Kdysi dávno, v srpnu 2015, publikoval na známém webu D-FENS, jeden můj známý, ing.Franc, velmi dobrý článek s názvam VYPLAŠENKA, který mě, jak se říká, chytil za srdce, neboť jsem, s panem inženýrem, jak jsme ho všichni oslovovali na Facebooku, tak nějak duševně spřízněn.
Bohužel, čas oponou trhnul a tajemný ing.Franc se, z Facebooku a sociálních sítí vůbec, stáhnul, dokonce zrušil svoje webové stránky Franc píše, což je škoda převeliká, neboť tam bylo mnoho skvělých článků. Nicméně, rozhodnutí pana France je třeba respektovat.
Na příběh VYPLAŠENKA jsem si nedávno vzpomněl, když jsem si přes svoji radiostanici povídal se svým kamarádem, volací znak OK9JN, na téma, že bývali Čechové, bývali jonáci. Tedy, to bývali, ale naposledy v 15.století, za bratra Jana Žižky (od těch dob už jen samé slavné prohry a kolaborace). A přišel mě na mysl onen výše zmiňovaný text. Hned jsem ho kamarádovi od vysílaček poslal přes WhatsApp, neboť vím, že i on je stejná krevní skupina jako ing.Franc. Jemu se moc líbil také.
Tak jsem se dnes, neboť je Velikonoční pondělí (1.duben 2024) a navíc tzv.Apríla, kdy se činí rozličné legrácky a džouky, rozhodl o tento článek rozdělit i s vámi.
Zde budu publikovat jen velmi krátkou část, která se týká "Vyplašenek" za vojenské služby. Je to sice krátké, ale myslím, že docela zábavné. I když, je to vlastně hořký humor. Nicméně, posouzení nechám na vás.
-----------------------------------------------------------------
VYPLAŠENKA.
S tímhle slovem jsem se setkal poprvé na vojně. Označovalo někoho, kdo se bál vykonat něco, co bylo v rozporu s pravidly, vojenským řádem, přeneseně všechno, z čeho mohl (ale nemusel) vzniknout nějaký malér.
Vyplašenka vám nikdy nepodepsala vycházku i když guma nebyla ten den v kasínu, vyplašenka minutu po večerce nahlašovala vaší absenci dévéťákovi, i když do rána do šesti byste vždycky přišli a nikdo by to většinou nezjistil.
Vyplašenka by nikdy nepronesla přes bránu chlast a nikdy by neojebala nadřízeného. Vyplašenka všechno plnila do posledního puntíku, leč sama byla mnohdy bez ohledu na toto snažení zprcána od nadřízených, ale ani tyto výmrdy dotyčného nepředělaly a tak jako vyplašenka odcházel i do civilu.
Ačkoli vojna už dávno není povinná a příhody z ní jsou jen součástí nostalgických „urban legends“, vyplašenky nevymřely. Naopak. Daří se jim skvěle.
Vyplašenka nesedne do auta, aniž by se neujistila, že lékárnička ještě není prošlá, neopomene zkontrolovat všechny žárovičky a běda, když by měla jet v prosinci po suché silnici na letních gumách!
Pokud vyplašenku stopne silniční fízl, rozklepe se a po povinném kolečku servility a lidské nízkosti ihned na místě zaplatí příslušný flastr, poděkuje a ještě si říká, jak z toho náramně vyvázla.
