Protože se občas, v různých diskuzích, ať už zde, na weblogu Pohraničník, nebo na pohraničářských fórech na Facebooku, či jinde po internetech, nastolí téma "Zda se mohlo v dobách reálného socialismu cestovat z ČSSR na Západ", rozhodl jsem se, příspět i já svojí troškou do mlýna.
Mnohdy se totiž v diskuzích a komentářích objevují dva druhy názorů. Jedny, že za "totáče" bylo pro občana ČSSR v podstatě nemožné vycestovat, druhé pak, že to naopak byla víceméně formalita a kdo chtěl, tak si za kopečky mohl odfrčet zcela legálně. Smířlivě musím napsat, že trochu pravdy má každá strana, ale zároveň se i mýlí. Takže, jak to bylo s procedurou vycestování na Západ? Tedy, do kapitalistické ciziny, abych se držel tehdejší terminologie.
Možnost vycestovat na Západ se pro občany stala otázkou nebývalé trpělivosti v průběhu procesu, který trval i měsíce, sestával z dnes neuvěřitelného počtu vyplněných formulářů, potvrzení, nedůstojných posudků či pohovorů a končíval mnohdy neúspěšně.
K překročení hranice do států, s nimiž Československá socialistická republika neměla uzavřenu dohodu o bezvízovém styku, nestačil cestovní pas, musel být doplněn výjezdní doložkou, která obsahovala výslovné údaje, pro které státy, na kolik cest a na jakou dobu platí. Udělení výjezdní doložky nebylo nárokové a mohlo být odepřeno, popřípadě mohla být již udělená výjezdní doložka zrušena nebo omezena z týchž důvodů, pro které mohl být odňat či omezen cestovní pas.
Na výjezdních doložkách mohlo být navíc operativními součástmi ministerstva vnitra požadováno provedení určitých úkonů při odbavování na hranicích či letišti. Druh úkonu byl na výjezdní doložce vyznačen kódem ukrytým v sériovém šestičíslicovém čísle pomocí použití určitých čísel případně předřazených písmen. Systém kódů byl tajný a byl přesně evidován seznam pracovníků, kteří s ním byli seznámeni.
Jednalo se např. o takovéto úkony:
Při výjezdu: 1. hledat zbraně 2. hledat převážené informace – kontejnery (tiskopisy, listinný materiál, fota, filmy, magnetofonové pásky) 3. hledat dokumenty a náznak útěku (v každém případě volat CENTR II. správy FSZS) 4. hledat pašované zboží – valuty 5. volat před odbavením CENTR II. správy FSZS 6. hledat drogy 7. bezcelní odbavení.
Při příjezdu: 1. před odbavením volat CENTR II. správy FSZS 2. hledat dováženou literaturu 3. hledat kontejnery 4. hledat pašované zboží.
Co tedy musel občan ČSSR absolvovat, jestliže chtěl cestovat (turisticky) do kapitalistické ciziny?
Prvním krokem bylo vyplnění žádosti o devizový příslib. Jednalo se povolení zakoupit si od státní banky cizí měnu v množství předepsaném jako minimum pro vycestování do nesocialistické ciziny, tedy poukaz na valuty. Žádost o devizový příslib bylo možné získat ve Státní bance československé. Bylo nutné ji nechat potvrdit zaměstnavatelem, školou či národním výborem a opatřit kolkem. Banka přijímala žádosti vždy jen první dva měsíce v roce.
Pokud žadatel uspěl, nejpozději do konce března se dozvěděl, že si může přijít devizy zakoupit. Úspěšný žadatel o devizový příslib musel pochopitelně počítat s tím, že v nejbližších letech nebude možné o devizy žádat, neboť se musí postupně dostat i na další, prozatím neuspokojené, žadatele.
Devizový příslib bylo možné nahradit notářsky ověřeným pozváním z příslušné cílové země. Zvoucí cizinec pak musel převést Státní bance československé patřičný obnos v cizí měně, který v osmdesátých letech např. představoval částku 36,50- DM (západoněmeckých marek) na den a osobu, popřípadě ekvivalent v jiné měně.
Jestliže se podařilo takto získat dostatečný obnos pro vycestování, bylo nutné požádat o tzv. výjezdní doložku, tedy vlastní povolení k vycestování. Jednalo se o jakési cestovní vízum vydávané vlastní zemí. Žádost musel opět potvrdit zaměstnavatel, škola, či národní výbor, dále ROH či SSM.
Dále bylo potřeba si opatřit platný výpis z rejstříku trestů, žádost o výjezdní doložku okolkovat a spolu s platným cestovním pasem a potvrzením o přidělení devizového příslibu osobně donést na oddělení pasů a víz Sboru národní bezpečnosti, jak se tehdy nazývala policie.
Pas mohl občan vlastnit pouze právě jeden, takže po dobu vyřizování výjezdní doložky, obvykle asi jeden měsíc, nemohl cestovat do zahraničí.
Jestliže byla výjezdní doložka vydána, teprve potom mohl občan žádat o případné turistické vízum na velvyslanectví příslušné země, kam hodlal cestovat nebo kterou projížděl. O vyřízení turistických víz mohl také požádat některou z pěti cestovních kanceláří, které se v socialistickém Československu postupně vytvořily, nejlépe nejznámější ČEDOK. K vyplněným žádostem bylo nutné opět přiložit pas a získanou výjezdní doložku. Opět tedy žadatel zůstává na dobu vyřízení žádosti bez možnosti opustit republiku.
Doba vyřízení víz byla rozdílná, záleželo na tom, o kterou zemi se jednalo, v průměru se pohybovala kolem tří týdnů. Před vlastním odjezdem do ciziny bylo nutné ještě znovu navštívit Státní banku československou a vyzvednout si a vyplnit celní a devizové prohlášení, kde se kromě vyvážených a při návratu dovážených věcí vyplňovaly také valuty. Skutečnost a vyplněné údaje musely být totožné, neboť míra shody bývala předmětem zájmu celních úředníků na hraničních přechodech, kteří v případě podezření či odhalených nesrovnalostí způsobovali cestujícím nepříjemné situace. Předpisy, které stanovovaly, co a v jakém množství je dovoleno vyvážet a dovážet byly značně omezující.
Pokud byl cestující vojákem, byť v záloze, bylo nutné před cestou odevzdat vojenskou knížku příslušné vojenské správě a vzít s sebou potvrzení o odevzdání.
Podobné omezení se vztahovalo také na Jugoslávii (SFRJ), neboť mnozí lidé často využívali právě této země k emigraci na Západ. (Hranice SFRJ třeba s Rakouskem či Itálii byly střeženy, v porovnání s ČSSR, spíše jen symbolicky, neboť občané Jugoslávie mohli cestovat na Západ v podstatě neomezeně, mnoho jich třeba v Rakousku či Spolkové republice Německo i legálně pracovalo).
Použitý zdroj: https://fpe.zcu.cz/
ZAJÍMÁ VÁS VÍCE TÉMA HRANIČNÍCH PŘECHODŮ (OPK) NA ZÁPAD?
Klikněte si na zajímavý text se spoustou dobových fotografií:
*** Článek na webu Country Expres
Mnohdy se totiž v diskuzích a komentářích objevují dva druhy názorů. Jedny, že za "totáče" bylo pro občana ČSSR v podstatě nemožné vycestovat, druhé pak, že to naopak byla víceméně formalita a kdo chtěl, tak si za kopečky mohl odfrčet zcela legálně. Smířlivě musím napsat, že trochu pravdy má každá strana, ale zároveň se i mýlí. Takže, jak to bylo s procedurou vycestování na Západ? Tedy, do kapitalistické ciziny, abych se držel tehdejší terminologie.
Možnost vycestovat na Západ se pro občany stala otázkou nebývalé trpělivosti v průběhu procesu, který trval i měsíce, sestával z dnes neuvěřitelného počtu vyplněných formulářů, potvrzení, nedůstojných posudků či pohovorů a končíval mnohdy neúspěšně.
Cestovní pas ČSSR (šedý - pro cesty do SFRJ / Jugoslávie).
K překročení hranice do států, s nimiž Československá socialistická republika neměla uzavřenu dohodu o bezvízovém styku, nestačil cestovní pas, musel být doplněn výjezdní doložkou, která obsahovala výslovné údaje, pro které státy, na kolik cest a na jakou dobu platí. Udělení výjezdní doložky nebylo nárokové a mohlo být odepřeno, popřípadě mohla být již udělená výjezdní doložka zrušena nebo omezena z týchž důvodů, pro které mohl být odňat či omezen cestovní pas.
Cestovní pas ČSSR (zelený).
Na výjezdních doložkách mohlo být navíc operativními součástmi ministerstva vnitra požadováno provedení určitých úkonů při odbavování na hranicích či letišti. Druh úkonu byl na výjezdní doložce vyznačen kódem ukrytým v sériovém šestičíslicovém čísle pomocí použití určitých čísel případně předřazených písmen. Systém kódů byl tajný a byl přesně evidován seznam pracovníků, kteří s ním byli seznámeni.
Jednalo se např. o takovéto úkony:
Při výjezdu: 1. hledat zbraně 2. hledat převážené informace – kontejnery (tiskopisy, listinný materiál, fota, filmy, magnetofonové pásky) 3. hledat dokumenty a náznak útěku (v každém případě volat CENTR II. správy FSZS) 4. hledat pašované zboží – valuty 5. volat před odbavením CENTR II. správy FSZS 6. hledat drogy 7. bezcelní odbavení.
Dobové foto: Hraniční přechod Philippsreuth - Strážný.
Při příjezdu: 1. před odbavením volat CENTR II. správy FSZS 2. hledat dováženou literaturu 3. hledat kontejnery 4. hledat pašované zboží.
Dobové foto: OPK (hraniční přechod) Rozvadov.
Co tedy musel občan ČSSR absolvovat, jestliže chtěl cestovat (turisticky) do kapitalistické ciziny?
Prvním krokem bylo vyplnění žádosti o devizový příslib. Jednalo se povolení zakoupit si od státní banky cizí měnu v množství předepsaném jako minimum pro vycestování do nesocialistické ciziny, tedy poukaz na valuty. Žádost o devizový příslib bylo možné získat ve Státní bance československé. Bylo nutné ji nechat potvrdit zaměstnavatelem, školou či národním výborem a opatřit kolkem. Banka přijímala žádosti vždy jen první dva měsíce v roce.
Pokud žadatel uspěl, nejpozději do konce března se dozvěděl, že si může přijít devizy zakoupit. Úspěšný žadatel o devizový příslib musel pochopitelně počítat s tím, že v nejbližších letech nebude možné o devizy žádat, neboť se musí postupně dostat i na další, prozatím neuspokojené, žadatele.
Devizový příslib bylo možné nahradit notářsky ověřeným pozváním z příslušné cílové země. Zvoucí cizinec pak musel převést Státní bance československé patřičný obnos v cizí měně, který v osmdesátých letech např. představoval částku 36,50- DM (západoněmeckých marek) na den a osobu, popřípadě ekvivalent v jiné měně.
Dobový formulář - Žádost o devizový příslib.
Jestliže se podařilo takto získat dostatečný obnos pro vycestování, bylo nutné požádat o tzv. výjezdní doložku, tedy vlastní povolení k vycestování. Jednalo se o jakési cestovní vízum vydávané vlastní zemí. Žádost musel opět potvrdit zaměstnavatel, škola, či národní výbor, dále ROH či SSM.
Dále bylo potřeba si opatřit platný výpis z rejstříku trestů, žádost o výjezdní doložku okolkovat a spolu s platným cestovním pasem a potvrzením o přidělení devizového příslibu osobně donést na oddělení pasů a víz Sboru národní bezpečnosti, jak se tehdy nazývala policie.
Pas mohl občan vlastnit pouze právě jeden, takže po dobu vyřizování výjezdní doložky, obvykle asi jeden měsíc, nemohl cestovat do zahraničí.
Dobový formulář - Žádost o vydání výjezdní doložky.
Jestliže byla výjezdní doložka vydána, teprve potom mohl občan žádat o případné turistické vízum na velvyslanectví příslušné země, kam hodlal cestovat nebo kterou projížděl. O vyřízení turistických víz mohl také požádat některou z pěti cestovních kanceláří, které se v socialistickém Československu postupně vytvořily, nejlépe nejznámější ČEDOK. K vyplněným žádostem bylo nutné opět přiložit pas a získanou výjezdní doložku. Opět tedy žadatel zůstává na dobu vyřízení žádosti bez možnosti opustit republiku.
Dobové foto - Výjezdní doložka k cestovnímu pasu.
Doba vyřízení víz byla rozdílná, záleželo na tom, o kterou zemi se jednalo, v průměru se pohybovala kolem tří týdnů. Před vlastním odjezdem do ciziny bylo nutné ještě znovu navštívit Státní banku československou a vyzvednout si a vyplnit celní a devizové prohlášení, kde se kromě vyvážených a při návratu dovážených věcí vyplňovaly také valuty. Skutečnost a vyplněné údaje musely být totožné, neboť míra shody bývala předmětem zájmu celních úředníků na hraničních přechodech, kteří v případě podezření či odhalených nesrovnalostí způsobovali cestujícím nepříjemné situace. Předpisy, které stanovovaly, co a v jakém množství je dovoleno vyvážet a dovážet byly značně omezující.
Pokud byl cestující vojákem, byť v záloze, bylo nutné před cestou odevzdat vojenskou knížku příslušné vojenské správě a vzít s sebou potvrzení o odevzdání.
Podobné omezení se vztahovalo také na Jugoslávii (SFRJ), neboť mnozí lidé často využívali právě této země k emigraci na Západ. (Hranice SFRJ třeba s Rakouskem či Itálii byly střeženy, v porovnání s ČSSR, spíše jen symbolicky, neboť občané Jugoslávie mohli cestovat na Západ v podstatě neomezeně, mnoho jich třeba v Rakousku či Spolkové republice Německo i legálně pracovalo).
Použitý zdroj: https://fpe.zcu.cz/
ZAJÍMÁ VÁS VÍCE TÉMA HRANIČNÍCH PŘECHODŮ (OPK) NA ZÁPAD?
Klikněte si na zajímavý text se spoustou dobových fotografií:
*** Článek na webu Country Expres
