Nedávno jsem (08/2023) dal, během diskuze na sociální síti Facebook, veřejný příslib, že pro weblog Pohraničník napíšu článek na téma byrokracie u Pohraniční stráže. A protože slovo důstojníka PS by mělo mít svoji hodnotu a neměnnou platnost (aspoň v mém pojetí světa), tak nyní sedím u svého notebooku a datluji tento článek.
Vím, že tento příběh nebude příliš atraktivní svoji tématikou, ale je třeba si uvědomit, že jsem byl pouhý velitel čety, na nejnižším článku hiearchie ochrany státní hranice ČSSR, takže mohu popsat jen to, co jsem zažil přímo na státní hranici, v letech 1985-1991, kdy jsem sloužil v Trojmezí, na 1.rPS (1.prPS Aš, 5.bPS Cheb). Tudíž zde nevyjevím žádné tajemství z pohraniční "high society" :-)
Když jsem v létě 1985 nastoupil do výkonu služby, jako velitel čety, začalo nástupní kolečko pro důstojnické embryo v hodnosti rotmistra, které bylo stejné asi u všech pohraničních rot. Nicméně, dnes se nebudu zabývat jinými záležitostmi, než jsou výše uvedené papíry, dokumentace a jiná byrokracie.
První, co jsem vyfasoval, byl takový sešitek s názvem Osobní plán (možná ten název byl trošku jiný, ale, kdo si to má po cca 38 letech pamatovat). Byla to taková bílá brožurka, která měla na každý den jednu dvoustranu, kde si měl každý pohraničník z povolání psát, co konkrétně dělal, během pobytu na jednotce PS, za činnost. Což kontrolní orgány, mimo jiné,zajímalo, jak je tento dokument veden, ale, k tomu se ještě dostaneme.
Takže, třeba takhle, když byl běžný den velitele čety, tzn úterý, středa, nebo čtvrtek. Na rotu v Trojmezí jsme přijížděli autobusem z Hranic v Čechách v 07.hod ráno. Den jsem začal snídaní v jídelně (většinou pečivo, máslo, džem, nebo paštika, pomazánka, potom v kanceláři černé kafe, to jsem ale do výkazu Osobního plánu nepsal).
Od 08.hod bylo tři hodiny PŠM (politické školení mužstva). To měl správně vést ZVP (politruk), ale ten náš tak činil málokdy, páč byl většinou vytížený pitím kávy a diskuzemi s velitelem roty, v klidném separé velitelovi kanceláře. Takže, to zbylo na mě. Neměl jsem tenkrát a nemám ani dnes, dar nějaké výřečnosti. Opravdu jsem nebyl schopný žvanit tři hodiny o ničem. Takže se jen napsalo téma PŠM na tabuli, kdyby "někdo přišel", některý z nováčků z čety (tzv."holub či zobák") se poslal hlídat ke schodišti, kdyby šla kontrola (učebna byla v 2.patře, naštěstí. Vojáci si psali dopisy, podřimovali apod, já si četl noviny, nebo nějaký časopis.
Nicméně, aby bylo byrokracii učiněno zadost, musel jsem mít na PŠM písemnou přípravu. Ta se psala do velkého, tlustého sešitu formátu A4, který byl samozřejmě zaevidován a určen na stupeň "Výhradně pro vlastní potřebu" (vyšší formy dokumentů byly: Tajné, nebo Přísně tajné zvláštní důležitost PTZD, s tím jsem ale, jako důstojnické embryo, vůbec nepřišel do styku).
Písemnou přípravu na PŠM mě musel schválit svým podpisem politruk, velitel roty, nebo v nejhorším případě velitel 1.čety, který by měl být, formálně, zástupce velitele roty. Běda, běda, když přijela kontrola z 5.bPS Cheb, nebo z praporu v Aši a písemná příprava nebyla schválena nadřízeným. To hned bylo kázáníčko, případně vojenský pojeb :-)
To samé platilo při hodinách Bojové přípravy, která se v délce cca 4 hodin prováděla po trojhodinovce PŠM. Zde platilo to samé, co pro písemnou přípravu na Politické školení mužstva.
Pokud možno písemná příprava na dvě stránky, páč jedna strana formátu A4 byla kontrolními orgány hodnocená jako odbytá, formální, velitel čety označen jako floutek, který písemnost odfláknul.
To není ale všechno. Každý rok se v Bojové přípravě na pohraničních rotách školilo to samé. Jeden by řekl, že velitel čety prostě přípravy, které si pracně sepsal první rok, použil i na roky další, neboť vše bylo stejné. Ale kdepak, holoubci! Pěkně každý rok psát nové a nové, byť vlastně stejné písemné přípravy znova.
"Opakování je matka moudrosti, soudruzi, zvláště, když za hraničními mezníky číhá nepřítel". A tak se vše do zblbnutí psalo znova a znova. Dalo by se nad tím mávnout rukou, kdyby to byla jediná byrokracie, ale, kdepak, tím to jenom začínalo.
Další záležitostí byly tzv.Pohovory s vojáky. Každý voják v četě měl svoji složku, ve které byly evidované papíry formátu A4, na které, psacím strojem, zapisoval velitel čety obsah pohovoru s pohraničníkem ze své čety. Pohovory se měly dělat minimálně 1x za měsíc, potom snad i 2x měsíčně. Co bylo obsahem? Do zblbnutí to samé. Zda voják nemá známé, přátele, rodinné příslušníky v zahraničí, s důrazem na kapitalistickou cizinu, Západ. Zda je doma vše v pořádku, zda se nechce zastřelit, zběhnout a podobné věci.
OMG! Jako kdyby adepti pro službu u PS nebyli prověřování orgány Ministerstva vnitra ještě před samotným nástupem, odvodem, k PS (říkalo se přeci: "k PS jsou vybráni nejlepší z nejlepších"), navíc na každé rotě neustále šmejdil bdělý orgán Vojenské kontrarozvědky VKR, který měl na každé pohraniční rotě jednak naverbované informátory, jednak neustále pátral, slídil, vše bděle a ostražitě, bo jedině tak to bylo správné. Mimochodem, osobně nemám nic proti existenci tehdejší VKR, neboť i v západních armádních jednotkách, US.Army, nebo třeba v Bundeswehru kontrarozvědka pracovala podobně.
Běda každému veliteli čety, když přijela kontrola seshora a zjistila, že jste s podřízenými vojáky pravidelně nemluvil a nenechal si pohovor s vojákem podepsat (páč, důvěřuj, ale prověřuj). To bylo kraválu. A nedej Bože, pokud nějaký pohraničník udělal velký průšvih ve službě, nebo, ó hrůzo, zběhnul na dekadentní Západ a velitel čety s ním, v daném kalendářním měsíci, neměl proveden pohovor, kde mu voják podepsal, že "vsjo normálno, v parjádkě, budu sloužit lidu do roztrhání těla". To si pak nebohého velitele čety podali všichni. Od velitele roty, velitele praporu, kontrolních orgánů z brigády PS až po inkvizitory z HS PS OSH Praha. Potom padaly tresty typu domácího vězení, nebo tzv:"Sporožiro", což bylo snížení platu na dobu tří měsíců o 15% (nebo tak nějak). To ještě mohl takový velitel čety mluvit o štěstí, že s ním měl řízení jen Vyšetřovatel brigády PS a ne vojenský prokurátor od ČSLA.
Papírování a byrokracie začalo neustále přibývat, řekl bych tak někdy kolem roku 1987. V roce 1988 to už mělo silně vzestupnou tendenci. Kombinace zvůle nadřízených orgánů, zupácké hlouposti a alibismu. Třeba jeden příklad. Na celé pohraniční rotě v Trojmezí se musely nalepit samolepky s nápisem "220V!" na každou zásuvku a vypínač. Běda, když přijela kontrola seshora a nebylo to. Důvod: aby prý vojáci věděli ,že je tam elektrický proud o napětí 220V. To se mě chtělo brečet, z té hlouposti, kterou jistě vymyslel nějaký pupkatý plukovník z Hlavní správy PS OSH Praha, který státní hranici viděl jen ve filmu Král Šumavy.
Také se při pohovorech s vojáky muselo do papírů protokolárně zapsat a nechat od pohraničníků podepsat, že se o dovolené doma nesmí koupat ve volné přírodě, řídit osobní auto a další, mě už nepochopitelné nesmysly, ale již si vše nevybavuji, bylo toho hodně, jedna stupitida větší než druhá.
Jako kdyby pohraničníci byli bezmozci a jejich velitelé bytosti po lobotomii. Neuvěřitelné, ale tehdy, v druhé polovině 80.let reálná a běžná záležitost. To všechno se postupně stávalo normou. Staří pardálové, vojáci z povolání, jenž sloužili na čáře třeba od 60.-70.let jen nevěřícně kroutili hlavou, protože tohle nikdy dříve, za jejich mladých časů, u PS nebylo.
Opravdu mě mrzí, že když jsem tenkrát, coby mladík, nosil uniformu PS, nepojal nápad vést si deník. Dnes by to byl skvělý zdroj příběhů pro weblog Pohraničník. Takhle se mě už téměř vše, včetně oné neuvěřitelné byrokracie, vykouřilo z hlavy a nemohu vám tak vše vyjevit v "plné palbě, all inclusive".
Další smutnou záležitostí byla (ne)důvěra vyššího velení v pohraničníky, lhostejno zda ve vojáky v základní službě, nebo z povolání. Příklad? Vstup za signální stěnu, za dráty (tím myslím onu tzv."železnou oponu"). Za mé služby u PS mohl vstoupit za dráty kdejaký hejhula, který si u SNB vybrečel průkaz "Oprávnění ke vstupu do hraničního pásma" (nebo tak nějak se to jmenovalo). Jasně, chápu takový vstup pro zemědělce, lesáky, vodohospodáře a podobné profese, kteří většinou šli pracovat za dráty ve skupině. Ovšem, pamatuji, že za dráty chodili i hajní, houbaři (sběr lesních plodů) atd, a to jednotlivě, bez asistence, doprovodu vojáky Pohraniční stráže. Jako, proč ne? Ovšem, myslíte, že mohl za dráty, na houby třeba, na borůvky, samotný důstojník, či voják? Ani náhodou, zapomeňte! Tolik důvěry k nám zase soudruzi seshora neměli. Neuvěřitelné. Přitom, v 70.létech to možné bylo, ostatně tady na weblogu Pohraničník je příběh o tom, jak náš staršina, když osamoceně bloumal za dráty, zabloudil a vyvolal menší incident, naštěstí jen s bdělými východoněmeckými pohraničníky od GT DDR a nikoliv s Bundesgrenzschutz, Grenzpolizei, nebo US.Army :-)
Takže důstojník, klidně i velitel roty, či Straně oddaný politruk, sám za dráty nesměl. Leda společně s jiným důstojníkem, nebo vojákem základní služby. Pěkně ve dvou, ve třech, ale žádné sólo akce, ať už při sběru lesních plodin, nebo ve službě, při provádění tzv.demarkace státní hranice.
Takhle to bylo se vším. Nedůvěra, podezřívavost, předposranost, povinné vohnoutství. Jako dvacetiletý floutek v uniformě PS jsem z toho měl legraci, až poději, kdy mě narostly zuby moudrosti, jsem pochopil, o co šlo a kam tehdejší systém směřoval.
Vždy, když se dnes dívám na YouTube videa z DMZ na hranici KLDR – Jižní Korea, vidím režimové opatření na severní části hranice, zvolám pateticky "Čučche je věčné. Juche forever" a pak si ihned vybavím, že v 80.létech jsme na tom, jako strážci hranic v ČSSR, nebyli o moc lépe. Jak by řekli spřátelení pohraničníci z Pohraničních vojsk Sovětského svazu: "Pačemu búkvy? Vsjó jásno".
Článek se blíží do finále a uzavřu ho těmito slovy: jak se nám ve službě neustále utahovaly šrouby, jak se přijímaly nové a nové nesmyslné opatření, nové pokyny dobré jen k buzeraci pohraničníků,tak jsme v letech 1988-1989 (aspoň někteří z nás) chodili na pohraniční roty s nechutí, tudíž jsme nakonec, s velkou úlevou, uvítali Listopad 1989, kdy se to všechno zhroutilo jako domeček z karet. Rok 1990 byl pak obdobím velkých změn v systému OSH, ale, to už je jiná kapitola a píšu o ní v jiném článku zde na weblogu.
Stále platí má výzva, prosba, k těm, jenž znají weblog Pohraničník. Pokud jste sloužili u Pohraniční stráže, Oddělení OSH, OPK, Vojsk Ministerstva vnitra, u jednotek PVOS ČSLA, třeba na vidových hláskách, nebo máte jen nějaké vzpomínky na Pohraniční stráž jako obyvatelé příhraničních oblastí, sepište je a pošlete na adresu redakce. Pokud naskenujete i dobové fotografie, bude to skvělé. Samozřejmě, když budete chtít, vaši identitu udržím v tajnosti a nezveřejním ji, diskrétnost je samozřejmá, to je moje alfa omega.
Děkuji.
Adresa redakce: pohranicnik@gmail.com
50 komentářů:
Pěkný článek! Myslím, že spoustu takové hloupé byrokracie najdeš i v jiných armádách.
Mirek
Sloužil jsem v hlubší totalitě, ale kromě PŠM a bojovky jsem i jako funkcionář roty to ostatní v podobě, kterou popisuješ, nezažil. Dal sis s tím práci, ale v podstatě k ničemu.
Díky, Mirku.
A máš pravdu. Ostatně, mnozí z nás četli román HLAVA XXII, nebo JAK JSEM VYHRÁL VÁLKU, nebo aspoň Švejka :-)
Re: Anonymní.
Děkuji za komentář.
Tím se jen potvrzuje, to, o čem píšu. Služba u PS od 50.let, kdy byla hodně tvrdá, a od 60.-70.let byla diametrálně odlišná od toho, co se u PS dělo v 80.létech.
Článek jsem napsat chtěl a musel. Protože se snažím psát o tom, co bylo dobré, zajímavé, kladné, ale, nechchci se a nebudu vyhýbat tomu zlemu a špatnému.
Ale, NIKDY nebudu urážet Pohraniční stráž a dehonestovat pohraničníky. Sám jsem uniformu PS nosil v letech 1981-1991..
Papir sn)ese vsechno a bordel v tom meli,jako vzdy a vsude,proto bych to provereni vnitrem moc nezral...uz jen muj nastup k PS byl opravdu usmevny...jako kluk jsem se hodne motal kolem motorek a proto jsem pojal napad nastoupit na ZVS k Rude hvezde,o coz jsem,s pozehnanim funkcionaru tehdejsiho Svazarmu,radne pozadal...po nejake dobe mi kuryr v uniforme VB dorucil rozhodnuti,ze s ohledem na politicke rodinne souvislosti (otec v 68 protestoval proti vstupu " spratelenych armad") nejsem hoden. O par dni mi prisel povolavak k PS
Asi to tak bylo.
Komentáře, jako je ten tvůj, nebo jako jsem teď četl v diskuzi na Facebooku, mě o tom přesvědčují.
Němci by to označili jako Boemische schweinerei.
Tady se prostě všechno ošvejkuje :-)
Zdeňku, nejen v ČR.
Mirek
V U.S. Army se také slušně švejkovalo. Ti, kteří armádu moc žrali, byli včas po zásluze potrestáni.
Po rozcvičce a vydatné snídani jsem si dal na pokoji dvě hodiny odpočinek. Můj seržant to dělal také. Pak mi tvrdil, že mě dvě hodiny hledal. Jé, seržante, já Vás taky, řekl jsem. To jsme se nějak blbě minuli.
Jiný seržant byl líný jít na hajzl pár metrů od jeho pokoje, tak močil do kýble a pak to házel z okna. Jenže jednou tím zasáhl vojáka, který měl zrovna CQ, strážní službu. Napsal do hlášení, nějaký blb mě polil chcankama. Zametlo se to pod koberec. Seržant ale musel písemně slíbit, že bude řádně chodit na záchod.
Když jsem měl CQ--tuším, že vy jste tomu říkali piket, nebo mě opravte--pak jsem se držel na hlídce hodně daleko od oken baráků.
Mirek Katzl
Zakázaná slova v U.S. Army, která mnohdy říkali nadšení vojáci, možná to mysleli dobře, leč jim to nemyslelo politicky. A pak měli průser:
"Proč? Ale... Nešlo by to jinak? Vždyť ten rozkaz nedává smysl."
Nejvíc mě dostalo, když na nástupu pár vojáků navrhlo, "Asi budeme potřebovat náhradní volno." Následoval pojeb od seržanta majora, je mi hanba tady opakovat, co těm klukům řevem sdělil.
Jenom snad jedna věc. "Ještě jednou od vás uslyším takový píčoviny," zařval. "Tak vás všechny pošlu zpátky na přijímač."
Mirek Katzl
Tohle mě rozesmálo :-)
Chudák politý serža.
LOL :-)
Prý, náhradní volno.
Nakonec by si snad chtěli založit armádní odbory a pevný pracovní týden 42,5 hodin.
Vlastně, v Bundeswehru si to už levičáci vybrečeli.
Děkuji, Johny, potěšil jsi mé okoralé srdce :-) Neboť v komentářích na FB skupinách PS OSH už se do mě pustil nějaký stalinista, či sociopat, nebo co to je za bytost, že prý špíním dobré jméno Pohraniční stráže a urážím všechny poctivé pohraničníky.
Už chybí jen mé označení za ztroskotance a samozvance, který to vše činí za mrzký peníz z USA, nebo za nějakou funkci, jak mě napsal stalinista Karel.
No, snad jim nepraskne žilka a nebudou za sebou po zbytek života tahat zchromlou nohu :-)
Každopádně jim přeji klid na práci a nic zlého.
Aj jaj, za y/i se omlouvám. Nebudu to už ale opravovat, ať každý vidí, že jsem nejen samozvanec, ale i analfabet.
Tak to by už ani nebyla armáda, ale maskot.
Jenže ta buzerace a papírování bylo všude. Potvrzuji, že i v U.S. Army. Půlka služby bylo papírování a psaní hlášení, která zaručeně nikdo a nikdy nečetl.
Zmínil jsem se o pojebu jednotky seržantem majorem. To byl tvrdý a férový voják. Pokud ho někdo moc nenasral. Navíc slušný člověk, rád jezdil rybařit. Tak jsme třeba pokecali o rybách. Měl jen tu smůlu, že mu ve Vietnamu prostřelili krk. Přežil to, ale už nemohl vyslovit sykavky, jako právě ono "S". Jednou vyhlašoval soutěž o nejlepší četu, což je "Squad," jenže to řekl něco jako "Twat," což je píča. Polovina jednotky se málem neudržela smíchy. Já jsem se nesmál. Nebylo vůbec čemu.
Situaci zachránil jiný seržant, který převzal řeč.
Stejný seržant pak musel americkým vojákům vysvětlovat, že armáda není demokracie, ale diktatura a že si můžete vaše názory strčit víte kam. Budete držet hubu a poslouchat rozkazy, hoši.
Jestli si v té naší kotlině stěžujeme, že si pořád na něco stěžujeme, pak na Amíky nemáme.
Pořád si jako Češi či Moravané něco vyčítáme, podle mě zcela zbytečně. Jinde to lepší není.
Mirek Katzl
Re: ... Pořád si jako Češi či Moravané něco vyčítáme, podle mě zcela zbytečně. Jinde to lepší není...
Mirku, máš pravdu.
Jsme na sebe, jako národ mnohdy (ne vždy) příliš sebekriticky přísní.
Ale co už.
Já si nevšiml, že by tady někdo urážel poctivé pohraničníky,
nebo špinil dobré jméno Pohraniční stráže.
Pohraniční stráž špinili především parketoví důstojníci, kteří se protekcí hned po škole protlačili na HS PS OSH na Smíchov resp. na Zbraslav, hranici viděli tak akorát v Příručce pohraníčníka a pak nám posílali jeden debilní příser za druhým.
Další bandou špinitelů pak byli kontrolní čerti, co se živili tím, že lezli po rotách a kontrolovali, jestli máme aktuální nátěnky, jestli výkazy malujeme správnýma pastelkama, jestli při proškrtávání prázdných rubrik v hlášeních děláme čáry podle pravítka a z levého dolního do pravého horního rohu a jestli jsme náhodou nekupovali vojákům kafe z eráru. (Jasně, že kupovali - a třeba se z toho poserte). A jestli dodržujeme pokyn že "tiskopis se musí vyplnit tak, jak je předepsán". Na to byl snad i jeden celý Zákl. 1-X/č.
No a pak pochopitelně Pohraniční stráž špinili kontráši, práskači, donašeči a různí rádoby-odborníci, co se drželi hesla "Čím míň tomu rozumím, tím víc do toho kecám."
Poctivý pohraničník, tedy ten, který stál s kvérem na čáře, tyhle kašpary v nažehlených uniformách a polobotkách fakt nepotřeboval. Jen jim to nesměl říct. :-)
Zdeňku, ničí jméno nešpiníš. Píšeš jak to ve službě vypadalo. Jestli se to někomu nelíbí, ať si políbí.
Zatím tady v USA ultralevičáci a úchylové ničí celou zem, docela úspěšně. Jenže kluci brzy narazí na ozbrojený odpor.
Jestli jsi opravdu tím samozvancem, ztroskotancem nebo analfabetem, pak já jsem plukovníkem KGB, jak mě tady kdysi podezřívali. Hovada ze zdejší VKR.
Mirek Katzl
Johny, ono to ani tady nebylo jiné. Jen se trochu lišily ty politické kecy. Ale ne zase tak moc. Většinou byly o hovnu.
Mirek
Re: Johny.
Mě to přišlo spíše k smíchu, než aby to ve mě vyvolalo trauma a pocit viny.
Toho jednoho znám že služby u PS, také byl jako důstojník pod chebskou brigadoou PS a vím co byl zač a jak se v 80.létech choval.
A ten druhý šiškulín mě obvinil, že jsem se v roce 1982 opil v hospodě Praha v Hranicích u Aše a ztratil samopal Sa-vz.61 škorpion.
Jenže, ehm, v roce 1982 mě bylo 15 let, o existenci hospody Praha v Rossbachu jsem neměl ani tušení, páč jsem v té době studoval na vojenské střední škole v Holešově :-)
A tak tu žijeme.
Já si z toho nic nedělám, jen si říkám, kde se ti pitomci furt berou.
LOL :-)
Zábavné je to, že stalinisté a kované struktury z minulých časů mě kritizují a dehonestují, téměř co by pohůnka imperialistů, liberální demokraté a havloidní lepšolidi mě nálepkují jako vraha z hranic a agenta Moskvy.
Žijeme v dynamické době!
Admin: Ber to z té lepší stránky. Být pohůnek imperialistů, vrah z hranic a agent Moskvy je vcelku zajímavá kariéra. To se dnes málo komu podaří!
Mirek: Přesně! Systém se liší, forma je stejná!
No jo, Zdeňku, to je politika. Ať už s ní jdou všichni, víš kam. Obyčejný voják s tím nemá nic společného. Jen páni generálové, a to jsou parketoví vojáci a politici všude na světě. Za každého režimu. Vysrat se na ty hajzly.
Mirek Katzl
PS: Možná by bylo slušné, aby se ti anonymové občas podepsali vlastním jménem. Určitě je ale dobře, že nic necenzuruješ.
S výjimkou vulgarit a vyloženě nenávistných komentářů zde ponechávám ring volný.
Re: Johny.
Svatá pravda!
"Poctivý pohraničník, tedy ten, který stál s kvérem na čáře .." Teda ten, kerej střežil, aby žádnej z teho ráje neutek do nepřátelský ciziny?? Tak to radši ty fonkcionáře.
Někdo holky, jiný radši vdolky. To je otázka priorit :-)
Děkuji za komentář.
Ke komentáři 13:54:
Ty vole, ty nevíš o čem mluvíš :-)
Právě ti funkcionáři rozhodli o tom, že se z ráje utíkat nebude. Ne ti kluci z čáry.
Předpokládám, že jsi tu dobu nezažil a Tvé názory formoval člověk v tísni nebo podobný obskurní spolek.
Víš, bylo to složitější a ne černobílé.
Čím barevnější, tím byl osobní plán lepší. Pohraniční příprava zeleně, PŠM červeně, BP modře atd.
:-) Bingo!
Sloužil jsem 26 měsíců 68-70, na v té době 11 rotě, Svatý Kříž, jsem Ostravák, když jsem se narodil, tak mého otce, který byl invalidní důchodce po úrazu v dole, soudruzi zavřeli na udání uvědomělých sousedů komunistů, šel do kriminálu, jen pro to, že byl jako invalida z dolů, kde se mu stal úraz, ale nikomu v té době nevadilo,že tam nesmí pracovat. Já jsem se narodil v r. 1949, táta seděl, navíc v té době byl výbuch metanu na dole Doubrava (30 mrtvých havířů, ) a celý týden nikdo nezdělil jestli žije. Já si na nic nestěžuji, dnes už mi je 74 let, na čáru vzpomínám v dobrém, vadil mi pplk. Miňha
oha, kontráš věděli o nás vše. Když jsem šel jako spojař PR , za dráty na houby, během kontrolní hlídky signály, tak politruci roty, který byl na prověrce,měnezastavil, ale utíkal na rotu a velitelovi nahlásil,že jsem zběhnul..
Mam otazku pohranicniku.
Co vite o kontrarozvedce u Bundeswehr? Vy jste u ni slouzil?
Učil jsem se ve Zpravodajské přípravě, u plk.Kliky mj. i o kontrarozvědce Bundeswehru, nebo o zpravodajské službě BND.
Stačí taková odpověď?
Chapu pohranicniku. Take jiste o zapadonemeckych revansistech a americkych imperialistech. Jen mne udivuje, ze tem komunistickym vymyslum jeste dnes verite.
Nebudu krmit trolla, takže končím diskuzi.
Zkuste to jinde.
Napodobne. Te podle vas troll totiz V Bundeswehr slouzi a neprisahal vecno vernost sovetskemu svazu. A taky se setkal a mluvil s temi, kteri konali stejnousluzbu jako vy, jen ne na hranicich Rise, ale u rekreacnich zarizeni zvanych KZ. Jestli to nevite, to byla takova vnitrni straz, ktera mela ne zelene cepice jako vy. ale rude. Neprijemne, co?.
Samozrejme ze to neuverejnite.
Rodina přeletěla železnou oponu v balonu vlastní konstrukce
https://www.idnes.cz/technet/technika/balon-hutyra-utek-zelezna-opona-hranice.A230904_203824_tec_technika_alv
Dobové foto - soudruh Milouš Jakeš mezi soudruhy pohraničníky (ČSSR).
Rudé čepice? Kdo to byl? NKVD? Ale to se nejmenovalo KZ, ani KL, ale Gulag. V KL měli černé čepice. Mirně to pleteš.
Dorostenče,
netušíš oč jde, ale hlavně že ses tu vyzvracel. ):
Seniore,
Děkuji za zvlášť hodnotný komentář. Ty jistě budeš velmi moudrý muž, pravý gentleman, kovaný odborník, který vše zná, všemu rozumí a od všeho má klíče.
Kupředu, levá!
Pohraničníku
seniorům tykali jen estebaci akovaní komunisté.
Fuj!
Kádrováku,
jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.
Sorry jako.
???????
Docela mne překvapuje, Zdenku, že jste jako rotmistr dělal velitele čety. U VMV zastávali "stříbrňáci" výhradně funkce náčelnické, nikoli velitelské. Na přelomu sedmdesátek a osmdesátek bylo VZP docela málo. Na rotě tehdy bývali důstojníci jen dva, velitel, a politruk nebo velitel první čety. Ostatní důstojnické funkce dělali absíci VKVŠ. I doktor na ošetřovně byl absík, MUDr.po škole. To bývalo dobré, ti tu vojnu moc nežrali. Staršinu roty ( výkonného praporčíka) dělávali poddůstojníci záklaďáci. První rok písaře, druhý rok staršinu. Samozřejmě ve druhém roce pravidelně probíhalo náborování. Když by podepsal maturant, tak hned rotmistra, a poté možnost RDŠ,a pak podporučík. Ale v nepamatuji, že by někdo zůstal.
Zdravím, Jirko.
Tak to prostě v druhé polovině 80.let v sestavě PS OSH bylo. A to nejenom u chebské BPS.
U Vojsk MV, nebo ČSLA to mohlo být úplně jinak.
Samotného by mě to zajímalo.
Děkuji za tvůj komentář.
Zdeněk.
Jsem jiz dost starší ročnik narozeny ještě v protektorátu a na tomto blogu mi hodně nesedí. Asi tu mnozí nepíší pravdu, nebo ji vidí poněkud jinak. Souhlasím s Jirkou z Prahy.
Nekomunista a nekolaborant.
Pokud vám tento weblog nesedí, mám pro vás jednoduché řešení.
Nechoďte sem, nečtěte ho.
Ano, tak jednoduché to je.
Dobra rada Pohranicniku.
Kdyby si politici svobodneho sveta precetli Erstausgabe Mein Kampf, mozna by nedoslo k Hitlerove dobyvacne valce. Podle mne nemate pravdu kdyz nekomu nedoporucujete necist vasi tvorbu.
Bez komentáře.
Während des Kalten Kriegs wird die Grenze der Tschechoslowakei zum Westen zum Schauplatz dramatischer Szenen. Im Niemandsland zwischen Deutschland, Österreich und der Tschechoslowakei kommen zwischen 1945 und 1989 über tausend Menschen ums Leben: Es sind Zivilisten, die bei Fluchtversuchen ihr Leben lassen. Und auch viele tschechische Grenzsoldaten sind unter den Toten, weil sie fliehen wollen und getötet werden oder aus Verzweiflung Selbstmord begehen.
Danke für den Kommentar.
Okomentovat