Nebojte se nic, vážení čtenáři, tento článek vás nebude zatěžovat ideologickým balastem a lá PŠM, ani zde nehodlám pranýřovat či velebit politiku strany a vlády v bývalém Československu, nebo rozebírat nějaké podobné slimejše :-) Toho se ode mě nedočkáte.
Dneska jsem měl v úmyslu publikovat jiný text, článek, který mě poslal jeden ze čtenářů weblogu Pohraničník a já ve finále zjistil, že už jsem ho, v roce 2012, publikoval. Tématem byla činnost Pohraniční stráže v době branné pohotovosti státu. A protože nemám nic jiného v záloze, nakonec jsem se rozhodl, že článek napíšu sám (nouze naučila Dalibora houslit).
Myslím, že téma bude blízké všem, kdo sloužili u Pohraniční stráže , nebo u ČSLA v dobách reálného socialismu, kdy svět byl zmítán lokálními konflikty a hlavně tzv.Studenou válkou. V té době bylo Československo (ČSSR) díky své poloze předsunutým valem na hranici dvou světů a ti, kdož sloužili u Pohraniční stráže, nebo prvosledových bojových jednotek ČSLA, o tom ví své.
Nemám ambice rozepisovat se o činnosti ideodiverzních centrál Západu proti ozbrojeným silám Československa, neboť tohle by příslušelo někomu, kdo o tématu zná více, což znamená někdo od Vojenské kontrarozvědky či Zpravodajské služby PS.
V době, kdy jsem nosil uniformu Pohraniční stráže, jsem byl zařazen jako velitel čety na 1.rPS v Trojmezí, takže budu vše popisovat tak, jak jsem to zažil já osobně. Tudíž se nedočkáte nějakého velkolepého odhalení, ať už si pod tím představuje laskavý čtenář cokoliv, ale dozvíte se, jak jsme se s ideologickou "diverzí" ze Západu vyrovnávali po svém.
Nejvíce do styku s působením tzv.ideologické diverze přišli vojáci PS, jenž sloužili na hraničních přechodech (OPK). Zde se prováděla nejen pasová a celní kontrola, ale aktivně se vyhledávaly ideologicky závadné materiály pašované do ČSSR ze Spolkové republiky Německo a z Rakouska. Pod pojem "ideologicky závadné" byly zařazeny nejen vyloženě protistátní časopisy, knihy, noviny v češtině, které vydávaly různé emigrantské spolky na Západě (např. Tigrid a jeho Svědectví, či jak se ten plátek jmenoval), ale i tvrdá pornografie ve formě časopisů, filmů, později na VHS kazetách.
Tak, jak jsem mluvil s kolegy, kteří sloužili právě na OPK (např.hraniční přechod Pomezí - Schirnding na Chebsku), politických, protistátních novin a knih se až tak moc nevozilo (možná proto, že mimo Prahu a pražské chartisty o to nebyl mezi lidmi zájem), zato pornografie jela ve velkém. Nepochybně proto, že se XXX časopisy a VHS kazety daly v Československu s obrovským ziskem prodat, "čuňačinky a prasárny" táhnou za každého režimu, ovšem za reálného socíku byl obchod s pornem zlatý důl :-) Tehdejší dealeři a vexláci by mohly vyprávět.
Když jsme u těch nemravných časopisů, vzpomínám si, jak jsme kdysi, jako velitelé čet, byly svoláni z pohraničních rot na výcvikový prapor PS v Aši - Kelleru, kde nám jeden major z chebské 5.bPS Cheb dělal přednášku na téma Ideodiverze. A aby přednášku osvěžil, přinesl třicet pornočasopisů, zabavených bdělými pohraničníky na OPK Pomezí. Mohli jsme si je dosytosti prohlédnout a pokrytecky se pohoršovat :-) Pikantní na celé přednášce bylo, že když ji onen důstojník ukončil a stahoval XXX časopisy zpět, tak tři "zmizely" a nebyly k nalezení. Prostě byly pryč, byly "zmizelé" a důstojník z chebské brigády s tím nemohl nic dělat (nesl to statečně a byl shovívavý).
Nyní se vrátím zpět na pohraniční rotu.
Jak známo, vojáci základní služby u PS (i ČSLA) byli mladí kluci, většinou ve věku 19 - 21 let, já sám jsem na rotu v Trojmezí nastoupil v létě 1985, když mě bylo 18 let (po absolvování vojenské školy v Holešově). Co se takovým mladým klukům honí v hlavě: děvčata, zábava, moderní hudba. Tohle všechno měli záklaďáci kvůli tvrdému režimu u vojenských útvarů omezené.
Pohraničníci, kteří sloužili přímo na čáře to měli ještě těžší. Objekt pohraniční roty dislokovaný v hraničním pásmu, mnohde byla rota PS ještě za "dráty", na mnoha místech byla dokonce rota PS dokonale odloučená od civilizace, díky velké vzdálenosti k nejbližší vesnici (hospodě), o městu ani nemluvě. Mládenci co sloužili u "horských" jednotek PS, nebo na hláskách PVOS, mohou potvrdit mé slova.
Jedna z věcí, která vojákům trochu zpříjemňovala život, byly hudba. Na každé rotě byl nějaký ten gramofon a zásoba LP desek. Jejich množství bylo ale limitováno a časem se ohrálo, oposlouchalo i když mnozí vojáci při návratu z opušťáku či dovolenky přivezli své oblíbené LP desky.
Dalším zdrojem hudby byl rozhlas. Ti, kdož byli v dobách ČSSR mladí, ví, jak málo hudby pro mládež vysílali na stanicích Hvězda, Praha či Vltava. Nic moc. V rozhlase většinou zněla hudba pro střední a starší generaci, Gott, Vondráčková, Zagorka či Pavol Hamel, tihle interpreti mladou generaci netáhli a to platilo i vojácích základní služby.
Naštěstí pro nás mladé, hned u západních sousedů, bylo mnoho rozhlasových stanic, které presentovali to, co jsme chtěli poslouchat. Starší generace pohraničníků a vojáků si vzpomene nejspíše na oblíbené Radio Luxembourg na vlně 208 metrů - 1440 kHz AM (střední vlny). Tahle stanice měla jen jednu chybu, vysílala sice s obrovským výkonem 1200kW (!), ale byla umístěna až v Lucembursku, takže v ČSSR byla, díky specifikům středních vln poslouchatelná až večer a v noci. (Mimochodem, jedna perlička: když jsem byl v létě roku 1985 na dovolené v sovětském Soči, tak jsem na svém tuzexovém radiokazeťáku zachytil vysílání "Laxíku" přes noc i tam).
Ovšem, byla tu i jiná možnost, které využívali vojáci na útvarech poblíž hranice s Německem a částečně i Rakouskem a tou byla, opět středovlná stanice, s velkým výkonem, která v Německu vysílala pro vojáky US.ARMY, Její název: AFN Europe (American Forces Network). Ta byla poslouchatelná celý den, 24/7. Trochu připomínala Radio Luxembourg, jen se zde hrále spíše americká hudba, od pop music až po rockovou hudbu. Díky velkému výkonu a lokalizaci v Mnichově, hrála i na tom nejlevnějším tranzistoráku, co byl v Československu k mání.
Obě tyto stanice byly vojáky hojně poslouchané a díky minimálním požadavkům na kvalitu tranzistoráku, mezi vojskem oblíbené. Muzika se poslouchala na cimrách, na PVSce, v kuchyních, mnohdy i ve službě, přes den, pokud byla hlídka na pozorovatelně, nebo v noci na piketu.
Vojáci vždy ale museli dávat bacha, kdo je zrovna na rotě, neboť bylo jisté riziko, že nesmlouvavý velitel roty,politruk, či jiný, "politicky kovaný" důstojník jim tranzistorák zabaví a pokud by při odhalení rádia bylo zrovna naladěno rozhlasové vysílání ze Západu, mohl být přistižený voják vyšetřován i VKR. Ostatně, kontráši na rotě slídili i tak a mj.pátrali právě po tranzistorácích, nebo fotoaparátech. Čímž se nechci nijak do kontrášů navážet, dělali svou práci. A připomínám, že vojenskou kontrarozvědku měli (a stále mají) také u Bundendeswehru či US.ARMY.
Za sebe mohu popsat situaci z 80.let, jak jsem ji zažil na vlastní kůži.
Se západní kulturou jsme koketovali už na vojenské škole v Holešově. Story na tohle téma najdete, pokud si kliknete ZDE. O víkendech jsme poslouchali rakouské rádio Ö3 a to ve velmi dobré kvalitě, v CCIR pásmu (VKV II) a ve FM stereo kvalitě. Samozřejmě jsme museli dávat bacha, aby nás nevymáknul náčelník ročníku (něco jako velitel roty), nebo jiný odpovědný důstojník, třeba dozorčí útvaru. Což se ne vždy povedlo, ale nikdo z nás se nedostal do rukou VKR, v pověstném "Mrázkově domečku", v areálu VŠ SNB. Ti, kdož v Holešově za "totáče" studovali, vědí :-)
Když jsem nastoupil na rotu v Trojmezí a rozkoukával se ve funkci velitele čety, zjistil jsem, že se tady hojně poslouchá západní rádio. Protože 80.léta znamenaly technický pokrok i v elektronice, většina vojska už neposlouchala muziku na levných tranzistorácích Tesla, kde byly pouze AM pásma, ale používaly se miniaturní rádia kupené v Tuzexu, na různých burzách, občas se dal koupit malý japonský tranzistorák s FM frekvencí 88-108 MHZ i v běžném Elektru. Já sám jsem později vozil malé kapesní rádia s FM CCIR normou z tehdejší NDR, kam jsem často jezdil a mohu říct, že značka RTF Made in DDR fungovala stejně jako různé rádia AIWA, Panasonic či Sony, jen design soudruzi z NDR nevymazlili tak dobře jako Japonci.
Hodně jsem vojákům záviděl, páč můj "tuzexový" radiokazeťák (na kterém jsem v sovětském Soči poslouchal ten výše uvedený Laxík) měl jen VKV OIRT 66-73 MHz, což bylo príma doma Ostravě, kde jsem na něj poslouchal polské rádio Trójka, kde hráli stejně dobře jako na rakouském O3 (můj otec, na vojně spojař a duší radioamatér, zbastlil velkou anténu a tak jsme v Ostravě chytali rakouské rádio úplně v pohodě, ve stereo kvalitě). Mohl jsem poslouchat na MW Luxembourg, nebo AFN Europe, ale se stanicemi jako byl Bayern 3, či RIAS 2 jsem měl smůlu :-(
K mému převelikému štěstí mě tehdejší velitel roty, kapitán Koutný, poslal jako velitele vozu s naší rotní Progou V3S pro něco do Chebu. Když jsme vyřídili na 5.bPS vše potřebné, poprosil jsem řidiče, aby mě zastavil u jednoho velkého Elektra v Chebu, kde jsem si koupil rádio Tesla Domino 2, které mělo všechny pásma, tedy i "západní normu" FM a bylo, považte, nejen na baterie (které občas nebyly k sehnání), ale i na síť 220V.
V prodejně měli i baterie, které jsem si hned napáskoval do rádia a tak jsem cestou z Chebu do Trojmezí, zalykajíce se štěstím, poslouchal Bayern 3 a cesta nám s řidičem utekla ein zwei :-) A je jasné, že jsem pak RIAS 2 a Bayern 3 poslouchal od rána do večera.
V té době jsem ještě bydlel na ubytovně na rotě a toužil jsem i po televizi. Na PVS sice byla televize, dokonce barevná (1.rPS Trojmezí ji dostala za titul Vzorná rota), bohužel ale sovětské výroby, takže barvy byly jak vyblité lečo. Dílem kvůli barevnému tv systému SECAM, a též díky tomu, že kvalita sovětských obrazovek měla ke kvalitě Made in Japan hodně daleko, ba dokonce i československé obrazovky TESLA měly v porovnání s těmi sovětskými brilantním obraz a "fullcolor" barvy :-)
Protože tématem článku je ideologická diverze, musím poznamenat, že i na naší rotě byly snahy vojáků čučet na západoněmeckou TV. Bohužel, sovětský TV přijímač měl pouze barevný systém SECAM, ale navíc jen zvukovou normu 5,5 MHz. Takže barevně a se zvukem hrála jen Československá televize, ale západoněmecké stanice ARD, ZDF, BR3 hrály černobíle, ale hlavně bez zvuku. Spojaři nakonec přišli na to, že zvuk 1.programu - ARD lze naladit na rozhlasovém přijímači v pásmu VKV I, tedy na východní normě. Asi nějaká interference, ale prostě to tak bylo. Takže se po večerech sledovalo aspoň ARD, hlavně o víkendech tam byly dobré filmy. Většina vojáků sice německy nerozuměla, ale pal to čert, když tam běží James Bond, nebo nějaký americký akční film.
Ušetřil jsem si nějaké peníze a rozhodl se, že si koupím přenosnou (samozřejmě černobílou) televizi značky Tesla Merkur. Želbohu, v Hranicích, v Aši, ani v Chebu ji neměli. K dostání byla jen přenosná TV značky Tesla Pluto, ale tu jsem nechtěl, protože měla jen 6 předvoleb. Tam bych ovšem nenaladil všechny, místně dostupné televizní stanice: ČST1, ČST2, ARD, ZDF, BR3, DDR1 a DDR2. Televize Merkur měla předvoleb osm. Měl jsem ale, shodou okolností opět štěstí, náš technik roty, rtm.Karel Svoboda jel pro něco, svým Trabantem do Plzně a tam mě vytoužený přenosný TV Merkur za nějaké 4.000,- kč koupil (plat jsem měl, tehdy v roce 1985, cca 2.600,- kčs).
Takže jsem si užíval sledování západoněmecké televize, dokonce jsem byl unešený i reklamními bloky, neboť u nás nic takového nebylo (pan Vajíčko nebyla žádná konkurence), viděl jsem spoustu filmů, o nichž jsem neměl ani tušení, že existují. Takového, už výše zmíněného Jamese Bonda, nikdy v ČSSR nedávali :-) Kupodivu dobré filmy, zejména evropské produkce dávali i na východoněmecké televizi DDR 1 a DDR2. Tam jsem dokonce viděl i nějaký erotický film z produkce francouzské M6. je fakt, že ho dávali pozdě večer, ale dávali. Na západní TV jsem nikdy erotiku neviděl...
Koketoval jsem tedy s ideologií a kulturou, jenž by měla být důstojníkovi PS cizí. Ale, já si holt nemohl pomoci. Tento fakt, že jsem si na ubytovnu pořídil nejen rádio, ale i televizi samozřejmě neuniknul našemu bdělému politrukovi, kterým byl v té době kapitán Roman Král. Párkrát ke mě, majíce službu dozorčího důstojníka, vešel do pokoje, zrovna když se z mé televize linul program z bavorské části Evropy. "Pačemu bůkvy, vsjó jásno" - tvrdit, že se dívám na východoněmeckou telku, když zrovna v rohu obrazovka zářilo bílé logo ZDF nemělo smysl.
Ke cti kpt.Krále musím poznamenat, že z toho nikdy nevyvozoval žádné důsledky, ani můj poklesek neprásknul VKR. Jediné co udělal bylo, že se mnou sepsal tzv.služební záznam, že jsem byl poučen o tom, že v objektu roty PS je zapovězeno sledovat západní TV a rozhlas, což mě zdůvodnil tím, že kdyby se to na mě provalilo, aby byl krytý. Což jsem mu nemohl mít za zlé. Zanedlouho jsem se ale odstěhoval do přiděleného bytu v Hranicích a tam už nikoho nezajímalo, jako TV sleduji. Stejně jsme doma čučeli na západní televizi všichni důstojníci, protože vysílání pražské ČST nebylo nic, o čem by jste chtěli psát domů Takhle to bylo až do konce 80.let, kdy jsme si začali pořizovat videorekordéry a sledovali filmy na VHS kazetách, pašovaných ze Západu.
Z té doby si vzpomínám na jednu stórku z roty.
Někdy v roce 1983 běžel v československých kinech první pořádný sci-fi film s názvem VETŘELEC (Alien). Vím, že ještě před ním zde byly v kinech "Blízká setkání třetího druhu", ale Vetřelec, to byl prostě jiný level. Film se, ještě v časech ČSSR dočkal pokračování, pod názvem VETŘELCI (Aliens), ale ten u nás v kinech nebyl.
Když už jsem vlastnil videopřehrávač, film Vetřelci jsem si sehnal a promítnul ho vojákům na rotě v Trojmezí. Úspěch byl převeliký, promítal jsem ho na rotě snad 3x, aby ho viděli všichni vojáci. No a tím jsem se dostal do hledáčku VKR. Kontráš neudeřil přímo na mě, ale vojáci mě prozradili, že na rotě zjišťoval, co a kdy jsem promítal, zda neproběhla projekce nějakých "protisocialistických" filmů, nebo pornografie. Neproběhla, takže se mě nic nestalo, dokonce si mě ani nepředvolali do kanceláře VKR na praporu v Aši-Krásné. Možná to bylo i tím, že druhá polovina 80.let byla už pod vlivem Gorbačova, perestrojky, glásnosti a kovaní stalinisté ztráceli půdu pod nohama a měli jiné starosti než promítání amerického sci-fi filmu v objektu roty PS. .
Takže, abych to nějak shrnul.
Není pravdou, že vojáci Pohraniční stráže a to jak záklaďáci, tak i velká část důstojníků, byli nějací zaslepení, ideologicky kovaní strážci železné opony. Ano, jistě, jiná byla situace v 50.létech, ale diamentrálně odlišná byla později, třeba v 80.létech a ty poměry jsem osobně zažil.
Vojáci, mladí kluci, poslouchali západní hudbu, sledovali, pokud to podmínky dovolili, západní TV vysílání, ve smyslu zábavných pořadů, filmů, hudebních videoklipů, politika a publicistika nikoho nezajímala. Není mě známo, že by vliv zahraničního vysílání TV/R způsobil zběhnutí na Západ, byť zcela vyloučit to nemohu, ovšem berme v potaz, že já obléknul uniformu až v roce 1981.
Stejně tak to bylo i s námi, důstojníky. Až na malé vyjímky jsme doma měli naladěné západní TV a rozhlasové stanice, občas jsme nakupovali v Tuzexu, či prodejnách ESO :-) nebyli jsme ideologicky zaslepení a k tehdejší propagandě v masmédiích jsme si udržovali zdravý odstup, i my jsme četli mezi řádky, jako většina obyvatel a jak jsem v předchozích textech napsal, koketovali jsme s "nepřátelskými ideologiemi". Možná bychom koketovali méně, kdyby nás tehdejší režim pustil vycestovat na Západ, což se ale nestalo. Jaký to paradox, utéci přes čáru jsme mohli bez problémů kdykoliv, vycestovat byť na jediný den, legálně, přes hraniční přechod bylo definitivně zapovězeno.
Podívat se ven jsme mohli až v roce 1990 a po seznámení se realitou života na druhé straně hranice mnozí z nás zjistili, že není všechno zlato, co se třpytí, že reklamy jsou jen naleštěný prd a že v německých řekách neteče Fanta, nebo Knorrova polévka. Ale to už je jiná kapitola, slíbil jsem, že politiku sem tahat nebudu.
Pokud vás, vážení čtenáři, kolegové, kamarádi od PS a ČSLA, téma článku zaujalo, můžete napsat své osobní zkušenosti s podléháním "ideologické diverzi" během vaší vojenské služby, u vašeho útvaru. Pište přímo do rubriky KOMENTÁŘE pod článkem, nebo pošlete příspěvek na můj MAIL pohranicnik@gmail.com a já jej, pokud k tomu dáte svolení, publikuji do komentářů. Samozřejmě, že stále platí záruka diskrétnosti a ničí identitu nebudu zveřejňovat.
Pokud by jste se chtěli podílet na tvorně weblogu Pohraničník, sepiště nějakou ze svých vzpomínek na dobu vojenské služby a pošlete ji na můj MAIL pohranicnik@gmail.com
Pokud máte nějaké dobové fota z vojny, přiložte je do přílohy mailu, článek s fotkami je zajímavější. Děkuji.
AUTOR ČLÁNKU: Zdeněk-admin weblogu
Dneska jsem měl v úmyslu publikovat jiný text, článek, který mě poslal jeden ze čtenářů weblogu Pohraničník a já ve finále zjistil, že už jsem ho, v roce 2012, publikoval. Tématem byla činnost Pohraniční stráže v době branné pohotovosti státu. A protože nemám nic jiného v záloze, nakonec jsem se rozhodl, že článek napíšu sám (nouze naučila Dalibora houslit).
Myslím, že téma bude blízké všem, kdo sloužili u Pohraniční stráže , nebo u ČSLA v dobách reálného socialismu, kdy svět byl zmítán lokálními konflikty a hlavně tzv.Studenou válkou. V té době bylo Československo (ČSSR) díky své poloze předsunutým valem na hranici dvou světů a ti, kdož sloužili u Pohraniční stráže, nebo prvosledových bojových jednotek ČSLA, o tom ví své.
Ilustrační obrázek - Evropa rozdělená tzv.Železnou oponou.
Nemám ambice rozepisovat se o činnosti ideodiverzních centrál Západu proti ozbrojeným silám Československa, neboť tohle by příslušelo někomu, kdo o tématu zná více, což znamená někdo od Vojenské kontrarozvědky či Zpravodajské služby PS.
V době, kdy jsem nosil uniformu Pohraniční stráže, jsem byl zařazen jako velitel čety na 1.rPS v Trojmezí, takže budu vše popisovat tak, jak jsem to zažil já osobně. Tudíž se nedočkáte nějakého velkolepého odhalení, ať už si pod tím představuje laskavý čtenář cokoliv, ale dozvíte se, jak jsme se s ideologickou "diverzí" ze Západu vyrovnávali po svém.
Nejvíce do styku s působením tzv.ideologické diverze přišli vojáci PS, jenž sloužili na hraničních přechodech (OPK). Zde se prováděla nejen pasová a celní kontrola, ale aktivně se vyhledávaly ideologicky závadné materiály pašované do ČSSR ze Spolkové republiky Německo a z Rakouska. Pod pojem "ideologicky závadné" byly zařazeny nejen vyloženě protistátní časopisy, knihy, noviny v češtině, které vydávaly různé emigrantské spolky na Západě (např. Tigrid a jeho Svědectví, či jak se ten plátek jmenoval), ale i tvrdá pornografie ve formě časopisů, filmů, později na VHS kazetách.
Tak, jak jsem mluvil s kolegy, kteří sloužili právě na OPK (např.hraniční přechod Pomezí - Schirnding na Chebsku), politických, protistátních novin a knih se až tak moc nevozilo (možná proto, že mimo Prahu a pražské chartisty o to nebyl mezi lidmi zájem), zato pornografie jela ve velkém. Nepochybně proto, že se XXX časopisy a VHS kazety daly v Československu s obrovským ziskem prodat, "čuňačinky a prasárny" táhnou za každého režimu, ovšem za reálného socíku byl obchod s pornem zlatý důl :-) Tehdejší dealeři a vexláci by mohly vyprávět.
Ilustrační foto: dobový XXX časopis z 80.let
Když jsme u těch nemravných časopisů, vzpomínám si, jak jsme kdysi, jako velitelé čet, byly svoláni z pohraničních rot na výcvikový prapor PS v Aši - Kelleru, kde nám jeden major z chebské 5.bPS Cheb dělal přednášku na téma Ideodiverze. A aby přednášku osvěžil, přinesl třicet pornočasopisů, zabavených bdělými pohraničníky na OPK Pomezí. Mohli jsme si je dosytosti prohlédnout a pokrytecky se pohoršovat :-) Pikantní na celé přednášce bylo, že když ji onen důstojník ukončil a stahoval XXX časopisy zpět, tak tři "zmizely" a nebyly k nalezení. Prostě byly pryč, byly "zmizelé" a důstojník z chebské brigády s tím nemohl nic dělat (nesl to statečně a byl shovívavý).
Ilustrační foto: dobový XXX časopis z 80.let
Nyní se vrátím zpět na pohraniční rotu.
Jak známo, vojáci základní služby u PS (i ČSLA) byli mladí kluci, většinou ve věku 19 - 21 let, já sám jsem na rotu v Trojmezí nastoupil v létě 1985, když mě bylo 18 let (po absolvování vojenské školy v Holešově). Co se takovým mladým klukům honí v hlavě: děvčata, zábava, moderní hudba. Tohle všechno měli záklaďáci kvůli tvrdému režimu u vojenských útvarů omezené.
Pohraničníci, kteří sloužili přímo na čáře to měli ještě těžší. Objekt pohraniční roty dislokovaný v hraničním pásmu, mnohde byla rota PS ještě za "dráty", na mnoha místech byla dokonce rota PS dokonale odloučená od civilizace, díky velké vzdálenosti k nejbližší vesnici (hospodě), o městu ani nemluvě. Mládenci co sloužili u "horských" jednotek PS, nebo na hláskách PVOS, mohou potvrdit mé slova.
Jedna z věcí, která vojákům trochu zpříjemňovala život, byly hudba. Na každé rotě byl nějaký ten gramofon a zásoba LP desek. Jejich množství bylo ale limitováno a časem se ohrálo, oposlouchalo i když mnozí vojáci při návratu z opušťáku či dovolenky přivezli své oblíbené LP desky.
Dalším zdrojem hudby byl rozhlas. Ti, kdož byli v dobách ČSSR mladí, ví, jak málo hudby pro mládež vysílali na stanicích Hvězda, Praha či Vltava. Nic moc. V rozhlase většinou zněla hudba pro střední a starší generaci, Gott, Vondráčková, Zagorka či Pavol Hamel, tihle interpreti mladou generaci netáhli a to platilo i vojácích základní služby.
Naštěstí pro nás mladé, hned u západních sousedů, bylo mnoho rozhlasových stanic, které presentovali to, co jsme chtěli poslouchat. Starší generace pohraničníků a vojáků si vzpomene nejspíše na oblíbené Radio Luxembourg na vlně 208 metrů - 1440 kHz AM (střední vlny). Tahle stanice měla jen jednu chybu, vysílala sice s obrovským výkonem 1200kW (!), ale byla umístěna až v Lucembursku, takže v ČSSR byla, díky specifikům středních vln poslouchatelná až večer a v noci. (Mimochodem, jedna perlička: když jsem byl v létě roku 1985 na dovolené v sovětském Soči, tak jsem na svém tuzexovém radiokazeťáku zachytil vysílání "Laxíku" přes noc i tam).
Dobové foto - logo stanice Radio Luxembourg
Ovšem, byla tu i jiná možnost, které využívali vojáci na útvarech poblíž hranice s Německem a částečně i Rakouskem a tou byla, opět středovlná stanice, s velkým výkonem, která v Německu vysílala pro vojáky US.ARMY, Její název: AFN Europe (American Forces Network). Ta byla poslouchatelná celý den, 24/7. Trochu připomínala Radio Luxembourg, jen se zde hrále spíše americká hudba, od pop music až po rockovou hudbu. Díky velkému výkonu a lokalizaci v Mnichově, hrála i na tom nejlevnějším tranzistoráku, co byl v Československu k mání.
Dobové foto - AFN Europe 80.léta
Obě tyto stanice byly vojáky hojně poslouchané a díky minimálním požadavkům na kvalitu tranzistoráku, mezi vojskem oblíbené. Muzika se poslouchala na cimrách, na PVSce, v kuchyních, mnohdy i ve službě, přes den, pokud byla hlídka na pozorovatelně, nebo v noci na piketu.
Vojáci vždy ale museli dávat bacha, kdo je zrovna na rotě, neboť bylo jisté riziko, že nesmlouvavý velitel roty,politruk, či jiný, "politicky kovaný" důstojník jim tranzistorák zabaví a pokud by při odhalení rádia bylo zrovna naladěno rozhlasové vysílání ze Západu, mohl být přistižený voják vyšetřován i VKR. Ostatně, kontráši na rotě slídili i tak a mj.pátrali právě po tranzistorácích, nebo fotoaparátech. Čímž se nechci nijak do kontrášů navážet, dělali svou práci. A připomínám, že vojenskou kontrarozvědku měli (a stále mají) také u Bundendeswehru či US.ARMY.
Za sebe mohu popsat situaci z 80.let, jak jsem ji zažil na vlastní kůži.
Se západní kulturou jsme koketovali už na vojenské škole v Holešově. Story na tohle téma najdete, pokud si kliknete ZDE. O víkendech jsme poslouchali rakouské rádio Ö3 a to ve velmi dobré kvalitě, v CCIR pásmu (VKV II) a ve FM stereo kvalitě. Samozřejmě jsme museli dávat bacha, aby nás nevymáknul náčelník ročníku (něco jako velitel roty), nebo jiný odpovědný důstojník, třeba dozorčí útvaru. Což se ne vždy povedlo, ale nikdo z nás se nedostal do rukou VKR, v pověstném "Mrázkově domečku", v areálu VŠ SNB. Ti, kdož v Holešově za "totáče" studovali, vědí :-)
Ilustrační obrázek - logo rakouské ORF 80.léta
Když jsem nastoupil na rotu v Trojmezí a rozkoukával se ve funkci velitele čety, zjistil jsem, že se tady hojně poslouchá západní rádio. Protože 80.léta znamenaly technický pokrok i v elektronice, většina vojska už neposlouchala muziku na levných tranzistorácích Tesla, kde byly pouze AM pásma, ale používaly se miniaturní rádia kupené v Tuzexu, na různých burzách, občas se dal koupit malý japonský tranzistorák s FM frekvencí 88-108 MHZ i v běžném Elektru. Já sám jsem později vozil malé kapesní rádia s FM CCIR normou z tehdejší NDR, kam jsem často jezdil a mohu říct, že značka RTF Made in DDR fungovala stejně jako různé rádia AIWA, Panasonic či Sony, jen design soudruzi z NDR nevymazlili tak dobře jako Japonci.
Hodně jsem vojákům záviděl, páč můj "tuzexový" radiokazeťák (na kterém jsem v sovětském Soči poslouchal ten výše uvedený Laxík) měl jen VKV OIRT 66-73 MHz, což bylo príma doma Ostravě, kde jsem na něj poslouchal polské rádio Trójka, kde hráli stejně dobře jako na rakouském O3 (můj otec, na vojně spojař a duší radioamatér, zbastlil velkou anténu a tak jsme v Ostravě chytali rakouské rádio úplně v pohodě, ve stereo kvalitě). Mohl jsem poslouchat na MW Luxembourg, nebo AFN Europe, ale se stanicemi jako byl Bayern 3, či RIAS 2 jsem měl smůlu :-(
K mému převelikému štěstí mě tehdejší velitel roty, kapitán Koutný, poslal jako velitele vozu s naší rotní Progou V3S pro něco do Chebu. Když jsme vyřídili na 5.bPS vše potřebné, poprosil jsem řidiče, aby mě zastavil u jednoho velkého Elektra v Chebu, kde jsem si koupil rádio Tesla Domino 2, které mělo všechny pásma, tedy i "západní normu" FM a bylo, považte, nejen na baterie (které občas nebyly k sehnání), ale i na síť 220V.
Rozhlasový přijímač TESLA Domino 2
V prodejně měli i baterie, které jsem si hned napáskoval do rádia a tak jsem cestou z Chebu do Trojmezí, zalykajíce se štěstím, poslouchal Bayern 3 a cesta nám s řidičem utekla ein zwei :-) A je jasné, že jsem pak RIAS 2 a Bayern 3 poslouchal od rána do večera.
Logo bavorské rozhlasové stanice Bayern 3
V té době jsem ještě bydlel na ubytovně na rotě a toužil jsem i po televizi. Na PVS sice byla televize, dokonce barevná (1.rPS Trojmezí ji dostala za titul Vzorná rota), bohužel ale sovětské výroby, takže barvy byly jak vyblité lečo. Dílem kvůli barevnému tv systému SECAM, a též díky tomu, že kvalita sovětských obrazovek měla ke kvalitě Made in Japan hodně daleko, ba dokonce i československé obrazovky TESLA měly v porovnání s těmi sovětskými brilantním obraz a "fullcolor" barvy :-)
Protože tématem článku je ideologická diverze, musím poznamenat, že i na naší rotě byly snahy vojáků čučet na západoněmeckou TV. Bohužel, sovětský TV přijímač měl pouze barevný systém SECAM, ale navíc jen zvukovou normu 5,5 MHz. Takže barevně a se zvukem hrála jen Československá televize, ale západoněmecké stanice ARD, ZDF, BR3 hrály černobíle, ale hlavně bez zvuku. Spojaři nakonec přišli na to, že zvuk 1.programu - ARD lze naladit na rozhlasovém přijímači v pásmu VKV I, tedy na východní normě. Asi nějaká interference, ale prostě to tak bylo. Takže se po večerech sledovalo aspoň ARD, hlavně o víkendech tam byly dobré filmy. Většina vojáků sice německy nerozuměla, ale pal to čert, když tam běží James Bond, nebo nějaký americký akční film.
Ušetřil jsem si nějaké peníze a rozhodl se, že si koupím přenosnou (samozřejmě černobílou) televizi značky Tesla Merkur. Želbohu, v Hranicích, v Aši, ani v Chebu ji neměli. K dostání byla jen přenosná TV značky Tesla Pluto, ale tu jsem nechtěl, protože měla jen 6 předvoleb. Tam bych ovšem nenaladil všechny, místně dostupné televizní stanice: ČST1, ČST2, ARD, ZDF, BR3, DDR1 a DDR2. Televize Merkur měla předvoleb osm. Měl jsem ale, shodou okolností opět štěstí, náš technik roty, rtm.Karel Svoboda jel pro něco, svým Trabantem do Plzně a tam mě vytoužený přenosný TV Merkur za nějaké 4.000,- kč koupil (plat jsem měl, tehdy v roce 1985, cca 2.600,- kčs).
Takže jsem si užíval sledování západoněmecké televize, dokonce jsem byl unešený i reklamními bloky, neboť u nás nic takového nebylo (pan Vajíčko nebyla žádná konkurence), viděl jsem spoustu filmů, o nichž jsem neměl ani tušení, že existují. Takového, už výše zmíněného Jamese Bonda, nikdy v ČSSR nedávali :-) Kupodivu dobré filmy, zejména evropské produkce dávali i na východoněmecké televizi DDR 1 a DDR2. Tam jsem dokonce viděl i nějaký erotický film z produkce francouzské M6. je fakt, že ho dávali pozdě večer, ale dávali. Na západní TV jsem nikdy erotiku neviděl...
Koketoval jsem tedy s ideologií a kulturou, jenž by měla být důstojníkovi PS cizí. Ale, já si holt nemohl pomoci. Tento fakt, že jsem si na ubytovnu pořídil nejen rádio, ale i televizi samozřejmě neuniknul našemu bdělému politrukovi, kterým byl v té době kapitán Roman Král. Párkrát ke mě, majíce službu dozorčího důstojníka, vešel do pokoje, zrovna když se z mé televize linul program z bavorské části Evropy. "Pačemu bůkvy, vsjó jásno" - tvrdit, že se dívám na východoněmeckou telku, když zrovna v rohu obrazovka zářilo bílé logo ZDF nemělo smysl.
Ke cti kpt.Krále musím poznamenat, že z toho nikdy nevyvozoval žádné důsledky, ani můj poklesek neprásknul VKR. Jediné co udělal bylo, že se mnou sepsal tzv.služební záznam, že jsem byl poučen o tom, že v objektu roty PS je zapovězeno sledovat západní TV a rozhlas, což mě zdůvodnil tím, že kdyby se to na mě provalilo, aby byl krytý. Což jsem mu nemohl mít za zlé. Zanedlouho jsem se ale odstěhoval do přiděleného bytu v Hranicích a tam už nikoho nezajímalo, jako TV sleduji. Stejně jsme doma čučeli na západní televizi všichni důstojníci, protože vysílání pražské ČST nebylo nic, o čem by jste chtěli psát domů Takhle to bylo až do konce 80.let, kdy jsme si začali pořizovat videorekordéry a sledovali filmy na VHS kazetách, pašovaných ze Západu.
Z té doby si vzpomínám na jednu stórku z roty.
Někdy v roce 1983 běžel v československých kinech první pořádný sci-fi film s názvem VETŘELEC (Alien). Vím, že ještě před ním zde byly v kinech "Blízká setkání třetího druhu", ale Vetřelec, to byl prostě jiný level. Film se, ještě v časech ČSSR dočkal pokračování, pod názvem VETŘELCI (Aliens), ale ten u nás v kinech nebyl.
Když už jsem vlastnil videopřehrávač, film Vetřelci jsem si sehnal a promítnul ho vojákům na rotě v Trojmezí. Úspěch byl převeliký, promítal jsem ho na rotě snad 3x, aby ho viděli všichni vojáci. No a tím jsem se dostal do hledáčku VKR. Kontráš neudeřil přímo na mě, ale vojáci mě prozradili, že na rotě zjišťoval, co a kdy jsem promítal, zda neproběhla projekce nějakých "protisocialistických" filmů, nebo pornografie. Neproběhla, takže se mě nic nestalo, dokonce si mě ani nepředvolali do kanceláře VKR na praporu v Aši-Krásné. Možná to bylo i tím, že druhá polovina 80.let byla už pod vlivem Gorbačova, perestrojky, glásnosti a kovaní stalinisté ztráceli půdu pod nohama a měli jiné starosti než promítání amerického sci-fi filmu v objektu roty PS. .
Youtube trailer - film VETŘELCI (Aliens) 1986
Takže, abych to nějak shrnul.
Není pravdou, že vojáci Pohraniční stráže a to jak záklaďáci, tak i velká část důstojníků, byli nějací zaslepení, ideologicky kovaní strážci železné opony. Ano, jistě, jiná byla situace v 50.létech, ale diamentrálně odlišná byla později, třeba v 80.létech a ty poměry jsem osobně zažil.
Vojáci, mladí kluci, poslouchali západní hudbu, sledovali, pokud to podmínky dovolili, západní TV vysílání, ve smyslu zábavných pořadů, filmů, hudebních videoklipů, politika a publicistika nikoho nezajímala. Není mě známo, že by vliv zahraničního vysílání TV/R způsobil zběhnutí na Západ, byť zcela vyloučit to nemohu, ovšem berme v potaz, že já obléknul uniformu až v roce 1981.
Stejně tak to bylo i s námi, důstojníky. Až na malé vyjímky jsme doma měli naladěné západní TV a rozhlasové stanice, občas jsme nakupovali v Tuzexu, či prodejnách ESO :-) nebyli jsme ideologicky zaslepení a k tehdejší propagandě v masmédiích jsme si udržovali zdravý odstup, i my jsme četli mezi řádky, jako většina obyvatel a jak jsem v předchozích textech napsal, koketovali jsme s "nepřátelskými ideologiemi". Možná bychom koketovali méně, kdyby nás tehdejší režim pustil vycestovat na Západ, což se ale nestalo. Jaký to paradox, utéci přes čáru jsme mohli bez problémů kdykoliv, vycestovat byť na jediný den, legálně, přes hraniční přechod bylo definitivně zapovězeno.
Podívat se ven jsme mohli až v roce 1990 a po seznámení se realitou života na druhé straně hranice mnozí z nás zjistili, že není všechno zlato, co se třpytí, že reklamy jsou jen naleštěný prd a že v německých řekách neteče Fanta, nebo Knorrova polévka. Ale to už je jiná kapitola, slíbil jsem, že politiku sem tahat nebudu.
Pokud vás, vážení čtenáři, kolegové, kamarádi od PS a ČSLA, téma článku zaujalo, můžete napsat své osobní zkušenosti s podléháním "ideologické diverzi" během vaší vojenské služby, u vašeho útvaru. Pište přímo do rubriky KOMENTÁŘE pod článkem, nebo pošlete příspěvek na můj MAIL pohranicnik@gmail.com a já jej, pokud k tomu dáte svolení, publikuji do komentářů. Samozřejmě, že stále platí záruka diskrétnosti a ničí identitu nebudu zveřejňovat.
Pokud by jste se chtěli podílet na tvorně weblogu Pohraničník, sepiště nějakou ze svých vzpomínek na dobu vojenské služby a pošlete ji na můj MAIL pohranicnik@gmail.com
Pokud máte nějaké dobové fota z vojny, přiložte je do přílohy mailu, článek s fotkami je zajímavější. Děkuji.
AUTOR ČLÁNKU: Zdeněk-admin weblogu
