Epizoda s prezidentem Svobodou byla za námi a Silvestr před námi.
Také 31.12. na Silvestra bylo bojové rozdělení, které nám přečetl jediný důstojník, který zůstal na rotě a to byl nrtm.Toník Firýt, který současně vykonával službu dozorčího důstojníka roty (DDR). Vyfasoval jsem tři průzkumné služby, tu první s nástupem ihned v 17.00 hodin.
Tonda Firýt mne, jakožto dozorčí důstojník přesně v 17.00 vyslal na průzkum terénu, s určením trasy od roty,směrem na Cinka, dále po cestě k můstku přes potok Rokytka, kde bylo skryté strážní stanoviště. Tam se telefonicky na rotu zahlásit signalistovi (DSP) a střežit do 19.hodiny, po ukončení střežení nahlásit opět DSP průběh služby a pokračovat dál ve skrytu lesa, směrem po vytýčené trase, s návratem ve 21.00 hodin na rotu.
Moji průzkumnou trasu měli kluci z roty dávno nastudovanou z Plánu služeb a tak na mne počkali před rotou s tím,že až půjdu okolo hospody U Cinka, tak ať koupím pár lahví "životabudiče". Peníze mi strčily do kapsy a hotovo. Jeden z kluků na mě houknul, že počká u psích kotců, aby nám to Toník nesebral. Tašku mi nedali a protože jsem šel sám, jen se svým štěkajícím doprovodem, tak jsem přemýšlel, kam to asi dám, aby mě to nevypadlo. V kotcích jsem si vzal své psí kamarády a vyrazil do terénu (tedy k Cinkovi). Ještě jsem si všimnul, jak DDR nrtm Firýt stojí na chodbě, kouří a kouká ke kotcům, jak odcházím do té zimy.
Dojdu k Cinkovi, svítí se ze všech oken a aby ne, chystají se na Silvestrovskou zábavu. Kouknu do lokálu, zatím tam moc lidí není. Paní hospodská mě zmerčila a hned mě odvedla bokem do kuchyně, abych nebyl na očích, kdyby přišel někdo z důstojníků. Sdělil jsem hospodské své přání a ta mě vybavila, za obdržené finance, vším potřebným. Ještě než mne vyprovodila, tak se podívala ven, aby mě nikdo nespatřil. Nechtěla, aby mě někdo načapal tam, kde nemám být.
Dorazil jsem na skryté stanoviště za mostkem přes Rokytku, ohlásil se pojítkem signalistovi na rotě a začal jsem střežit. Zima jako na Sibiři, čtyřnohý huňatý doprovod mám na svých nohou,ale furt je zima. Říkám si, na co mám životabudič? Otevřu láhev vodky a loknu si, je to lepší, ale samotnému mě nechutná.
V určenou hodinu jsem se odhlásil hovorem na rotu ze stanoviště, srovnal si za pasem nakoupené flašky alkoholu tak, aby necinkaly a já mohl jít lesem potichu jako myška.V klidu jsem vyrazil po určené trase směrem k rotě.
Když jsem se blížil k trojmezské rotě, očekával jsem, že u kotců, kam musím dojít nejdříve, abych zavřel psi, bude někdo z kluků čekat. Ale nikdo tam nebyl. Tak jsem si řekl, že tekutý proviant uložím do skřínky, anebo si to kluci vezmou na pokoji, protože projít okolo místnosti DDR a samotného Tondy Firýta bylo,s takovým nákupem, značně riskantní.
Ovšem, stalo se,co jsem nečekal. Vycházím od kotců,po schodech vzhůru k rotě a na schodišti před rotou vidím nrtm.Firýta,jak tam postává a pokuřuje.
Kamarádi koukají nenápadně z oken,co se bude dít a vůbec je v dané chvíli nezajímá Silvestrovský program v televizi.
Tonda měl snad rentgenové oči,nebo letitou zkušenost (vyloučit se u něj nedá vůbec nic), houkl na mě: "Vojáku nejdete ňák moc brzo ze služby? A co nesete?".
Odpovím že nic a kráčím na druhý schod naproti stojícímu dozorčímu důstojníkovi. Toník mi stroze nařizuje: "Vojáku stůjte a zvedněte ruce!".
Ptám se proč,ale on opakuje znovu: "Zvedněte ruce". Tak je zvedám,ale to jsem ale neměl dělat protože mi začaly z kožichu propadat ven jedna láhev za druhou na schody, kde se rozbily všechny až na jednu. Teď už Tonda dělal, že nic nevidí, neslyší a povídá: "Pojďte zahlásit konec služby a pak si vezměte koště a zameťte to, ať se nikdo nepořeže".
Kluci mi dali co proto, taková škoda a podobně,bla, bla, blá, ale že si nikdo z nich nepřišel do kotců pro objednaný alkohol,jak bylo domluveno, o tom ani slovo. Přes tuto ztrátu (mimochodem zrovna ta otevřená vodka se zachránila) jsme oslavily Silvestr 1972 a příchod Nového roku 1973, velice, velice slušně. Ještě, že jsme měli našetřeny světlice a "dělbuchy".
No a takový byl Tonda Firýt. Nic nám nesebral,nikam nic nehlásil,on nám to rozbil. :-)
(C) Autor: Miroslav
Fotografie: Vojensko CZ
ZAJÍMÁ VÁS VÍCE? Klikněte si pro příběhy z Trojmezí.
* Psovodské vzpomínky - 1.část
* Psovodské vzpomínky - 2.část
* Psovodské vzpomínky - 3.část
* Takový byl Tonda Firýt
--------------------------------------------------------------------------------------------------
Také 31.12. na Silvestra bylo bojové rozdělení, které nám přečetl jediný důstojník, který zůstal na rotě a to byl nrtm.Toník Firýt, který současně vykonával službu dozorčího důstojníka roty (DDR). Vyfasoval jsem tři průzkumné služby, tu první s nástupem ihned v 17.00 hodin.
Tonda Firýt mne, jakožto dozorčí důstojník přesně v 17.00 vyslal na průzkum terénu, s určením trasy od roty,směrem na Cinka, dále po cestě k můstku přes potok Rokytka, kde bylo skryté strážní stanoviště. Tam se telefonicky na rotu zahlásit signalistovi (DSP) a střežit do 19.hodiny, po ukončení střežení nahlásit opět DSP průběh služby a pokračovat dál ve skrytu lesa, směrem po vytýčené trase, s návratem ve 21.00 hodin na rotu.
Moji průzkumnou trasu měli kluci z roty dávno nastudovanou z Plánu služeb a tak na mne počkali před rotou s tím,že až půjdu okolo hospody U Cinka, tak ať koupím pár lahví "životabudiče". Peníze mi strčily do kapsy a hotovo. Jeden z kluků na mě houknul, že počká u psích kotců, aby nám to Toník nesebral. Tašku mi nedali a protože jsem šel sám, jen se svým štěkajícím doprovodem, tak jsem přemýšlel, kam to asi dám, aby mě to nevypadlo. V kotcích jsem si vzal své psí kamarády a vyrazil do terénu (tedy k Cinkovi). Ještě jsem si všimnul, jak DDR nrtm Firýt stojí na chodbě, kouří a kouká ke kotcům, jak odcházím do té zimy.
Ilustrační dobové foto z 1.rPS Trojmezí 1972 - služební psi.
Dojdu k Cinkovi, svítí se ze všech oken a aby ne, chystají se na Silvestrovskou zábavu. Kouknu do lokálu, zatím tam moc lidí není. Paní hospodská mě zmerčila a hned mě odvedla bokem do kuchyně, abych nebyl na očích, kdyby přišel někdo z důstojníků. Sdělil jsem hospodské své přání a ta mě vybavila, za obdržené finance, vším potřebným. Ještě než mne vyprovodila, tak se podívala ven, aby mě nikdo nespatřil. Nechtěla, aby mě někdo načapal tam, kde nemám být.
Pohostinství U Cinka (Jednota) - dobová fotografie.
Dorazil jsem na skryté stanoviště za mostkem přes Rokytku, ohlásil se pojítkem signalistovi na rotě a začal jsem střežit. Zima jako na Sibiři, čtyřnohý huňatý doprovod mám na svých nohou,ale furt je zima. Říkám si, na co mám životabudič? Otevřu láhev vodky a loknu si, je to lepší, ale samotnému mě nechutná.
V určenou hodinu jsem se odhlásil hovorem na rotu ze stanoviště, srovnal si za pasem nakoupené flašky alkoholu tak, aby necinkaly a já mohl jít lesem potichu jako myška.V klidu jsem vyrazil po určené trase směrem k rotě.
Když jsem se blížil k trojmezské rotě, očekával jsem, že u kotců, kam musím dojít nejdříve, abych zavřel psi, bude někdo z kluků čekat. Ale nikdo tam nebyl. Tak jsem si řekl, že tekutý proviant uložím do skřínky, anebo si to kluci vezmou na pokoji, protože projít okolo místnosti DDR a samotného Tondy Firýta bylo,s takovým nákupem, značně riskantní.
Ovšem, stalo se,co jsem nečekal. Vycházím od kotců,po schodech vzhůru k rotě a na schodišti před rotou vidím nrtm.Firýta,jak tam postává a pokuřuje.
Kamarádi koukají nenápadně z oken,co se bude dít a vůbec je v dané chvíli nezajímá Silvestrovský program v televizi.
Ilustrační dobové foto z 1.rPS Trojmezí (1972).
Tonda měl snad rentgenové oči,nebo letitou zkušenost (vyloučit se u něj nedá vůbec nic), houkl na mě: "Vojáku nejdete ňák moc brzo ze služby? A co nesete?".
Odpovím že nic a kráčím na druhý schod naproti stojícímu dozorčímu důstojníkovi. Toník mi stroze nařizuje: "Vojáku stůjte a zvedněte ruce!".
Ptám se proč,ale on opakuje znovu: "Zvedněte ruce". Tak je zvedám,ale to jsem ale neměl dělat protože mi začaly z kožichu propadat ven jedna láhev za druhou na schody, kde se rozbily všechny až na jednu. Teď už Tonda dělal, že nic nevidí, neslyší a povídá: "Pojďte zahlásit konec služby a pak si vezměte koště a zameťte to, ať se nikdo nepořeže".
Kluci mi dali co proto, taková škoda a podobně,bla, bla, blá, ale že si nikdo z nich nepřišel do kotců pro objednaný alkohol,jak bylo domluveno, o tom ani slovo. Přes tuto ztrátu (mimochodem zrovna ta otevřená vodka se zachránila) jsme oslavily Silvestr 1972 a příchod Nového roku 1973, velice, velice slušně. Ještě, že jsme měli našetřeny světlice a "dělbuchy".
No a takový byl Tonda Firýt. Nic nám nesebral,nikam nic nehlásil,on nám to rozbil. :-)
(C) Autor: Miroslav
Fotografie: Vojensko CZ
ZAJÍMÁ VÁS VÍCE? Klikněte si pro příběhy z Trojmezí.
* Psovodské vzpomínky - 1.část
* Psovodské vzpomínky - 2.část
* Psovodské vzpomínky - 3.část
* Takový byl Tonda Firýt
--------------------------------------------------------------------------------------------------
12 komentářů:
Ahoj vespolek.
Příběh jak vystřižený ze služby PS. Nicméně se chci zcela nezáludně zeptat-nešlo ty lahve ukrýt u kotců, přímo v kotcích či někde u strážného? Vždyť by se venku nebo ve sněhu pěkně vychladily...hovořím jen z vlastních zkušeností. Byť jsem vojančil o nějaký ten pátek později než autor příběhu. Na PŠ v Zadním Chodově jsem propašoval láhev becherovky přes veškeré kontroly v rukávu kabátu. Bylo to sice o fous, ale povedlo se. S přáním všeho pěkného v roce 2018 Zdeněk Nagovský
Tohle mě také překvapilo.
Stačilo přeci nechat láhve někde poblíž kotců ve sněhové závěji, kde by se fajně chladily. Až by byl čistý vzduch a operační důstojník by zalezl do kukaně DDR, bylo by přeci možné šnaps odnést z venku dovnitř.
Alkohol se na rotu pašoval i za mě, v 80.létech. A dělo se to myslím všude. Někdy se to podařilo odhalit (oblíbené byly skrýše uvnitř kotce, pod ostrahou čtyřnohého hlídače), někdy ne. Hlavně šlo o to, aby se nenacamrali řidiči, v případě pohraničního poplachu by dopravní nehoda pod vlivem alkoholu byla jízdenkou k vojenskému prokurátorovi.
Chapu, ze jste to meli tezke. Ale u nas, s modrejma uniformama se zadnej Alkohol nikam nepasoval.
Ale my jsme asi nemuseli zpytovat svedomi, a tak nam ke spokojenosti stacilo par sedmicek v Arme.
Re: Anonymní 1. ledna 2018 14:51
Co je myšleno těma "modrejma uniformama"?
Přiznám se, že poněkud tápu. Modrá armáda se říkalo ČSD (Československé dráhy), páč nosili nádražáci modré uniformy. Nebo se jedná o železniční vojsko ČSLA? Ale, to mělo normální klasické vojenské uniformy.
To by mě docela zajímalo.
Ne, my byli elita. Letectvo a ostatni byli spenati. Ale to zde asi bude pamatovat jen hodne malo lidi.
Ahoj všem!
Takže teda "Letectvo." Nevíte někdo, kdy se letci přebarvili na zeleno ? No a vlastně kdy policajti (pardon - SNB) ?
Letectvo bránilo svými stroji celistvost území ČSSR a střežilo vzdušnou hranici. Stroje určené k pacifikaci vzdušného prostředku byly vybaveny zbraněmi s ostrou municí. Letecký pozemní personál byl mj. určen k tomu, aby tyto stroje byly v chodu a nepřetržité pohotovosti. Takže si ty kandidáte na Alzheimera, pokud chceš naznačit, že jsi sloužil u letectva, s tím svým čistým svědomím, jdi dát ještě jednu sedmičku do army nebo spíš lahváče do Kauflandu a nepobryndej si u toho tu tvoji modrou uniformičku nebo tě babka nepustí přes práh. Jen tak mimochodem, v některých ozbrojených složkách modré uniformy přečkaly i r. 1989-ozbrojená stráž letiště, ozbrojená stráž železnic,... lampasáky u letectva bylo vídat v modrých (asi slavnostních) i zelených uniformách současně. SNB se převlékala kolem r. 1966, 67. Po hadráku v r. 93, 94. Buď!
Re: Anonymní 3. ledna 2018 9:14
Díky, napsal jste to i za mě.
Původně jsem to chtěl komentovat obdobně.
Ahoj,
jj - taky myslím, že SNB zezelenala cca 1967.
Ale kdy v rámci ČSLA letci - také tak někdy, ne ?
Na reakce na urážky PS OSH bychom tady snad ani neměli reagovat. Jak říkal hostinský Palivec - takoví nám dycky můžou políbit prdel (no, dyštak todle admine vymaž).
Jo - ohledně uniforem dám taky jednu vzpomínku.
Absolventi VK VŠ (vojenské katedry) chodili až do r. 1981 v kopřivákách + kanady. My byli první ročník na VŠE v Praze, který fasoval maskáče vz. 60. Nicméně v kopřivákách se chodilo už "z domova" - tj. celý den (mezi lidma... a tudíž se muselo i salutovat atd. no a byly průsery - zkuste si třeba v Praze představit okolí Kulaťáků - kde byla ČVUT, VŠCHT ale taky MNO a GŠ ČSLA ;-). Do maskáčů jsme se převlékali až "v baráku" a mimo barák chodili jen na Viktorku na pořaďák.
Jediný rozlišovací znak mezi armáďákama a VK VŠ byl odznak na čepici (my neměli lvíčka, ale dýku s písmeny VŠ) a kulatý žlutočervenočerný znak na rukávu (kde vždy byla zkratka příslušné VK VŠ) - už nevím na kterém...
Tak zatím !
Radek
Inu vidim ze jsem se nemylil.
Udivuje mne, ze dohonestujici komentr jako tento nebyl smazan.
Anonymní Anonymní řekl(a)...
Letectvo bránilo svými stroji celistvost území ČSSR a střežilo vzdušnou hranici. Stroje určené k pacifikaci vzdušného prostředku byly vybaveny zbraněmi s ostrou municí. Letecký pozemní personál byl mj. určen k tomu, aby tyto stroje byly v chodu a nepřetržité pohotovosti. Takže si ty kandidáte na Alzheimera, pokud chceš naznačit, že jsi sloužil u letectva, s tím svým čistým svědomím, jdi dát ještě jednu sedmičku do army nebo spíš lahváče do Kauflandu a nepobryndej si u toho tu tvoji modrou uniformičku nebo tě babka nepustí přes práh. Jen tak mimochodem, v některých ozbrojených složkách modré uniformy přečkaly i r. 1989-ozbrojená stráž letiště, ozbrojená stráž železnic,... lampasáky u letectva bylo vídat v modrých (asi slavnostních) i zelených uniformách současně. SNB se převlékala kolem r. 1966, 67. Po hadráku v r. 93, 94. Buď!
To u nás doprava piva k akci Silvestr probíhala už měsíc dopředu. Tenkrát byly sudy dřevěné a hektolitrové a tak bylo složitější najít pro něj úkryt! Nakonec jsme ho umístili do skladu PHM pod sudy s olejem, kde vydržel až do onoho Silvestra. Druhým krokem bylo to, jak ho dostat nepozorovaně z autoparku na barák, ale naložili jsme ho do GAZu a zakrámovali různou veteší, neb náhoda je vždy blbec a DVT a čerti nikdy nespali! Vyšlo to i tenkrát, zastavil nás cestou DVT útvaru kpt Petráš a chtěl svézt na budovu štábu.Byl zvědavý "čo vezieme" ale nedalo nám moc práci ho přesvědčit, že "nič, len bordel z autoparku na kotelnu"...Oddychli jsme si a na RTZ bylo hodně veselo, protože kuchaři dotáhli prádelní koš plný čerstvě napečených řízků a chleba a s tím vychlazeným pivkem to nemělo chybu...Takže, když na Nový rok ráno vkročil dévéťák na náš barák, všichni chrápali jak zabití, jen dozorčí roty lámaným jazykem pronesl, že "během služby se nic zvláštního nestalo"...Ještě že i on měl také nakoupeno, takže si ničeho nevšiml...
Okomentovat