Po konci druhé světové války bylo poražené Německo rozděleno na okupační zóny, jež si rozdělily vítězné mocnosti dlouho předtím, než válka skončila. Sovětskému svazu připadlo území, které se po roce 1949 transformovalo v Německou demokratickou republiku a vznikl zde lidově demokratický režim, podobně jako v celé řadě států na východ od Alp. Spojencům pak připadlo území západně od této hranice.
Původně strážní službu na hranici sovětsko-amerického a sovětsko-britského sektoru zajišťovali sovětští vojáci, kteří však byli z Německa postupně stahováni a vraceli se domů. Situace se však začala měnit po 7. říjnu 1949, kdy po řadě politických změn v sovětské okupační zóně, a zejména pak po schválení ústavy sovětské okupační zóny, byla vyhlášena Německá demokratická republika. To byl výsledek dlouhodobé činnosti SED, tedy Jednotné socialistické strany Německa. Ta fungovala podobně jako u nás KSČ, vlastně se jednalo o nástroj moci Moskvy.
Hranici v intencích někdejší východní okupační zóny bylo nutno střežit. Nastalou situaci bylo vedení státu nuceno nějakým způsobem vyřešit. A aby toho nebylo málo, po roce 1953, ve kterém zemřel sovětský vůdce J.V. Stalin, došlo i v NDR k řadě významných událostí, jenž významně ovlivnily další směřování státu. Po nástupu N.S. Chruščova se v komunistickém bloku čekalo jakési uvolnění, povolení tvrdé moskevské diktatury reprezentované tvrdou rukou Stalina. V ohledu na východní Německo se však občanstvo dočkalo zklamání.
Od 16. června se datuje řada demonstrací, násilností, které přešly do takového rozsahu, že bylo nutné povolat na pomoc Volkspolizei i sovětské okupační jednotky. Nechybělo mnoho a došlo by k takovým událostem jako v Maďarsku o několik let později.
Z východního Německa začali po událostech z 50. let prchat občané a docházelo k celé řadě vpravdě kuriózních útěků, od prostého překročení hranic až po únos autobusu, kterým se utečenci pokusili projet přes hraniční zátarasy. Bohužel, všichni byli zabiti...
Počet útěků z NDR na Západ stále stoupal a čísla uprchlíků začala komunistický režim fakticky ohrožovat na životě. To byl také jeden z důvodů, proč byla postavena Berlínská zeď. Ne na obranu proti západním agentům, jak se tvrdilo v tisku, ale přesně v téhle věci: totiž,aby se zabránilo dalším útěkům. Navíc vnitřní německá hranice byla velice těžko překonatelná. Tvořila ji nejen vlastní „čára“, ale řada plotů, zátarasů i nástražných systémů. V noci pak byla nepřetržitě osvětlena.
Na scénu tedy nastoupily pohraniční jednotky.
Fakticky se Grenztruppen, jak byly jednotky pohraniční stráže nazývány, dají vystopovat už v roce 1946, kdy byly zřízeny jako paramilitaristická organizace policie na pomoc sovětským vojákům při ochraně hranic se západními zónami. V roce 1989, v době rozpadu NDR, se počet pohraničníků pohyboval kolem 47.000, docela úctyhodný počet, na to, že jich ze začátku bylo nepoměrně méně.
Fakticky se Grenztruppen, jak byly jednotky pohraniční stráže nazývány, dají vystopovat už v roce 1946, kdy byly zřízeny jako paramilitaristická organizace policie na pomoc sovětským vojákům při ochraně hranic se západními zónami. V roce 1989, v době rozpadu NDR, se počet pohraničníků pohyboval kolem 47.000, docela úctyhodný počet, na to, že jich ze začátku bylo nepoměrně méně.
Pohraniční stráž byla oficiálně zřízena v roce 1961. Její hlavní štáb byl zřízen v Paetzu nedaleko Berlína.
Byla začleněna do složek Nationale Volksarmee (NVA), tedy Národní lidové armády.
Pohraniční stráži byly přiznány tyto okruhy, pohraniční velitelství, nebo-li německy Grenzkommando:
PV Sever, bylo dislokováno ve Stendalu
(Grenzkommando Nord, Stab Stendal)
PV Střed se štábem v Berlíně-Karlshorstu
(Grenzkommando Mitte, Stab Berlin-Karlshorst)
(Grenzkommando Nord, Stab Stendal)
PV Střed se štábem v Berlíně-Karlshorstu
(Grenzkommando Mitte, Stab Berlin-Karlshorst)
PV Jih, velitelství v Erfurtu
(Grenzkommando Sued, Stab Erfurt)
Pobřežní brigáda pohraniční stráže v přístavním městě Rostocku.
(Grenzbrigade Kueste)
(Grenzkommando Sued, Stab Erfurt)
Pobřežní brigáda pohraniční stráže v přístavním městě Rostocku.
(Grenzbrigade Kueste)
Grenztruppen byly poměrně početnou organizací, jenom na vnitřně německé hranici hlídkovalo na 6 Grenzbrigaden, z toho 3 pohraniční brigády na úseku hranice Východní-Západní Berlín.
Každá z těchto brigád se sestávala ze tří pohraničních pluků, každý se dvěma prapory, devíti rotami a jedním ženijním oddílem.
(c) ZDROJ: http://www.panzernet.net/
(c) FOTO: http://www.grenztruppen-der-ddr.de/
Zajímá vás více ?
Kuriozita z doby "železné opony"
http://pohranicnik.blogspot.cz/2012/05/kuriozita-z-doby-zelezne-opony_29.html
Železniční doprava na hranici NDR-NSR.
http://pohranicnik.blogspot.cz/2012/05/zeleznicni-doprava-na-hranici-ndr-nsr.html
Zabití pohraničníka GT DDR příslušníkem západoněmecké BGS.
http://www.fuldaerzeitung.de/nachrichten/huenfeld/Huenfeld-Hinrichtung-Mord-an-Grenzschuetzer-Plueschke-bis-heute-mysterioes;art17,604654
Ves, jíž Američané říkali Malý Berlín. Hranice tu rozdělila NDR a NSR.
Protest pohraničních orgánů NDR.
8 komentářů:
Pokud se dá rozeznat, dederóni měli kromě celé palety feldvéblů a fénrichů i několik stupňů frajtra. Nemá někdo informaci, zda sloužili v NVA také frajtři z povolání? Před válkou podle literatury ano. Dík, Zdeněk
Zdravím tě,Zdenále.
Nevím zcela přesně,jak to bylo v GT DDR s poddůstojníky, případně poddůstojníky z povolání,byť jsem byl
osobně ve styku s kolegy z NDR poměrně často.
Možná by se dalo něco dohledat na
diskuzních fórech pohraničníků NDR.
LINK http://www.forum-ddr-grenze.de/
Dohledat by se to dalo asi nějakým tím dotazem, ale všude to na mně chce heslo. Z diskuzí nic podobného nevyplývá a mám žalbohu málo času na to, něco podrobně zkoumat. Jinak mne zarazilo, jaké mají pohraničníci NDR na svých stránkách průvodní motto. Jak vidno, jsou to kluci šikovní.Zdraví Zdeněk
Ano,na fóru pohraničníků NDR musíš být zaregistrovaný. Kromě mládenců od GT DDR, NVA, Volkspolizei jsou tam i chlapci od BGS, ZOLL, nebo vojáků spojeneckých jednotek,kteří hlídali čáru z druhé strany Berlínské zdi.
Posledně jsem při čtení článků a diskuzních příspěvků strávil asi čtyři hodiny :-)
"Wer die Vergangenheit nicht kennt, wird die Gegenwart nicht verstehen".
Zdenále,
tahle diskuze by se mohla,aspoň částečně,týkat toho,na co jsi se původně ptal.
Unteroffizier als Bindeglied zwischen Soldat und Offizier.
(Poddůstojník jako spojení mezi vojákem a důstojníkem).
LINK http://www.forum-ddr-grenze.de/t8430f76-Unteroffizier-als-Bindeglied-zwischen-Soldat-und-Offizier.html
Zdravím Tě Zděnku a všechny ostatní,
opět téma, které mně vždy osloví a musím k němu něco dodat.
K tomu videosestřihu. Samozřejmě, že jsme s těmi lidmi cítili, drželi ji palce, je litovali a s nimi se radovali z každého posunu událostí, který je přivedl blíže svobodě a s nimi jásali, když konečně ta „zeď“ padla.
Bylo to jako masová panika a k tomu ještě fraška. Velice smutné a zároveň úsměvné obrázky. Tisíce lidí na útěku ze země a režim slaví, s velkou pompou, čtyřicetileté jubileum! E. Honecker ve svém slavnostním projevu ujišťuje, že „zeď bude stát padesát a třeba i sto let, bude-li to třeba!“ Sice devět století slevil /žijeme v době, kdy všechno nějak rychleji ubíhá, zvláště čas/, ale i těch sto let by bývalo bylo dost.
Ten interview, při kterém G. Schabowski, omylem, vyhlásil okamžitou volnost cestování občanů NDR, jsem sledoval v televizi /mimochodem, on jediný, z nejvyšších představitelů bývalé NDR, alespoň o jiném nevím, se projevil přeci jen jako charakter, veřejně uznal svojí vinu a přijal trest, který mu byl, soudem, vyměřen/. Jaké z toho jeho omylu, prakticky okamžitě, vyplynuly konsekvence /v noci „pád zdi“/, jsem se dověděl až druhý den ráno z rádia, když jsem jel do zaměstnání.
Zrovna včera jsem v televizi viděl následující příběh z té doby.
O co šlo. Na jistém úseku té hranice byly prováděny, na východoněmecké straně za dráty, meliorační práce většího rozsahu, takže trvaly, bez přerušení, měsíce. Byli tam nasazeni čtyři pracovníci, kteří byly každý den doprovázeni dvěma pohraničníky. Situace se vyvinula tak, že se po nějakém čase spřátelili /všichni, včetně těch pohraničníků/ s příslušníky BGS a prakticky denně se tam stýkali. Došlo i na společné fotografování /Stasi, později, objevila fotky, kdy příslušník BGS má v ruce „Kalašnikova“, na hlavě „lodičku“ východoněmeckého pohraničníka a ten zase na hlavě jeho brigadýrku/.
Tak to trvalo několik měsíců, bez jakéhokoliv problému, až do doby, kdy si ti čtyři pracovníci řekli, že se podívají na „druhou stranu“. Na návrat ovšem nepomýšleli. Jednoho rána všichni, jednoduše, přeběhli hranici. Ti dva pohraničníci tomu pouze přihlíželi.
Tím se vše provalilo. Nechci to protahovat. Ti pracovníci se, po čase, na naléhání rodin, ale po dohodě s režimem vrátili. Ten jim ovšem vyšel vstříc ve všech jejich požadavcích, které si dali. Včetně možnosti pozdějšího vycestování z NDR, pokud budou chtít. Ti pohraničníci dopadli o něco hůře. Byli degradováni na vojíny, propuštěni ze služby /unehrenhaft/ a odsouzeni, myslím, na dva a půl roku. Po polovině trestu byli propuštěni.
V tom pořadu mluvili i ti přímí účastníci. Na otázku, proč nestřílel, odpověděl ten pohraničník – „střelit někoho ze zadu je vražda“.
A ještě dám k dobru jeden příběh, který mě zaujal.
Dva mladí lidé v NDR /on a ona/, kteří se znají, tuším, už od dětství, postupem doby v sobě najdou zalíbení, ale běh osudu je několikrát rozdělí, aby je konečně, bezprostředně po pádu té „zdi“, svedl na dobro dohromady.
On svou kariéru založí na příslušnosti k jednotkám pohraniční stráže /je dokonce agentem Stasi/ a vypracuje se tak, že v událostech roku 1989 patří k tomu nejspolehlivějšímu jádru, které je uchováváno /v zájmu dalšího budování socializmu v NDR/ jako záloha k tomu poslednímu, rozhodujícímu úderu proti opozici. K tomu už nedošlo.
Ona, čím se zabývala mi nějak uniklo, patřila ovšem k té opozici. Bezprostředně po pádu „zdi“ se setkali. Vzali se, žijí někde v Bavorsku, mají dvě dospělé děti.
Když se jednou dívali na jakýsi pořad, který se zabýval bývalou NDR, zeptala se ho dcera, po shlédnutí – „tati, jak jste to mohli vydržet?“
Všem pěkný den.
BK
Re: BK
Děkuji za tvůj komentář, říkal jsem si,že se tady asi ukážeš,když je řeč o NDR, potažmo o Německu. :-)
Chtěl bych se Tě zeptat,co si myslíš o tomhle případu?
LINK http://www.fuldaerzeitung.de/nachrichten/huenfeld/Huenfeld-Hinrichtung-Mord-an-Grenzschuetzer-Plueschke-bis-heute-mysterioes;art17,604654
Jedná se o zabití pohraničníka NDR policistou Spolkové ochrany hranic (BGS) a následnou pomstou východoněmecké tajné služby STASI.
Ten článek mě vážně zaujal...
Zdeněk.
Zdravím Tě Zdeňku i všechny ostatní,
ten příběh mi je známý. Před časem jsem ho sledoval v televizi.
Co se tam, na té hranici v ten den, v srpnu 1962, skutečně seběhlo, zřejmě úplně objasněno nebylo. Ani nemohlo. Každý z těch dvou stran si našel svou pravdu a domnívám se, že jejich spolupráce, přinejmenším, vázla. Proč, je všeobecně známá skutečnost.
Jak došlo k zavraždění Plüschkeho? Nebo lépe, kdo mohl mít zájem se s ním takto vypořádat?
Bylo to vyřizování účtů „cechu“ bývalých pohraničníků, nebo v tom dokonce měla prsty bývalá Stasi? Chtěl pouze nějaký bývalý příslušník pomstít svého kamaráda, nebo to Mohl to byl někdo z blízkých příbuzných toho východoněmeckého pohraničníka, který se, ani po letech nemohl smířit se smrtí svého blízkého? Mohlo to být loupežné, nebo docela obyčejné přepadení, kdy se zrovna někomu zachtělo někoho zabít /taxikáři, personál „benzinek“ a jim podobné skupiny jsou v ohrožení a potenciální oběti/? Možná to byla jen souhra nešťastných náhod. Kdo ví?
Ta verze, že by se mohlo jednat o jakousi kolektivní mstu za toho zastřeleného, východoněmeckého pohraničníka /nějaká tajná organizace bývalých příslušníků rozhodne, že bude vykonáno to a to, nebo, že bude zastřelen ten, nebo onen…/, mi připadá jako nejméně pravděpodobná. Říkám to ne proto, že bych jim chtěl nějak „šmajchlovat“, o bezpečnostních silách zemí bývalého, socialistického tábora mám své mínění. Ty jednotky ovšem nebyly žádné bratrstvo s vlastními, interními zákony podobnými zákonům vendety. Pokud bych se měl mýlit, tak by celá situace v BRD určitě růžově nevypadala a příslušné orgány už měly dávno začít příslušně jednat. I když i zde, po nedávných odhaleních, kdy si malá skupinka několik let „hrála“ na teroristy a vesele vraždila, aniž by jí v tom někdo překážel, začínám být mírně skeptický, zda tyto orgány jsou skutečně schopny vše obsáhnout. Ale chystají se změny.
Že by se některý z jeho blízkých kolegů, z té doby, cítil jeho smrtí natolik osobně poškozen na duši, aby po tolika letech šel mstít svého kamaráda? Tak tuto verzi bych vyloučil úplně. Ti soudruzi se zase tak rádi neměli. Hodnocení mezilidských vztahů, v jakýchkoli ozbrojených složkách, ponechám stranou, protože hesla o věčném kamarádství o těchto vtazích mnoho neřeknou.
Zbývají ty poslední dvě možnosti a možná ještě nějaké další.
Mě připadá ta třetí varianta /blízký příbuzný/ jako nejreálnější, ale ani tu další bych ze hry úplně nevylučoval.
Jsou to ovšem pouze mé dohady /možná, že ležím úplně vedle/ a všechno mohlo být naprosto jinak. Kdybychom se dověděli skutečnou pravdu, tak bychom byli jistě překvapeni.
„Železná opona“ byla přísně střežená, styčná linie mezi dvěmi, na smrt znepřátelenými systémy, takže se tam pohybovali, bez ustání, příslušníci ozbrojených složek obou stran. Riziko, že dojde k nějaké mimořádné události, jako byla například tato, bylo relativně veliké. Ve zjitřené době kolem stavby té „zdi“ se ještě zvýšilo.
To, že tam tito ozbrojení příslušníci /na mysli mám profesionální vojáky/ také umírali, mi vadí, na celé té věci, nejméně.
Přeji pěkný den. BK
Okomentovat