou nikdo z nás. Psal se rok 1984 – a AIDS byl problém dekadentního Západu a USA  :-)




Ale jednu dohru přece jen ony nemravné bakchanálie v Tatrách měly... Když jsem vracel stan nprap.Březíkovi,zjistil tento cholerický výkoňák,že stan mě zapůjčený z jeho skladu byl na několika místech propálen od cigaret! 

Byl jsem zdivočen jak sysel a bylo mě verbálně vyhrožováno za toto poškození erárního materiálu,škody se šplhaly dle skladníka do milionu a kdyby nprap.Březík splnil byť jen jeden požadavek na úhradu škody, splácela by je naše rodina ještě po tři další generace :-) 

 Tímto po 25 letech děkuji svým spolužákům – kuřákům,kteří, díky svému nikotinovému zlozvyku praktikovanému i při páchání nemravností ve stanu,mají na svědomí mé duševní trauma o splácení škody skladníkovi z Holešova


Zajímá vás více?

Služba u PS: Poprava u železné opony :-)




(c) AUTOR: "blogující pohraničník" Zdeněk  Pohranicnik@gmail.com 

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Konečně dobrej lidskej příběh bez bolševický propagandy. Bravo