O únosci V.B. toho mnoho nevíme, přesto i podle toho mála jej můžeme zařadit spíše do první skupiny. V.B. bylo roku 1984 26 let a v té době byl již trestán za násilnou trestnou činnost. Pocházel ze Slovenska, kde se mu podařilo v některém slovenském těžebním podniku krádeží získat průmyslovou trhavinu Danubit, ze které si zhotovil dvě nálože po 10,2 kg, které uložil do svařených forem o rozměrech 30x20x10 cm. Stěny byly dvojité a prostor mezi nimi vyplnil hřebíky, šrouby a kusy železné kulatiny. Do středu každé formy V.B. uložil čtyři náložky Danubitu s elektrickou rozbuškou. Obě nálože s vysokým střepinovým účinkem uložil do kufru a spínač měl vyveden ven kabelem.
9. listopadu 1984 nastoupil na Slovensku do autobusu jedoucího do Brna a od tud pokračoval do Českých Budějovic. Z Budějovic chtěl pokračovat dál na západ do Plzně, ale omylem nastoupil do autobusu, který jel z Plzně zpět směrem na Brno do Dačic. Autobus (modrá Karosa JH-48-91) z Českých Budějovic vyjel v 19:01 a kromě únosce a řidiče v něm sedělo 48 cestujících včetně 8mi dětí do 15ti let, mezi kterými byl také 14tiletý syn řidiče.
V.B. zjistil svůj omyl v Lišově a tehdy se rozhodl konečně jednat. Přistoupil k řidiči Janu Kučerovi a začal na něj křičet aby autobus otočil. Řidič se zprvu bránil, ale po té co V.B. vytáhl revolver r.38, na nejbližší křižovatce za Lišovem autobus otočil a vracel se zpět na Budějovice. To již zpozorovali i cestující co se děje. Ujeli asi 150 m když V.B. přikázal cestujícím aby se všichni přesunuli do zadní části autobusu a vyhrožoval, že má v kufru trhaviny a když nebudou poslouchat, vyhodí celý autobus do vzduchu. Aby dodal svým slovům vážnosti, vystřelil revolverem do stropu, který prostřelil. Cestující ho ve strachu poslechli, museli se na sedadlech skrčit a někteří i polehat na zem.
Po té únosce vyndal z kufru dvě nálože a umístil je mezi sedadla za řidičem a uprostřed ke dveřím. Na sedadlo vedle druhé z náloží posadil řidičova syna, aby si tak ještě více vynutil jeho poslušnost. Od náloží vedly kabely do tlačítka v ruce únosce. Cestující utvrzoval ve strachu, že se jedná o tlakový spínač a stačí aby se mu unavily prsty nebo na něj začal jít spánek a nálože vybuchnou. Nevyznal se v jihočeské krajině a nepostřehl, že se řidič snaží získat čas a z Budějovic místo přímo na západ, jede na jih ke Kaplici, kterou projeli asi ve 20:00. Před Dolním Dvořištěm autobus odbočil směrem na Lipno.
Cestou cestující nepozorovaně vyhazovali z okna lístečky se vzkazem, co je s jejich autobusem. Někde v prostoru Volar, kterými autobus projížděl, jeden ze vzkazů nalezl místní občan a rychle informoval SNB. Na hraničním přechodu Strážný tak již byli připraveni pohraničníci, příslušníci SNB včetně pyrotechnika Antonína Klůce.
Krátce po 22. hodině dojel autobus k Soumarskému mostu, kde V.B. přikázal zastavit. Cestující začal rozmisťovat po autobuse tak aby mu posloužili jako živé štíty a zamezil tak pohraničníkům střílet. Některé osoby nechal stoupnout i do dveří. Řidiči zakázal v autobuse svítit. Asi ve 22:30 dojel autobus k první hraniční závoře, ještě relativně daleko od hranice, kde začínalo hraniční pásmo. Zde začalo vyjednávání s pohraničníky. Přes cestující jim V.B. předal dopis s nákresem rozmístění náloží. Originální znění dopisu:
„Žiadam do 15 minut dovolit pokračovat v jazde. Dávám záruku že sa nikomu nič nestane. Nerobte poplach, lebo upozorňujem kdo sa postaví zo zbraňou na odpor bez vizvania strielám. Ak zlikvidujeta mňa zlikvidujete všetkých moje nálože dokončia celé dielo. Zo mňa a z tu přítomných nedáte dokupi ani jednu košelu. Nokoniec zasiahne to aj vás. Nie som žiaden zlodej ani vrah a důfám že životy týchto ludí nechcete mať na svedomí. Nerobte hlúposti lebo aj při menším prelaknutí možem povolit spojovač v ruke ktorý je strašně citliví. To bude koniec, sám mám totiž strach keď viem čo v tých náložiach je!! Za pochopenie ďakujem. V.B.“
Dále V.B. požadoval aby hranicí projel celý autobus i s cestujícími, chtěl protiplynovou masku a protichemický oblek, protože v náložích je prý kromě trhaviny také sarin a další chemické látky a požadoval zhasnutí veřejného osvětlení. Pohraničníci hráli o čas, snažili se vyjednávání stále prodlužovat a únosce tím unavit a znervóznět. Během tohoto vyjednávání propustil čtyři cestující.
Mezitím pohraničníci v příhodném terénu mezi první závorou a hranicí, vybudovali falešný hraniční přechod. Vyjednávání trvalo déle než 4 hodiny, než se autobus rozjel na další cestu. Ujel asi kilometr, když dojel k falešnému přechodu. Před přechodem čekali příslušníci SNB a snažili se přesvědčit únosce, že Němci odmítají přijmout autobus, ve kterém jsou nálože a že tyto musí být zneškodněny ještě na českém území a cestující musí nejdříve vystoupit. V.B. při vidině brzkého úspěchu začal ustupovat a propustil polovinu cestujících. Po půl hodině další. V autobuse jich ale ještě několik zůstalo.
Nakonec od falešného přechodu přijelo osobní auto se západoněmeckou značkou a v něm několik pohraničníků s pyrotechnikem, převlečených do civilu. Údajní Němci nastoupili do autobusu s tím, že si jej jdou převzít. Jeden z nich mluvil na únosce předstíranou špatnou češtinou.
Nakonec od falešného přechodu přijelo osobní auto se západoněmeckou značkou a v něm několik pohraničníků s pyrotechnikem, převlečených do civilu. Údajní Němci nastoupili do autobusu s tím, že si jej jdou převzít. Jeden z nich mluvil na únosce předstíranou špatnou češtinou.
FOTO: Pyrotechnik SNB Antonín Klůc.
V.B. stále držel v ruce spínač a revolver. Pyrotechnik Klůc poznal, že nejde o tlakový spínač, ale obyčejný klapkový, který navíc únosce drží v ruce volně. Dal o tomto poznatku znamení pohraničníkům. Jeden z cestujících poznal, že jde o lest a v neopatrnosti pohraničníky prozradil. Ti museli rychle jednat. Jeden z nich udeřil V.B. do hlavy pažbou pistole, Klůc přiskočil k náložím, přestřihl kabel a vyjmul rozbušky. Únosce byl odzbrojen a zpacifikován.
Celé noční dobrodružství skončilo asi ve 4:00 10. listopadu 1984. Cestující byli převezeni do Volar, kde dostali najíst a k dispozici byla i lékařská pomoc. Každému bylo vystaveno potvrzení pro zaměstnavatele omlouvající jejich nepřítomnost 10. listopadu. Ráno byli odvezeni do Českých Budějovic a odtud do svých domovů.
Zatčený V.B. byl přinucen pod dozorem pyrotechnika Klůce znovu vyrobit své nálože, protože ty původní byly zařazeny do důkazního materiálu. Po zhotovení nových, nálože Klůc otestoval ve vojenském prostoru Jince na vyřazeném autobusu ČSAD. Do autobusu rozmístil i figuríny cestujících. Při odpalu byl autobus zcela zničen a jeho trosky létaly 200m daleko. Do minuty byl celý interiér v plamenech. Všechny figuríny byly zasaženy nejméně 3mi a nejvíce 17ti střepinami. Nikdo by uvnitř autobusu nepřežil...
Výstřižky z dobového tisku - kliknutím na obrázek jej zvětšíte:
Výstřižky z kroniky SD Jednota, jejíž vedoucí byl jedním z rukojmí:
Autor: Jan Ciglbauer
Prameny:
OÚ Borek, Kronika obce Borek II. Díl.
Reportáž čs. televize ze dne 10.listopadu 1984.
Rudé Právo ze dne 10.listopadu 1984.
Jihočeská pravda ze dne 10.litopadu 1984.
Jihočeská pravda ze dne 12.litopadu 1984.
Antonín KLŮC, Život pyrotechnika, Praha 2003.
OPK Strážný (Zollamt Philippsreut)
Teroristé na OPK Pomezí Stalo se 23.5.1978.
Statistika Bayer.Grenzpolizei Útěky z ČSSR do NSR.
Úspěšně realizované únosy Z ČSSR do NSR.
OPK Strážný (květen 1989) Pokus o násilný přejezd.
15 komentářů:
Ke své hanbě přiznávám, že na tento případ jsem si loni, při čundru napříč Šumavou,vůbec nevvzpomenul. A to jsem ve Strážném doplňoval zásoby...
A pohled na Strážný je docela tristní. Nic necharakterizuje toto místo tak, jako nápisy na některých budovách ve stylu "Jeder woche neu gesicht."
Díky autorovi za připomenutí.
Solitér
Už vidím tu tirádu "demogratů", kteří budou tvrdit, že onen již za násilnou trestnou činnost odsouzený únosce by na celou věc nepřišel, kdyby se mohl volně pohybovat přes hranice a celou tehdejší západní Evropu ba možná i USA poctít svou návštěvou. Možná, že by svou častou přítomností až do listopadu 1989 poctíval pravidelně i sociální úřady za účelem pobírání rozličných podpor jako mistr lesklých strun a levných rýmovaček pan "z kostí hromádka" Hutka. Možná mají pravdu. V historii a politice však neplatí žádné kdyby. Dotyčný vzal jako rukojmí lidi s dětmi a všechny zúčastněné vystavil nebezpečí ošklivé smrti. Jsem jenom zvědav, co dělá dnes. Kolik si odseděl, kdy jej pustili? Vztahovala li se na něj amnestie prezidenta republiky pánů Husáka a Havla. A jak se mu v současné otevřené tržní společnosti, daří. Zkrátka jak obstál. Nepřipravuje náhodou zase něco podobného jako před těmi 29. lety? Jako že by prorazil polsko-běloruský hraniční zátaras? Je-li tam nějaký. To samozřejmě zlehčuji. Právě na výše uvedeném příkladě bych tak nějak povšechně nalezl odpověď osobám atakujícím činnost Pohraniční stráže proti tzv. vlastním lidem: Kdybychom měli mezinárodní právní dohody o navracení uprchlíků-kriminálních živlů z NSR a Rakouska, nemusela PS hranici tak bedlivě střežit a nikoho z našich tehdejších buď trestaných nebo na trest čekajících zločinců by nenapadlo hranici násilnými a podobnými způsoby překračovat. Kdo je na vině? Jen právní pořádek ČSSR nebo i dalších států na západ a jih od nás? Z. N.
Kdyby tady existoval demokratický režim, nemusela být cesta přes hranice problém, tak jao teď a PS nemusela plnit úlohu bachaře, ale od kariérního komunisty těžko očekávat jinou reakci pane Nagovský. Nezklamal jste. Dan
Na tenhle teroristický čin si pamatuju. Děkuji autorovi článku za dosud neznáme podrobnosti. Shodou okolností jsem v tu dobu nastoupil do prváku na SOU strojírenské Dačice ,kde byl můj spolužák syn řidiče Z. Kučera. Vybavila se mi vzpomínka, jak přišel po těchto udalostech do škola ,mám dojem ,že to bylo v pondělí ,nikomu nic neřekl a pak když přišla učitelka do třídy ,tak se přihlásil a povídá: Soudružko učitelko ,já bych se chtěl omluvit ,nemohl jsem se připravit do školy ,protože jsem byl unesenej.:) Učitelka ho nejdříve nebrala vážně ,ale když začal vyprávět podrobnosti ,tak jsme měli oči navrch hlavy. Mám dojem ,že ten den únosu si jel koupit lyže a tak se vypravil s tátou do Budějovic.
Pane Danieli, právě Vy jste nezklamal. Přesně jak píši v úvodu komentáře. Ale kariérní komunista se vám povedl. Zítra máme večer s kolegy malou oslavičku, tak to tam musím dát k dobru. Máte u mne smajlíka a kdybyste přišel mezi nás, tak štamprle prvotřídního kubánského rumu. No nic, spíše než nad mou osobou se ale ještě jednou zamyslete nad posledními pár větami mého komentáře. Přeji Vám k tomu hodně úspěchů a zdravím Vás. Váš věrný čitatel a příznivec: Z. N.
I já jsem Váš věrný čitatel pane Nagovský a těšm se na každý Váš příspěvek do diskuze.
Jak jste si nejspíš všimnul, nereagoval jsem na článek, ten je naprosto OK, ovšem váš příspěvek už ne a proto jsem reagoval. Píšete (dovolím si vás citovat) Kdybychom měli mezinárodní právní dohody o navracení uprchlíků-kriminálních živlů z NSR a Rakouska, nemusela PS hranici tak bedlivě střežit (konec citace)... kdyby to opravdu byla pravda a PS tady byla kvůli zločincům co míří přes kopečky, tak by v hraničním pásmu nutně docházelo k situacím kdy by pohraničníci zastavili rodinku s ruksakama co míří na západ, naložila by je do UAZu a odvezli na pohraniční rotu, tam by je prolustrovala, zjistila že otec je (dejme tomu) členem BSP a matka ČSŽ, oba vzorní pracovníci netrestaní, prostě zcela kladní.... načež by je naložila zpšt do UAZu odvezla zpátky, ukázala jim nejlepší cestu do Bavorska, popřála pěknou cestu, zasalutovala a šla zpátky strážit hranici před těma opravdovejma zločincema.... tak co? Moc velká sci-fi co? Jak by to dopadlo v reálu kdyby PS chytla takovouhle rodinku?
Víte, já jsem dalek vyčítat pohraničníkům že sloužili tam co sloužili... ale zároveň mi nesedí tvrzení o hrdinné ochraně hranic a její prospěšnosti pro naše obyvatele. Jo, mohlo se stát že někdo z nich se dostal do situace kdy se moh respektive musel zachovat hrdinně.... to se stává, do toho nás občas přivede život, ale pro tohle tam ti pohraničníci nebyli, to víte stejně dobře jako já.
Jo, ale jedna věc mě zaujala, ta nabídka toho kvalitního kubánského rumu... moh byste to upřesnit? Podotýkám že rumy nejsou uplně moje krevní skupina a jsem spíše ctitelem skotské single malt whisky, nicméně ne všechny kubánské rumy jsou špatné.... (možná to naformulujme že nepatří do absolutní špičky), tak by mě zajímalo co mi to vlastně nabízíte :-) Dan
Já bych to neviděl až tak expresivně jako Vy, Dane. Jen jsem položil otázku do diskuze. To, že by díky železné oponě ochrana hranice i přes jisté potencionální dohody mezi zúčastněnými státy existovala dále, je nabíledni. Ale pokud by byl už dopředu eliminován střet s ozbrojeným narušitelem či nebezpečným kriminálním živlem, nedocházelo by jistě k takovým nebezpečným situacím, ke které vedeme onu diskuzi. Váš příklad rodinky s ruksakem byl úsměvný, ale sám víte, že pár let před převratem, ale snad ani v sedmdesátých letech, už polapeným narušitelům hranice-zvláště ve Vámi uvedeném případě-nehrozily žádné drakonické tresty. Takovéto rodinné výlety se odbyly často nízkými, často symbolickými postihy. Nota bene, byly až na pár případů tyto rodiny a podobní ne-nebezpeční narušitelé, zadrženi daleko před signálkou (i když výjimky a bohužel i tragické existují-proč?). Myslím si, že k tomu, aby na hranicích mohl probíhat normálu podobný režim scházelo právě to o čem jsem hovořil: mezinárodní dohody o navracení zločinců a kriminálních živlů. Ale z jaké strany k tomu nebyla vůle? Víme o tom něco? No a včil mudrujte. Z vlastní zkušenosti Vám povím, že každý výjezd poplachové hlídky nebo překrytí provázela nervozita zasahujících. Nebyla to nervozita ze střetu s trabantem s enderáky, ale právě s takovými, o kterých jsem se zmínil: s ozbrojenými narušiteli nebo kriminálníky, kteří šli přes čáru nadoraz: buď a nebo. A právě tahle nervozita a nejistota často vedla k tragickým situacím. Které nemusely-opakuji- za jistých podmínek vůbec nastat…
Dobře, rum vynecháme. Ale napište mi prosím jen jeden příklad, kdy jsem ve svých povídkách nebo knížkách vyzdvihoval s patosem „hrdinnost pohraničníků“. Možná, že v některém komentáři, ve kterém jsem chtěl protistranu pošťouchnout, ano, to je možné. Lupou byste však pohledal. Když to ale chcete takhle slyšet, myslím si, že mnozí z pohraničníků hrdiny byli. Ne snad proto, že by za každou cenu bránili socialistickou vlast. Ale třeba proto, že v rozhodné chvíli nezazmatkovali a nebezpečnou situaci dokázali zvládnout s rozvahou a chladnou hlavou. Neberte to prosím osobně, ale o tomhle můžou hovořit pouze lidé, kteří takovými zkušenostmi prošli. Navíc, když jim bylo kolem dvaceti. Samozřejmě ani vzdáleně netvrdím, že se k nim počítám. Hezký den a více takových příspěvků jako byl právě ten Váš poslední. Z. N.
Zdravím všechny vespolek,
předně, nemám žádnou důvěru k jakýmkoliv zprávám, tohoto druhu, z „oné doby“. Ten systém měl v rukou veškeré prostředky, aby mohl jakoukoli zprávu zmanipulovat a překroutit k nepoznání tak, jak mu to vyhovovalo, aniž by to mohl někdo nezávislý ověřit, natož nějakým způsobem předloženou „pravdu“ zpochybnit. Veřejnost se dověděla pouze „pravdu“ předem „předžvýkanou“! Veřejným zpochybněním /doma si každý mohl vykládat a také vykládal, co chtěl i když také ne vždy/ by se autor dostal do zorného úhlu pohledu StB, se všemi následky, které si mohl, nakonec, přičíst sám sobě, protože, jak se říká nedržel „hubu a krok“. Co se skutečně stalo, se stejně nikdo nedověděl.
Z uvedeného pro mne vyplývá – „Jistý, frustrovaný mladík, s notnou dávkou kriminální energie, se pokusil, ozbrojen pistolí a podomácku vyrobenou bombou, vynutit si odchod do SRN. K tomuto účelu využil linkový autobus s cestujícími, které použil jako rukojmí. Zásahem bezpečnostních orgánů se mu jeho plán nezdařil. Nikdo nebyl raněn.“ Trestný čin, sám o sobě, velice nebezpečný, který zaslouží přísného trestu! V tom se shodneme.
To ostatní považuji za jakousi „omáčku“, jejíž účel byl, vykreslit pachatele v co nejčernějším světle, za současného vytváření všeobecného povědomí, že přes hranice se pokoušejí, prakticky, přejít jen zločinci a jim podobní gauneři. Tomu mohu věřit, ale také nemusím. Mám stále v paměti hesla /jen tak namátkou „kriminální a deklasované živly“, nebo „ztroskotanci a zaprodanci“/, kterými minulý režim častoval jedince, ale i skupiny, které mu nějakým způsobem nebyly po chuti. Nebyli to žádní zločinci, byli to lidé, jako „ty a já“ které přestalo bavit, nechat se stále „tahat za nos“ a nějakým způsobem to dali na vědomí. Trest na ně dopadl silou brutální a neomalenou nespravedlivějšího politického systému. Z tohoto důvodu beru vždy, podobné příběhy, s velikou rezervou!
Další podezřelá věc, která spíše potvrzuje mou teorii o manipulaci s fakty, je ten novinový výstřižek z Rudého práva. Jak se z textů /výstřižek a článek nahoře/ dovídáme, celé se to odehrálo v noci z devátého na desátého listopadu a „celé noční dobrodružství skončilo asi ve 4:00 10. listopadu 1984“. RP už ten samý den o celé události referuje ve svém vydání, které, odhaduji, v době ukončení „celého nočního dobrodružství“, mohlo opouštět brány tiskárny. S jakým předstihem se RP tuto zprávu, která již obsahuje informaci o tom, že „pachatel byl v minulosti trestán“, muselo dovědět? Zase to odhaduji tak na dobu, kdy ještě nikdo neměl ani zdání, co je pachatel vůbec zač, natož, že by měl být, v minulosti, trestně stíhán. Odkudpak asi své informace RP čerpalo? Myslím, že odpověď je nasnadě.
Docela povedené shledávám to, jak „náš“ terorista vyráběl repliku svých náloží, protože ty pravé musely zůstat, jako „předmět doličný“, zachovány. Úplně živě vidím, jak ty pravé pak putují v krabici s nálepkou „Pozor bomba, neklopit!“, jak jdou z ruky do ruky vyšetřovatelů, soudců, žalobců, obhájců, sklánějí se nad nimi týmy specialistů a možná přistály na stole i samotného gen. Šádka, aby pak skončily v nějaké vitrínce „Síně slávy“.
To s tím falešným přechodem se také povedlo. Dokonce auto se západoněmeckou značkou se podařilo sehnat a naši „mistři převleků“ se i špatnou češtinu naučili. Kde já jsem už něco podobného slyšel? Nebylo to, náhodou, něco s falešnými hraničními objekty americké armády a místo civilního oblečení to byly uniformy americké?
Druhá část následuje.
V tomto případě se opravdu, jen shodou šťastných náhod, nic vážného nepřihodilo. Samozřejmě, že odpovědnost padá hlavně na pachatele, ale jakmile už jsou ve hře bezpečnostní orgány, tak odpovědnost za rukojmí padá i na ně. Musí udělat vše pro jejich ochranu! I za cenu vlastního ohrožení /od toho tam jsou, od toho jsou placeni a vědí, co je může také potkat, vycházím stále z toho, že se těchto akcí nezúčastňovali „záklaďáci“/, i za cenu, že pachatel unikne! Je to hledání té nejoptimálnější cesty, jak tyto osoby ochránit a ne jak se dostat pachateli nejlépe „na kobylku“, děj se co děj. Ne vždy se to podaří. To patří, bohužel, také k věci. V tomto případě ta nejoptimálnější cesta byla, jednoznačně, nechat autobus projet! Pachatel by se vzdal německým orgánům. Trestu by neušel ani tam. Autobus s lidmi by se vrátil zpět.
Samozřejmě se mohlo stát, že by ten, nebo onen, z cestujících, využil příležitosti a v Německu zůstal také. Nepředpokládám ale, že by to udělali všichni, včetně řidiče. Kdyby přeci jen, tak autobus by nám byl určitě vrácen. Jenže, to už je jiná kapitola.
Podívejme se na celou věc ještě z jiného pohledu. Dle informací, v článku nahoře, se dá předpokládat, že pachatel si svůj trest, pokud je vůbec pravdou, že byl trestaný /já to nevím/, jak se říká „odseděl“. Tím jsme u kořene věci. V normálním státě by měl, po odpykání trestu, zpět všechna občanská práva, včetně práva na volné cestování! On chtěl ven, systém mu to neumožnil. Kdyby mu to byl umožnil, ano, mohlo se docela klidně stát, vyloučit se to nedá, „že by celou tehdejší západní Evropu ba možná i USA poctil svou návštěvou“ a je docela možné, „že by svou častou přítomností až do listopadu 1989 poctíval pravidelně i sociální úřady za účelem pobírání rozličných podpor“. Pokud by se pohyboval v mezích zákona, nikdo by mu nic neupíral, ani nevyčítal. K tomu by měl ještě procestovanou celou Evropu a i do USA by zavítal. Je docela možné, že by dělal něco jiného, kdo to může vědět? Jedno by ale určitě neudělal! Nepřišel by na myšlenku /jistě strašnou, lidé jsou různí a ví čert, co se jim stále honí hlavou/, zhotovit si bombu a vzít „jako rukojmí lidi s dětmi a všechny zúčastněné vystavit nebezpečí ošklivé smrti“, aby se dostal z republiky ven.
Pokus o přenesení části zodpovědnosti za neutěšený stav na naší straně státní hranice na SRN a Rakousko, považuji za takové menší, myšlenkové „Saltomortale“! To by se našemu, bývalému režimu, hodilo! Jak by asi měla podobná dohoda vypadat? Naštěstí se státy, kde každý občan měl, pokud o něj požádal, cestovní pas doma /na ten mohl kdykoliv vycestovat do kteréhokoliv státu světa/, kde překročení hranice nebylo ani přestupkem, natož trestným činem, k žádné dohodě, podobného rázu, nikdy nemohlo dojít! K takové dohodě by se ani jeden ze jmenovaných států, s vypečeným systémem, jako byl ten náš minulý, nikdy býval nesnížil!
Přeji pěkný den. BK
Reakce na článek „Co se odehrálo na OPK Pomezí 23. května 1987“
Zdravím všechny vespolek,
umisťuji svůj příspěvek zde, jelikož si myslím, že obě témata spolu úzce souvisejí a kdybych si ten článek přečetl dříve, reagoval bych již v mém předešlém příspěvku.
To, že jsem, při čtení článku opravdu nevěděl, zda se mám smát, nebo plakat, ponechám stranou. Soustředím se pouze na situaci, kdy děti, nebo školáci, nebo studenti /toto je malá hádanka; jestliže slyším „dítě“, představím si pětiletého „usmrkance“, naproti tomu „student“ ve mně evokuje představu, minimálně, patnáctiletého „výrostka“- stáří nahoru je neohraničeno, viz. „Univerzita třetího věku“/, vystoupili z autobusu a řidič má, na pokyn zasahujících příslušníků PS, vyrazit na svou poslední /nebo předposlední, jak se to vezme/ životní cestu. Tak toto považuji za skandál, kterému není rovno a který, plnou měrou, padá na bedra zasahujících příslušníků PS, jelikož oni věděli, že řidiče posílají na jistou smrt! To, že mu jakýsi důstojník, který poté ronil krokodýlí slzy, radil, co má udělat po nárazu na OT, na situaci nic nemění. Ten si totiž s tím řidičem měl vyměnit místo!
Nemohu komentovat jednání, jež, údajně, proběhla na německé straně. Ta, údajně, odmítla autobus přijmout. Takto tomu nemohu uvěřit. V takovýchto případech to probíhá jinak. Dodávám, že v té době už fungovala policejní, protiteroristická jednotka GSG9, jejímuž nasazení by bylo jistojistě nic nebránilo. Určitě byla umístěna tak, aby mohla, v rozumném časovém odstupu, zasáhnout na kterémkoliv místě Spolkové republiky. Když stačil přiletět gen. Šádek z Prahy, oni by to jistě také stihli. Jsem ale přesvědčen, že kdyby autobus přejel na druhou stranu, ti tři by se vzdali bez odporu německým orgánům a řidič by vyvázl bez zranění, aniž by tato speciální jednotka musela být vůbec vyžádána. Ať tak, nebo tak, zásah by, na druhé straně, byl určitě profesionálnější, než na té naší.
Chtěl bych touto cestou upozornit KČP, že by bylo vhodné, aby v tomto smyslu pozměnil nápis na pamětní desce pomníčku, postaveného na památku zabitému řidiči, kde by upozornil na asistenci PS při jeho úmrtí!
Velice by mě zajímalo, jak byla rodina zabitého řidiče, odškodněna. To bych opravdu rád věděl!
Když už byly naneseny západní, teroristické skupiny, malá poznámka. Je možná, ne úplně známou skutečností, že někteří příslušníci RAF, když už začali mít ve Spolkové republice příliš „horkou půdu pod nohama“, hledali, a našli, útočiště v NDR, kde pak, pod ochranou STASI, spokojeně užívali svou poteroristickou dobu. Až do roku 1989.
Přeji pěkný den. BK
Minimálně moje dva naprosto slušné příspěvky jste neschválil. Nebo v čem je chyba.
Zdravím Bohouše (BK) i ostatní čtenáře.
Chci jen v krátkosti zareagovat na příspěvek BK k incidentu na OPK Pomezí.
Je třeba si uvědomit jednu věc: orgány FMV a PS mohly autobus s teroristy pustit do NSR,tam by se jistě Barešovci vzdali německé policii a věřím,že by je soud v NSR odsoudil na pár let vězení.
Ovšem,tenkrát šlo o to,že by vše okamžitě do světa vytroubila RFE,Hlas Ameriky,západoněmecká TV a do týdne by se s dalšími teroristy na hraničních přechodech dveře netrhly...
Jo,kdyby západoněmecká vláda tento druh teroristů vracela zpět do ČSSR,bylo by to jiné kafe. To se ovšem nikdy nestalo. Takže vlastně čs.vláda a orgány FMV (PS) jinou možnost neměly,ani na OPK Pomezí,ani na Strážném,či později v Petržalce,na hranici s Rakouskem.
I dneska,pokud vím,např.americká administrativa razí heslo "s teroristy se nevyjednává" - a jak všichni Spojeným státům za tohle tleskají.
A když jsme u toho Německa, Spolková vláda také s teroristy,co unesli letadlo Lufthansa let č.181 moc nevyjednávala a poslala právě výše zmíněnou jednotku Spolkové ochrany hranic GSG-9, která teroristy v somálském Mogadishu 18.10.1977 postřílela jak králíky. Jen náhodou žádný cestující nebyl zabit, teroristé však předtím zavraždili pilota - kapitána J.Schumanna.
Co se týká teroristů z německé RAF,jenž našli útočiště v NDR pod ochranou STASI,je to tak,jak píšeš. Ovšem,jednalo se o NDR, nikoliv o ČSSR. Ono, vůbec to,co se dělo mezi oběma německými státy by vydalo na hodně zajímavých článků.
S pozdravem
Zdeněk V. pohranicnik@bloguje.cz
Zdravím Zdeňku,
o RAF /Rote Armee Fraktion/ jsem se zmínil pouze proto, že o ní je řeč v tom článku, dokonce i s plakátem.
Příběh uneseného letadla Lufthansy /Landshut/ znám. Uneseno 13. 10. 77, osvobozeno 18. 10. 77. Teroristé /Arabové/ byli čtyři, z toho jedna žena a jednali na objednávku RAF. Ta žena, těžce zraněná, přežila. Kapitán letadla byl teroristy zastřelen, myslím, den, nebo dva před zásahem GSG9. Že při osvobozování nikdo z cestujících nebyl raněn, ani zabit, je možné, z části, přičíst i té náhodě, jak říkáš, ale z veliké části vysoké profesionalitě té jednotky. Patří k nejlepším na světě. Samozřejmě, že při takovýchto akcích vůbec nejsou, ani nemohou být oběti, mezi rukojmími, vyloučeny. O tom vůbec nepochybuji. I v tomto případě se s nimi počítalo. Výsledek byl nad očekávání. Životy teroristů na váhu nepadají. V Německu, pokud vím, existuje dokonce paragraf, který určuje, za jakých podmínek může být násilník zastřelen. Dělají to policejní ostřelovači a nepoužívají při tom Kalašnikova.
V této souvislosti připomenu ještě další teroristický čin, provedený několik týdnů před únosem letadla Lufthansy. Komando RAF, 5. září, uneslo, na jedné křižovatce v Kolíně n. Rýnem, tehdejšího předsedu svazu zaměstnavatelů H. M. Schleyera. Zastřeleni při tom byli čtyři lidé /řidič a tři osobní strážci/. Tímto činem a následným únosem letadla si chtěla RAF vynutit propuštění svých kumpánů z vězení. Stát zůstal tvrdý, takže den po osvobození letadla našla policie H. M. Schleyera v kufru auta zastřeleného. Ti kumpáni ve vězení /byli tři, 2+jedna žena/ spáchali, 18. 10., sebevraždu. Je pravda, že se stát nenechal vydírat. K tomu je potřeba dodat, že v té době již leželo, na spolkovém kancléřství, oficielní, písemné prohlášení tehdejšího spolkového kancléře Helmuta Schmidta a jeho manželky /cituji/ - „V případě, že by paní Schmidt, nebo pan Schmidt byli teroristy uneseni, nebudou státem vyměněni!“
Na celém tom příběhu z Pomezí mi nejvíc vadí to, že bezpečnostní orgány, které mají za úkol nezúčastněné osoby ochránit, vědomě poslaly oběť samotného únosu na jistou smrt! Byl jednoduše obětován. O tom se dá donekonečna diskutovat, což se, jak je vidět, děje, omluvit se to nedá. Myslím, že přijmout to jako fakt, by nikomu neuškodilo, ani samotné PS. Spíše naopak.
Nejde mi vůbec o ty únosce, ale když už to došlo tak daleko, měl jim být nabídnut výměnou za řidiče jeden příslušník. Mohu pouze spekulovat, že v tom případě by jim žádný OT v cestě nestál.
Že by se známá média bývala vyřádila a vše roztroubila, je víc než pravděpodobné. Nedával jim ale ten náš socialistiký stát dostatek příležitostí k tomu, aby tak mohli činit?
Německo nemohlo a nemůže, ze zákona, vydat a také nevydá nikoho někam, kde mu hrozí, za jeho provinění, neadekvátní trest! V takovém způsobu udělování trestů bylo ČSSR opravdovým mistrem.
Měj se. BK
P. S.
Chci znovu připomenout, že pouze jedna osoba a dvě další věci, mohou zastavit, toto mé klábosení zde. S konečnou platností a okamžitě je to Zdeněk /Admin/ a potom to, že buďto dojdou zajímavá témata, nebo mě to přestane bavit. Určitě ale ne, přitroublé výpady!
Re: ellery2 10. února 2017 15:52
Jak vidíte, vkládání komentářů funguje :-)
Časová prodleva je způsobena kontrolou,zda příspěvek neobsahuje vulgarismy,nebo text,jenž by byl v rozporu s platnými zákony ČR.
Zdendo, budeš ten článek musel přepsat. Já teď dělám na knize vyloženě o šumavské PS a v těchto konkrétních případech se řídím archivními informacemi, kde jsou obsaženy i výpovědi přímých akterů. Viz https://www.abscr.cz/wp-content/uploads/2022/04/08_pulec_18.pdf
Okomentovat