Ti, kdož se orientují v problematice výkonu služby u Pohraniční stráže, nebo pravidelně navštěvují tento web, vědí, že jednou z povinností důstojníků na rotě PS, bylo, podle rozhodnutí velitele roty, provádět tzv."demarkaci státní hranice", což znamenalo, že jste jednou začas, společně s jiným důstojníkem, nebo vojákem základní služby (v 80.létech nikdy sám, páč natolik nám zase soudruzi z HS PS OSH Praha nedůvěřovali) šli za dráty a udělali obchůzku přímo na linii státní hranice, kdy jste měli za úkol kontrolovat stav hraničních mezníků, vytýčení průběhu státní hranice pomocnými prostředky (to byly ony bílé tyče s červeným pruhem) a provádět vojskové pozorování, což znamenalo sledovat pohyb protivníka na druhé straně hranice, což se týkalo pěších a mobilních hlídek západoněmecké BGS, BGP, ZOLL a vojáků US.ARMY. Na rakouské hranici se vojskové pozorování týkalo rakouské Polizei a Gendarmerie.
Já osobně jsem tento druh důstojnické hlídky měl velmi v oblibě. Přímo na státní hranici jsem se cítil jako opravdový pohraničník, něco jako byli ochránci hranic z filmu Král Šumavy. Žádné pobíhání kolem drátů signální stěny, na kilometry, nebo stovky metrů daleko od průběhu státní hranice se Spolkovou republikou.
Tady jsem nebyl velitel čety, co musí školit vojáky PŠM, protože politrukovi se nechce, tady jsem nebyl nešťastník, co musí vyplňovat nekonečné papíry o stavu socialistické soutěže a závazcích, na čáře jsem nebyl škrabák, co musí s vojáky provádět pravidelné pohovory, aby byrokrati z velitelství v Chebu měli co kontrolovat a za co mě „jebat“.
Jen žádnou paniku, vážení čtenáři, nebudu politizovat, jen, teď se mě vybavilo pár věcí, které jsem, jako velitel čety, důstojník PS, doslova nenáviděl a se kterými jsem se vám teď svěřil.
Ale obliba provádění demarkací státní hranice, byla v mém případě ještě I v něčem jiném. Vše vám vyjevím, nic nezamlčím. Ostatně, po cca 30 letech už jsou všechny mé poklesky vůčí tehdejším “dýnstreglamá” promlčeny :-)
Na státní hranici, pokud jste měli trochu štěstí, jste mohli obdržet I nějaké ten, eufemisticky řečeno, suvenýr ze Západu. V čem to spočívalo? Budu mluvit za sebe.
Měl jsem jednu výhodu, oproti mnoha jiným důstojníkům PS, nejen na naší rotě v Trojmezí.
Uměl jsem totiž relativně dobře německy. Moji rodiče byli natolik osvícení, že nespoléhali na výuku ruštiny na ZDŠ, ale přihlásili mě do jazykového kursu německého jazyka, který probíhal mimo základní školu.
(Ach, byl jsem tam, co by 13-letý puberťák, platonicky zamilován do jisté půvabné spolužačky s princeznovským jménem Xénie. Mé city nikdy neopětovala, snad proto, že jsem byl děsnej stydlín a nikdy jsem ji neoslovil).
Potom, během studia na vojenské SOŠ PS a VMV v Holešově, jsem byl natolik rozumný, že jsem v hodinách němčiny dával pozor a učil se. Své studium německého jazyka jsem si též prohluboval poslechem rakouské stanice Osterreich 3, ať už (ilegálně) v Holešové, nebo doma v Ostravě, kde můj otec, na vojně spojař a v civilu duší radioamatér, sestavil velkou anténu, na kterou jsme, ve stereo FM kvalitě, chytali O3 také. Krásné časy...
Díky tomu, že jsem uměl německy, vedl jsem na státní hranici (zakázané) rozhovory nejen se západoněmeckými civilisty, ale I s policisty od Bundesgrenzschutz, Bayerische Grenzpolizei, nebo s celníky od ZOLL.
Dozvěděl jsem se díky tomu spoustu zajímavých informací o životě běžného občana ve Spolkové republice, což bylo lepší, než čerpat vědomosti z vysílání televizních stanic, jako tehdy byla ARD, ZDF, nebo BR.
Kromě toho povídání jsem leckdy dostal nějaký ten “kleines geschenk”, o který jsem se většinou rozdělil s vojákem, který mě doprovázel. Byly to různé cukrovinky, které jsme znali jen z reklam na západoněmecké TV, případně z prodejen Tuzex. Čokoládové tyčinky Mars, Milky way, žvýkačky a tak.
Také jsem občas dostal nějaké bavorské piva, pamatuji si velmi dobře na Erdinger Weissbier, jenž jsem znal také z německé tv reklamy a ochutnal pak, jako pohraničník, na čáře s Bavorskem.
Mimochodem, jako pivař musím napsat, že všechny bavorské piva, které jsem tehdy ochutnal, byly opravdu, ale opravdu výtečné.
Poblíž HM 1/1, tedy trojstátí ČSSR-BRD-DDR, jsem získal kontakt, který zde nedaleko bydlel.
Když jsem přišel na ono místo, k dřevěnému zábradlí u čáry, vystřelil jsem jednou do vzduchu.
Za chvilku přijel onen známý na něčem, co vypadalo jako motocykl Babeta. Dali jsme řeč, já jsem mu přinesl nějaké suvenýry od nás a na oplátku jsem dostal tolik žádané časopisy Bravo (byl jsem tehdy mladý kluk), tv magazín Funk Uhr, kde byl, myslím 14-denní program západoněmeckých televizních stanic (to bylo skvělé, věděl jsem, jaké filmy, nebo hudební pořady se budou vysílat) a také jsem, asi dvakrát, dostal deo kosmetiku Bac, nebo Fa.
“Fáčko” bylo v ČSSR extra ceněno a kdo se napajcoval touhle, běžnému čs občanovi nedostupnou, kosmetikou, pomyslně náležel, aspoň na chvilku, mezi high society :-) Nehledě na to, že pokud jste svoji přítelkyni obdarovali něčím takovým, bylo jisté, že vás k sobě pozve, až rodiče nebudou doma, chicht. Ale, to už hodně odbočuji od původního tématu.
Jak už jsem se zmiňoval, vést hovory na státní hranici, bylo striktně zakázáno, povoleno bylo jen pozdravit vojenským salutováním. S tím, že by byl nějaký pohraničník tak ofrklý a prováděl na hranici výměnný obchod, nebo přijímal nějaké “souvenir”, snad ani vojenské dýnstreglamá ani nepočítali. Nebo možná ano, ale já si žádný takový odstavec s předpisu OSH-I-1 nevybavuji.
Jisté je, že kdybych byl odhalen bdělými orgány VKR, nebo, kdyby se o mém konání na státní hranici domákli mládenci ze Zpravodajské služby PS, dobře by se mě nevedlo. Jímá mě předtucha, že by to asi neskončilo jen koberečkem u vyšetřovatele chebské brigády PS. Pokud bych byl ve finále jen propuštěn do civilu (přeci jen, byly to 80.léta, nikoliv 50s), mohl bych hovořit o štěstí. Na druhé straně, kdybych byl vzorným důstojníkem, patrně bych obdržel nějakou medaily za službu vlasti, ale, o čem bych dneska psal? Čo bolo, to bolo :-)
Snad kvůli tomu neztratím vrtkavou přízeň svého publika.
To je k danému tématu, tak, jak si jej vybavuji ve vzpomínkách, téměř vše. Pokud se budete chtít přiznat k podobným pokleskům z dob své služby u Pohraniční stráže, můžete tak učinit v rubrice KOMENTÁŘE pod mým článkem. Samozřejmě, rád si přečtu I vaše názory, zajímá mě, co si o tom myslíte. A psát mohou nejen bývalí vojáci PS, či ČSLA, ale i civilisté vojnou nepolíbení. Weblog POHRANIČNÍK je tady pro všechny, kteří se zajímají o to, co se dělo na čáře v dobách studené války.
Připomínám také, že pokud se někdo z vás chce zapojit do tvorby našeho pohraničářského webu, může tak učinit třeba tím, že zavzpomíná na časy v zeleném, sepíše nějaký zajímavý příběh z hranice a pošle jej na adresu redakce: pohranicnik@gmail.com Pokud do mailu dáte jako přílohu nějaké své fotky z oněch dob, bude to ideální. Tato nabídka platí stále.
© Autor příběhu: Zdeněk (blogující pohraničník)
ZAJÍMÁ VÁS VÍCE? Klikněte si!
*** Jak jsme vypili soudek bavorského piva
36 komentářů:
Mno,když jsem na Trojmezí byl já, tj.r. 1990- 1991, tedy po revoluci, tak k nám na české území jezdili první němečtí turisté- průzkumníci, a s nimi jsme měnili na férovku téměř pod rotou. Vzhledem že na celé velké rotě, nás bylo hrstka, a v objektu bylo hodně drobností s tématikou PS( odznaky,vlaječky,i hrníčky a podšálky ,a co já vim co ještě) tak nás výměnný obchod docela kvetly, a dostávali jsme sušenky, čokolády,atd. Dokonce si vzpomínám že jednou jsme si že služby nesli právě hřiby, a ty jsme dokonce prodali za západoněmecké marky, jó to bylo bezva.
Ty jo, koukám jako blázen. O tom jsem neměl ani tušení.
Ale, je fakt, že jsem v roce 1991 odešel sloužit na polskou hranici a tam už to bylo všechno jinak.
Jo jo na Kateřině starej Alttman nosil pivo mezi patniky když jezdil s traktůrkem občas Amíci chudáčkům čecháčkům hodili žvejkačky.. Bejvalo tam dost živo.. 88-90
Njn, holt všude bylo něco.
U nás v Trojmezí vojáci US.ARMY ale nikdy na hraničním mezníků nenechali ani jeden balíček Kaugummi. Anebo nechali, ale sebrali to dříve Němci :-)
Kontakt se “západem” byl snažší pro ty co jejich PS rota byla za dráty, nebo když skupina překrytí měla stanovišté blízko SH aby
stíhána. To je i případ roty, kde jsem v roce 1976 sloužil. Ano občas jsme něco vyškemrali, většinou západní cigára nebo nějaký
porno časáky. Pamatuju, že jsme jednou od Zooláků škemrali cigára, oba uvažovali že nekouří, ze jsou nekuřáci, přesto jsme uspěli...... dali šňupací tabák. Tak jsme alespoň šňupali, spíš se to učili.
Nebo dobrý “úlovek” od BG byla dvoudecova lahvičky již namíchaný Gin s Tonikem. Pak jsme se “pochlapili” nakoupili naše lahvače
aby i my jsme měli co nabídnout. S němcema to šlo, ale s amíkama to bylo o průser, oni nabízeli, ale skrytě fotili a fota / tak aby byl vidět
i HM/ prý posílali k nám, prostě práskači. Pamatuji, jak jsme se navzájem na SH “špičkovali” v roce 1976 když jsme s NSR hráli finále ve fotbalu na ME v Bělehradě, a jak jsme je provokovali když jsme vyhráli....... to jsme byli “na koni” a machrovall, ale obě strany jsme to braly
sportovně. Jezdili jsme s Gazíkem kolem SH a na plachtě pridělanej nápis s výsledkem finále 2 : 2 západ, 5 : 3 na penalty. Jo, je na co
vzpmínat. Jirka
V Ostravě jste poslouchali rakouský rozhlas na VKV v FM Stereo kvalitě? To čumím, kouzelníku. A to víš, že VKV se šíří jen přímo bez odrazu od ionosvéry, kterou prochází, tedy na přímou viditelnost vysílací a přijímací antény? To by kvůli zakřivení Země musely mít ty antény stovky metrů výšku. Takže jestli jste něco poslouchali, tak jedině krátké a snad i střední vlny, na kterých se stereo nikdy nevysílalo.
Myslíš si, jak jsi chytrý a přitom víš kulový.
V pásmu FM,na CCIR, běžel, díky anténě rakouský rozhlas docela pěkně.
A sdělím ti ještě něco, aby jsi byl ještě chytřejší.
Soused o pár vchodů dále byl ještě šikovnější a postavil si anténu, díky které přijímal rakouskou televizi ORF2. Jedničku ne, neboť ta byla zarušená polskou TV z Katovic.
Na středních vlnách AM - MW jsme v Ostravě poslouchali jen Rádio Luxembourg, nebo německou SR1 Europawelle Saar.
Howgh.
Ahoj,
jen pozn. ohledně poslechu VKV v rozsahu CCIR (tehdy tzv. západní norma). Bydlel jsem tehdy v nejvyšším patře činžovního domu kousek od hotelu International v Praze - Bubenči. Tj. poměrně v dolíku. Na komín na ploché střeše domu jsem si nainstaloval běžně dostupnou (a dost velkou) anténu na VKV, koaxiálem svedl do běžného hi-fi stereo tuneru Tesla a pomocí klasiky TW 40 (zesilovač z hi-fi klubu Svazarmu, kterého jsem byl před i po vojně u PS členem) Bavorsko frčelo stereo i doma. Pravda je, že hodně záleželo na počasí, a tehdy (cca 1976-1988) to na nahrávání nebylo, ale dobrý...
No kdybych dodal, že na gramošáskách jsme tehdy běžně měli magnetodynamické americké přenosky Shure (koupené za Kčs v prodejně Ve Smečkách) instalované přímo na gramoraménkách, asi by to dnes málokdo věřil, co...??? No, skoro tak, jako když jsem se nedávno v TV dověděl, že v ČSSR nebyly k dostání americké cigarety a anglické Whisky - buahaha (amerik měly trafiky nejrůznějších druhů habaděj, krabička za 20 Kčs, Whisky 0,7l např. Honza Chodec za 365 Kčs - když jsme měli prašuje, tak jsme se občas i rozšoupli...). No jen vzpomínka... Tak teda Sorry jako...
Neprojdou!
Radek
Ahoj Radku, díky za komentář.
Ano, v Praze se dalo, na některých místech, chytat na FM CCIR, bavorské rádio, zejména tolik oblíbený Bayern 3.
A na pražském sídlišti Lhotka se přijímala západoněmecká televize, některé domy to měly dokonce zapojené do STA :-)
Což je pikantní, když zvážíme, že tam bydleli Hlavně rodiny esenbáků, chicht.
A ještě perlička z Hranic u Aše. Když v noci skončilo vysílání čs televize a vypnul se TV vykrývač na Siedlunku, naskočil na obrazovkách, lehce zrnící monoskop polské TVP. A to povětšinu roku, takže žádný chvilkový DX odraz, jako se stávalo v létě, kdy na I.televizním pásmu chvilka a naskočila italská RAI, nebo španělská TVE,dokonce tak silně, že mě rušila signál německé ARD z vysílače Ochsenkopf.
Sečteno a podtrženo, VeteránB chtěl zesměšnit text v mém článku a nakonec udělal neználka že sebe :-)
Ale, to už tak bývá.
Opravdu nevim, jak to bylo v Ostrave, ale v podstate ma veteranb pravdu. Na tech 100 MHz je potreba prime viditelnosti, nebo vhodneho odrazu. Ja v Praze kdysi chytal B3 take z Hohen Bogen. Ovsem stereo jen pri dobrem pocasi vetsinou na jare.
A v osmdesatych letech jsem jezdil pravidelne na dovolenou ve Waldmünchen. Tam jsem se skamaradil s celnikem, ktery rikal jo pred osmasedesatym jsme si s ceskymi pohranicniky casto povidali. Oni umeli dost nemecky. Ale po osmasedesatem utrum. kdyz jsme je potkali, uhybali, divli se jinam, zkratka meli strach.
Dotaz pro anonymniho 21 prosince, 2020 16:53
Jak mohl v osmdesatych letech normalni smrtelnik jezdit pravidelne na dovolenou ve Waldmünchen? Dekuji za vysvetleni.
Re: Jaroslav Nehybka
Nebudu mluvit za autora (21 prosince, 2020 16:53), ale v 80s, někdy v období 1987-1989 už cestování na Západ nebyl až takový problém. Tedy, politiku vystřídala ekonomika. Pokud jste si sehnal valuty na pobyt, cestovní pas a výjezdní vízum jste dostal celkem v klidu.
Je tady o tom článek na weblogu Pohraničník.
Docela jednoduse Jaroslave. Pracoval a bydlel jsem tenkrat v Ballungsraum Stuttgart a kamarad mel ve Waldmünchen Pension Sonnehügel.
Dik za vysvetleni. Myslel jsem, ze jste na pravidelne dovolene ve Waldmünchen jezdil z CSSR.
Ne Jaroslave, to bych musel patrit k jednomu z tech mnoha pomylenych. Ja tu bandu prokouk jeste coby student materske skolky, jen ta prilezitost se naskytla az pozdeji.
Timto zdravim vsechny slusne lidi a preji jim bohatou nadilku a hlavne to nejdulezitejsi, zadne darky od cinskych soudruhu.
Tak Vy jste byl z tech co spachali jeden z nejtezsich trestnych cinu v byvale CSSR a to 'nedovolene opusteni republiky". A dale jste se zdrzoval bez povoleni ceskoslovenskych uradu v nepratelske cizine. Muzu se zeptat kolik Vam soudruzi nadelili v nepritomnosti? Ja jsem dostal 2 roky do I.NVS. V rozsudku, ktery se mi podarilo ziskat po roce 89 byla uvedena jako polehcujici okolnost, ze jsem tento ohavny zlocin spachal v dusledku mladicke nerozvaznosti (26 let) a ne z nepratelskeho postoje vuci socialistickemu zrizeni. Jo to byly casy!
Take 2 roky a propadnuti veskereho majetku. ale soudruh Husak mi pry pak nekdy udelil milost.
Ako ste sa vlastne prvy krat skontaktoval s nemeckymi civilistami alebo pohranicnikmi?
Predpokladam, ze nemecky sedliak ktory byval blizko hranice asi nemal velku doveru k vojakovi z druhej strany a este k tomu so samopalom.
Nebali ste sa ze ten druhy vojak s ktorym ste boli vas praskne ze sa bavite z Nemcami?
Re: Jan.
Prostě jsme se na státní hranici potkali.
Strach jsem neměl, páč jsem byl mladý (na čáru jsem, jako rotmistr, nastoupil v 18ti letech) a bezstarostný.
Hm, měl jsem štěstí, nikdy mě ten druhý pohraničník v hlídce neprásknul VKR ani veliteli.
Co se týká civilistů na západní straně hranice, proč by se nás měli bát? Nikdy jsme jim nic zlého neudělali. A oni byli stejně zvědaví jako já :-)
Pisete: Strach jsem neměl, páč jsem byl mladý (na čáru jsem, jako rotmistr, nastoupil v 18ti letech)
Muzete mi vysvetlit jak se vam to stalo? Obycejni kluci rukovali v devatenacti a byli vojini.
Protože jsem nastoupil po ukončení střední vojenské školy.
Dohledejte si tady na weblogu články Od rotmistra po poručíka ve službě u PS. Tam o tom píšu.
Takze civilisti na nemeckej strane mali volny pristup az na samotnu hranicu? Mohli sa tam prist a kludne sa tam poprechadzat na samotnej ciare? Predsa len bola studena vojna.
Kracali ste si teda popri ciare a Nemec sa objavil, pozdravili ste sa a kazdy stojac na svojej strane hranice ste zacali debatovat? Ja Vam verim len mi to pride dost take magicke ked v case ked bolo na kazdej strane hranice vela vojakov ste si mohli takto nezavazne podebatovat.
Spominali ste ze ste sa dozvedeli veci zo zivota ludi v NSR v tom case. Mohli by ste , prosim, uviest nejake priklady? A tiez co zaujimalo Nemcov , na co sa Vas pytali?
Dakujem.
Samozřejmě, že občané Spolkové republiky mohli jít až přímo ke státní hranici, to že byla studená válka bylo jedno, nikdo jim k přístupu k čáře nebránil.
Západní Německo, BRD, nebylo východní Německo, DDR, kde byla hranice zadrátovaná :-)
Pohranicniku. Jak dlouhy byl usek, ktery byl strezeny Vasi rotou trojmezi? Kde byla signalni stena nejblize k samotne care? Nebo kde bylo misto kde mohl mit pripadny narusitel nejvetsi sanci na uspech? Kolik jste zazil pokusu nebo uspesnych prryvu za dobu Vaseho pusobeni?
Aha,
takze vy jste byl neco takoveho jako ten dnesni majitel toho polorozpadleho zamku.
Vzpominam si, to mohlo byt tak v pate tride, najednou vpadla do tridy soudruzka reditelka s takovym srandovnim malym klukem v uniforme a s placatou cepici na hlave. Ze pry nam bude vypravet. a klucik vypravel, ze je na nejaky vojensky skole, ze je to jako normalni skola a po vyucovani ze hrajou nejake hry, neco podobneho jako bylo ve vpredech a jinych skautskych casopisech. Kolik cokolady a bonbonu ze fasujou na tyden a az vyrostou ze budou dustojnici. U nas na skole se neprihlasil nikdo. Zato pak v osme tride vrazil jednou do tridy uz zase soudruh reditel, a pulce tridy rozdal nejake barevne obalky abychom je dali rodicum.
Stalo tam vzhledem k tomu ze vas syn/dcera neni vychovavan/a v duchu socialuzmu, nemuzeme jeho/jeji dalsi studium doporucit.
To bylo uprostred padesatych let.
Pavel Kosmata: Jednou o nás někdo napíše dizertačku, jak jsme na hranicích blbli
https://zdopravy.cz/pavel-kosmata-jednou-o-nas-nekdo-napise-dizertacku-jak-jsme-na-hranicich-blbli-69654/
Děkuji za odkaz, hodně zajímavý článek.
Já se vrátím ještě k tomu přijmu západních rozhlasů a TV v dobách ČSSR. V Praze se dala Bayern3 chytit ve stereu, Rakousko nevím, to jsem nezkoušel. Běžně se dala koupit 9-prvková anténa VKV CCIR ( vyráběl to Kovoplast Chlumec n Cidlinou), určená pro příjem v "západním" pásmu 87-108Mhz. Stejně tak byl ke koupi celkem kvalitní bratislavský tuner Tesla 3606A s tímto pásmem. Podobná situace byla i s příjmem TV. Daly se koupit výkonné antény X-Color a síta, běžně prodávané TV (Tesla Color) měly obě normy Secam i PAL, přestože v ČSSR se vysílalo výhradně v Secam (na PAL se přešlo až po r.1990). V Praze byl problém s příjmem západoněmecké TV z vysílače Hoher Bogen u Domažlic, protože jel na k28 a byl rušen silným Cukrákem na k26. Ale od Berouna už to bylo bez problémů, a taky v západních Čechách byla skoro na každém domě jedna anténa směrem na západ. Dokonce časopis Amatérské rádio, který vydával Svazarm, přinášelo řadu článků o dálkovém přijmu TV a FM, včetně mapek, kde který vysílač v zahraničí je a na jaké frekvenci, či kanále vysílá. Uveřejňoval dokonce návody na stavbu anténních předzesilovačů. (taky jsem jich pár postavil) Takže překážky v přijmu západních TV a rádií stát lidem nekladl- mluvím o konci 70-tých a celých 80-tých letech.
Když jsem byl na cvičení u PS v Domažlicích a pak i v Plané u Mariánek, měli tam na PVS televize zaplombované zadní stěny a na kanálovém voliči pevně nastavený 1. a 2. program, aby se nedalo ladit. Soukromé tranzistoráky měli vojáci zakázány. Já byl na ZVS u spojařů VMV, a tam tranzistoráky zakázané nebyly.
Příjem západoněmeckeho (bavorského) rozhlasu v Praze, stejně jako TV může potvrdit více lidí, určitě se další pamětníci najdou i zde. Nevím tedy, proč někdo vidí jako fabulaci to, že jsme v Ostravě chystali nejen rakouský rozhlas na FM CCIR ve stereo kvalitě, stejně jako rakouskou TV stanici ORF2. Samozřejmě s patřičnou anténou.
A jak už jsem psal, v Hranicích u Aše zase byl možný příjem jednoho tv programu polské TVP.
A zdůrazňují, nejednalo se o občasný DX příjem.
A věřím, že takových neobvyklých příjmů bylo v ČSSR více, protože rozhlasové pásmo i TV frekvence nebyly tak zahlceny, jako tomu začalo být v 90.letech díky komerčním stanicím.
Příjem Ö3 i ORF byl v Ostravě klidně možný - 150 m vysílač z kopce Jauerlingu u Melku (960 m n.m.) s výkonem 100 kW (!) pokrýval i Moravu a mohl mít přímou viditelnost s Ostravou. "Spojáci" se ho často snažili rušit tím, že místní retranslačky ve shodném směru od Jauerlingu před některými městy přelaďovali na co nejbližší kmitočty s ČST (např. Olešná - Blansko). Příjem ARD a ZDF z Ochsenkopfu byl dokonce i ve středních a vyšších partiích Děčína.
Ten bratislavský tuner i chlumeckou anténu jsem úspěšně používal :-)
Západoněmečtí civilové se opravdu špacírovali až přímo na čáru kdykoliv dle libosti.
Východoněmečtí pohraničníci měli daleko tvrdší sodu než Češi. Do služby chodili ve dvou, nejčastěji každý z jiné roty, aby se neznali, nesměli spolu prohodit ani slovo a jeden zodpovídal za druhého, zápaďákům nesměli ani odpovědět na pozdrav, za to byla basa, ne-li soud. A když se něco opravovalo za drátama, natáhla se v dostatečné vzdálenosti od demarkačky tlustá červená nit cca 1 m nad zemí, s každým pohraničníkem určeným k provedení pracovního výkonu tam byl další osobní strážce s ostře nabitým sapíkem s příkazem bez vyzvání střílet, jestliže ten se jen dotkne červené nitě, ke které se nesměl přiblížit méně než 1 m...
Petr L.
Moc děkuji za odpověď.
Myslím, že jsi to tady vysvětlil velice dobře a potvrdil jsi, co jsem zde napsal.
Pravda, GT DDR měli všechny režimové opatření daleko přísnější než my u PS.
A to neměli žádný sklon ke švejkování. Ten prušácký dril měli v krvi, to jsem sám viděl, když jsme se s kolegy a kamarády od GT DDR stýkali, ať na státní hranici, nebo v hospodě.
Ale, kde jsou ty časy.
Jak se žije na území nikoho mezi Ukrajinou a Běloruskem
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/video-jak-se-zije-na-uzemi-nikoho-mezi-ukrajinou-a-beloruskem-135001
Jojo, tuner z Blavy mi slouží furt... Je na něm zajímavé to přelaďování ze Západní do Východní normy VKV...
No: Při zmínce o "červené niti" u našich - ehm - kolegů ve zbrani - jsem si vzpomněl, jak jsem v r. 1988 (při návratu z dovči v Rakousku a NSR - tehdy už to fakt nebyl moc problém se tam dostat) šel při výletu na "Tři znaky" (hranice NSR/ČSSR) za čáru až na dohled ŽTZ. Hezky jsem přitom míjel oranžové odrazky, které byly z naší strany na některých stromech... No našinci asi vědí... Takovej jsem byl magor a to čtyři roky po vojně u PS...
Byly roty takzvaně za dráty. Tedy mezi signálkou a hranicí. Osobně jsem šel demarkačku asi třikrát. Poprvé při takzvaném zavádění když jsem přišel na rotu. Pak asi dvakrát při zavádění nováčku. Zbraň měl jen důstojník a jeden starší voják. Tedy v těch dalších dvou případech já. V případě snahy o útěk ba střelba byla, při dodržení zákona o použití zbraně, dost problematická. Krom toho jsem se několikrát dostal až na hranici při takzvané trnýrovce.
Prijem FM v Praze, pri nasich vyletech do b
nekdy na zacatku normalizace vysel v AR navod na prijimac v pasnu snad 66 az 120 MHz. Nejen ze se s nim dal prijimat BR, ale i hlasani policie, tedy VB z vrtulniku.
A pohyb obcanu BRD na hranici, mohu potvrdit, ze jsme se pri nasich vyletech do bavorskeho lesa chodili zasadne vycurat za hranicni kamen na ceske uzemi. Konkretne kolem kopce, ci hory Großer Rachel.
Byl jsem v r.1980 na mésíc v Trojmezí na cvičení jako založák ještě na staré rotě,na signálku nás nepustili,pouze hlídka v pásmu, sloužil jsem u PVOS jako radista a u PS jsem před tím nebyl.po vojně jsem si udělal koncesi na radioamatérské vysílání Ok1ibl,tak by mě také zajímalo jakou měl tvůj táta volací značku,chodíme na výšlapy od nové roty v Trojmezí na Trojstáti (asi4km) je to tam pěkně udržované.fotky zde:https://www.zonerama.com/ok1ibl1/Album/6906487 zdravím z Aše ok1ibl@seznam.cz FB Václav Mestný
Okomentovat