Politická školení amerických vojáků.
Snad všichni vojáci, kteří sloužili v ČSLA nebo u Pohraniční stráže se někdy setkali s politickým školením, které mělo posílit jejich bojovou a politickou připravenost. Nedokážu posoudit, jak účinná taková školení bývala, a proto to raději nechám na těch čtenářích, kteří je zažili.
Také Armáda Spojených států měla již od 2. světové války obdobný program. Neříkala mu však politické školení, ale „Political Indoctrination.“ Politická indoktrinace znamená něco jako úsilí zaměřené k slepému a odevzdanému přijetí určitého politického učení, názorů či postojů, které nepřipouští diskusi ani kritiku.
V roce 1942 se velení americké armády obávalo, že velká část vojáku nechápala, ani kam jde bojovat, a ani proč. Proto tito vojáci nebyli patřičně vlastenecky uvědomělí a mohli být nedostatečně motivovaní. A proto bylo potřeba „neutuchajícího úsilí o předávání politických vědomostí a názorů vojákům, kteří by si je pak odnesli do civilního života.“
Armáda se tak dalších několik desítek let sice snažila vyvinout program politického školení, leč podle amerických vojenských historiků zcela selhala.
Politická školení se setkávala s odporem velitelů, kteří nechtěli plýtvat časem, který mohl být věnován bojové místo politické přípravě. Navíc mnozí velitelé byli přesvědčeni, že taková školení byla neúčinná a pro vojáky neustále se opakující a nudná.
Což mohu z vlastní zkušenosti potvrdit. Během své čtyřleté vojenské služby jsem zažil jen jedno takové školení na základně Fort Lewis, stát Washington. Dáma ve středním věku do vojáků dvě hodiny bušila stále totéž. Totiž, že USA je nejspravedlnější zemí světa a že bychom měli být hrdí, že vše se dá řešit volbami atd. atd. Náš velitel to vzdal po deseti minutách a šel raději ven na cigaretu. Pro jistotu se pak nevrátil. Zbytek z nás, kterému se během školení podařilo neusnout, měl co dělat, aby se nepodělal smíchy.
Vojenská základna Fort Lewis-McChord, stát Washington, kde náš velitel prohlásil, „Žádné další školení nebude, teď budeme nakládat letadla.“
Ještě před tím nám v přijímači na základně Fort Jackson, stát Jižní Karolína, ukazovali ve třídě asi třicetiminutové video o životě sovětské bojové jednotky. Většina z nás to uvítala jako odpočinek od denní dřiny. Navíc bylo video docela zajímavé. Jenže se přiřítil hlavní seržant a zařval, „Okamžitě ty sračky vypněte! Všichni ven na plac! Tady se mi flákat nebudete.“
Jiná situace mohla být u vojáků U.S. Army, kteří sloužili na hranicích SRN a ČSSR. Ti procházeli zvláštním školením o možném protivníkovi. Zřejmě ale i tam nebyl důraz na politickou připravenost, ale na vojensko-technickou stránku služby, třeba studium nákresu hraničního zabezpečení na hranicích ČSSR a SRN z americké dobové příručky.
Problémem dle příručky bylo, že se příslušníci U.S. Army někdy nezáměrně dostávali na území ČSSR a mohli tak způsobit velmi nepříjemný mezinárodní konflikt. Na jaře roku 1984 měl na území ČSSR proniknout pozorovací vrtulník a PS měla reagovat ostrou střelbou.
Mnozí Američané však snad ani do doby své služby na hranicích netušili, že nějaké Československo existovalo. Jejich hlavní pak obavou bylo, aby do Bavorska nevpadly sovětské tanky. „To bychom se tam dlouho neudrželi,“ vyprávěl mi bývalý americký velitel v Bavorsku. „Když v roce 1968 vjely sovětské tanky do ČSSR, prezident Johnson nám nařídil, abychom se stáhli od hranic nejméně 50 mil do německého vnitrozemí. O žádné problémy s Rusy jsme nestáli.“
Politická indoktrinace ale již dlouho probíhá u dětí v amerických školách. Ti stojí v pozoru a přísahají věrnost vlajce. V občanské nauce "Civvies" jsou pak děti poučováni, že USA jsou něčím jako rájem na zemi.
Použité droje: Society for Military History 2007, americká vojenská studie VII Corps Border Study, 1970, pp. 20-48. CONF. XGDS, https://home.army.mil/lewis-mcchord/index.php, vlastní zážitky autora
(c) Autor: Mirek Katzl
Ukázky z připravované knihy naleznete zde: https://jaksenestatamericanem.com
ZAJÍMÁ VÁS VÍCE? Klikněte si pro podobné články.
** VKR u Pohraniční stráže a US.ARMY
12 komentářů:
I find this article laughable. The US Army is apolitical. The only politics US soldiers are allowed to participate in is to vote. Soldiers are not allowed to support a political candidate while in uniform, or attend political events in uniform, unless in professional capacity as aide to the President, a Guard, or the Joint Chiefs of staff. There are no organized political events in the US Army, at least during the Cold War. Propaganda is another matter. NATO good, Warsaw Pact bad. We knew we would be fighting out-numbered, and a lot of us knew we wouldn't survive until reinforcements arrived. But that was our job. To slow down an invasion of the West until massive re-inforcements arrived. Therefore, we took our jobs seriously, and we were provided the tools to do that job, especially after Ronald Reagan came into office.
Gregg, We might have to agree to disagree.
By political indoctrination, I didn't mean supporting a particular political party or a candidate, but rather attempts to convince the soldiers that that they are to defend the best, freest, most just, etc. establishment, the U.S.
During my 4-year service in the U.S. Army in 1986-1990, I personally experienced several such attempts. They truly reminded me of similar attempts at political indoctrination in Czechoslovakia a few years before. Except of course, in those cases NATO was bad, Warsaw Pact good...
I don't believe that any military is apolitical, just ask Joint Chiefs of Staff.
My article was written in Czech, so perhaps the automatic English translation wasn't the best?
Thank you, Boys :-)
Gregg, please look at the article below.
Political Indoctrination in the U.S. Army from World War II to the Vietnam War.
By Christopher S. DeRosa . Lincoln: University of Nebraska Press, 2006. ISBN 0-8032-1734-X. Notes. Bibliography. Index. Pp. xiv, 328.
As Christopher DeRosa points out in his introduction, American soldiers typically need to understand the purpose of an order if one expects them to fully comply with it. In 1942, the U.S. Army—worried that its soldiers did not sufficiently appreciate the fascist threat—instituted a "troop information" program aimed at reinforcing patriotism and inducing animosity toward the enemy. During the next thirty years, the Army struggled against its own preference for political neutrality, and the individualism of soldiers drawn from a highly politicized populace, to create an effective indoctrination program. In the end, the Army failed.
During World War I the government and private agencies had made some effort to teach common social and moral values to enlisted men, and citizenship education had remained a small part of soldier training in the interwar years. Since the American military had such limited experience with political education, the Army looked to the British for an example of how to run an indoctrination program. Thus, the Army mandated weekly [End Page 1306] information sessions. Moreover, prominent opinion makers such as Walter Lippmann and Samuel L. A. Marshall wrote course material and lesson plans. Despite what may have seemed a solid foundation, the Army found that commanding officers were generally reluctant to dedicate precious time to troop information, and that the program rarely positively affected a soldiers' attitude toward combat duty or military service. Although there was no evidence that troop information increased soldiers' willingness to fight, the Army retained the indoctrination programs into the Cold War as part of a continuing attempt at "instilling political knowledge and opinions" (p. 50) that soldiers would take with them into civilian life.
Because school curricula in the 1950s and 1960s was strongly anticommunist, soldiers found Army attempts at encouraging anticommunism repetitive, unsophisticated, and just plain boring. In addition, the Army continually contended with criticisms from conservatives that the program was too liberal, turf wars within the Army over which office was the final arbiter of indoctrination material, and disagreements about whether troop information should focus on antidrug messages or counter antiwar sentiment during the Vietnam War. Integration and black soldiers' complaints further strained the troop information program. When the draft ended in 1973, the Army ignored military sociologist Morris Janowitz's contention that political indoctrination was more important than ever before, abandoning troop information in favor of wooing volunteers to enlist with improvements in benefits and more liberal policies regarding military discipline. Ultimately, DeRosa concludes, political indoctrination failed not only because the program could not find a way to explain to soldiers "where they were going," but because it had the potential to weaken civilian control of the military.
Copyright © 2007 Society for Military History
Re: Mirek Katzl
Weblog Pohraničník čte spousta lidí, nejen bývalých vojáků,či policistů z časů studené války, že zahraničí.
A samozřejmě, jak jinak, než přes Google Translator.
Vidím,jako Admin weblogu, ze statistik přístupů, že kromě ČR a SR, mám nejvíce čtenářů v USA, Rusku, Ukrajině, Německu a Polsku.
Re: Mirek Katzl
Děkuji za obsáhlý komentář.
Tentokrát ho budu přes Google Translator číst já :-)
Obcas sem nakouknu, ale jaksi se mi nechce verit, ze by v US byli uplne stejne debilni lampasaci jako v te ceskoslovenske lidove.
Tam jsme je pred sedesati lety delili na frontaky, ti byli vesmes rozumni a neotravovali. Pak ty chtrejsi co se pysnili za tema hvezdickama na naramenicich jeste titulem Ing., kteri pri PSM opravdu nepapouskovali jen narizene, ale i dokazali diskutovat o cemkoliv. Vzpominam si na jednoho, ktery se jeste jako student dostal nejak do Antverp a zajimave nam o nic vypravel. Pak to byli ti ruzni porucici a nadporucici, co se jim nechtelo nekde ve fabrice 8 hodin stat u nejakeho stroje v trismennem provozu a zvolili si jinou karieru. A nesmim zapomenout na absolventy jakehosi vojenskeho gymnazia, ktere v deseti letech nalakali na cokoladu tam. A taky na dyslaky, coz byla zkratka pro delesluzici. U nas v tylovych utvarech to byli vetsinou starsinove a podobne asi pro ty vzdelanejsi menecene cleny armady. To byli snad bez vyjimky ti nejprotivnejsi a nejvic buzerujici.
To byli ti, kteri za penize ktere by jind nevydelali delali v podstate podradnou pravi na utvaru.
Doufam, ze jsem se se svoji vzpominkou nikoho nedotkl, a pak asi se casem ineco zmenilo. Co vim, ti prvne jmenovani byli po osmasedesatem odejiti a vubec netusim kym byli nahrazeni.
Re: Anonymní.
Děkuji za váš komentář.
Scéna jako z Divokého západu. Na hranicích USA odhánějí migranty bičem
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/usa-pohranicnici-migranti-haiti-rio-grande-bic.A210921_105054_zahranicni_kha
Obcas sem nakouknu, ale jaksi se mi nechce verit, ze by v US byli uplne stejne debilni lampasaci jako v te ceskoslovenske lidove.
---
No, on v U.S. Army musí mít důstojník od podporučíka VŠ, vojenskou nebo civilní. Já měl na velitele štěstí. Většinou to byli inteligentní a rozumní chlapi, ale pár idiotů jsem také poznal. Jiná věc byla u poddůstojníků a rotmistrů. Tam se to hodně lišilo. Mnoho z nich byla naprostá hovada, kterým se nechtělo makat někde ve fabrice. Jiní byli skvělí vojáci.
Mirek Katzl
Tady v ČSSR ti u ČSLA a PS stačila do hodnosti kapitána maturita a důstojnícká škola. Hodnost majora a výše, byla nutná VŠ. Bavíme se ale o 80.létech.
Okomentovat