B O R O V I Č K A  .

(c) AUTOR: Zdeněk Nagovský

 V souvislosti s metanolovou aférou mi vytanula na mysli příhoda, jíž jsem nedokázal nazvat jinak, než jak je psáno v názvu. 

 Před Vánoci v roce 1986, kdy jsem sloužil na rotě v Železné na Domažlicku, mrzlo až praštělo. Co bychom to byli za pohraničníky, kdybychom se chránili proti paní Zimě jen teplým obutím a oblečením. Bylo též nutné myslet na prevenci proti nachlazení. Čaj s citrónem jsme sice měli v kteroukoliv denní či noční dobu k dispozici v jídelně ve várnici, ale znáte vojáky. Ti si k vyřešení problému vždycky hledají nějakou tu svou cestičku, která nemusí být vždy v souladu s předpisy. 

  Na poddůstojnické škole jsme zahřívali své útroby během výcviku alpou, kterou jsme kupovali v armě jako mazadlo na nohy, na pohraniční rotě jsme v našich vynálezech poněkud pokročili. „Koupíme si rum nebo borovičku,“ otázal se mne kamarád Zdeněk, když jsme končili službu na vratech, kterými jsme propouštěli za signálku a zpět lesní dělníky. 

  Abychom si rozuměli: Železná byla a je osadou s nemnoha popisnými čísly, která však byla vybavena příjemným konzumem provozovaným Jednotou přímo naproti rotě, v asi sto let starém patrovém domě. Dle vnitřní úpravy šlo jistě rovněž o bývalý obchod, který byl před válkou snad bohatší o malý výčep. 

  „Tak co to bude chlapci,“ zeptala se nás paní vedoucí. „Ale, no tak, jednu láhev borovičky,“ řekl jsem. „Malou nebo velkou?“ „Ne. Stačí jen malá, půllitr. Pro zahřátí,“ dodal jsem celkem zbytečně. „Pro zahřátí tu mám placatici,“ zvedla obočí vedoucí. „Jenže my jsme dva,“ rozhodl Zdeněk a tak flaška putovala na pult, z pultu za kožich a padesátka k paní vedoucí do pokladny.

Jen co jsme vyšli z konzumu, otevřel nám strážný vrata a špitl.: „Na rotě je politruk.“

„Aj ta krajta, ulevil si Zdeněk. To tu flašku necháme radši tady.“ Vyndal ji a zahrabal před rotou do sněhu. Až politruk odejde, tak ji vyndáme a zkonzumujeme. Bude alespoň pěkně vychlazená.

            

   Vybili jsme zbraně, oklepali si boty a jdeme na „dédeerku,“ kde kromě našeho kamaráda a velitele čety v hodnosti desátníka absolventa, byl i ZVP. Byl to obrovský chlap. Povahou rozhodně ne špatný, když se ale naprdnul, dokázal ze své hrudi vyloudit hlas jak bombardon. V tu chvíli, pokud to tedy šlo, bylo lepší někam zalézt a nevystrkovat ani nos. Než důstojníka vše přešlo. Což v poměru k jeho hrůzu působícímu dojmu netrvalo nijak dlouho. 

 „Soudruhu majore, hlídka ve složení četař Nagovský a vojín Hlušek…“ Politruk mávl rukou, my odevzdali kliku od vrat a místnost dozorčího důstojníka jsme chtěli opustit. „Jo, abych nezapomněl, vraťte se a přineste sem od vrat tu borovičku,“ pronesl major. Krve by se v nás nedořezal. „Člověče, on nás viděl,“ bědoval Zdeněk cestou, kdy jsme jako spráskaní psi šli nazpět k bráně. Strážný otevřel, my vyhrabali ze sněhu flašku alkoholu a pomalu se šourali zpět. Vešli jsme do kanceláře, a já majorovi podal láhev. Už se v teple začínala pěkně rosit. Bylo vidět, že na její teplotu působil sněhový zábal přímo blahodárně. Aspoň bude politrukovi chutnat. Ten se však zarazil, postavil se a nechápavě se na nás díval. „Jste normální,“ zeptal se nás. Pokrčili jsme rameny. Politruk chvíli mlčky obracel láhev v ruce a potom vybuchl: naštěstí smíchy.

            

   Na vysvětlenou: Mezitím, co jsme byli u nabíjedla a zdupávali sníh z bot, přijel k bráně, která byla za rohem, hajný pan Pova a z gazu vyložil uřezaný stromek-borovičku, kterou si u něj náš politruk objednal. Té jsme si samozřejmě v rozpoložení v jakém jsme byli a s černými myšlenkami jež měly původ v našem špatném svědomí, já ani kamarád, nevšimli. No a tak jsme místo stromku přinesli borovičku tekutou.

            

   Nic z celé věci nebylo. Strážný přinesl stromek, politruk se dochechtal a láhev? Tu jsme za pár dní našli zabalenou pod stromečkem. Vypít jsme ji ale poslušně slíbili až o hraničním volnu, protože jsme oba, Zdeněk i já vyfasovali přes vánoce službu. 

PS Facebook  https://www.facebook.com/groups/326442737125/ 

PS Lidé.cz  http://forum.lide.cz/forum.fcgi?akce=forum_data&auth=&forum_ID=47832


TECHNICKÁ POZNÁMKA: Bylo zjednodušeno přidávání KOMENTÁŘŮ. Stačí napsat váš komentář/příspěvek, zatrhnout dole v kolečku ANONYMNÍ a kliknout na PUBLIKUJTE SVŮJ KOMENTÁŘ. Vše se odešle a hotovo :-)  Už žádné vyplňování číselných kódů apod.

Setkání Klubu českého pohraničí Rudouše Kočího o.s. Volary - sekce ochránců státních hranic Československa.

V sobotu dne  8. Září 2012  od 10,00 hod. se ve Volarech v místním sále města uskutečnilo 11. setkání příslušníků ochrany státních hranic ČSSR.

   

  Sobotní dopoledne  bylo jak vymalované což zvýšilo atraktivnost setkání všech bývalých příslušníků OSH 7. bPS Sušice a i bývalé 10. bPS Volary. Nejen tyto dvě bPS byly zastoupeny. Přijeli i příslušníci z bPS České Budějovice, Domažlice. Dále pak zástupci KČP  z Blatné a Strakonic. V předsálí byla vedena registrace návštěvníků. Byly zde rozdávány Pamětní listy na toto setkání , kalendáře na r.2013.  A v neposlední řadě byly nabízeny knihy věnující se tradicím – vzpomínkám na službu u PS. Další pozorností byla možnost zakoupení triček, odznaků a prstenců opět vše věnováno službě PS. V popředí sálu  byly umístněny tři standarty  KČP Volary , Strakonic a Blatné.

   

  Po státní hymně se zahájení ujal F. Zach – přivítal všechny zástupce ,příslušníky OSH a PS s manželkami. Omluvil nepřítomnost zástupců Národní rady Klubu českého pohraničí a i nepřítomnost zástupce Jihočeského kraje .Poděkoval městu Volary a v nepřítomnosti starostce města Volar Martině Pospíšilové o zapůjčení sálu. Vyzdvihl i účast nejvzdálenějšího bývalé příslušníka PS , který přijel až Previdzi – Slovensko p. Berta Vladimír s manželkou.

   

  Tradičního zahájení se pak ujal JUDr. Gustav Janáček, který ve svém projevu zdůraznil význam takových to setkání i když Pohraniční stráž již fakticky neexistuje. Tradice Pohraniční stráže zůstávají platná pro všechny, kteří prošli službou u PS nejen od roku 1951 ,ale i před vznikem a to v období od roku 1945 - 1951 i přes veškerou štvavou kampaň vedenou po roce 1990 proti Pohraniční stráži. Záleží jen na pamětnících zda tradice pohraniční služby a hraničářů především přenesou pravdu na další generace. Je jedno jestli se jedná o vojáky základní služby sloužících v pohraničních hlídce , praporčících nebo důstojnících sloužících na státní hranici. Nebo, jedná-li se o civilní obyvatelstvo žijící v příhraničí . Právě proto si tito lidé nezaslouží to, co je občas v mediích prezentováno dnešní mladé generaci, ukazováno na "krutost" SNB a pak PS, např. dle filmu Král Šumavy apod.

   

  Zdůraznil , příklady osobní statečnost všech těch ,  kterým byla svěřena OSH od roku 1975 – až do roku 1990. Nikdo z těchto mladých příslušníků voj.základní služby nevykonával službu OSH k zvýšení své prestiže , ale vykonával službu podle svého svědomí – čestně a zodpovědně. Pak požádal přítomné aby minutou ticha uctili památku těch, kteří obětoval OSH to co je pro nás všechny nejdražší  a to je svůj život.

 Pak JUDr  Janáček a p. Zach přistoupili k předání čestné medaile KČP udělené Národní radou p. Štefanu Bidelnicovi za dlouholetou spolupráci s radou. Další oceněním bylo předání Pamětního listu p. Šimlíkové a p. Bakovi za tutéž spolupráci. Na závěr tohoto aktu byla pak předána oranizaci KČP Volary pamětní stuha , která byla zavěšena na standartu této organizace. Celý tento slavnostní akt byl pak zakončen chorálem : Kdož sú boží bojovníci.

  

  Potom byl dán prostor k vystoupení samotných účastníků setkání , došlo k poděkování od zástupců KČP Blatná za pozvání na toto setkání. Zajímavé vystoupení měl pak p. Pernica, který poukázal jak negativně jednají v dnešní době media a to konkrétně Č Tv v pořadu : Pošta pro tebe. Jmenovaný požádal tento pořad o nalezení a zprostředkování  setkání s jeho kamarádem z doby VZS. Toto mu bylo umožněno . Poukázal na samotný fakt, když pošťák tohoto pořadu nalezl uvedeného kamaráda v Pardubicích, s jakým si odstupem vyslovoval slova o Pohraniční stráži, zda se jedná o tohoto  nalezeného kamaráda. V samotném studiu pak prý došlo k okamžiku, kdy celý výstup jmenovaného  a setkání  kamarádů, na pokyn režiséra moderátorce, ukončen "pro nezajímavost". Při odvysíláni v ČT /televizi/  byl jen ve zkrácené formě 7 minut. I když většina setkání se odehrávají  na obrazovce od 20-25 minut...

   

  Poté nastala neformální zábava přítomných, která obohacovala další přítomné o osobní zážitky z období své pohraničnické služby mnohdy doplňována fotografiemi , někteří donesli i kroniky rPS. Vzpomínky byli různorodé a vyprávěny neformální cestou tak jak se staly. Byla to opravdu řada zajímavých historek a příběhů – příběhů , které psal pohraničnický život. Hloučky diskutujících dokazovaly ,jak jsou krásná vzájemná setkání, jak pestrý byl život ochránců hranic v drsných podmínkách Šumavy. Vůbec nevadilo ,že se setkává  podřízený z nadřízeným. Voják základní služby s velitelem , ale že se především setkává člověk s člověkem. Pohoštění bylo tradiční, pivo ,guláš, párky, káva , limonády. Do těchto hovorů zněla hudba a písničky vztahující se k hranicím a hraničářům. Všichni se shodli na jednom ,že se vracejí rádi do tohoto prostřední a slíbili ,že pokud to bude možné, opět se za rok vrátí.

   

  Závěrem patří poděkování všem, kdo připravili tento 11.ročník setkání všech ochránců hranic, bez rozdílu věku. A můžeme všichni se těšit na setkání v září roku 2013.

(c) AUTOR:  Stenlly 

KČP Volary:  

http://www.klub-pohranici.cz/rady-kcp/jihocesky-kraj/volary/

JAK SE BORTILA ŽELEZNÁ OPONA V NDR .

Sedmnáct zastavení podzimu 1989 .

Kdysi jsem na weblogu Pohraničník publikoval svoji vzpomínku na listopadové dny roku 1989,kdy se v tehdejší Německé demokratické republice hroutil stávající společenský systém,pootevřely se průchody v proslulé berlínské zdi a pak padla i "železná opona" na hranici NDR-NSR a co to přinášelo pro službu na naší pohraniční rotě v Trojmezí (1.rPS chebské brigády) i pro běžný život pohraničníků.

Zmiňovaný článek naleznete zde: 

http://pohranicnik.blogspot.cz/2012/05/od-rotmistra-po-podporucika-ve-sluzbe-u_8276.html 

Nedávno jsem na svém oblíbeném webu Outsider Media našel zajímavý článek autora,píšícího pod nickem mm ,jenž se touto tématikou podrobně zabývá a přináší mnohé fakta,o nichž jsem neměl tušení,nebo se mě již vykouřily z hlavy.

S občany NDR jako "narušiteli" státní hranice ČSSR jsme se setkávali na čáře nejvíce a mnozí z nás,bývalých pohraničníků byli ve službě na státní hranici v roce 1989 a vybavuje si,co se i u nás v Československu dělo v souvislosti s událostmi v NDR ke konci roku 1989.
Snad vás článek zaujme stejně jako mě. 

Německou demokratickou republiku čekal podivný podzim roku 1989. Stát, který vznikl z původně sovětské okupační zóny zhruba mezi Labem a Nisou byl vyhlášen 7. října 1949 prvním německým státem dělníků a rolníků. A jím se i stal, neboť jako válečné reparace odvezli Sověti vše, co mělo sebemenší užitnou hodnotu. Zůstaly ruiny a lidé.

Na rozdíl od Rakouska, jehož severní část byla rovněž obsazena Sověty a nevybombardovaná Vídeň podléhala také "sektorové politice" vítězných velmocí,  NDR byla složena z četných uprchlíků z nových polských zemí, které na západ posunuly hraniční úpravy Spojenců na řekách Odra/Nisa, i přesídlenců z bývalých českých "Sudet", které na sever "vytlačila" Postupimská dohoda velmocí z roku 1945, a její československá i polská aplikace. Země měla po 40 letech rychlé, ale vcelku úspěšné výstavby socialismu výborné hospodářské výsledky, ale špatné renomé mezi vlastním obyvatelstvem.

Tak jako Vídeň, byl i Berlín rozdělen na sektory Spojenců. Sovětský sektor, z něhož se stalo hlavní město NDR, sektor americký, britský a francouzský, vytvářející nový mezinárodně právní subjekt - Západní Berlín. Tento "ostrov" nikdy nebyl součástí Německé spolkové republiky, ale byl s ní spojen několika koridory. Pozemními, železničními, leteckými - které ovšem mohly obsluhovat pouze aerolinie Spojenců: BEA, Air France, Panam. Po hermetické uzávěře Berlína, která si vyžádala přímé letecké zásobování této enklávy po dobu několika set dní, se po smrti J.V.Stalina vše jakoby vracelo k normálu.

Do Západního Berlína se v polovině 50. let začali stěhovat mladí Němci z NSR, kteří věděli, že jako "Západoberlíňané" nebudou muset nastoupit povinnou vojenskou službu v Bundeswehru. Směřovali sem také pendleři z východních částí města, kteří v západních sektorech pracovali, ale každý den se vracívali "na východ" a pak sem, do  výkladní skříně Západu uvnitř komunisty řízeného státu, směřovaly kroky všech těch, kterým se nový začátek v této zemi nepovedl, nebo kteří se v ní, jednodušeji, necítili doma. Západní Berlín byl do roku 1961 přestupní stanicí pro staticíce Němců, kteří přijeli do hlavního města, překročili sektorovou hranici, a ocitli se v jiném, pro ně možná lepším, světě.

K existenci dvou německých států, které rozdělila výstavba berlínské zdi 13. srpna 1961, mající zastavit exodus Němců na Západ, je třeba konstatovat, že západoněmecká ústava stanovila, že každý východní Němec se  právně stává občanem NSR jakmile vstoupí na západoněmeckou půdu. Synergie pruské důslednosti s asertivitou Sasů pak způsobila, že NDR nebyla zemí se snadným žitím. Proto Němci umírali na Zdi, proto prchali před hlídkami pohraničníků na české Šumavě.

Perestrojka, která začala kdesi za dalekou kremelskou zdí měla znamenat....změnu pro všechny občany.

Zastavení první

Erich Honecker, predseda SED a fakticky i východoněmecký prezident, Gorbačova nenáviděl. M. S. Gorbačov znamenal pro starého Honeckera změnu, kterou si nepřál. Od poloviny 80. let raději nechával všechny projevy generálního tajemníka ÚV KSSS cenzurovat.

Zastavení druhé

Berlín byl pro Rusy důležitý. Proto Gorbačov poměrně dlouho hledal, až nalezl Egona Krenze, který se zdál vůči sovětským zájmům vstřícnější. Těžko říci, jak Rusové vnímali NDR. Pro některé to byl SSSR v Německu, pro jiné  západní Německo uvnitř Varšavské smlouvy. Od dob maršála Žukova až po dobu maršála Ustinova drželi Sověti v NDR 777 vojenských městeček, 5.269 skladů, 3.422 polygonů a cvičišť, 47 letišť, několik desítek tisíc bytů, stovky vil, kilometry pobřežních pláží u Baltu, ostrovy u Rujany i vily, náležející dříve "vyšším vedoucím NSDAP" ve výstavních čtvrtích bombardováním nezasažených měst a městeček. Rusů bylo půl milionu (vč. rodinných příslušníků) a zbraňově převažovali nad Volksarmee der DDR. Mnohonásobně. Například bojových vrtulníků měla Sovětská armáda zhruba 648, VdDDR jen 64. 

Zastavení třetí

Povinný odběr ruských novin ve východoněmeckých domácnostech potvrzoval slova amerického vysílače RIAS Berlin, že v SSSR se něco děje. Axel Springer nechal nad Kurfürstendammem běhat světelné noviny, které Berlíňany zdarma informovaly o tom, co ve světě, a nejen v úvodnících Neues Deutschland, probíhá aktuálního.

Zastavení čtvrté

Mladí lidé byli zjevným rozporem (sovětských) slov a (německých) skutků znechuceni. Němci byli národem cestovatelů. Kdo se obešel bez chladného Baltu a tamních FKK (nudi) pláží, směřoval v létě na jih. ČSSR, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko Všude tam byli  halasící Němci opovrhováni, ale  i litováni a proto  snášeni.

Zastavení páté

Po červnovém přenosu těla opozičníka Imre Nagye do nového hrobu (Nagy byl obětí zrady Kádárovců v 1956) se budapešťská vláda rozhodla odstranit "technické zátarasy" na hranicích MLR s neutrálním Rakouskem. Během jednoho z letních dnů se zpráva roznesla mezi východoněmeckými turisty, a hranice začala připomínat Václavské náměstí ve špičce.

Zastavení šesté

Turisté, kteří se již vrátili domů, se ihned vypravili na cestu do zahraničí. Pokud to nevypadalo na to, že do Maďarska dojedou, začali vyhledávat zastupitelské úřady NSR. Ve Varšavě, v Praze. Příchod východního Němce na ambasádu NSR pro tamní úředníky znamenal, že se dostavil občan NSR, a podle toho bylo nutno jednat. Ve špičce (peak week) bylo na zastoupení NSR v Praze prý až 6.000 občanů NDR. Čekali na rozhodnutí. 

Zastavení sedmé

V září 1989 východoněmecká vláda povolila, aby její občané byli ze zastoupení NSR převáženi, tak jak žádali, do NSR. NSR zavedla tzv. Begrüssungsgeld ve výši 100 DM pro každého východního Němce. Zastavení osmé. Blížící se oslavy 40. výročí výstavby NDR vyvedly Němce do ulic. Německá Volkspolizei a Stasi, tajná policie, začaly zatýkat. Zatčeno bylo zhruba 3.000 lidí. Každé zatčení iritovalo větší a větší počet Němců, a demonstrace se stávaly masovými. Demonstranti přišli na to, že večerní demonstrace při svíčkách ztěžují filmování i zatýkání. Demonstrovalo se večer. Západní rozhlas mezitím oznámil, že počet přesídlenců jen z Maďarska dosáhl v září 1989 celkem přes 20.000 osob. Ambasáda v Praze praskala ve švech.

Zastavení deváté

V NDR začíná krize. Podle zdrojů z Neue Forum (starší to bratříček Občanského Fóra) opustilo NDR celkem 1.500 atestovaných lékařů. Podle zdrojů z NSR přesídlily 4 tisíce zdravotníků z celkového počtu 40.000. Západní Němci přestávají situaci vidět zcela růžově. V zemích NSR je totiž evidováno 10.000 nezaměstnaných mladých lékařů... Pracoviště i jiných podniků se začínají vyprazdňovat. Jen v ČSSR bylo v říjnu 1989 "v pohybu" 45.000 Němců. Dne 9. října 1989 se naposledy střílí na Berlínské zdi. Pluralismus statt Parteimonarchie, pluralismus místo stranické monarchie vidí na zdech napsáno členové politbyra SED, příjíždějící na téměř permanentní zasedání  vrcholného orgánu SED. Erich Honecker odstupuje, a zároveň s ním i jeho žena, ministryně školství. V čele státu a strany je přihlouple se zubící východoněmecký Urbánek, Egon Krenz. 

Zastavení desáté

UnbeKRENZte Demokratie, píše mládež NDR na plakáty (Unbegrenzte= neomezená...) Prvního listopadu 1989 končí Honeckerova éra, a Honecker sám se ubytuje na sovětské vojenské základně, která je v denním leteckém styku s Brestem (nebo Moskvou). Mittag, vlivný člen politbyra "padá". Demonstrací se účastní stále více a více lidí, a konají se opět - ve dne.

Zastavení jedenácté

V předvečer vyklizení Lobkovického paláce v Praze a odjezdu všech tamních dočasných obyvatel se 4. 11. 89 koná milionová demonstrace na berlínském Alexanderplatzu. Na korbu náklaďáku IFA vystupuje šéf špionáže NDR, stojící v čele HVA, Marcus Wolf. Wolf je statný chlap, ale nikoli manekýn. Jeho dvě věty a první fotografie po desetiletí tajemství volají po pluralitě v socialismu. Wolf, jako jediný člen SED v průběhu podzimu 89 sklízí potlesk. Jeho slova nejsou určena demonstrujícím. Jsou pokynem pro tajné policisty, ale především, jsou vnímána Sověty. Je to jasné sdělení, že kdyby se náhodou pár ruských (tisíc) aktivistů rozhodlo (i přes smluvy z 1955 a 1957) v civilu zmocnit spolu s několika Němci moci (jako v roce 1953), neuspějí.

Zastavení dvanácté

Východní Němci utlumují činnost stranických škol a vysokoškolských ústavů marxismu-leninismu. Dne 6. 11. 89 západoněmecký Bundesgrenzschutz eviduje 6.000 osob, které z Rakouska a ČSSR vkročily do Bavorska.  Drážďanský politik Modrow se stává předsedou vlády.

Zastavení třinácté

Dne 9. 11. 89 je otevřena sektorová hranice v Berlíně, a statisíce lidí z východní části Berlína se doslova vrhají na západ. Kromě peněz "na pozdravení", tedy oněch sta marek pro každého, začíná být provozována směna 1 DM za 10, 12, ale později i 20 východoněmeckých marek, MDN. Během dvou dnů, do 11. 11. se přelije milion obyvatel ze sovětského do ostatních sektorů. A zpět. Zůstává jen 200 Němců s žádostí o asyl (Westberlin  n e n í  NSR), ale připojují se k nim Vietnamci, pracující v NDR, kteří v americkém sektoru žádají o asyl také. Přestože mají procházet (nově přes 22 berlínských přechodů) jen Němci, prošli i tito Vietnamci.

Zastavení čtrnácté

Dne 13. 11. 1989 to vláda NDR vzdala. Ze země smí odcestovat každý. Na hranicích mezi NSR a NDR se tvoří až šedesátikilometrové fronty osobních vozidel. Výplatu 100 marek pro "nově příchozí" přebírá Deutsche Post. Inflace v NDR stoupne o 12 procent, ze země mizí starožitnosti a veškeré vládou dotované zboží. Regály obchodů zejí prázdnotou tak, jako v sousedním Polsku. Spolková vláda přijímá další nouzová opatření a vyzývá východní Němce, aby zůstali doma. A tam aby  usilovali o změnu. Graf Lambsdorf sdělí Bundestagu, že za necelý týden bylo v NSR směněno na černém trhu 3 miliardy východních marek. NSR se připravuje na ekonomickou pomoc NDR, ale především, NSR ústy ministra v úřadu Spolkového kancléře Seiterse  žádá Krenze  o znovuzavedení celních kontrol na vnitroněmecké hranici. Celní kontroly v rámci politiky offene Grenze, otevřených hranic, od 9. do 17. listopadu 1989 neexistovaly. Ministerský předseda Modrow nařizuje, aby v německých (prázdných) obchodech bylo prodáváno zboží jen místnímu obyvatelstvu a v množství nezbytném. Do obchodů je nasazena policie a tajní. Dne 17. listopadu odpoledne Modrow konstatuje, že začala "abbau" demontáž centrálního plánování.

Zastavení patnácté

Zprávy z Prahy přebíjejí domácí politiku. Neue Forum si stěžuje, že faxy, kopírky a peníze ze Západu míří do Prahy. Forum zůstane navždy marginální politickou silou.

Zastavení šestnácté

Vnitropolitickým problémem NDR jsou děti. Lidé, kteří prchají na Západ, nechávají malé děti v jeslích, školkách, nebo na ulici. Jenom v Magdeburgu se úřady musely postarat o  osmdesát vědomě opuštěných, dětí. Statistika čtrnácti dnů pohybu na hranicích hovoří o tom, že do NSR vycestovalo 8 milionů východních Němců. Podstatná část se vrátila. Je to polovina populace.

Zastavení sedmnácté

Kancléř Kohl navrhl konfederaci obou německých států. Gorbačov neodmítl, naznačil, že poválečné hranice musí být zachovány. Německý příběh zakončeme slovy Stefana Hayma, východoněmeckého spisovatele, kterému pád Honeckera přinesl propuštění z vazby: "Argumentem proti Kohlově konfederaci je to, že jsme plnoprávní lidé. Chtěli jsme tuto NDR vytvořit jako alternativu vůči kapitalistické Spolkové republice. Shledávám, že my na východě chceme být v socialismu, ale lépe uspořádaném". Dějiny mu, jak známo, nedaly za pravdu.

(c) AUTOR:  mm

      ZDROJ:  http://www.outsidermedia.cz/Sedmnact-zastaveni-podzimu-1.aspx

BÍLÝ JELEN NA ŠUMAVĚ .

Příběh,jenž se odehrál na západoněmecko-československé hranici v roce 1988. 

Download/stáhnutí zde: http://www.ulozto.cz/xrXGzx1/bily-jelen-na-sumave-vitany-host-podzim-2012-pdf

(Formát PDF).

PS OSH - Facebook: https://www.facebook.com/groups/326442737125/ 

PS OSH - Lidé.cz: 

http://forum.lide.cz/forum.fcgi?akce=forum_data&forum_ID=47832