Úplně to vidím. Bylo to v září
1986.
Jak říkal ve srandě náš
instruktor PS přípravy v Nýrsku: „ Zima. Mlha. Tma.
Natáhneš
ruku, konec nevidíš. Stopadesát metrů chlap. Diverzant jak
svině" :-)
Jako bývalý absa a násl. ppor.
sloužící ZS u Pohraniční stráže jsem byl tehdy povolán na cvičení. Na VK VŠ
jsme byli cvičení jako velitelé čet týlového zabezpečení. Tak
jsem si to asi měl holt také zkusit. „Narukovali“ jsme do
pražské ÚVN, do Střešovic. Vymustrovali nás (maskáče a nic
víc) v jejím centrálním skladu v Hostivících (teď
správně Hostivici), a za pár dní večerní přesun autokolonou na
Šumavu.
Dobové foto: příjezdová cesta k Dobré vodě.
To byl zážitek jak prase. Pamatuji
si, jak jsme někde v Sušici čekali, až nás dojedou těžké
Tatry. Pak jsme jeli furt dále a dále do kopců. V noci vjezd
do VVP Dobrá voda. Pak Slučí tak a do srubů. Obrovské palandy a
jen deky. Většina jsme ale měli své spacáky – ještě, že
tak. Zima tam už byla teda fest a jedna kamínka malá u vchodu.
Asi po týdnu jsme měli koupání v mobilních koupelnách.
Sranda nevídaná. To byl fakt bezva zážitek. Jo: Jednou večer nám
na palouce z VSky promítali film Kladivo na čarodějnice –
nedávno jsem se dověděl, že byl za totáče zakázaný. No cca
prapor měl asi vlčí mlhu…
V mobilní kuchyni vyvářeli
záložáci – kuchaři z různých hotelů. Nemělo to chybu.
Až nám jednou došla pitná voda. Vzal jsem teda řidiče
záklaďáka, povolení od našeho náčelníka – ortoped (pplk. Š.
fajn furťák z ÚVN) a v rámci vojenského újezdu jsem
vyrazil. Neomylně jsem trefil Prášily a tam samo hned rotu PS.
Tam
se ani nedivili. Armáďáckou cisternu pustili k hlavní budově
a pitná voda tekla proudem. Já vyrazil do konzumu. Prodavačka se
ptala, co jsem zač a odkud. Asi jsem vyzradil vojenské tajemství,
ale řekl jsem zhruba "vocogo" a že ještě od nás určitě někdo
zase dorazí. Kývla a řekla – jo, přiobjednám. Co chci se
vůbec neptala, asi to bylo jasné, rum v ten moment
došel. Pak jsme se ještě zastavili U Michala na točené pivko a
vyrazili zpět.
Jednou (20. září – koukám přitom
do starého diáře) jsme taky vyrazili do Železné Rudy. Náčelník ortopéd
dostal žízeň (a jakou!), zajeli jsme také štábákem -VSkou až
k Černému jezeru a záklaďák. PS stojka vlevo na hrázi pár
metrů před začátkem signálky z toho byl v šoku.
Čapnul pojítko a hned volal. To jsem tehdy samo netušil, že rota
je hned za zatáčkou.
Dobové foto: Praga V3S ve štábní úpravě ČSLA
Tak jsem k němu přišel a povídám
mu „Vole klídek, my blbneme na Dobrý vodě na cvičení a hned
zase vypadneme, žádnej proryv nechystáme. Já sloužil ZS u PS“
Asi, jak slyšel to „proryv“, tak se usmál a něco zabrblal do
pojítka a drát hned vyndal. Bylo vidět, že už je celkem v klidu. Poplachovka PS nedorazila.
My se pokochali pohledem a zase odjeli.
Myslím, že to byla doba, kdy se k jezeru jezdilo jen autobusem
ze Sedla, ale pěšky to nešlo. Dostat se tehdy k druhému
(Čertovu) jezeru nešlo vůbec.
V Rudě jsem se pak trochu coural
a okukoval místa, která jsem znal jako hodně malej kluk, ale to
by bylo o něčem jiném.
Najednou u mne přistál UAZ a očividně
také důstojník/záložák se mne ptá: „Nevíš, není tu někde
hodinářství? Vybila se mi baterka u hodinek“. A já ani
nevěděl jak, ale obratem jsem mu odpověděl: „Jasně sjeď dolů
a pak doleva“. Za nějakou chvíli se hnal UAZ zpátky a důstojník/záložák mi
hrozí pěstí.
Moc jsem nechápal: Musel přece
vědět, že ho posílám na přechod do Bavorska, ne? Pak jsme se tomu společně chechtali,
div jsme nepraskli. Prý dojeli až k první závoře. Tam se dost divili, ale už se jich na hodinářství neptal (možná
škoda,ne?).
No,upřímně a s odstupem - fakt nevím,
myslím, že kecal a že až k té první závoře nedojeli
Jo a až po řadě let jsem zjistil, že v Bavorské Rudě žádné hodinářství není.
Dobové foto: objekt ve VVP ČSLA Dobrá voda
Teď jezdím po těch všech místech
křížem krážem rád a dost často na kole, protože u Rudy
částečně bydlím a často to samo všechno vořvu. Moc věcí tam
samo taky vypadá jinak. VVP nikde, sruby také nikde, z těch
pár baráků na Slučím tahu jsou až na dva samé rekreační
baráky… a jen to stromořadí a staré smrky, co ještě přežili,
vědí, že to všechno tehdy tak bylo…
Jo a na úplný závěr – netušil
jsem, že kdybych na té rotě v Prášilech tehdy mluvil
s jejím velitelem, tak bych mluvil s tehdy mjr. Kabátem.
To se mi povedlo až o moc později a ne jednou.
(C) FOTO: http://www.vojensko.cz/