29. května 2012


ZAJIŠŤOVAČKA U STÁTNÍ HRANICE .

Stalo se při zajišťování vojáků ČSLA u bunkru na hranici – rok 1979 .



Bylo krásné červnové počasí roku 1979, a já co by mladý voják sloužící na 10.r.PS Bratislava-Petržalka měl osobní volno,chystal jsem se,že napíšu pár řádků sourozencům,když do místnosti vstoupil dozorčí roty a vybafl na mně co dělám,řekl jsem mu po pravdě,že mám po službě volno.,,No tak to hned změníme,rychle se obleč a budeš dělat zajišťovačku,do deseti minut ať jsi u dozorčího stolku!" řekl dozorčí a zabouchnul za sebou dveře a byl pryč.Já zůstal asi minutu stát jako vyoraná myš uprostřed místnosti.

Uložil jsem potřeby ke psaní dopisu zpátky do nočního stolku a šel se nachystat na zajišťovačku.Sice jsem nevěděl co to je,no ale všechno je jednou poprvé,že?
Za pět minut už stojím nachystaný u dozorčího roty.Dozorčí mi vydal pojítko,signální pistoli,vysílačku,pouta,60 nábojů a samozřejmně i osobní zbraň.Ptám se ho,co to vlastně ta zajišťovačka je.,,Všechno se dozvíš až na místě" řekl dozorčí suše a poslal mně k rozkazu a se mnou šel k rozkazu i velitel poplachovky.

 Devěťák mi řekl,že pojedu do úseku zajišťovat vojáky ČSLA kteří jedou pracovat na bunkr,který je skoro až na samotné hranici.Nasedli jsme do UAZu a vyrazili do terénu a za námi vyrazila vojenská TATRA 138 s kapitánem.
                                                    
  Projeli jsme lesem,zastavili u brány v signální stěně,musel jsem vystoupit, odvalit ježky, co stály před bránou a po průjezdu auta je dát na původní místo,zahrabat stopy na kontrolním pásu a označit místo náležitým znakem.A potom jsme jeli dál,kde jsem nikdy nebyl a kde se nikdo jen tak nedostane až jsme dojeli k velikému bunkru natřenému maskovacími barvami,který se myslím nazývá Srub.
  
TATRA zajela k bunkru,ale mi jsme bunkr minuli a jeli ještě pár desítek metrů za něj.Tam mně vysadili a velitel poplachovky mi prstem ukázal,,Tady budeš stát,v bunkru budou vojáci něco dělat,vidíš támhle ten strom vpravo před námi a támhle ten strom vlevo ?Tak mezi nimi je pomyslná čára,kdyby se někdo z nich přiblížil sem a i přes tvé varování překročil tu pomyslnou čáru,budeš ho varovat,kdyby nezastavil,dáš varovný výstřel do vzduchu a kdyby se ani potom nezastavil,tak mu ustřel prdel,na takou vzdálenost to musíš trefit bez míření.Zákon o použití zbraně znáš.Nenechej je k sobě přiblížit nevíš co to jsou zač.A pánem jseš tady ty toho kapitána neposlouchej,tady jeho hodnost neplatí.Jinak až tady ti vojáci skončí s prací a budou chtít odjet,tak nám zavoláš vysílačkou a my je doprovodíme zpět před dráty.Tak je tady hlídej a my jedeme na rotu".Nasednul a jeli pryč.
  
Já osiřel.Koukal jsem na vojáky jak nosí bedny z auta do bunkru a jiné zase vynášejí a nakládají na auto.Kapitán stál před bunkrem a sledoval jejich činnost.Asi po půl hodince práce jim dal přestávku.Kluci posedali kolem auta a zapálili si cigára.Jeden ,hned na první pohled bylo vidět,že je to mázák,ten jako jedinný měl zmuchlanou lodičku zdeformovanou do podivného tvaru se vydal směrem ke státní hranici.Neváhal jsem a ještě pár metrů před pomyslnou čárou,jsem se ho zeptal kam se to vypravil.Vojín mi odsekl,že se jde vychcat a ještě prohodil něco o mladém zobákovi.To už mně trošku rozhodilo,vím,že jsem mladý voják,ale on mi to říkat nebude,pevněji jsem uchopil samopal a vyzval ho aby se zastavil a vrátil,ale mazák se zmuchlaným čímsi co mělo vypadat jako lodička požvýkaná od krav na hlavě a lžíci vraženou v kanadě což musí být velice hygienické se pokusil ještě pokračovat v chůzi.
               
  Nevím, jestli se chtěl vytáhnout před mladšími kolegy,nebo mně zesměšnit,ale to jsem mu nedovolil.Natáhl jsem samopal a jen uslyšel cvaknutí závěru,byl hned o dvacet metrů zpět u bunkru.Vojáci se smáli,ale jemu do smíchu nebylo.

  Kapitán,ukončil přestávku a vojáci zmizeli v bunkru.Já jsem vyndal zásobník,vyhodil náboj z komory a znovu zasunul zásobník do zbraně.Po skončení práce v bunkru se už nikdo nepokusil opustit okolí bunkru.Kapitán na mně zavolal,že jsou hotovi a já zavolal poplachovku.To je má zkušenost z bunkry na státní hranici.A ještě musím dodat,že tenkrát nám ještě věřili a sloužilo se za drátama.
                                                                                      obr2
 Byl jsem u toho  

AUTOR ČLÁNKU: http://www.lide.cz/JIRKAMAC  

Žádné komentáře: