Tak nám zase "umělci z Prahé" natočili film o zlých pohraničnících, který bude moci veřejnost shlédnout v kinech od 4.12.2014. 


Nebudu tento "umělecký počinek" nijak rozsáhle komentovat,stejně jako u minulého článku Pohádka o Železné oponě.

Jen mě rozesmálo, že propagandisté z Barrandova za ty milióny korun, co film daňové poplatníky v ČR stál (ano i z vašich daní se tohle financuje, to už mají "umělci" ošetřeno zákonem), nejsou schopni dodržet aspoň trochu dobové reálie. 

Major PS s rukávovým znakem určeným pro uniformy vojáků základní služby a na stole armáďácká brigadýrka s červeným lampasem? To si snad tvůrci filmu dělají "prdel", ne?

Poručík Pohraniční stráže s psíky na klopě saka,ale brigadýrkou důstojníka ČSLA na hlavě? O těch třech vojácích základní služby v podivných mundůrech ani nemluvě. Z kterých kasáren ČSLA utekli? :-)

Pohraniční hlídka u signální stěny, nebo vechtr ČSLA u muničáku? A co ten archaický typ samopalu v ruce "pohraničníka"? Proč mu nedali rovnou arkebuzu?  Rekvizity jedna báseň :-)

Jen ty uniformy... Pel mel až hanba. Různé kombinace uniforem ČSLA a PS, uniforem důstojníků a vojáků základní služy, smutný pohled . A to je prosím pouze upoutávka (trailer) k filmu, z něhož čerpám údaje. Bojím se zhůvěřilostí ve filmu, až nám jej někdy před volbama pustí na obrazovkách veřejnoprávní České televize. Jít na to do kina by byly čistě vyhozené peníze. 

Kdyby si tvůrci filmu dali aspoň trochu práce (stačilo by "googlit"),zjistili by, že reálie 60-tých let vypadaly takto. Zleva: pohraničník zákl.služby, příslušník SNB,důstojník PS a opět vojín PS. 

Zkrátka a dobře, v "Protektorátu Čechy Morava a Slezsko" umí "umělci" jen podkuřovat knížepánovi Karlovi, ale filmy,tak filmy už dávno dělat neumějí.

Trailer na Youtube  https://www.youtube.com/watch?v=81jgzrMYfWc

• HRAJÍ V KINECH

Jak jsme hráli čáru

•  

  Rukojemník

Komedie / Drama

Česko, 2014, 102 min

Režie:

 Juraj Nvota

Scénář:

 Peter Pišťanek, Marian Urban

Kamera:

 Diviš Marek

Hudba:

 Ľubica Malachovská Čekovská

Hrají:

 Richard Labuda, Libuše Šafránková, Milan Lasica, Ondřej Vetchý, Alexander Bárta, Miro Noga, Robert Roth, Slávka Halčáková, Ondřej Malý, Milan Ondrík, Marián Labuda ml.

Obsah

• Malý Petr (Richard Labuda, vnuk Mariána Labudy) vyrůstá v péči prarodičů (Milan Lasica, Libuše Šafránková), protože jeho rodiče emigrovali do Vídně a od té doby se ho prostřednictvím úřadů marně snaží získat. I proto Petr vymýšlí nejrůznější způsoby, jak se přes čáru dostat, pro což má čím dál menší pochopení velitel místních pohraničníků (Ondřej Vetchý). Mnohem větší problémy má ale Petr s partou černogardistů, kteří si libují v trápení slabších dětí. Třeba i jejich občasným přivazováním k mučednickým kůlům. Mezi ty, kteří jsou na Petrově straně, patří „pomalejší" spolužák a velmi sympatická kamarádka, kvůli nimž se s černogardisty neváhá opakovaně a důkladně poprat. Jak se šedesátá léta chýlí ke konci a poměry v zemi se dramaticky mění, otevře se nakonec i před Petrem vysněná cesta přes hranice. Vyrazit na ni ale znamená ztratit prarodiče, kamarády a nezapomenutelná dobrodružství. Když je vám „náct", máte v životě přece jen jiné priority.

POHÁDKA O ŽELEZNÉ OPONĚ

Jak se také v České republice, za evropské peníze, vymývají mozky už těm nejmenším. 

VIDEO YT  http://youtu.be/_LTZbUK1blM 

Záměrně se zdržuji jakéhokoliv komentáře.

Ovšem, za takovou masírku by se nemuseli stydět ve stalinském Rusku, hitlerovském Německu, nebo v současné Korejské lidově demokratické republice (Juche forever !)

Od rotmistra po podporučíka-ve službě u PS (IX.)

Pohled na službu u pohraničníků očima velitele čety z 1.rPS Trojmezí.

Uvědomuji si, že na webu Pohraničník jsem už delší dobu nepublikoval nic ze svých vzpomínek na službu v Trojmezí, kde jsem sloužil v letech 1985-1990 jako velitel čety. Omluvou mě budiž to,že jsem zde postupně přidal poměrně hodně článků s tématikou ochrany "západní" státní hranice, ať už byly z pera bývalých pohraničníků, vojáků ČSLA, sympatizujících, anebo byly převzaty z jiných zdrojů. Několik článků jsem dal do kupy i já, když mě políbila paní Můza  :-)

Uvědomuji si také, že poslední dobou na web Pohraničník nepřibývá každý měsíc tolik článků jako dříve. Asi nějaký můj "syndrom vyhoření", způsobený vnějšími okolnostmi,které zde nechci rozebírat. Také se přiznám,že mě trochu chybí zpětná vazba ve formě komentářů, diskuzí i ostré výměny názorů pod každým článkem, tak, jak tomu bylo v době, kdy Pohraničník jel na českém serveru Bloguje.  

Bohužel, Bloguje.cz ukončil svoji činnost a všichni blogeři, včetně mé maličkosti museli migrovat na jiné servery. Já jsem zvolil americký Blogspot.com a to ze dvou důvodů. Jednak má dlouhou tradici, mnohem delší,než měla zaniklá www.bloguje.cz, a patří pod silnou skupinu Google. Dalším důvodem byla svoboda slova, názorů a to nejen moje, ale i těch, kteří na novém webu Pohraničník zasílají své texty a komentáře, případně jen web Pohraničník čtou. Nerad to říkám,ale v USA je svoboda na mnohem vyšším levelu, než u nás, v evropském "Protektorátu Čechy Morava a Slezsko". 

Mít totiž web Pohraničník na českém serveru by také,v jistém případě, mohlo znamenat, že když by si nějaký ouřada v Praze dupnul, mohlo by dojít k situaci,že by vlastník čs.serveru musel Pohraničníka "vypnout". Tohle se na americkém serveru stát nemůže. Google nespolupracuje s fízly v ČR ani jinde a zablokování web stránek je tam možné snad jen v případě ohrožení národní bezpečnosti Spojených států, nebo při jiné, vyjímečné situaci. 
Ale dosti filozofování, zpět k tématu. 

Občas zajdu s přáteli do hospody na pivo a samozřejmě, kromě ženských, politiky, filmů, probíráme i "vojnu". A já jsem jednou dal k lepšímu příběh z mé služby v Trojmezí,který jsem ještě nepublikoval, s tím, že ho "někdy" hodím na sklo. Což se zatím nestalo :-)  A od té doby mě můj kamarád Petr "Koneki", když zajdeme do hospody,dává otázku,kdy už konečně tu story zveřejním. Ale znáte to, řeč se mluví, pivo se pije,čas utíká... A já to furt odkládal, prokrastinace se tomu myslím říká :-)  

Až dneska jsem se rozhodnul,že to změním. Důvod? Už asi cca 2 roky mámím články pro web Pohraničník od svých kamarádů Martina "Cigiho", Evžena "Franty" a Emila H. které mě tito tři mládenci od PS slíbili promtně dodat. Želbohu,všichni tři mají na svých erbech napsáno "Slibem nezarmoutíš"  :-)  A tak jsem si řekl: "nejsem jako oni" a příběh z mých vzpomínek si nyní budete moci přečíst. 
Kdoví, třeba až si tihle tři výše uvedení výtečníci přečtou publikovaný článek, pohne se v nich svědomí a polepší se.

Všechno se odehrálo někdy koncem roku 1988, nebo v první polovině roku 1989, zaboha už si nevzpomenu přesně. Dohledat by se ona událost dala v důležitém dokumentu,nazvaném Pohraniční kniha, kterou za zákona musela vést každá rota PS. Pohraničníci vědí o co jde a těm ostatním se to pokusím laicky vysvětlit.

Jednalo se o poměrně velkou a těžkou knihu,která se vedla po dobu jednoho roku, vždy od 1.ledna do 31.prosince a bylo v ní vše,co se na rotě odehrálo. Tedy, v tom smyslu, že zde byla každý den zapisována kopie Plánu ochrany SH na operační den, provedení kontroly hlídek, provedení kontroly vyznačení státní hranice (tzv.demarkace SH), kontroly vyšších orgánů z bPS, Hlavní správy PS OSH Praha a samozřejmě se v ní také vedly záznamy o zadržených narušitelích státní hranice, nebo (a to bylo pro rotu horší) evidence tzv.proryvů státní hranice, to když nám "narušitel" fouknul za kopečky, na Západ  :-) Byly v ní i další důležité informace, neboť žádné computery na rotách Pohraniční stráže nebyly a tak se "zálohovalo" nikoliv na HDD, ale právě do této bichle. 

Nemusím zdůrazňovat, že se jednalo o dokument v režimu "TAJNÉ", Pohraniční kniha nesměla opustit místnost dozorčího důstojníka (DDR) nebo velitele roty (VR). Pokud jste jako operční důstojník opustil místnost DDR, knihu jste musel uzamknout. Jasně,že ne vždy jsme to dělali, neboť zákony a režimová opatření jsou od toho, aby se porušovaly. 

V souvislosti s tím si vzpomínám na velký průšvih u nějaké pohraniční roty v sestavě PS, kde zběhnul na Západ mladý rotmistr a tajnou Pohraniční knihu vzal sebou, zřejmě, aby se blejsknul před pány z BND, či nějakého obdobného orgánu. Umím si živě představit, jak se po tom útěku vyřádili na velitelském sboru oné pohraniční jednotky inkvizitoři z HS PS OSH. Sám jsem jejich metody zažil, když z naší roty zběhnul voják základní služby do Spolkové republiky. 
Shodou okolností se toto zběhnutí odehrálo na stejném místě jako příběh, který vám chci vylíčit. 

Tímto místem bylo stanoviště Bunkr 2, ve zkratce B-2. Trojmezská pohraniční rota toto stanoviště měla nepřetržitě obsazeno dvoučlennou pohraniční hlídkou, která byla přes den na pozorovatelně a v noci pod "špačkárnou". Od drátů, tedy signální stěny,jak se správně říkalo, to bylo do Německa, k hraničnímu mezníku IV/4 jen pár set metrů, nejbližší německá vesnice byl Fassmansreuth, jen o kousek dál byl Prex.
V noční době bylo stanoviště navíc posíleno dvěma služebními psi, tzv.smečkou, kteří byli v boudě za signální stěnou a v případě zaznamenaného "zkratu" ze signálky,psovod tuto smečku vypustil ve směru možného narušení a poté hlídka otevřela průchod v drátěném zátarasu a zahájila pronásledování.

Na rotě byl mezitím vyhlášen pohraniční poplach, na pomoc hlídce byla vyslána Poplachová hlídka (PchH) a na předem určené místo mezi dráty a státní hranicí byla vyslána Skupina překrytí (SkP), jenž měla přehradit postup narušitele ve směru na Západ. 
Ovšem, v tomto konkrétním případě stanoviště B-2 se SkP posílala jen "pro forma", neboť hranice byla tak blízko, že než by SkP dojela k přehrazení, narušitel by si už v Prexu dával druhé pivo :-)

Tudíž, podle Metodiky ochrany státní hranice to bylo na tzv.SPPN (směru pravděpodobného postupu narušitele). Což, jak mnozí vědí, byl předem vyhodnocený směr, kudy by se mohli narušitelé vydat a kde je vysoká pravděpodobnost, že díky blízkosti státní hranice od signální stěny a drátěných zátarasů, by se mohl ilegální přechod vydařit. Velitel roty musel tedy přijmout odpovídajíci opatření, aby byl daný úsek co nejlépe střežen a zajištěn tzv.ženijně-technickým zabezpečením. Což kromě drátů byly třeba nástrahy (při zemi natažený drát, končící u výmetnice, která vystřelila k obloze světlici,pokud o ni postupujíci osoba zavadila), různé světelné bariéry (reflektory), nízkoklopýtné překážky, nebo drátěný zátaras i v týlu střeženého úseku. 

Stanoviště Bunkr 2 bylo v úseku 1.rPS zároveň stanovištěm posledním, protože o pár set metrů dále už byl střežený úsek 2.rPS Pastviny, která zde měla rovněž pozorovatelnu, obsazovanou ale sporadicky, většinou jen při zesílené OSH, nebo pokud velitel roty v Pastvinách usoudil, že tam prostě hlídku umístí. To, že sousední pozorovatelna byla obsazovaná jen občas bylo možná způsobeno i tím, že část úseku se dala střežit ještě z Bunkru 2 a část úseku která již nebyla vidět, neboť pro trojmezské pohraničníky byla už za horizontem, mohl docela dobře ohlídat i strážný roty na špačkárně umístěné v areálu jednotky PS Pastviny.  

My si tady můžeme interně přiznat, že pokud byla vyjímečně hlídka na sousedním stanovišti, házela na to bobek a často hlídala jen laxně, nebo si pohraničníci občas ve špačkárně zchrupnuli s vědomím, že to Trojmezáci všechno ohlídají i za ně. 
Takhle to všechno v klidu a míru probíhalo až do jednoho dne...

Toho dopoledne, kdy se celá událost odehrála,bylo shodou okolností obsazeno tradičně nejen trojmezské stanoviště Bunkr 2, ale i sousední špačkárna pastvinských pohraničníků, kteří se ovšem,z již výše uvedených důvodů, oddávali sladkému nicnedělání a lehkému podřimování.

Hlídka na stanovišti B-2 najednou zaznamenala osobu, jdoucí směrem k nízké oplocence, která byla směrem do vnitrozemí, vedle ní pak, směrem do zahraničí byla silnice a pak hned dráty signální stěny.
V první chvíli pohraničníci na pozorovatelně nereagovali nijak. Občas se v těchto místech pohyboval některý ze zaměstnanců Státních lesů, který by sice měl být nahlášený a hlídky v úseku by měly být o jeho pohybu v hraničním pásmu informovány, což se v drtivé většině případů dělo. Ale šedivá je teorie, zelený strom života.

Pohybující se osoba se ovšem u oplocenky nedala směrem k hlídce na B-2 a pak k lesnímu porostu, ale rychlým pohybem překonala drátěnou oplocenku a pak rychle přes silnici, směrem ke kontrolnímu (ornému) pásu a signální stěně.
To už bylo pohraničníkům jasné, která bije.

Natáhli závěry samopalů, velitel hlídky zvolal "Stůj !" a vypálil do vzduchu varovný výstřel. To ovšem osobu, nyní již identifikovanou jako narušitele, nikterak nerozhodilo. Narušitel přeběhnul silnici, kontrolní pás a začal se drápat po vodičích signální stěny s úmyslem ji překonat. 
Hlídka zalehnula na podlahu špačkárny, což se později ukázalo jako její velké štěstí a zahájila palbu po muži, který mezitím překonal jak signální stěnu, tak i druhý drátěný zátaras za ní.

Na rotě v Trojmezí byl vyhlášený pohraniční polach, vyvolaný jednak "trvalým zkratem" na daném úseku a jednak tím, že dozorčí signálního přístroje (bednista) slyšel ve sluchátku telefonu střelbu. Zatímco totiž velitel hlídky na B-2 dával zvolání a varovný výstřel do vzduchu, druhý člen hlídky otevřel mikrotelefon (pojítko) a tím se automaticky vyvolalo telefonní spojení s rotou. Bylo to tak domluveno pro případ ostrého narušení, kdy prostě nebyl čas na to, aby hlídka barvitě popisovala bednistovi, nebo operačnímu důstojníkovi, co se na čáře děje.

 Intenzivní střelba z trojmezského stanoviště Bunkr 2 probudila z letargie a dřímoty i sousední hlídku z Pastvin. Mládenci pochopili, že se něco vážného děje, všimli si také pohybu narušitele za dráty a okamžitě zahájili palbu také. Ovšem, jak byli pohraničníci rozespalí, střelba byla nepřesná a pár dávek zasáhlo stříšku a okenní tabulky stanoviště B-2. Pokud by hlídka na špačkárně nezalehnula, ale vedla zásah ve stoje, kdoví, jak by dopadla. Takhle to odskákalo jen sklo v oknech...

Přesto, že se střílelo jak u Verdunu, narušitele to nijak nezastavilo. Bylo jasné, že "bere krovky" za každou cenu, s úmyslem buď projít, anebo tam zhebnout. Štěstí bylo na jeho straně a doslova mílovými kroky, jako by to snad ani nebyl člověk, ale nějaký android, se dostal za hraniční mezník, do vytouženého Bavorska. Nezvyklá intenzivní střelba na československém území aktivovala zřejmě i západoněmecké pohraniční policisty, neboť po poměrně krátké době od proryvu hranice se objevili jejich služební vozidla poblíž čáry a dá se předpokládat, že zároveň naložili i úspěšného narušitele a odvezli jej na služebnu Grenzpolizei někam do Wunsiedelu či Selbu. 

Až později se zjistilo, zpravodajskou cestou, že se jednalo o občana Německé demokratické republiky, který přešel ilegálně z NDR do ČSSR kdesi v Ašském výběžku a pak vyrazil okolo města Hranice v Čechách k Trojmezí, kde úspěšně fouknul na Západ.

Pohraniční rota v Trojmezí si připsala na konto další proryv, se všemi následky, které z toho vyplývaly, byla přijata opatření k tomu, aby se již něco podobného v daném úseku nemohlo opakovat, kontroly z praporu PS v Aši a brigády PS v Chebu si na rotě v Trojmezí doslova "podávaly ruce", do doby, než byl průšvih zase jinde a na naši "díru jako noha" se pozapomělo a život šel dál.

Mimochodem, když jsem u té "díry jako noha", po vyhodnocení stop v kontrolním pásu se podle otisků velikosti obuvi zjistilo, že onen narušitel z NDR musel mít postavu minimálně dvoumetrovou.

ZAJÍMÁ VÁS VÍCE PŘÍBĚHŮ Z ROTY PS V TROJMEZÍ ? 

MIMOŘÁDKA V TROJMEZÍ.
http://pohranicnik.blogspot.cz/2012/05/jak-jsem-zpusobil-mimoradnou-udalost-v.html

POPRAVA U ŽELEZNÉ OPONY.
http://pohranicnik.blogspot.cz/2009/08/poprava-u-zelezne-opony.html 

UFO NAD TROJMEZÍM.
http://pohranicnik.blogspot.cz/2009/08/ufo-nad-statni-hranici-cssr.html

HM 13/9 - KDE V ČSSR ZAČÍNALA ŽELEZNÁ OPONA.
http://pohranicnik.blogspot.cz/2012/10/hm-139-misto-kde-v-cssr-zacinala.html

STALO SE V TROJMEZÍ.
http://pohranicnik.blogspot.cz/2014/06/stalo-se-v-trojmezi.html

TREFFPUNKT PABSTLEITHEN – DDR 
http://pohranicnik.blogspot.cz/2009/08/treffpunkt-pabstleithen-ddr.html 

SMÍRČÍ KŘÍŽE.
http://pohranicnik.blogspot.cz/2012/08/weblog-pohranicnik-doporucuje-webove.html



Od rotmistra po podporučíka – ve službě u PS *1
http://pohranicnik.blogspot.cz/2012/05/od-rotmistra-po-podporucika-ve-sluzbe-u.html

Od rotmistra po podporučíka–ve službě u PS *2
http://pohranicnik.blogspot.cz/2012/05/od-rotmistra-po-podporucikave-sluzbe-u.html

Od rotmistra po podporučíka-ve službě u PS *3
http://pohranicnik.blogspot.cz/2012/05/od-rotmistra-po-podporucika-ve-sluzbe-u_29.html


Od rotmistra po podporučíka-ve službě u PS *4
http://pohranicnik.blogspot.cz/2012/05/od-rotmistra-po-podporucika-ve-sluzbe-u_8436.html


Od rotmistra po podporučíka-ve službě u PS *5
http://pohranicnik.blogspot.cz/2012/05/od-rotmistra-po-podporucika-ve-sluzbe-u_2641.html


Od rotmistra po podporučíka-ve službě u PS *6
http://pohranicnik.blogspot.cz/2012/05/od-rotmistra-po-podporucika-ve-sluzbe-u_7770.html


Od rotmistra po podporučíka-ve službě u PS *7
http://pohranicnik.blogspot.cz/2012/05/od-rotmistra-po-podporucika-ve-sluzbe-u_9696.html


Od rotmistra po podporučíka-ve službě u PS *8
http://pohranicnik.blogspot.cz/2012/05/od-rotmistra-po-podporucika-ve-sluzbe-u_8276.html