29. května 2012


SLUŽBA U VOJSK MINISTERSTVA VNITRA .

Jak to chodívalo u Vojsk MV v 80.létech .




Sloužil jsem u nich v létech 1987-89 a byl posledním vojákem dvouleté služby. Do civilu jsme odešli k poslednímu září 89,tak že těsně před změnou režimu.
VMV měla největší kasárna v Frýdku-Místku,která se dělila na tři prapory-první a druhý prapor sloužil k výcviku vojáků na zkrácenou vojenskou službu v délce 5.měsícu.Během této doby se museli upsat ke službě v pohotovostním pluku v Praze na zbývajících 18měsíců a pak dále k službě u tehdejší veřejné bezpečnosti.



Třetí prapor byl zabezpečovací a v něm byli dvouročáci využívaní pro poddůstojnickou školu,kuchyň.autopark a pro přijímač pro nastupující vojáky ke strážním rotám nebo k hradní stráži.Ke službě na třetím praporu se nastupovalo jen v podzimním odvodovém termínu,tak že jen jednou do roka a ne jako u běžné armády na jaře a na podzim.Tak to bylo do 89.roku. Pro vojáky na náhradku/5.měsíců/byly ještě ty dva prapory rozděleny po dvou rotách a ty dále na 3.čety po třech družstvech dle pokojů.V té době jen náhradka měla asi 1200 lidí.



Nastoupil jsem na náhradku,ale vzhledem k tomu jak se věci vyvíjeli,tak jsem další službu nepodepsal.Nebyl jsem první ani poslední.Po asi tříhodinovém pohovoru s nějakým důstojníkem poslaným pro tyto účely z Prahy nám bylo zděleno,že buďto podepíšem a nic se neděje a nebo hned a okamžitě budeme převeleni ke strážním rotám na Slovensko.
Tak se také stalo: ještě tu noc nás převeleli – každého do jiného útvaru-možnosti byly tři: Laskár/u Nováků/, Topolčiánky/u Zlatých Moraviec/ ,neboSlovenská Lupča. České strážní roty v Ruzyni nebo na Slapském rekreačním objektu MV pro nás byly zapovězeny. Vlastně jsme šli na Slovensko za trest.

Na Slovensku spočívala služba v nepřetržitém střežení objektů zvláštní důležitosti-byly to sklady pro MV. Protože jsem byl poslán do Topolčiánek,tak můžu říct,že do dneška se jen domnívám že zrovna tam byl zřejmě sklad muniční,protože objekt byl v ohromném podzemním bunkru z pancéřovými vraty do kterých se vešlo pohodlně nákladní auto a budovy nad objektem spíš připomínaly kulisy k zakrytí.


Bylo tam minimálně příchozích a odchozích osob.Vlastně tam fungovala jen stráž,kterou vykonávali přímo příslušníci VB na vjezdové vrátnici a pár zaměstnanců MV.Za strážní službu zodpovídal velitel kasárenského objektu spusedícímu s hlídaným objektem.
V objektu byly tři strážní stanoviště po rovnoměrných úsecích kolem dokola. Přes den se sloužilo na dvou špačkárnách což byly totožné strážní věže jaké používala Pohraniční stráž a jedna čast se procházela pěšky. Strážný chodili vlastně vjakémsi koridoru mezi betonovou zdi a hlásnou elektronickou stěnou z ostnatého drátu. Z toho prostoru se nedalo prakticky dostat,pouze vystřídáním.


Strážní služba byla čtyřiadvaceti hodinová. Nastupovalo se po bojovém rozdílení v 16.00 hod. do dalšího dne. Probíhalo to tak že stráž měla jedenáct lidí-devět vojáků na pochůzky a velitele stráže se zástupcem. Vždy tři vojáci chodili v koridoru,další tři měli bdící službu na strážnici a další tři měli spící. Takže odpočívali a točili se stále dokola.
Vzhledem k tomu že nás tam v celých kasárnách sloužilo všehovšudy asi čtyřicet,tak se stále střídali dvě party stráží a vždycky dva až tři měli takzvanej kvas,tzn. že nechodili obden, ale až den další.


Někteří vojáci do stráže nechodili-kuchař,řidiči pomocník výkoňáka,doktor. Navíc poddůstojníci ještě sloužili v kasárnách dozorčího roty a při nedostatku důstojníků i dozorčího útvaru. S důstojníkama to tam bylo na štíru,protože jich sloužilo šest: velitel,jeho zástupce,ZVP(zástupce pro věci politické),výkonný praporčík a dva velitelé čet.
Občas se objevili u útvaru i tzv.absíci,kteří se většinou nehodili vůbec k ničemu. Sloužili vetšinou jako pomocná ruka velitelům čet a ty zodpovědnější občas dělali dozorčího útvaru. Nemůžu nevzpomenout jednoho z nich lékaře,který nás chtěl všechny v polních podmínkách operovat a odstraňovat nám různá mateřská znaménka-no chirurg! :-)

Moje obdenní sloužení ve stráži trvalo od ůnora do dubna,pak nás několik poslali zpět do Frýdku-Místku na kurz starších pomocníků velit.stráže,protože přísun vojáku z PŠ byl jen jednou za rok a to nestačilo.Kurz byl asi čtrnáctidenní a byli jsme zase zpátky ve stráži.
Během těch několika dnů zjistil velitel,že po odchodu našich starých neobsadí našima poddůstojníkama velitele stráže/musel mít jakoukoliv poddůstojnickou hodnost/ a tak nás tři poslal znova do F-M na tříměsíční PŠku. Pro nás to bylo absolutní blaho zmizet z těch nakonečných služeb-navíc spousta nových tváří a zážitků.Jeden bych rád připoměl.
V červnu 1988 proběhlo celostátní cvičení příslušníků Veřejné bezpečnosti, Lidových Milicí a Pohraniční stráže, pod názvem "Diverzant". Jednalo se o velkou akci na pomezí česko-slovensko-rakouských hranic v oblasti Kúty-Šaštín-Stráže a okolí. Rakouské hranice za řekou!






Vybrali nás tehdy dvacet s různými ůkoly v terénu.Vlastně jsme se měli dobře ukrýt a nenechat se chytit alspoň pět dní od těch nasazených lidí z VB+LM. Jak jsme se pak dověděli, poslali jich na nás kolem dvou tisíc. Na pochytání dvaceti lidí docela dost. S odstupem času jsem si pak říkal,že kdyby jsme se neměli nechat chytit,tak nás honí do dnes.Trochu ta akce připomíná film "Copak je to za vojáka" http://www.csfd.cz/film/9143-copak-je-to-za-vojaka/ ale ten bohužel v té době našeho výsadku nebyl ještě v kinech.

Dostali jsme za úkol ve skupinkách provádět různou podvratnou činnost jako bylo napadení rušíciho vysílače v okolí, nebo v obsazené bývalé hajovně klást odpor hochům z tehdejší URNy, anebo se ukrýt v lese o trochu vystrašit ty rojnice chodicích pátračů.
Každý jsme měli určený čas,kdy to provézt a zbytek záležel na nás a hlavně jsme se nesměli nechat chytit dřiv než podle plánu-to se nám všem povedlo! Měl jsem za úkol najít v lese další hajovnu/obydlenou/,tam se ukrýt a počkat na rojnici-trochu je vystrašit střelbou a pak se nechat zajmout.



Jenomže to proběhlo následovně: hájovna byla u docela dost frekventované lesní cesty z chatové osady a když se mě vylekala nějaká maminka s kočarkem,tak jsem se raději zneviditelnil a to byla chyba, protože bylo ještě dost času,tak jsem si dal šlofíka a když mě probral šramot.tak už jsem z té rojnice pánů milicionářu v nejlepších letech a kondici viděl záda.Zkrátka mě přešli! :-)
No co úkol zněl jasně: vystrašit je. Spustil jsem na ně palbu a byla hrozná legrace je pozorovat,jak dělají čelem vzad a zalehávají. Dobrá půlka rojnice by to měla za sebou. Po dvou zásobnících mě to přestalo bavit a tak jsem se vzdal.
Zásah to byl ohromný-jeden křičel: zahoď zbraň a druhej vzdej se,udělal jsem oboje, načež ten první popadnul mnou odhozený samopal za hlaveň a spálil si parádně ruku,tak že ho zase zahodil se slovy: nes si to sám!
Vzhledem k tomu že jsem byl této rojnice první a asi i poslední úlovek,tak hned vytáhli plechovku pomerančového džusu a nabízeli mi. Džus to byl výbornej,asi tak padesáti procentní slivovicovej ;-) Plechovka byla jen maskování.



Pak zavolali odvoz na svozové místo zadržených a to bylo právě v Šaštíně na místním oddělení VB. Jízda gazem probíhala ve stejném duchu jako zadržení-zase džus.
Před Šaštínem mi nasadili pouta,aby dodali akci důrazu a to bylo skvělé, protože v Šaštína na náměstí před služebnou byl už značný dav místních cigánů zbědavých, proč se v lesích střílí,takže když jsem vylézal z gázu ven jeden dobrák na celé náměstí prones: Na toho dejte pozor,ten zastřelil čtyři psy a dva pohraničníky! To byl úžas a rozestup od gazu :-)
Příslušnici VB si pak hráli chvíli na drsňáky a snažili se zjistit kde jsou ostatni,když to nikam nevedlo, tak mě připoutali k topení a odešli,že prej si to rozmyslim.Naštěstí to nebyli nelidové,tak mě za chvilku pustili. Jednou jsem byl zatčený a tudíž mimo hru,zbývalo už jen počkat až pochytají zbytek a nejlíp se čeká v hospodě. Chytali nás ještě do druhého dne. No moc pěkná akce.
Zřídili nám jakýsi sběrný tábor,kde jsem se osobně potkal s velitelem VMV generálmajorem Šabatou. Šlo nás pět po cestě a proti nám nějaká skupinka papalášu v kravatách a parádních uniformách,tak jsme je bez povšimnutí minuli a najednou hroznej řev,plukovník Nevřivý, zástupce Šabaty se k nám přihnal a spustil: "to že jste nepozdravili mě, to mi nevadí tolik,jako že jste nepozdravili soudruha generála" načež náš spolubojovník slováko-maďar nebo maďaro-slovák povídá: My nič-my diverzanti, tím to skončilo.Ostatní mu utekli,tak mávl rukou a zmizel.A bylo po cvičení.

PŠ skončila a my se plácali v F-M do příchodu mlaďasů. Nastupovali 1.řijna, hned jsme je vyfásli do přijímače a měsíc si to s nima užívali do přísahy. Byli to jen kluci na ZVS pro stráže a pražský Hrad. Hned po přísaze je rozdělili na místa nového působení.Se mnou jel plný autobus nových stražáku směrTopolčiánky a zbývalo mi necelých jedenáct měsíců ve stráži,již jako velitel.Tak hleto chodilo u VMV těsně před podzimem 1989.




© Autor článku + dobové foto: Tommy (identita v redakci Pohraničníka)

12 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Ahoj, hezké čtení a vzpomínky, také jsem byl v Topolčiankách od listopadu 89 do dubna 90

Anonymní řekl(a)...

-Přečetl jsem vzpomínku spolubojovníka. Sám jsem sloužil v době 89-91. Narukoval jsem na Kladno, ten den na Zbraslav a v březnu 90 do Dymokur. Byl to sklad MV ČR (na silnici na trase Poděbrady - Jičín). Vzhledem k tomu, že se zkrátila vojna, mazákům o 2 měsíce nám o 4, tak se na nás mázové v květnu vykašlali v Dymokurech začal neskutečnej veget až do konce.
Psal bych tu dlouho, ale na službu u VMV vzpomínám rád a byl jsem rád, že jsem nesloužil někde u armády a hezky v klídku na vesnici. 2. hospody, pošta a letní kino. Stopem v Praze jsem byl za 1,5 hodiny a v době kdy starý pryč a mladý nikde (systém rukování na podzim)jsem měl sice obdenky, ale taky po službě buď doma nebo v hospodě a nebo na hřišti nebo v Dajáně, proti cukrovaru.
Přijít mi dnes povolávák na cvičení na 14 dní do Dymokur, beru 10 tisíc a klidně jdu obden do služby.

Anonymní řekl(a)...

Tak to jsme válčili spolu👍

Anonymní řekl(a)...

Tak to jsme válčili spolu👍

Anonymní řekl(a)...

Na prvom a druhom prápore boli tri roty pätmesačných. Z roho dve roty Čechov určených pre pohotovák praha a jedna rota Slovákov pre pohotovák pezinok. Pekné spomienky pri pohľade na fotku z prísahy. Na takej som aj ja z novembra 1988. A nášivku tiež doma opatrujem ako spomienku. Spomínam na to rád aj keď nás za tých 5 mesiacov poriadne prehnali, schudol som asi 10 kíl. Ale inak v pohode. O tej akcii pri Šaštíne mi rozprával môj veliteľ družstva, keď sa dozvedel , že som zo Senice, asi 20 Km od Šaštína.
1 prápor, 3 rota, prvá čata, 1 družstvo , veliteľ družstva des. Valenta, veliteľ roty kpt. Radzyniak.
/38 beh/. nasledoval PU VB Pezinok.

Anonymní řekl(a)...

r. 1982-1984 na PŠ celé dva roky, Radzyniak bol mojim veliteľom čaty a bol to veľmi dobrý chlap.

Unknown řekl(a)...

Tak to som rád že ešte ktosi zaspomínal na staré časy na vojne u VMV.Tiež som tam slúžil do roku 1990 v Ďábliciach v Prahe.Ale moje začiatky boli v KŘK Vyšný Lhoty.Eej to boli časy.

Unknown řekl(a)...

Tvl to byly časy :-). Byl jsem pětimetr- první prapor, druhá rota. A až tady jsem zjistil, jaký dovedou být lidi hovada, tím myslím některý dvouročáky co nám dělali vedoucí čet a dávali nám to jako pětimetrům řádně sežrat. Dokonce si pamatuju na největší retardy- Pešek a Fajman.
Nástup podzim 1989 a to že byla nějaká sametovka jsme se dozvěděli se spožděním. Následně jsme sloužili v ulicích Ostravy s policajtama, jako posily.

Anonymní řekl(a)...

Na tú akciu v okolí Šaštína si pamätám. Boli sme na chate, neďaleko tej spomínanej starej hájenky kde sa ukrývali diverzanti. Streľba tam bola riadna, decká ani nedýchali,na druhý deń nazbierali plnú krabicu nábojníc..Na chate sa zastavili milicionari, ledva už prepletali nohami, zobrali ich priamo z roboty, ani im nepovedali kam idú. Psov sme napojili vodou,ale oni niečo tvrdšie odmietli...

Unknown řekl(a)...

Ahoj válečníci, já sloužil na Kladně u vnitráku 1991-2. Jsem dosluhoval. Byl jsem u strážakú a jezdili jsme na starou Ruzyň letiště a Zeleneč ,Labe 1 Labe 2. Bylo to super. Zdravím Vás ( Dědek

svobodník řekl(a)...

1978-1980 vyšní lhoty dřín a praha

Anonymní řekl(a)...

Tak to jsem měl podobné, celý první rok strážní služba, pak znova Vyšní Lhoty jako výkoňák pro nováčky, znova Kladno ve stráži do konce vojny