29. května 2012


Od rotmistra po podporučíka-ve službě u PS (VI.)

Pohled na službu u pohraničníků očima velitele čety z 1.rPS Trojmezí 

V době,kdy píšu tento článek (srpen 2011) vrcholí léto a s ním i tzv.okurková sezóna. Novináři otiskují v masmédiích k uvěření příběhy o tom,jak na Jadranu sežral žralok českou učitelku, politici z poslanecké sněmovny i česká vláda odjeli na dovolené a nemohou tak,aspoň momentálně,moc škodit republice a televizní stanice vysílají už X-krát omleté filmy a seriály.

I já podléhám onomu jevu zvaném Dolce per niente a tak to,co zde publikuji v další části svých vzpomínek na dobu studia na vojenské SOŠ PS a VMV v Holešově a službě na rotě PS v Trojmezí bude spíše v odlehčeném tónu. A říkám si,že by bylo docela fajn,kdyby jste i vy,čtenáři weblogu Pohraničník, přispěli do diskuze v rubrice Komentáře nějakou tou odlehčenou story či veselou vzpomínkou z časů služby v zeleném stejnokroji.



Vzpoměl jsem si na své krátké působení v tzv.výcvikáči na praporu PS v Aši – Kelleru. Všichni pohraničníci,kteří byli zařazeni u 5.bPS,tedy chebské brigády,jím prošli. Řidiči samozřejmě absolvovali výcvik na sousedním výcvikáči zvaném Východ.


Ale k věci. Nováčkové se museli během výcviku naučit spoustu věcí a jednou z nich byl i pořadový výcvik. Kdo byl na vojně,lhostejno zda u PS,VMV či ČSLA,dozajista si pamatuje na neustálé (a velmi neoblíbené) pochodování,vystupování z tvaru,zařazování se,podávání hlášení,obraty vlevo,vpravo,čelem vzad a co já vím ještě.

Právě z nácviku pochodování si vybajuji jednoho nováčka,na nějž do smrti nezapomenu. Jeho jméno už si nepamatuji a i kdyby,tak bych je zde neuvedl. Ostatně,není ani důležité.

Bývalí vojáci jistě ví,že při pochodu se střídá levá ruka s pravou nohou a naopak. Když jde dopředu levá noha,jde s ní dopředu i pravá ruka.
A onen nováček,v rozporu s vojenskými řády a snad i přírodou zásadně pochodoval systémem levá ruka – levá noha, pravá ruka – pravá noha. Byl na něj vskutku groteskní pohled :-)  Jakoby pochodoval Charlie Chaplin...

Nejdříve jsme si mysleli,že to dělá schválně,aby se ulil z pořadového výcviku,případně,že je to první "level" k snaze o získání modré knížky. Ale,nebylo tomu tak. Nebylo prostě síly,která by ho donutila pochodovat správně a to ať na něj řval velitel družstva,přesvědčoval ho velitel čety,otcovsky mu domlouval velitel roty,všechno marné... I sám velitel praporu, pplk.T. přezdívaný malý Travex,se byl na tuto raritu podívat. Onen vojín byl z toho sám nešťastný,ale prostě nezvládl ovládnout své končetiny tak,jak požadovaly vojenské dínstreglamá :-) 

A tak to i zůstalo až do konce výcvikáče. Vzhledem k tomu,že byl připravován na službu u PS a ne u Hradní stráže a ostatní vojenské předměty mu šly docela dobře,odkvačil po výcvikáči spolu s ostatníma na pohraniční rotu a hotovo.




Během čtyřletého studia na vojenské škole v Holešově jsme si jako "sošáci" užili pořadových nácviků též něúrekom. Naštěstí byla spousta předmětů k výuce,které se rozebírali na učebnách. Jak ty vojenské odborné,které nás učili důstojníci PS či SNB,tak i ty civilní,které vyučovaly profesorky. 

 Většinou to už byly dámy středního věku i když si vzpomínám na jednu mladou,tak 25-ti letou tmavovlásku,které jsme přezdívali "Tahiťanka" či tak nějak. Snad všichni jsme do ní byli zamilovaní a protože byla velmi půvabná,myslím,že byla i hlavní aktérkou našich,ehm,poněkud nemravných fantazií ;-) Inu,byli jsme puberťáci. Bohužel nás Tahiťanka učila jen když měla záskok,či-li supl,jinak totiž vyučovala na praporčické,nebo snad důstojnické škole :-(

Nejraději jsme měli asi hodiny literatury,nebo psychologie,kde byli vlídní vyučující a tak se dalo při výkladu látky i trochu "schrupnout" (samozřejmě ne moc okatě,bylo nutno udělat si z dlaně štítek, zakrýt si oči a předstírat přemýšlení),někdo diskrétně svačil,jiný mlsal bonbóny a někteří z nás malovali různé karikatury a obrázky k obveselení spolužáků,které pak během hodiny kolovaly po třídě.





Součástí studia byly kromě odborných exkurzí a stáží na pohraničních útvarech i různé besedy,kterých jsme se účastňovali "dobrovolně povinně" :-) Žádné takové,že kdo chce,může jít na besedu,kdo nechce,může odpočívat na bidle. Kdepak! Pěkně radostně jsme všichni museli napochodovat do kinosálu,či jiné vhodné místnosti a účastnit se. Na druhé straně ale musím říci,že některé besedy byly zajímavé a i vedení 3.fakulty OSH VŠ SNB mělo,aspoň občas,snahu vybrat na akci hosty,kteří ledacos zajímavého prožili a uměli to poutavě podat.




Snad ani nemá smysl se zmiňovat o vycházkách,kdy jsme vyrazili do ulic města Holešova a vzali útokem místní hospody. Nejoblíbenější "sošáckou" hospodou byla asi Slávia. Věděli jsme,že točené pivo Přerov 10° stojí 1,80,- kčs, smažený sýr s tatarkou a bramborem 9,80,- kčs,tudíž za 20,- kčs má student SOŠ PS dobrou večeři a pět piv – a to i s dýškem pro vrchního.

Zpět jsme se často vraceli nalití jako papežský prelát a ulice nám byly málo široké. Ale věděli jsme,že branou holešovských kasáren musíme projít rovně,abychom neuapadli v nemilost hlídky na bráně,nebo dokonce,ó hrůzo,aby si nás nevšimnul dozorčí útvaru – tzv.dévéťák.
Díky tomu,že někteří odvážnější jedinci,kteří vlastnili fotoaparát a propašovali jej do objektu školy,pořídili jsme pár fotografií z těch časů a zůstala nám,kromě vzpomínek i nějaká památka na dobu strávenou ve vojenské škole. 

Jak vidno,fotilo se nejen v hospodách,ale i na internátě,kdy jsme si ze zbrojárky vzali kvéry (určitě jste poznali na fotce samopal Sa-vz.58) pod záminkou čištění zbraní a pořídili si pár fotek. 

Co se však v objektu holešovské 3.fakulty OSH nevyskytovalo,byly studentky,tedy představitelky oné bezpochyby hezčí a něžnější části lidstva. Tohle jsme vždy záviděli armádním kolegům od ČSLA,že na jejich školách,konkrétně praporčických,důstojnických a snad i vysokých,studovaly i dívky a ženy. A v Holešově nic... 

I když,na jednu vyjímku si vzpomínám. V době,kdy jsem byl myslím ve třeťáku SOŠ PS a VMV tak na PrŠ studovaly i dvě dívky,podle uniformy patřili k OPK (pasová kontrola). Studium dokončila myslím jen jedna,ta druhá,hezčí,po čase otěhotněla a šla na mateřskou.

pregn

A tímhle posledním odstavcem uzavřu své dnešní vzpomínání,které se vlastně téměř celé,točilo kolem studia na vojenské škole a věcí (těch spíše příjemnějších) s tím spojenými. Příště se pokusím sepsat článek zase na jiné téma.

Zajímá vás více?

Služba u PS: Od rotmistra po podporučíka 7.část




(C) Autor článku: Zdeněk 

6 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Zdravim tentokrat Zdenka!

Je to pekne napsany a tak se mi vraceji vzpominky na dny ktere jsem ztravil ve VSOS AT v Nitre. Jestli si dobre pamatuji delal jsem prijimaci zkousky v Moravske Trebove. Dodnes nemohu zapomenout zapach kasaren. Jak vis, prosel jsem nekolika kasarnama, ale ten ve VSOS AT byl uplne jiny a dodnes mi zustal v podvedomi. Vsechny ostatni smrady jsem zapomnel. Tu skolu bych nasel poslepu podle cuchu, jako pes. Dneska skola uz neexistuje a jsou tam sklady…….Je smutne, ze veskera snaha tech, kteri prosli temato skolama vysla nazmar at uz z jakehokoliv duvodu. Mam zhruba prehled o vojenskych skolach (dustojnickych) tady v US a tak jsem si toto dovolil rici. Kdyby se cas dal vratit, sel bych do teto skoly, VSOS AT, znovu.
Dostal jsem nedavno e-mail od jednoho byvaleho spoluzaka z teto skoly, ktery sin a mne I po tech 41 letech vzpomina:

Ahoj Miloši. Ja si veľmi dobre na Teba pamätám a aj na Tvoj odchod zo školy. Dokonca staršina npráp. Civáň Ťa chválil, že si výstroj odovzdal v poriadku. Ja som bol v 63. čate. Ak chodíš na Facebook, nájdeš ma pod menom Ladislav S, ale sme tam dvaja, aj môj mladší syn. Zatiaľ sa maj krásne.

Ja si na nej nevzpominam, ale on to ma lehci, protoze ja jsem byl velitelem 1-ho druzstva v 61.cete( zastupoval jsem velitele cety v nepritomnosti) a v nepritomnosti dustojnika jsem velel cele rote pri podavani denniho hlaseni veliteli roty. (bylo nas 5 cet.)

To jen tak par veci k Tvemu clanku.
MK

Pohranicnik řekl(a)...

Nazdar Milosi,
dekuji za hezký komentar.

To vis, clovek uz zapomina, spousta veci se me vykourila z hlavy. Ale na co si vzpomenu, o tom ve svych clancich pisu.

Mej se prima.

Ahoj.

Zdenek.

Milos řekl(a)...

Tak me trochu prekvapilo, ze vlastne na tve prihody v dobe studiu na VSOS nemas komentare. Marne jsem hledal, pred tim nez jsem nasel tvuj blog, vzpominky byvalych studentu. Par zminek, ale nic vic. Z toho co jsem nasel jsem si udelal usudek, ze z me neznamych duvodu proste neni zajem. A to ze strany studentu a pochopitelne lidi. (Mozna stejny osud jako byvalych kasaren a rot) Nemam vubec prehled o dnesnich vojenskou sluzbu konajicich individualech, ale dokazi si predstavit jejich vitezne pisne, v budoucnu, o studiu a sluzbe ve prospech, hadej koho……….ano, uhadl jsi dobre.
Tady v US a trochu se tomu venuji, protoze muj syn ma prihlasku na US Navy Academy v Annapolis, MD, absolventi techto vojenskych skol, jejich pribuzni a da se rici skoro kazdy, jsou velice hrdi a maji respect. (Kdyz se tam dostane, taky budu hrdy) A maji jedny z nejlepsich vzpominek na obdobi na skole. Mohlo by se to rici take o jinych zemich, nejenom US.
Mej se fajn. To byl muj maly nazor.
MK

Pohranicnik řekl(a)...

Milosi,
komentaru tady bylo spousta.
Ale to jeste byl Pohranicnik na domene (domain) www.bloguje.cz .
Bohuzel, tahle domena skoncila a je musel rychle pretahovat clanky na novou domenu Blogspot.com .
Bohuzel, vsechno jsem pretahnout nestihnul a stejny osud stihnul i komentare :-(

Na Facebooku samozrejme existuje diskuzni skupina nbyvalych studentu voj.skol Pohranicni straze Holesov.

Ahoj.

Zdenek.

Milos řekl(a)...

Diky Zdenku. To jsem nevedel. Moje chyba.
MK

Johny řekl(a)...

Některé články z původního webu i s diskuzí lze najít tady:

https://web.archive.org/web/20120105035431/http://pohranicnik.bloguje.cz/1107archiv.php