RETRO - VÝCVIKOVÝ DEN.

aneb  BOTY PLNÉ VODY.

Je 23.2.2013 hodně brzo ráno, stále padá sníh a i v hlavním městě leží souvislá pokrývka sněhu přesahující i na silnici magickou hranici 10 centimetrů (no, v Praze prostě kalamita).

Odhrabávám auto a startuji prochladlý motor, je 5 hodin ráno a projíždím městem, objíždím svozové adresy, na každé té adrese čeká hraničář v plné výstroji s povolávacím rozkazem v kapse blůzy svého stejnokroje, čeká venku na mrazu v padajícím sněhu aby svým včasným odchodem z domova nebudil svou rodinu. Rozkaz zní jasně, Akce "Boty plné vody" - Operace DYLEŇ – zajištění useku 13. roty PS 5.Brigády „TATRY neprovádět", doplňujeme tedy požadovanou výzbroj a komunikační prostředky, když jsme  komplet opouštíme Prahu.

Dálnice je opět neprohrnutá a tak je rozježděn jen pravý pruh ve kterém se táhne kolona vozidel maximální rychlostí 80 km v hodině, což našemu přepravnímu limitu opravdu nevyhovuje. Přejíždím do levého pruhu a rozjíždím auto na povolenou rychlost a jede to. Kluci pospávají nebo se snaží dostat do palice text jedné písničky, já se věnuji silnici občas to fest klouzne.

Po dvě a půl hodině cesty jsme v dané lokalitě, jen jěště najít definovaný kontaktní point, navigace stále něco přepočítává a na místo toho, že nás má navést tak „kufrujem" , beru mobil a volám styčného důstojníka KVH a velitele Operace DYLEŇ , „Ahoj jsme skoro na místě – dej nám přesný souřadnice" z telefonu se ozývá veselé konstatování "ááá Pražáci se ztratili", popisuju místo kde jsme, tak se otočte a jeďtě kousek zpátky, inu obraťte auto na zasněžené silnici ... skoro se to povedlo ale stejně končíme v závěji , vlastními prostředky se mám nedaří vyprostit naše vozidlo, sahám tedy znovu po telefonu a volám o pomoc, za několik minut nás už chlapi vytahují svým Transportérem. Dojíždíme na místo seřadiště, odbíhám do místního konzumu pro kolek záchranářům. Paní vedoucí a sní i nepřímo ostatní přítomní se zvídavě ptá „co se děje"? Jsem totiž v uniformně a na hlavě mám brigadýrku pohraniční stráže, v tu chvíli si kluci před obchodem upravují výzbroj a vystroj, v chumelenici je na ně přes výlohu zajímavý pohled a PS brigadýrka jim dodává určitou vážnost. Tak na dotaz vedoucí tedy odpovídám ....Už to začalo..... , Reakce místních mne mile překvapila, „máme už letos jít teda zvonit klíčema, nebo něčím větším? " , s úsměvem na rtu a dobrou náladou vycházím z místního obchůdku do chumelenice.

Když jsem se dostavil na seřadiště, tak se zahlašuji, v hlášední uvádím počet příchozích z naší osádky, zařazujeme se a já jako druhá vyšší hodnost, velím k nástupu a podávám veliteli operace hlášení, jsme seznámeni s dnešním úkolem, kterým je mimo jiné přesun po vlastních do prostoru místní roty PS a zajištění jejího hraničního useku, spojeného s aktuálním průzkumem dané lokality.

Vozidly se přesouváme na okraj pohraničního pásma, místy vozidlům prokluzují kola a je nutné rychle reagovat, osádky vozidel vyskakují a pomáhají řidičům udržet vozidlo na silnici, kolona se nesmí zastavit, protože úkol zní jasně v co nejkratším čase zaujmout stanoviště na pozici roty.

Za chvíli jsme na místě míjí nás těžké tahače lesníků svážející dřevo z lesních skládek pohraničních lesů, jsou to dnes snad jediní lidé, kteří jsou v tomhle zimním počasí venku, všichni ostatní jsou doma u kamen a horkého čaje čučící na bednu, ten čaj by ale fakt bodnul. Na okraji lesa vysedáme či sesedáme z vozidel, kontrola zbraní, výstroje a spojení a rychle nástup. Mezi tím, co zajišťuji odstavená vozidla, probíhá na nástupu rychlé seznámení s operační situací v prostoru do kterého jdeme, jsou rozdány mapy useku a konkrétní rozkazy. 

Psovod se svým věrným přítelem je na špici pochodového směru, Velitel akce je chvíli na čele jednotky, kde uděluje rady a udává tempo přesunu, ale za chvíli zase povzbuzuje opozdilce na konci pochodového proudu, přesunujeme se ve dvojstupu, stále padá hustě sníh a kanady se boří do sněhu, ještě že jsme nepodcenily přípravu a pořádně je nakrémovaly, boty jsou jednou z nejdůležitějších výstrojních součástek každého vojáka – dobře nakrémované boty odpuzují vodu a tudíž máte suchou nohu a nemrznou vám prsty u nohou.

Ukrajujeme další kilometry na trase přesunu, je vydán pokyn k zastavení, instrukce k tichému přesunu, nikdo nemluvit a poslouchat co říká les. Smrky a borovice nás částečně chrání od bočního větru ale sníh nás zasypává stále, uniformy máme jak sněhuláci a na brigadýrkách se dělá namrzající čepice sněhu, ti co mají beranice se v nich jen tetelí, ale hraničáři ti mají na hlavě brigadýrku dokud to aspoň ještě trochu jde ....... není to přímo nakázáno, ale je to hrdost Hraničářů .

Při další krátké zastávce si všichni uvědomují jak fyzicky náročná byla a je služba na hranicích, je zima, hluboký sníh a všude okolo tmavý les a to i přesto, že je všude bílý sníh. Vytváříme tříčlennou skupinu zadního zajištění které z taktického důvodu velím.

Čelo jednotky jde pod vedením velitele operace, po několika kilometrech zjišťujeme že hlavní jednotka opouští hlavní směr aby zajistila obchvatem hraniční úsek, po orientaci mapy velím naší skupině zajištění, přímý směr na objekt roty, zde je třeba uskutečnit rychlý průzkum objektu a opevnit se k obraně objektu, budova roty je již značně zdevastována mnohými útoky devastace zdiva prokazuje že, vzdorovala dlouho, ale bez pomoci soustavným nájezdům podlehla, využíváme těchto pozůstatků dávné hrdosti železobetonového skeletu v hraničních lesích, alespoň jako částečného úkrytu před počasím a skryti cizím očím pozorujeme terén směrem ke státní hranici, po chvíli zaslechneme křupaní sněhu pod kroky jdoucích osob po sněhem zaváté cestě, naše stopy jsou už částečně zasněžené, tak nevzbuzují moc velkou pozornost, na okraji prostoru před rotou se objevuje čelo jednotky (skupina sněhuláků), pes se náhle zarazil a nasává náš pach, abych využil aspoň nějakého momentu překvapení hlasitě zvolám z ukrytu: Stůj ! kdo tam, heslo! Velitel odpovídá smluveným heslem a já tedy můžu konstatovat že heslo poznávám a uvolňuji skupinu k dokončení přesunu no budovy roty.

Po krátké obhlídce objektu a odpočinku je vyhlášen nástup, jednotka Hraničářů se shromažďuje v jídelně, teda alespoň v prostoru co z jídelny zbyl, připomíná mi to záběry z boju o Stalingrad , nebo zdob poválečného znovu osidlování pohraničí.

      

V prostorách jídelny je krátké seznámení s minulostí tohoto objektu které provádí nejen velitel akce, ale i původní pohraničníci, kteří tu jsou s námi a dokazují že stále mají dobrou fyzičku. Kluci se dozvídají více o službě na hranicích než kdykoliv předtím, zážitek umocňuje i fakt, že služba na čáře není ani nyní žádnou procházkou, ale je to skutečně zabíračka i pro fyzicky zdatné jedince.

Krátká instruktáž, několik fotografií na památku a jdeme, čeká nás další cesta tentokrát zpět sníh už znovu zavál naše stopy, kráčíme sněhem, občas se noha smekne, ale jdem stále dál, postrkuje nás totiž myšlenka na guláš, který máme připravený na základně místních.

Krátká zastávka, kontrola pozornosti a všímavosti jednotlivců, instruktáž v oblasti záseků a léčky proti pronikajícímu nepříteli, rozložení vlastních sil v terénu, kam dát kulomet a kam vést křížovou palbu. Jdeme dál sníh stále Padá a namrzá na uniformách.

Když dojdeme k vozidlům kluci se vrhají na proviant v autech od rána nic nejedli a mají pocit že ví co je to hlad, náhle je však velen nástup pro krátké vyhodnocení akce, Kalič žvejká na nástupu chleba tak, že to je až slyšet, dostává podrb a patnáct kliků, velitel akce sice řve, stihnul jsem ho však potrestat okamžitě, takže druhý trest nepřipádá již podle kázeňských řádů v úvahu, ale kázeň,ta kázeň musí být  :-)

Nasedáme do vozů, sestavujeme kolonu a vyrážíme, jako na potvoru v klesání a nejužším místě silnice potkáváme lesácký náklaďáky, jedno našich vozidel spadne z krajnice do závěje, všichni vyskakují z aut a zapadlé vozidlo v podstatě vynášejí zpět na silnici, řidiči náklaďáků nevěřícně kroutí hlavou.

Přijíždíme na místní základnu, odkládáme zbraně do improvizované zbrojárky, rozvěšujem promočená konga a honem do salonku, kde u slavnostního stolu dostáváme porce guláše jak pro chlapy z hranic, dělají se nám boule za ušima, ke guláši si dáváme pivko řidiči , ti mladší nealko a ti ostatní po zásluze hezký orosený půllitr Gambáče či plnotučný Plzně. Bohužel patřím k řidičům a tak se spokojím s tím nealko-pivem.

V žertu vzpomínáme že do roku 1971 se v kasárnách smělo podávat sedmi stupňové pivo a i za nás byla po oběde půlhodinová pauza na odpočinek, inu historie dávno minulá, krátce diskutujeme o cestě kterou jsme absolvovali a konstatujem, že to nebyla žádná nedělní procházka.

Přecházíme na sál, zde bude druhá část dnešního programu, seznámení s druhy hlídek pohraniční stráže, které vede velitel akce, na projektoru máme promítnutou originální mapu úseku 13. roty 5. brigády Pohraniční stráže, je zde vidět i cesta kudy jsme šli, průběh státní hranice, místa kde stály Špaky a kudy vedla signálka, kde byli průchody a kde závory na přístupových cestách ( a spoustu dalších důležitých značek potřebných pro zajištění ochrany hranice - závěrem mám možnost hovořit nad touto mapou i s posledním velitelem 13. roty PS ).

Po služební přípravě je řada na mojí maličkosti, mám na starosti střeleckou přípravu a přibral jsem k tomu i seznámení se střelivem, v první části mého informačního bloku představuji starou dobrou Kosu SA vz.58 kterému je dnes 61 let neuvěřitelné, ukazuji rozborku a zborku zbraně její TTD a dostřel , jako perličku ukazuju jak se samopal používá jako míra (s nasazeným bodákem má přesně 1m) a pár dalších vylomenin, poté přecházíme k seznámení s vz.61 Škorpion a pistolí CZ-85, pak máme informace o běžně užívaném střelivu do různých druhů krátkých a dlouhých zbraní spojených s jejich ukázkou.

 

Následuje seznámení s granáty F1 a RG4, prohlížíme si i imitační prostředky, posléze máme seznámení s RPG 75. Protože nás tlačí čas zakončuji krátkým seznámením s některými částmi zákona o zbraních a střelivu vřetně kategorie „D" .

Přichází zlatý hřeb odpoledne, informační přednáška o službě VKR u PS od osoby kvalifikované pro tento úkon, tato část je zajímavá i pro starší ročníky a tak je často pokládána konkrétní otázka, která světe div se, je konkrétně zodpovězena (což od zpravodajců není běžným zvykem). 

Ačkoliv jsme se snažili striktně držet tématu, občas nám diskuze sklouzávala do současnosti, inu vše souvisí se vším a tak jsme probrali věci od  Lustrací a Sachrova archivu, až po Jaltskou konferenci, kde bylo již tenkrát rozhodnuto o znovu sjednocení Německa. 

Téma zpravodajských služeb, jak našich tak zahraničních při práci na hranicích bylo však stěžejním tématem, většina nováčků získala množství zásadních informací na jejichž základu si mohou vytvářet svůj vlastní názor na informace a způsob jejich ověřování včetně několika zajímavých internetových adres, což dle mého názoru byla střelba přímo do černého ( no nutě mladý kluky dneska číst knížky – když je internet ) .

Smrákalo se a bylo třeba myslet na návrat, do Prahy je cesta dlouhá, když mrzne spěchá jenom trouba. Po naložení naší výstroje a výzbroje, jsme se rozloučili a poděkovali za  přizvání k této akci, těšíme se na další společné akce KVH a OSH Hraničáři.

 (c) ZDROJ:  http://hranicari.eu/    

                

Zajímá vás více?  2.výcvikový den (fotogalerie).