29. května 2012


SLUŽBA U VOJSK MINISTERSTVA VNITRA .

Jak to chodívalo u Vojsk MV v 80.létech .




Sloužil jsem u nich v létech 1987-89 a byl posledním vojákem dvouleté služby. Do civilu jsme odešli k poslednímu září 89,tak že těsně před změnou režimu.
VMV měla největší kasárna v Frýdku-Místku,která se dělila na tři prapory-první a druhý prapor sloužil k výcviku vojáků na zkrácenou vojenskou službu v délce 5.měsícu.Během této doby se museli upsat ke službě v pohotovostním pluku v Praze na zbývajících 18měsíců a pak dále k službě u tehdejší veřejné bezpečnosti.



Třetí prapor byl zabezpečovací a v něm byli dvouročáci využívaní pro poddůstojnickou školu,kuchyň.autopark a pro přijímač pro nastupující vojáky ke strážním rotám nebo k hradní stráži.Ke službě na třetím praporu se nastupovalo jen v podzimním odvodovém termínu,tak že jen jednou do roka a ne jako u běžné armády na jaře a na podzim.Tak to bylo do 89.roku. Pro vojáky na náhradku/5.měsíců/byly ještě ty dva prapory rozděleny po dvou rotách a ty dále na 3.čety po třech družstvech dle pokojů.V té době jen náhradka měla asi 1200 lidí.



Nastoupil jsem na náhradku,ale vzhledem k tomu jak se věci vyvíjeli,tak jsem další službu nepodepsal.Nebyl jsem první ani poslední.Po asi tříhodinovém pohovoru s nějakým důstojníkem poslaným pro tyto účely z Prahy nám bylo zděleno,že buďto podepíšem a nic se neděje a nebo hned a okamžitě budeme převeleni ke strážním rotám na Slovensko.
Tak se také stalo: ještě tu noc nás převeleli – každého do jiného útvaru-možnosti byly tři: Laskár/u Nováků/, Topolčiánky/u Zlatých Moraviec/ ,neboSlovenská Lupča. České strážní roty v Ruzyni nebo na Slapském rekreačním objektu MV pro nás byly zapovězeny. Vlastně jsme šli na Slovensko za trest.

Na Slovensku spočívala služba v nepřetržitém střežení objektů zvláštní důležitosti-byly to sklady pro MV. Protože jsem byl poslán do Topolčiánek,tak můžu říct,že do dneška se jen domnívám že zrovna tam byl zřejmě sklad muniční,protože objekt byl v ohromném podzemním bunkru z pancéřovými vraty do kterých se vešlo pohodlně nákladní auto a budovy nad objektem spíš připomínaly kulisy k zakrytí.


Bylo tam minimálně příchozích a odchozích osob.Vlastně tam fungovala jen stráž,kterou vykonávali přímo příslušníci VB na vjezdové vrátnici a pár zaměstnanců MV.Za strážní službu zodpovídal velitel kasárenského objektu spusedícímu s hlídaným objektem.
V objektu byly tři strážní stanoviště po rovnoměrných úsecích kolem dokola. Přes den se sloužilo na dvou špačkárnách což byly totožné strážní věže jaké používala Pohraniční stráž a jedna čast se procházela pěšky. Strážný chodili vlastně vjakémsi koridoru mezi betonovou zdi a hlásnou elektronickou stěnou z ostnatého drátu. Z toho prostoru se nedalo prakticky dostat,pouze vystřídáním.


Strážní služba byla čtyřiadvaceti hodinová. Nastupovalo se po bojovém rozdílení v 16.00 hod. do dalšího dne. Probíhalo to tak že stráž měla jedenáct lidí-devět vojáků na pochůzky a velitele stráže se zástupcem. Vždy tři vojáci chodili v koridoru,další tři měli bdící službu na strážnici a další tři měli spící. Takže odpočívali a točili se stále dokola.
Vzhledem k tomu že nás tam v celých kasárnách sloužilo všehovšudy asi čtyřicet,tak se stále střídali dvě party stráží a vždycky dva až tři měli takzvanej kvas,tzn. že nechodili obden, ale až den další.


Někteří vojáci do stráže nechodili-kuchař,řidiči pomocník výkoňáka,doktor. Navíc poddůstojníci ještě sloužili v kasárnách dozorčího roty a při nedostatku důstojníků i dozorčího útvaru. S důstojníkama to tam bylo na štíru,protože jich sloužilo šest: velitel,jeho zástupce,ZVP(zástupce pro věci politické),výkonný praporčík a dva velitelé čet.
Občas se objevili u útvaru i tzv.absíci,kteří se většinou nehodili vůbec k ničemu. Sloužili vetšinou jako pomocná ruka velitelům čet a ty zodpovědnější občas dělali dozorčího útvaru. Nemůžu nevzpomenout jednoho z nich lékaře,který nás chtěl všechny v polních podmínkách operovat a odstraňovat nám různá mateřská znaménka-no chirurg! :-)

Moje obdenní sloužení ve stráži trvalo od ůnora do dubna,pak nás několik poslali zpět do Frýdku-Místku na kurz starších pomocníků velit.stráže,protože přísun vojáku z PŠ byl jen jednou za rok a to nestačilo.Kurz byl asi čtrnáctidenní a byli jsme zase zpátky ve stráži.
Během těch několika dnů zjistil velitel,že po odchodu našich starých neobsadí našima poddůstojníkama velitele stráže/musel mít jakoukoliv poddůstojnickou hodnost/ a tak nás tři poslal znova do F-M na tříměsíční PŠku. Pro nás to bylo absolutní blaho zmizet z těch nakonečných služeb-navíc spousta nových tváří a zážitků.Jeden bych rád připoměl.
V červnu 1988 proběhlo celostátní cvičení příslušníků Veřejné bezpečnosti, Lidových Milicí a Pohraniční stráže, pod názvem "Diverzant". Jednalo se o velkou akci na pomezí česko-slovensko-rakouských hranic v oblasti Kúty-Šaštín-Stráže a okolí. Rakouské hranice za řekou!






Vybrali nás tehdy dvacet s různými ůkoly v terénu.Vlastně jsme se měli dobře ukrýt a nenechat se chytit alspoň pět dní od těch nasazených lidí z VB+LM. Jak jsme se pak dověděli, poslali jich na nás kolem dvou tisíc. Na pochytání dvaceti lidí docela dost. S odstupem času jsem si pak říkal,že kdyby jsme se neměli nechat chytit,tak nás honí do dnes.Trochu ta akce připomíná film "Copak je to za vojáka" http://www.csfd.cz/film/9143-copak-je-to-za-vojaka/ ale ten bohužel v té době našeho výsadku nebyl ještě v kinech.

Dostali jsme za úkol ve skupinkách provádět různou podvratnou činnost jako bylo napadení rušíciho vysílače v okolí, nebo v obsazené bývalé hajovně klást odpor hochům z tehdejší URNy, anebo se ukrýt v lese o trochu vystrašit ty rojnice chodicích pátračů.
Každý jsme měli určený čas,kdy to provézt a zbytek záležel na nás a hlavně jsme se nesměli nechat chytit dřiv než podle plánu-to se nám všem povedlo! Měl jsem za úkol najít v lese další hajovnu/obydlenou/,tam se ukrýt a počkat na rojnici-trochu je vystrašit střelbou a pak se nechat zajmout.



Jenomže to proběhlo následovně: hájovna byla u docela dost frekventované lesní cesty z chatové osady a když se mě vylekala nějaká maminka s kočarkem,tak jsem se raději zneviditelnil a to byla chyba, protože bylo ještě dost času,tak jsem si dal šlofíka a když mě probral šramot.tak už jsem z té rojnice pánů milicionářu v nejlepších letech a kondici viděl záda.Zkrátka mě přešli! :-)
No co úkol zněl jasně: vystrašit je. Spustil jsem na ně palbu a byla hrozná legrace je pozorovat,jak dělají čelem vzad a zalehávají. Dobrá půlka rojnice by to měla za sebou. Po dvou zásobnících mě to přestalo bavit a tak jsem se vzdal.
Zásah to byl ohromný-jeden křičel: zahoď zbraň a druhej vzdej se,udělal jsem oboje, načež ten první popadnul mnou odhozený samopal za hlaveň a spálil si parádně ruku,tak že ho zase zahodil se slovy: nes si to sám!
Vzhledem k tomu že jsem byl této rojnice první a asi i poslední úlovek,tak hned vytáhli plechovku pomerančového džusu a nabízeli mi. Džus to byl výbornej,asi tak padesáti procentní slivovicovej ;-) Plechovka byla jen maskování.



Pak zavolali odvoz na svozové místo zadržených a to bylo právě v Šaštíně na místním oddělení VB. Jízda gazem probíhala ve stejném duchu jako zadržení-zase džus.
Před Šaštínem mi nasadili pouta,aby dodali akci důrazu a to bylo skvělé, protože v Šaštína na náměstí před služebnou byl už značný dav místních cigánů zbědavých, proč se v lesích střílí,takže když jsem vylézal z gázu ven jeden dobrák na celé náměstí prones: Na toho dejte pozor,ten zastřelil čtyři psy a dva pohraničníky! To byl úžas a rozestup od gazu :-)
Příslušnici VB si pak hráli chvíli na drsňáky a snažili se zjistit kde jsou ostatni,když to nikam nevedlo, tak mě připoutali k topení a odešli,že prej si to rozmyslim.Naštěstí to nebyli nelidové,tak mě za chvilku pustili. Jednou jsem byl zatčený a tudíž mimo hru,zbývalo už jen počkat až pochytají zbytek a nejlíp se čeká v hospodě. Chytali nás ještě do druhého dne. No moc pěkná akce.
Zřídili nám jakýsi sběrný tábor,kde jsem se osobně potkal s velitelem VMV generálmajorem Šabatou. Šlo nás pět po cestě a proti nám nějaká skupinka papalášu v kravatách a parádních uniformách,tak jsme je bez povšimnutí minuli a najednou hroznej řev,plukovník Nevřivý, zástupce Šabaty se k nám přihnal a spustil: "to že jste nepozdravili mě, to mi nevadí tolik,jako že jste nepozdravili soudruha generála" načež náš spolubojovník slováko-maďar nebo maďaro-slovák povídá: My nič-my diverzanti, tím to skončilo.Ostatní mu utekli,tak mávl rukou a zmizel.A bylo po cvičení.

PŠ skončila a my se plácali v F-M do příchodu mlaďasů. Nastupovali 1.řijna, hned jsme je vyfásli do přijímače a měsíc si to s nima užívali do přísahy. Byli to jen kluci na ZVS pro stráže a pražský Hrad. Hned po přísaze je rozdělili na místa nového působení.Se mnou jel plný autobus nových stražáku směrTopolčiánky a zbývalo mi necelých jedenáct měsíců ve stráži,již jako velitel.Tak hleto chodilo u VMV těsně před podzimem 1989.




© Autor článku + dobové foto: Tommy (identita v redakci Pohraničníka)

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Ahoj, hezké čtení a vzpomínky, také jsem byl v Topolčiankách od listopadu 89 do dubna 90