Příběh, který se odehrál 22.října 1959 v pohraničním úseku 14.rPS Slatina.
Měl to být obyčejný zkušební let. Němečtí piloti však kvůli špatné znalosti morseovky a neuvěřitelné shodě náhod havarovali na územím tehdejšího Československa. Studená válka byla v plném proudu a zadržení západoněmeckých letců bylo velkou senzací.
Dne 22.10.1959 v 09:10 ráno odstartovaly dva letouny Thunderstreak F-84 F ze základny Memmingen ke cvičnému letu podle přístrojů přibližně na trati Memmingen – Norimberk – Frankfurt – Memmingen. Zhruba po třiceti minutách letu ve výšce 10 000 metrů měl vedoucí dvojice letců Rolf Hoffmann, u kterého se jednalo o první let tohoto typu, závadu na kyslíkovém systému. Další pilot Helmut Kraus, který byl jako instruktor, převzal velení a rozhodl o návratu zpět na domovskou základnu. Oblastní kontrola ve Fürstenfeldbrucku jim udělila pokyn k návratu na základnu a povolila zahájit sestup na přistání.To bylo poslední, co si letci mezi sebou dokázali potvrdit. Následně, pro technickou závadu na vysílačce jednoho ze strojů, spojení mezi sebou ztratili.
Piloti byli přesvědčení o tom, že se nachází v prostoru cílového letiště, neboť jim předtím vojenský řídící letového provozu dané oblasti udělil povolení k zahájení sestupu a přistání na základně Memmingen.
Dvojice pilotů, která se domnívala, že vykonává standardní přístrojové přiblížení na sestupu v Memmingenu, přitom nevědomě dvakrát narušila československý vzdušný prostor.
Během sestupu, v době, kdy se obě západoněmecká letadla měla ocitnout na finále, vysunuli piloti podvozek, brzdicí štíty a přistávací klapky. Letouny však místo základny Luftwaffe přistávaly na československém území poblíž Dyleně.
V této konfiguraci zachytily oba Thunderstreaky při rychlosti 280 km/h za vrcholky stromů, těžce poškozené začaly hořet a rozpadat se. Piloti se stihli katapultovat.
Oba letci se po úspěšné katapultáži ze svých letadel ocitli na padácích a dopadli do korun stromů. Zatímco Helmuth Kraus použil nůž, aby přeřízl padákové šňůry, pohodlně se spustil na zem a od místa nehody ušel dva kilometry, než byl zadržen dvojčlennou hlídkou Pohraniční stráže, jeho kolega Rolf Hofmann zůstal bezvládně viset deset metrů nad zemí a teprve voláním „Hilfe, Hilfe“ si sjednal pozornost jednotky PS pod velením kpt.Josefa Havla, která mezitím dorazila na místo předpokládaného výbuchu.
V prostoru dopadu obou letounů, nesoucí označení DD-107 52-6546 a DD-108 51-9517, nacházející se zhruba 1 500 metrů od státní hranice, byly nalezeny oba padáky, vystřelovací sedačky Martin Baker a pilotní přilba s dýchacím přístrojem patřící Krausovi. Trosky jeho letounu zároveň při dopadu zapálily lesní porost. V žádném z letounů nebyly nalezeny náboje.
Co o této události říká Kronika (tehdejší) 4.roty Pohraniční stráže Slatina?
Dne 22. 10. 1959 v 10.16 hodin bylo v úseku rPS Slatina zaznamenáno narušení vzdušného prostoru z NSR do ČSR dvěma tryskovým i letadly. Ty nebylo možné z důvodu nízké oblačnosti identifikovat. Krátce po narušení byl z prostoru plánského můstku zaznamenán hlídkou 4. rPS Slatina svobodníkem Josefem Špaňou výbuch.
U roty byl vyhlášen pohraniční poplach a organizováno pátrání. V prostoru Plánský můstek potvrdil PPS, hajný p.Hrubeš, havárii dvou letadel. Pohraničníci, kteří propátrávali terén zaslechli volání. V uvedeném směru narazili na jednoho z letců, který visel zavěšen v padáku v koruně stromů, asi deset metrů nad zemí.
Jednalo se o pilota BW - Luftwaffe. Krátce poté byl v sousedním úseku roty PS Mohelno zadržen technickou hlídkou voj. Antonínem Kozákem a voj. Jaroslavem Fialou i druhý pilot a to v době, kdy se snažil překonat drátěný zátaras (signální stěnu) ve směru do NSR.
V úseku roty byly nalezeny zbytky dvou havarovaných tryskových letadel F-84 v barvách německého Bundeswehru.
ZDROJ: KVASNIČKA Stanislav: Z historie 12. brigády PS Julia Fučíka vyznamenané Řádem rudé zástavy Planá, 2012, str. 56,57
*klikněte si: http://www.spiegel.de/spiegel/print/d-42623132.html
Stabsunteroffizier Helmut Kraus, 29, aus Göppingen bei Augsburg, verheiratet, ein Kind, seit Juli 1956 Soldat, ausgebildet in Amerika.
Měl to být obyčejný zkušební let. Němečtí piloti však kvůli špatné znalosti morseovky a neuvěřitelné shodě náhod havarovali na územím tehdejšího Československa. Studená válka byla v plném proudu a zadržení západoněmeckých letců bylo velkou senzací.
Thunderstreak F-84 F
Dne 22.10.1959 v 09:10 ráno odstartovaly dva letouny Thunderstreak F-84 F ze základny Memmingen ke cvičnému letu podle přístrojů přibližně na trati Memmingen – Norimberk – Frankfurt – Memmingen. Zhruba po třiceti minutách letu ve výšce 10 000 metrů měl vedoucí dvojice letců Rolf Hoffmann, u kterého se jednalo o první let tohoto typu, závadu na kyslíkovém systému. Další pilot Helmut Kraus, který byl jako instruktor, převzal velení a rozhodl o návratu zpět na domovskou základnu. Oblastní kontrola ve Fürstenfeldbrucku jim udělila pokyn k návratu na základnu a povolila zahájit sestup na přistání.To bylo poslední, co si letci mezi sebou dokázali potvrdit. Následně, pro technickou závadu na vysílačce jednoho ze strojů, spojení mezi sebou ztratili.
Piloti byli přesvědčení o tom, že se nachází v prostoru cílového letiště, neboť jim předtím vojenský řídící letového provozu dané oblasti udělil povolení k zahájení sestupu a přistání na základně Memmingen.
Dvojice pilotů, která se domnívala, že vykonává standardní přístrojové přiblížení na sestupu v Memmingenu, přitom nevědomě dvakrát narušila československý vzdušný prostor.
Vojenské radiolokátory československé PVOS zachytily oba Thunderstreaky v 10:07 jihozápadně od Norimberku a od té doby jim byla věnována pozornost. Na naše území vlétly v 10:24 v oblasti kopce Dyleň západně Mariánských lázní ve výšce 5 500 metrů. Letouny dále pokračovaly po trase Horní Slavkov, Sokolov a Cheb a v 10:28 naše území opustily, zhruba v místech Starého Hroznatova, ve výšce 5 200 metrů.
V 10:30 byly v důsledku rychlého klesání ztraceny všemi prostředky RTV (Radiotechnického vojsko) v prostoru Redwitz (pozn: Redwitz an der Rodach, město 80 kilometrů západně Chebu).
Maximální hloubka narušení vzdušného prostoru byla 30 kilometrů, celková délka letu nad naším územím činila 70 kilometrů, přičemž doba letu při maximální zaznamenané rychlosti 1000 km/h byla pouhé čtyři a půl minuty.
Vzhledem k častým provokacím považovaly orgány PVO pohyb zachycených cílů za vědomé konání protivníka a rozhodly se rychle jednat.
Proti narušitelům nechala PVOS postupně odstartovat tři přepadové stíhače – jeden MiG-19 P z letiště Plzeň-Líně, jeden MiG-17 PF z letiště v Žatci, oba ze sestavy 3. slp (Stíhací letecký pluk), a jako poslední MiG-17 PF z letiště v Českých Budějovicích z 1. slp.
Rozkaz ke vzletu přepadového stíhače MiG-19P z Líní přišel v 10:13. Kapitán Polák dokázal vzlétnout za tři a půl minuty od vydání rozkazu, tedy v době kratší, než byly platné normy. Stíhač byl veden radiolokátorem P-20 Dobřany, který byl však silně rušen atmosférickými poruchami. Aby v prostoru Chebu nedošlo ke ztrátě zasahujícího letounu z obrazovky radaru a případnému narušení vzdušného prostoru NSR, rozhodl se letovod-operátor přehrazovat dráhu narušitelů východně od Karlových Varů, k čemuž byl dále ze Žatce povolán MiG-17PF s kapitánem Brunclíkem. Třetí přehrazování probíhalo v prostoru Bílovice-Nepomuk letounem MiG-17 PF kapitána Ptáčka z letiště Planá v Českých Budějovicích.
MiGy se však se Thunderstreaky nepotkaly. Důvodem byla krátkodobost letu obou narušitelů nad naším územím a z toho vyplývající nemožnost zachytit letouny palubními radiolokátory. Navádění bylo dále ztíženo tím, že pro atmosférické poruchy, údajně vyvolané přechodem teplé fronty, žádný radiolokátor nedokázal vést současně cíl i stíhače. Svoji roli pak hrálo počasí v prostoru narušení hranice: zataženo, spodní základna oblačnosti 200–300 metrů, horní hranice 10 000 metrů, déšť, dohlednost pod mraky do 10 kilometrů, nárazový vítr 20 až 50 km/h.
Během sestupu, v době, kdy se obě západoněmecká letadla měla ocitnout na finále, vysunuli piloti podvozek, brzdicí štíty a přistávací klapky. Letouny však místo základny Luftwaffe přistávaly na československém území poblíž Dyleně.
V této konfiguraci zachytily oba Thunderstreaky při rychlosti 280 km/h za vrcholky stromů, těžce poškozené začaly hořet a rozpadat se. Piloti se stihli katapultovat.
Oba letci se po úspěšné katapultáži ze svých letadel ocitli na padácích a dopadli do korun stromů. Zatímco Helmuth Kraus použil nůž, aby přeřízl padákové šňůry, pohodlně se spustil na zem a od místa nehody ušel dva kilometry, než byl zadržen dvojčlennou hlídkou Pohraniční stráže, jeho kolega Rolf Hofmann zůstal bezvládně viset deset metrů nad zemí a teprve voláním „Hilfe, Hilfe“ si sjednal pozornost jednotky PS pod velením kpt.Josefa Havla, která mezitím dorazila na místo předpokládaného výbuchu.
V prostoru dopadu obou letounů, nesoucí označení DD-107 52-6546 a DD-108 51-9517, nacházející se zhruba 1 500 metrů od státní hranice, byly nalezeny oba padáky, vystřelovací sedačky Martin Baker a pilotní přilba s dýchacím přístrojem patřící Krausovi. Trosky jeho letounu zároveň při dopadu zapálily lesní porost. V žádném z letounů nebyly nalezeny náboje.
Krátce po převozu na rotu je příslušníci plánské brigády PS útvaru Slatina předali orgánům z nadřízeného velitelství. Kolem jedenácté hodiny večerní si oba letce vyzvedli příslušníci Hlavní správy Vojenské kontrarozvědky a eskortovali je do věznice v Praze Ruzyni.
Co o této události říká Kronika (tehdejší) 4.roty Pohraniční stráže Slatina?
Cituji:
U roty byl vyhlášen pohraniční poplach a organizováno pátrání. V prostoru Plánský můstek potvrdil PPS, hajný p.Hrubeš, havárii dvou letadel. Pohraničníci, kteří propátrávali terén zaslechli volání. V uvedeném směru narazili na jednoho z letců, který visel zavěšen v padáku v koruně stromů, asi deset metrů nad zemí.
Jednalo se o pilota BW - Luftwaffe. Krátce poté byl v sousedním úseku roty PS Mohelno zadržen technickou hlídkou voj. Antonínem Kozákem a voj. Jaroslavem Fialou i druhý pilot a to v době, kdy se snažil překonat drátěný zátaras (signální stěnu) ve směru do NSR.
V úseku roty byly nalezeny zbytky dvou havarovaných tryskových letadel F-84 v barvách německého Bundeswehru.
ZDROJ: KVASNIČKA Stanislav: Z historie 12. brigády PS Julia Fučíka vyznamenané Řádem rudé zástavy Planá, 2012, str. 56,57
Screenshot z diskuze na FB Group bývalých pohraničníků.
Dva dny po nehodě, 24. října 1959, byli oba letci na základě rozhodnutí Generálního prokurátora vzati do vyšetřovací vazby. Stabsunteroffizier Helmuth Kraus a Unteroffizier Rolf Georg Hofmann patřící k 1. letce stíhací-bombardovací eskadry Jagdbombergeschwader 34 „Allgäu“ byli obviněni z trestného činu vniknutí na území republiky, podle paragrafu 95 a trestního zákona, a poškozování majetku v socialistickém vlastnictví podle paragrafu 246 odst. 1 trestního zákona, neboť havárií způsobili škody na lesní kultuře.
Případ byl tehdy nakonec uzavřen ve smyslu: "byli zadržováni právem, mohli jsme je postavit před soud, ale velkoryse jsme vyhověli žádosti západoněmeckých úřadů o vydání obou pilotů zpět bez potrestání".
Dne 3.prosince 1959 v jednu hodinu odpoledne opustili příslušníci letectva NSR Helmuth Kraus a Rolf Hofmann své ruzyňské cely 246 a 244 a v podvečerních hodinách byli předáni německé straně. Stalo se tak na přechodu Waidhaus – Rozvadov.
Československá strana si na spolkové vládě v Bonnu nárokovala odškodnění ve výši zhruba 230 000 Kčs. Za pobyt obou pilotů ve věznici Praha - Ruzyně si Ministerstvo vnitra účtovalo 25,- Kčs za osobu a den, celkem tedy 1950,- Kčs. Samostatnou položkou byly cigarety a časopisy, které vyšly na 780,- Kčs.
Osud v Československu krátce zadržovaných letců Krause a Hofmanna, z podzimních dnů roku 1959, zůstal jedním z mnoha důkazů, že tzv.studená válka tak měla ve středu Evropy svoji žhavou československou hranici.
(c) AUTOR PŘÍBĚHU: pan Miroslav Jindra
ZDROJ ČLÁNKU: web Technet CZ
Text článku publikovaného zde na weblogu Pohraničník byl částečně krácen, byly zveřejněny jen ty pasáže, které se týkají Pohraniční stráže a ochrany státní hranice.
Komplet celý text lze nalézt na webu Technet.
INFO Z NĚMECKÝCH ZDROJŮ.
*klikněte si: Hinter dem Eisernen Vorhang
Thunderstreaks der Luftwaffe machten durch versehentliche Flüge hinter die Ostgrenze der Bundesrepublik mehrmals unliebsame Schlagzeilen. So blieben zwei F-84F (DD-107 und DD-108), die am 22. Oktober 1959 um 9.16 Uhr in Memmingen zu einem Instrumentenübungsflug gestartet waren, wochenlang verschollen. Die beiden Flugzeugführer, Stabsunteroffizier Helmut Kraus und Unteroffizier Rolf Hofmann, hatten um 9.50 Uhr gemeldet, dass eine Maschine Schwierigkeiten mit der Sauerstoffanlage habe. Auf dem Rückweg unterlief ihnen ein gravierender Navigationsfehler. Sie hatten offenbar das Funkfeuer ihres Heimatplatzes mit dem in Grafenwöhr nahe der tschechischen Grenze verwechselt.
Ein Pilot berichtete später: „Ich glaubte über Memmingen zu sein, als ich durch die niedrige Wolkendecke auf die Tannenbäume stieß. Ich zog hoch, dann war schon Feuer an der Maschine, die Turbine lief nicht mehr. Ich habe den Schleudersitz betätigt. War nicht hoch genug für den Fallschirm, der sich kaum noch öffnen konnte. Da hing ich an einer Tanne, habe den Helm und die Sauerstoffmaske an den Ast gehängt und bin runtergeklettert. Dann suchte ich Menschen und sah braune Uniformen, die ich noch nie gesehen hatte. Jetzt erst merkte ich, dass ich wohl in der Tschechoslowakei war ...“
Ein Pilot berichtete später: „Ich glaubte über Memmingen zu sein, als ich durch die niedrige Wolkendecke auf die Tannenbäume stieß. Ich zog hoch, dann war schon Feuer an der Maschine, die Turbine lief nicht mehr. Ich habe den Schleudersitz betätigt. War nicht hoch genug für den Fallschirm, der sich kaum noch öffnen konnte. Da hing ich an einer Tanne, habe den Helm und die Sauerstoffmaske an den Ast gehängt und bin runtergeklettert. Dann suchte ich Menschen und sah braune Uniformen, die ich noch nie gesehen hatte. Jetzt erst merkte ich, dass ich wohl in der Tschechoslowakei war ...“
Die beiden Flugzeugführer wurden nach 41 Tagen Einzelhaft am 3. Dezember 1959 am Grenzübergang Waidhaus wieder den deutschen Behörden übergeben.
*klikněte si: http://www.spiegel.de/spiegel/print/d-42623132.html
Unteroffizier Rolf Hofmann, 23, aus Friedberg in Hessen, ledig, seit Mai 1957 Soldat, ausgebildet in Amerika und Kanada.
Ihre beiden Düsen-Jagdbomber des Musters F 84 F "Thunderstreak" im Rottenverband von der Piste des Horstes Memmingen abgehoben. Kraus hatte 184, Hofmann 87 Alleinflugstunden mit dem Muster F 84 F hinter sich.
ZAJÍMÁ VÁS VÍCE?
Klikněte si na článek s podobnou tématikou:
Klikněte si na článek s podobnou tématikou:
2 komentáře:
Sluzil som v 80-tych rokoch u PVOS. Mal som kolegov, starsych lampasakov, ktori cakali na dochodok nejake 2-3 roky a boli u nas ako velitelia vozu. Boli medzi nimi byvali piloti, skusobny komisar, ako aj riadaiaci dostojnici na bojovych salach. rozpravali ako bolo kedysi v sestedsiatych rokoch ked dostali do zatca nove migy. Rezim bol volnejsi.
Na bojovej sale vsadili si, ze poslu do zapadneho Nemecka na nejake letisko jednu migynu ( nechcem kecat, ci pilotom nebol Pelčak ), ze ta migyna s nasim pilotom tam aj pristane, zamava amikom, da si forsage a hajde domov. Amici nemali sancu. bola to zaroven taka previerka ostrazitosti protivnika. kym amici boli schopni vzlietnut nas piulot uz bol doma na letisti v zatci. od sedemdesiatych -osemdesiatych rokoch samozrejme by bola z toho velka afera. vtedy nas pilot vyhral flasku rumu. asi tak.
Prosím, opravte si jednu technickou chybu - nejde o 1. a 3. slp, ale sld (stíhací leteckou divizi). V Žatci v dané době sídlil 1. slp (MiG 17 PF), v Líních 5. slp (Mig - 19P).
Příspěvek ovšem obsahuje nepřesné vylíčení celé záležitosti, pohyb německých letadel nad územím republiky byl složitější a jeho ukončení trochu jiné. V padesátých letech opravdu katapultážní technika nebyla na té úrovni, že by se piloti po zachycení větví stromu stačili "vystřelit" a ještě se jim bezpečně nafoukly padáky... Na stromě ostatně přistál jen jeden z nich. A řada dalších nesrovnalostí.
K příspěvku Laco Polhoše - tohle mohl vyprávět leda nějaký "starý zbrojnoš" po láhvi rumu. Ani v roce 1968 nebyla disciplína natolik uvolněná, aby si někdo troufnul takovouto pitomost. A jako řízená provokace by to bylo příliš riskantní. Ano, je znám případ zabloudění a nasazení na přistání v Německu, ale v dostatečné výšce náš pilot zatáhl klapky a zmizel. Se staženým zadkem a zpoceným čelem.
Okomentovat