Roty hloubkového průzkumu vševojskových divizí (dále jen RHPz) jsou tématem, o němž se v dobách jejich existence a vlastně ani dnes, moc neví. Působily v sestavě průzkumného praporu vševojskové divize. Byly rozesety podél celé západní hranice bývalého ČSSR. Obyvatelé obcí, v nichž RHPz byla dislokována, většinou měli za to, že v jejich městě sídlí jednotka běžných výsadkářů, soudili tak podle červených baretů a odznaků s padáčky, jež tito vojáci nosili.
Někteří příslušníci RHPz dodnes myslí, že sloužili u běžných výsadkářů, kromě baretů a odznáčků je k tomuto přesvědčení vede fakt, že všichni příslušníci RHPz povinně skákali padákem. Plnili metodickou řadu seskoků, získávali výsadkové třídnosti, byli ve stravovací normě jako výsadkáři…
Ovšem padákový seskok byl jen jeden ze způsobů infiltrace do sestavy nepřítele. Mezi další způsoby patřil vrtulníkový výsadek (z visu či přízemního letu), přechod fronty (pěšky či na vozidlech)´, či možnost zakopat se a vyčkat až se „převalí“ fronta. Např . jedním z úkolů 20. RHPz z Chebu bylo bezprostředně po začátku války přes pohraniční roty Svatý kříž, Dubina, Šlapany, proniknout na území tehdejší NSR.
Jak jsem již uvedl, RHPz byly součástí průzkumných praporů vševojskové divize. RHPz tvořilo pět skupin hloubkového průzkumu (SHPz), kdy velitelem první SHPz byl důstojník.
SHPz tedy operovala v tomto složení: velitel skupiny, starší průzkumník, velitel RDST, průzkumník, radista, pancéřovník a řidič. Za války, v případě potřeby, bylo možno SHPz „zdvojit“ a i doplnit další výzbrojí např. UK.
Výzbroj byla různá, ať již to byly SA vz.58, SA vz.61, odstřelovací pušky Dragunov, pancéřovka RPG, útočný nůž, malý vystřelovač svělic… Spojení ve skupině bylo zajištěno dvěma RDST RF-10, spojení s vlastním útvarem jinou RDST (číslo již nevím, ale mám za to, že R-123).
Příslušníci RHPz používali osobní padáky OVP-68 a OVP-80 (to zejména), záložní padáky ZVP-80, padákové kontejnery PDK v soupravě s dopravním padákem PDMM a osobní kontejner GK-30. Výstroj byla směsí výsadkářské a vševojskové výstroje, např. byly zde jak výsadkářské oděvy vz.60, tak i vševojsková varianta tohoto oděvu.
Všichni členové RHPz nosili výsadkářské barety vz.60, později vz.85. Samozřejmostí byla rukávová nášivka tzv. „parapíča“. Člen RHPz nosil na zádech torbu výsadkáře vz.61, nikoliv vševojskovou velkou polní. Co se stravy v poli týče, na PŠ jsme fasovali vševojskové KD Nikol a na bojovém útvaru v Chebu výsadkářské KDP Vysočina.
Řada odborností v SHPz vyžadovala PŠ hloubkového průzkumu, ta byla dlouhou dobu v Prešově, za dob mé ZVS byla v Bratislavě.
RHPz zajišťovaly průzkum pro potřeby divize do přibližně 100 km v hloubce sestavy nepřítele, pro zajímavost SHPz od 22. výsadkové brigády Prostějov, prováděly průzkum pro účely okruhu, či frontu do hloubky přes 100 km (třeba 500 km, takže výsadek padáky byl nutností).
Je třeba si uvědomit, že řada útvarů československé armády byla rámcová, což se týká i RHPz- třeba u nás v Chebu byly naplněny jen asi dvě, tři skupiny (SHPz). Většina nezasvěcených se mylně domnívá, že výraz hloubkový průzkum znamená jen vyhledávání cílů , jejich pozorování a ještě tak možná nahlášení jejich lokalizace. Omyl, SHPz prováděla i přepady popř. léčky, ovšem podle metodiky by se neměla nechat vtáhnout do boje.
Cílem SHPz byly zejména PJN (prostředky jaderného napadení), štáby, letiště, sklady PHM. Cílem léček pak byla zejména pohybující se nepřátelská jednotka.
Dodatek od Stanislava K. v diskuzi na tématické Facebookové skupině:
Armáda cvičila velice konspirativním způsobem skupiny hloubkového průzkumu složené ze záložáků. Jednalo se o 3-5-ti členná komanda ve složení velitel, dva radisté, dva pozorovatelé. V případě válečného nebezpečí, ale i války měly určeny oblasti působení. Např. NSR, Francie ...
Záložáci byli povoláváni na cvičení každý rok na dobu cca tří týdnů, vždy pod dokonalou legendou jak pro rodiny, tak zaměstnavatele. Z velké části byly mezi nimi osoby s VŠ vzděláním, často s vyšším postavením, jazykovým vybavením.
Z každého cvičení byl pořizován objemný zápis s hodnocením. Hlavní zaměření, topografie, střelecký výcvik, paravýcvik. Výcvik a soustředění probíhal ve vojenských objektech zcela vyjímečně, jednalo se o konspirační byty a vojenské výcvikové prostory.
Není mi nic známo o tom, že by tyto skupiny přecházely na území jiného státu. Osobně jsem zažil příchod zpravodajského prostředku (osoby) ze zahraničí k nám. Nikdo z nás ale neznal přesné místo, podobu, pohlaví, dokonce ani čas. Akce probíhala více jak týden v prostoru mezi signální stěnou a demarkací (státní hranicí) bez přítomnosti vojáků základní službyS.
Naše výzbroj: Pi 50/70 +Sa vz. 58.(60ks nábojů).
Výcvik trval minimálně do roku 1992.
ZDROJ (Autor): Josef Drha
FOTO: archiv autora a web Semrad Page
ZAJÍMÁ VÁS VÍCE? Klikněte si pro článek s podobnou tématikou.
1* Zpravodajská služba a Vojenská kontrarozvědka u Pohraniční stráže
2* V pastích čs.tajné služby ("revolverový článek").
FOTO výsadkář v uniformě.
Někteří příslušníci RHPz dodnes myslí, že sloužili u běžných výsadkářů, kromě baretů a odznáčků je k tomuto přesvědčení vede fakt, že všichni příslušníci RHPz povinně skákali padákem. Plnili metodickou řadu seskoků, získávali výsadkové třídnosti, byli ve stravovací normě jako výsadkáři…
FOTO z výcviku výsadkářů.
Ovšem padákový seskok byl jen jeden ze způsobů infiltrace do sestavy nepřítele. Mezi další způsoby patřil vrtulníkový výsadek (z visu či přízemního letu), přechod fronty (pěšky či na vozidlech)´, či možnost zakopat se a vyčkat až se „převalí“ fronta. Např . jedním z úkolů 20. RHPz z Chebu bylo bezprostředně po začátku války přes pohraniční roty Svatý kříž, Dubina, Šlapany, proniknout na území tehdejší NSR.
Jak jsem již uvedl, RHPz byly součástí průzkumných praporů vševojskové divize. RHPz tvořilo pět skupin hloubkového průzkumu (SHPz), kdy velitelem první SHPz byl důstojník.
SHPz tedy operovala v tomto složení: velitel skupiny, starší průzkumník, velitel RDST, průzkumník, radista, pancéřovník a řidič. Za války, v případě potřeby, bylo možno SHPz „zdvojit“ a i doplnit další výzbrojí např. UK.
Výzbroj byla různá, ať již to byly SA vz.58, SA vz.61, odstřelovací pušky Dragunov, pancéřovka RPG, útočný nůž, malý vystřelovač svělic… Spojení ve skupině bylo zajištěno dvěma RDST RF-10, spojení s vlastním útvarem jinou RDST (číslo již nevím, ale mám za to, že R-123).
FOTO radiostanice RF 10 (44-53 MHz).
Příslušníci RHPz používali osobní padáky OVP-68 a OVP-80 (to zejména), záložní padáky ZVP-80, padákové kontejnery PDK v soupravě s dopravním padákem PDMM a osobní kontejner GK-30. Výstroj byla směsí výsadkářské a vševojskové výstroje, např. byly zde jak výsadkářské oděvy vz.60, tak i vševojsková varianta tohoto oděvu.
Všichni členové RHPz nosili výsadkářské barety vz.60, později vz.85. Samozřejmostí byla rukávová nášivka tzv. „parapíča“. Člen RHPz nosil na zádech torbu výsadkáře vz.61, nikoliv vševojskovou velkou polní. Co se stravy v poli týče, na PŠ jsme fasovali vševojskové KD Nikol a na bojovém útvaru v Chebu výsadkářské KDP Vysočina.
FOTO z vojenského útvaru 4407 Cheb
Řada odborností v SHPz vyžadovala PŠ hloubkového průzkumu, ta byla dlouhou dobu v Prešově, za dob mé ZVS byla v Bratislavě.
RHPz zajišťovaly průzkum pro potřeby divize do přibližně 100 km v hloubce sestavy nepřítele, pro zajímavost SHPz od 22. výsadkové brigády Prostějov, prováděly průzkum pro účely okruhu, či frontu do hloubky přes 100 km (třeba 500 km, takže výsadek padáky byl nutností).
Je třeba si uvědomit, že řada útvarů československé armády byla rámcová, což se týká i RHPz- třeba u nás v Chebu byly naplněny jen asi dvě, tři skupiny (SHPz). Většina nezasvěcených se mylně domnívá, že výraz hloubkový průzkum znamená jen vyhledávání cílů , jejich pozorování a ještě tak možná nahlášení jejich lokalizace. Omyl, SHPz prováděla i přepady popř. léčky, ovšem podle metodiky by se neměla nechat vtáhnout do boje.
Cílem SHPz byly zejména PJN (prostředky jaderného napadení), štáby, letiště, sklady PHM. Cílem léček pak byla zejména pohybující se nepřátelská jednotka.
FOTO autor textu Josef Drha v časech voj.služby.
Dodatek od Stanislava K. v diskuzi na tématické Facebookové skupině:
Screenshot z diskuze na Facebooku.
Armáda cvičila velice konspirativním způsobem skupiny hloubkového průzkumu složené ze záložáků. Jednalo se o 3-5-ti členná komanda ve složení velitel, dva radisté, dva pozorovatelé. V případě válečného nebezpečí, ale i války měly určeny oblasti působení. Např. NSR, Francie ...
Záložáci byli povoláváni na cvičení každý rok na dobu cca tří týdnů, vždy pod dokonalou legendou jak pro rodiny, tak zaměstnavatele. Z velké části byly mezi nimi osoby s VŠ vzděláním, často s vyšším postavením, jazykovým vybavením.
Z každého cvičení byl pořizován objemný zápis s hodnocením. Hlavní zaměření, topografie, střelecký výcvik, paravýcvik. Výcvik a soustředění probíhal ve vojenských objektech zcela vyjímečně, jednalo se o konspirační byty a vojenské výcvikové prostory.
Není mi nic známo o tom, že by tyto skupiny přecházely na území jiného státu. Osobně jsem zažil příchod zpravodajského prostředku (osoby) ze zahraničí k nám. Nikdo z nás ale neznal přesné místo, podobu, pohlaví, dokonce ani čas. Akce probíhala více jak týden v prostoru mezi signální stěnou a demarkací (státní hranicí) bez přítomnosti vojáků základní službyS.
Naše výzbroj: Pi 50/70 +Sa vz. 58.(60ks nábojů).
Výcvik trval minimálně do roku 1992.
Screenshot z diskuze na Facebooku.
ZDROJ (Autor): Josef Drha
FOTO: archiv autora a web Semrad Page
ZAJÍMÁ VÁS VÍCE? Klikněte si pro článek s podobnou tématikou.
1* Zpravodajská služba a Vojenská kontrarozvědka u Pohraniční stráže
2* V pastích čs.tajné služby ("revolverový článek").
Ukázka z "paragánského" filmu COPAK JE TO ZA VOJÁKA (1987)
12 komentářů:
kmitocet radiopstanice RF-10 je 44,000-53,975MHz a R123 zcela jiste nosit nemohli. Bylo by nemozne tahnout 24V akumulator, menic a radiostanici vazici snad 10 kilo plus antenni stozar a nahlavni soupravu.
Re: Jan Bednář 30. ledna 2018 20:43
Máte pravdu, vojenská rdst RF-10 má opravdu frekvenční rozsah 44-53 MHz.
VIZ https://www.diverzanti.cz/rf10
Tady je vidět, že se člověk nemá spoléhat na svoji paměť :-)
A to jsem se s touhle vysílačkou na vojenské škole i státní hranici něco nachodil.
Děkuji za váš komentář.
Dobrý den.
RF 10 si pamatuji jako běžnou přenosnou a kvalitní radiostanici na PS rotách. Nevážila přece 10kg. Běhali jsme s ní poplachovku, Skp atd. Pátrací skupina měla od poloviny 80. let RF 10 s prodlouženou anténou. O kmitočtech sice již nic nevím, ale s erefkou (10)jsem odsloužil celé dva roky. ZN.
Re: ZN 31. ledna 2018 14:07
Ne, ne, ohledně té váhy je řeč o rdst R123, to byla těžká bedna.
V tom komentáři to Jan Bednář napsal tak nešikovně :-) že to vypadá, jako by byla řeč o RF10. Také jsem to poprvé přehlédnul a bylo mě to divné.
Aha.
Stejně nejlepší byla B 105, tu jsem zaplaťpánbu už zažil jen jako náhradní zdroj spojení u bedny. A dala se na ní v pohodě poslouchat Svobodná Evropa. ZN
Re: ZN 31. ledna 2018 15:02
Byla to sice R-105, ale "hodinky, nebo holínky, obojí se natahuje", vsjo róvno :-)
http://www.csla.cz/vyzbroj/spojovaciprostredky/r105.htm
Mimochodem, zahraniční stanice v pásmu AM se daly poslouchat i v radiostanicích, co byli nainstalované v OT-64.
V Prostějove RDST na PŠ R354,na bojovkách R394KM
To: Zdenál Pohraničník
No tak vidíš, Ty stará vojno. Do dneška jsem měl dojem, že v 1. roce vojny u bedny po pravé straně u nohy jsem měl tu "bé stopětku", ale jak říkáš - hodinky nebo...Nicméně: naši mazáci s touto vysílačkou běhali i pátračku, to bylo někdy 84, 85. Docela zrůdná představa s ohledem na to, že to bylo většinou v kopcích od Smolova po Eisendorf. Mějte se všichni fajn, ZN.
Re: Mah 31. ledna 2018 22:16
Re: ZN 3. února 2018 13:21
Děkuji za vaše komentáře, mládenci.
Ještě nekončím, chci poznamenat, že mne článek zaujal. Už jen proto, že jsem se pravděpodobně s lidmi z hloubkového průzkumu osobně setkal. Bylo to na Železné, v létě 87. Chlapi přijeli v armádním, poté se převlékli do PS, bylo jich tak pět, šest. Vím, že jsem jednomu z nich půjčoval sako, někteří kluci brigadýrku atd. Vedl je nějaký nadporučík (?), mladý chlap, tak pětadvacet. Večer, po několika dnech jsme pak spolu seděli na operačním, hulili a prohlíželi si fotky, které nadělali. Ukazoval mi fotky bégesáků, německých policajtů, Američanů atd. Pamatuji, že o některých mluvil velice neuctivě. Bylo mi to divné. My jsme k nim nic až tak špatného necítili. Ptal jsem se pak velitele, co to bylo za lidi. Myslel jsem, že státní bezpečnost, ale on to nějak zamluvil, nicméně mi řekl, že k nám nepatří. ZN
Re: ZN 4. února 2018 10:54
Já jsem "průzkum" ČSLA zažil pouze jednou, někdy v roce 1988.
Shodou okolností se toho měl účastnit i kolega od GT DDR stabsfänrichh Klaus L.
K nám na rotu do Trojmezí přijeli UAZem dva důstojníci ČSLA.
Na rotě se převlékli do maskáčů (ty byly, jak známo, stejné pro PS i ČSLA).
Pak jsem s nimi jel našim vozidlem UAZ z roty PS k HM 13/9, tam, kde končili čs."dráty" a napojovala se východoněmecká signální stěna (Zaun).
Tam už čekal štábní praporčík Klaus L., který měl oba důstojníky ČSLA doprovázet od HM 13/9 k HM 1/1 (trojmezí ČSSR-NDR-NSR), páč se od HM 13/9 až téměř k HM 1/1 šlo podél posledního východoněmeckého hraničního plotu, který se táhl na státní hranici ČSSR - NDR a potom už jen po hranici NDR-NSR a pak nahoru, až kamsi k moři.
Pěší, pomalou chůzí to byla procházka tak na cca 2 hodiny. Nakonec se oba důstojníci s Klausem L.domluvili, že cestu podél plotu zvládnou i bez doprovodu důstojníka GT DDR a že nás za dvě hodiny počkají poblíž HM 1/1 na onom trojstátí.
Tak príma. Náš řidič pustil oba důstojníky ČSLA přes průchod za "dráty" no a já s Klausem jsme se nechali odvézt do hospody U Cinka v Trojmezí, kde jsme dvě hodky popíjeli chebskou Hradní 11° a vedli velezrádné řeči, za které by nás STASI ani VKR nepochválili :-) Ale co už, v zemích VS a RVHP zuřila glasnosť a perestrojka a to nám dávalo křídla.
Potom pro nás přijel rotní UAZ, odvezl nás k HM 1/1, tam jsme naložili oba důstojníky ČSLA, odvezli je na rotu do Trojmezí, št.prap.Klause L.jsme vyvezli k HM 13/9, kde měl na druhé straně německého plotu (poblíž obce Pabstleithen) zaparkovaného vojenského trabanta a tím byla akce ukončena.
Bylo to takové poetické odpoledne, kdy byla radost být důstojníkem Pohraniční stráže. Dodnes na tuhle spolupráci mezi ČSLA, PS a GT DDR rád vzpomínám.
radiostanica bola RM 33 a vo v36 bola R 117 v roku 1969 a td som starý 70 rokov ,ale bol som tam u vú 4407 CHEB volám sa j. Hradečný Boj tam kpt. Pribík a rtm. Hanykýr viac na mob, 0908 144756
Okomentovat