Tento článek publikuji až ke konci měsíce dubna 2020, ani ne tak proto, že bych si nenašel čas na jeho sepsání, ale pauza byly způsobena tím, že jsem nevěděl, na jaké téma psát. Až mě nakonec vrtkavá paní Múza políbila a tak sedím u svého notebooku a datluji do klávesnice.
Snad každý, kdo sloužil u Pohraniční stráže, přímo na státní hranici ČSSR se Spolkovou republikou Německo, nebo Rakouskem, se aspoň občas potkal s těmi, kdož střežili státní hranici na druhé straně hraničních mezníků. Já osobně jsem sloužil na čáře se západním Německem, takže budu popisovat zkušenosti z této lokality. Na hranici s Rakouskem jsem, bohužel, nikdy ve výkonu služby nebyl.
Dále chci, vážení čtenáři, podotknout, že se jedná o mé osobní vzpomínky, mé zkušenosti z čáry a to, co napíšu bude můj subjektivní názor. Ti z vás, kdož jste sloužili jinde a jindy, to mohou vidět jinak. Mnou popisované záležitosti jsem zažil v letech 1985-1990, tedy se jedná o dobu pěti let, než došlo v Československu k převratu, v listopadu 1989, kdy se vše změnilo, včetně systému ochrany státních hranic v naší zemi.
Ve svém článku se budu věnovat jednotkám Bundesgrenzschutz (BGS), Bayerische Grenzpolizei (BGP), Zolldienst (ZOLL) a okrajově i okupačním jednotkám USA v Německu, které se na státní hranici mezi Spolkovou republikou a Československem také vyskytovaly (US.ARMY).
BUNDESGRENZSCHUTZ (BGS).
Příslušníky Spolkové ochrany hranic jsem na čáře potkával, dá se říci, nejčastěji,
V podmínkách mé domovské 1.rPS Trojmezí jsem při provádění nepravidelné, tzv."demarkace státní hranice", kdy jsem procházel úsek v těsné blízkosti hranice a prováděl kontrolu hraničních mezníků, vytýčení demarkace (známé bílé sloupy s červeným pásem nahoře) a samozřejmě i vizuální pozorování "území protivníka", jak se tomu myslím tenkrát říkalo.
Policisty BGS jsem nejčastěji viděl u hraničního mezníku HM 1/1 v prostoru tzv.Trojmezí, kde se stýkala hranice ČSSR, Spolkové republiky Německo (BRD) a Německé demokratické republiky (DDR). Kousek od HM 1/1 bylo malé parkoviště, kde BGS zaparkovali své vozidlo a přímo k čáře sešli pěšky. Hranici odděloval i nízký dřevěný plot, o který se vždy němečtí policisté i my opírali.
Což bylo v případě, že jsme tzv."dali řeč". Navazovat verbální kontakt s "druhou stranou" bylo přísně zakázáno, Předpis OSH I-1 dovoloval jen vojenský pozdrav salutováním. Ale, znáte to. Zákazy jsou od toho, aby se porušovali. A to, že jsem ovládal německý jazyk, prostě k tomu tlachání na čáře prostě přímo vybízelo :-) Policisté BGS, které jsem na čáře potkával a vedl s nimi zakázané hovory, byli spíše mladší muži, ve věku tak 25-35 let, v typických zelených uniformách a co se týče vozového parku, používali VW dodávky v zelené kamufláži , nebo vozidla Audi s nápisem Polizei a modrými majáky na střeše.
BAYERISCHE GRENZPOLIZEI (BGP).
Bavorská pohraniční policie byla nejstarší policejní složkou, která po WWII vykonávala v Bavorsku ochranu státní (zemské) hranice s ČSSR a východním Německem.
V úseku naší pohraniční roty jsem je vídával u hraničního mezníku HM3, kde poblíž statku Hollerung měli stanoviště, takový menší plac pro auto a něco, jako malou unimobuňku, takže policisté nemuseli sedět v autě, nebo pokud hlídka byla pěší, stát venku a mohli pozorování provádět z unimobuňky a to jak přes den, tak i v noci.
Policisté od BGP byli většinou ve věku 40+ , takoví spíše typičtí Bavoráci, s lehce zavalitými postavami od dobrého jídla a výtečného bavorského piva. Strážce hranice od BGP jsem na čáře viděl nejraději. Působili docela rozšafně, dobře se s nimi povídalo o všem (s vyjímkou služby,to jsme vynechali) a asi dvakrát, nebo třikrát, jsem od nich dostal láhev, nebo plechovku místního bavorského piva (tu jsem samozřejmě vypil až doma v Hranicích, páč ve službě se nepije).
Při nejlepší vůli a i přes občasnou ideologickou masáž od nadřízených, na školení velitelů čet, jsem v policistech BGP nikdy žádného protivníka neviděl, spíše jsem je bral jako kolegy, kteří se řízením osudu, podobně jako já, ocitli na opačné straně hranice. A troufám si říci, že oni to brali podobně.
ZOLLDIENST. (ZOLL)
Celníky při pochůzkové službě na hranici BRD - ČSSR jsem potkával opravdu minimálně. Za tu dobu, kdy jsem v Trojmezí sloužil, tak jsem příslušníka ZOLL viděl snad jen 2x když procházel podél státní hranice se služebním psem a jedenkrát jsem se s pracovníkem ZOLL potkal u HM1/1,když tam přijel bílou dodávkou s nápisem ZOLL a sešel dolů k hraničním mezníkům, kde jsme prohodili pár slov o počasí a tak, aby se neřeklo.
Je logické, že výskyt německé Celní služby byl jen symbolický. Protože, nějaké pašování na "zelené hranici" nebylo dost možné, když čára s ČSSR i NDR byla neprodyšně zadrátovaná signální stěnou a opravdu přísně hlídaná z naší strany.
Pracovníci Celní služby nosili typické šedomodré uniformy a brigadýrky, splést si je s jinou složkou ochrany německé hranice jste prostě nemohli. Celník, se kterým jsem tlachal u hraničního mezníku byl tak nějak před penzijního věku a byl to, jak už jsem psal, můj jediný "live" kontakt s touto pohraniční složkou BRD.
US ARMY
Jak je všem známo, na území Spolkové republiky Německo byla od skončení WWII v roce 1945 umístěna okupační americká armáda (která je tam, na rozdíl od ruské/sovětské dodnes).
Vojáci US.ARMY, kteří byli dislokování v kasárnách poblíž hranice s ČSSR (s NDR a v Berlíně) se občas ukázali, během jakési hlídkové činnosti, i přímo u našich hraničních mezníků.
Americké vojáky jsme na hranici s Německem potkávali relativně často. Vždy jezdili ve vozidlech Jeep, nebo v terénních vozidlech Mercedes a ke státní hranici chodili ve větší skupině. Pokud jsem u čáry potkal Amíky, vždy jich bylo nejmíň šest, jednou jsem zažil skupinu snad dvaceti vojáků US.ARMY. Oblečeni byly v maskovacích uniformách, výzbroj tvořila většinou automatická puška M-16, kterou snad všichni znají z amerických filmů o vietnamské válce.
Nesmím také zapomenout na pověstné oblety hranice, kdy americké vrtulníky (třeba Cobra) létaly kolem čáry a to i několikrát denně. Občas si také američtí piloti trochu zaprovokovali a přelétávali na naše území, odkud je museli vyhánět naše stíhačky.
Vzdušné incidenty, to je téma, které by vydalo na samostatnou kapitolu.
Do řeči jsem se s americkými vojáky na hranici nikdy nedal. Hlavním důvodem byla jazyková bariéra, já ovládal mluvit pouze německy a rusky, anglicky jsem uměl jen "Hello Dolly" :-)
Ovšem, to nebránilo tomu, abychom se jednou, u hraničního mezníku HM1/1, se skupinou amerických vojáků, málem navzájem nepostříleli. Byl jsem tam se svojí četou, dělali jsme tam nějaké technické práce a seběhnul se menší incident s Amíky, kdy z nepochopení došlo k tomu, že jsme, pár metrů od sebe, mířili zbraněmi navzájem jeden na druhého.
O této věci se můžete dočíst zde na weblogu Pohraničník, pod jedním článkem ze série "Od rotmistra po podporučíka" ZDE (klikněte si, pokud vás to zajímá).
I přes tento incident jsem vojáky US.ARMY v Německu nebral jako vyloženého nepřítele, ale jako protivníka v pravém slova smyslu, ostatně, zde se nejednalo o policejní složku, ale vyloženě o armádní jednotky. A potom, tak, jak byli američtí vojáci na Západě, byli zase sovětští vojáci na Východě. Tak to mělo i zůstat a svět by byl bezpečnější místo k životu.
(Neodpustím si malé rýpnutí: myslím si, že nejlepší doba byla, když v USA byl u moci Ronald Reagan, v Británii Margaret Thatcher(ová), v Sovětském svazu Leonid Brežněv a u nás dr.Gustáv Husák. Ale, nikoho nenabádám, aby se mnou souhlasil).
A tímto se dostáváme do finále. Snad vás moje vzpomínka na strážce hranice z druhé strany mezníků aspoň trochu zaujala, popsal jsem vše tak, jak jsem to, v druhé polovině 80.let, během stále trvající studené války zažil.
Uvítám vaše názory, kritiku i případně pochvaly :-) v rubrice KOMENTÁŘE pod článkem. Opět vyzývám bývalé pohraničníky: pokud by někdo z vás měl zajímavé vzpomínky na svoji službu u PS, neváhejte, sepište je a pošlete na redakční MAIL pohranicnik@gmail.com
Pomožte i vy tvořit jediný weblog s tématikou PS OSH, který na českém a slovenském internetu existuje (pokud vím). Byla by přeci škoda o našich zážitcích nenapsat, nemyslíte?
Použitý zdroj k článku (2x foto): http://reflectionsofcoldwar.blogspot.com/
Snad každý, kdo sloužil u Pohraniční stráže, přímo na státní hranici ČSSR se Spolkovou republikou Německo, nebo Rakouskem, se aspoň občas potkal s těmi, kdož střežili státní hranici na druhé straně hraničních mezníků. Já osobně jsem sloužil na čáře se západním Německem, takže budu popisovat zkušenosti z této lokality. Na hranici s Rakouskem jsem, bohužel, nikdy ve výkonu služby nebyl.
Dále chci, vážení čtenáři, podotknout, že se jedná o mé osobní vzpomínky, mé zkušenosti z čáry a to, co napíšu bude můj subjektivní názor. Ti z vás, kdož jste sloužili jinde a jindy, to mohou vidět jinak. Mnou popisované záležitosti jsem zažil v letech 1985-1990, tedy se jedná o dobu pěti let, než došlo v Československu k převratu, v listopadu 1989, kdy se vše změnilo, včetně systému ochrany státních hranic v naší zemi.
Ve svém článku se budu věnovat jednotkám Bundesgrenzschutz (BGS), Bayerische Grenzpolizei (BGP), Zolldienst (ZOLL) a okrajově i okupačním jednotkám USA v Německu, které se na státní hranici mezi Spolkovou republikou a Československem také vyskytovaly (US.ARMY).
BUNDESGRENZSCHUTZ (BGS).
Příslušníky Spolkové ochrany hranic jsem na čáře potkával, dá se říci, nejčastěji,
V podmínkách mé domovské 1.rPS Trojmezí jsem při provádění nepravidelné, tzv."demarkace státní hranice", kdy jsem procházel úsek v těsné blízkosti hranice a prováděl kontrolu hraničních mezníků, vytýčení demarkace (známé bílé sloupy s červeným pásem nahoře) a samozřejmě i vizuální pozorování "území protivníka", jak se tomu myslím tenkrát říkalo.
Policisty BGS jsem nejčastěji viděl u hraničního mezníku HM 1/1 v prostoru tzv.Trojmezí, kde se stýkala hranice ČSSR, Spolkové republiky Německo (BRD) a Německé demokratické republiky (DDR). Kousek od HM 1/1 bylo malé parkoviště, kde BGS zaparkovali své vozidlo a přímo k čáře sešli pěšky. Hranici odděloval i nízký dřevěný plot, o který se vždy němečtí policisté i my opírali.
Dobové foto: HM1/1 Trojmezí hranice ČSSR-BRD-DDR
Což bylo v případě, že jsme tzv."dali řeč". Navazovat verbální kontakt s "druhou stranou" bylo přísně zakázáno, Předpis OSH I-1 dovoloval jen vojenský pozdrav salutováním. Ale, znáte to. Zákazy jsou od toho, aby se porušovali. A to, že jsem ovládal německý jazyk, prostě k tomu tlachání na čáře prostě přímo vybízelo :-) Policisté BGS, které jsem na čáře potkával a vedl s nimi zakázané hovory, byli spíše mladší muži, ve věku tak 25-35 let, v typických zelených uniformách a co se týče vozového parku, používali VW dodávky v zelené kamufláži , nebo vozidla Audi s nápisem Polizei a modrými majáky na střeše.
Dobové foto: Hlídka německé BGS na hranici s ČSSR.
BAYERISCHE GRENZPOLIZEI (BGP).
Bavorská pohraniční policie byla nejstarší policejní složkou, která po WWII vykonávala v Bavorsku ochranu státní (zemské) hranice s ČSSR a východním Německem.
V úseku naší pohraniční roty jsem je vídával u hraničního mezníku HM3, kde poblíž statku Hollerung měli stanoviště, takový menší plac pro auto a něco, jako malou unimobuňku, takže policisté nemuseli sedět v autě, nebo pokud hlídka byla pěší, stát venku a mohli pozorování provádět z unimobuňky a to jak přes den, tak i v noci.
Policisté od BGP byli většinou ve věku 40+ , takoví spíše typičtí Bavoráci, s lehce zavalitými postavami od dobrého jídla a výtečného bavorského piva. Strážce hranice od BGP jsem na čáře viděl nejraději. Působili docela rozšafně, dobře se s nimi povídalo o všem (s vyjímkou služby,to jsme vynechali) a asi dvakrát, nebo třikrát, jsem od nich dostal láhev, nebo plechovku místního bavorského piva (tu jsem samozřejmě vypil až doma v Hranicích, páč ve službě se nepije).
Při nejlepší vůli a i přes občasnou ideologickou masáž od nadřízených, na školení velitelů čet, jsem v policistech BGP nikdy žádného protivníka neviděl, spíše jsem je bral jako kolegy, kteří se řízením osudu, podobně jako já, ocitli na opačné straně hranice. A troufám si říci, že oni to brali podobně.
Dobové foto: hlídka BGP na hranici s ČSSR.
FOTO: rozlišovací odznak policisty BGP.
ZOLLDIENST. (ZOLL)
Celníky při pochůzkové službě na hranici BRD - ČSSR jsem potkával opravdu minimálně. Za tu dobu, kdy jsem v Trojmezí sloužil, tak jsem příslušníka ZOLL viděl snad jen 2x když procházel podél státní hranice se služebním psem a jedenkrát jsem se s pracovníkem ZOLL potkal u HM1/1,když tam přijel bílou dodávkou s nápisem ZOLL a sešel dolů k hraničním mezníkům, kde jsme prohodili pár slov o počasí a tak, aby se neřeklo.
Je logické, že výskyt německé Celní služby byl jen symbolický. Protože, nějaké pašování na "zelené hranici" nebylo dost možné, když čára s ČSSR i NDR byla neprodyšně zadrátovaná signální stěnou a opravdu přísně hlídaná z naší strany.
Pracovníci Celní služby nosili typické šedomodré uniformy a brigadýrky, splést si je s jinou složkou ochrany německé hranice jste prostě nemohli. Celník, se kterým jsem tlachal u hraničního mezníku byl tak nějak před penzijního věku a byl to, jak už jsem psal, můj jediný "live" kontakt s touto pohraniční složkou BRD.
Dobové foto: hlídka německé ZOLL na hranici s ČSSR.
Dobové foto: pracovník německé ZOLL na hraničním přechodu (Zollamt).
US ARMY
Jak je všem známo, na území Spolkové republiky Německo byla od skončení WWII v roce 1945 umístěna okupační americká armáda (která je tam, na rozdíl od ruské/sovětské dodnes).
Vojáci US.ARMY, kteří byli dislokování v kasárnách poblíž hranice s ČSSR (s NDR a v Berlíně) se občas ukázali, během jakési hlídkové činnosti, i přímo u našich hraničních mezníků.
Americké vojáky jsme na hranici s Německem potkávali relativně často. Vždy jezdili ve vozidlech Jeep, nebo v terénních vozidlech Mercedes a ke státní hranici chodili ve větší skupině. Pokud jsem u čáry potkal Amíky, vždy jich bylo nejmíň šest, jednou jsem zažil skupinu snad dvaceti vojáků US.ARMY. Oblečeni byly v maskovacích uniformách, výzbroj tvořila většinou automatická puška M-16, kterou snad všichni znají z amerických filmů o vietnamské válce.
Nesmím také zapomenout na pověstné oblety hranice, kdy americké vrtulníky (třeba Cobra) létaly kolem čáry a to i několikrát denně. Občas si také američtí piloti trochu zaprovokovali a přelétávali na naše území, odkud je museli vyhánět naše stíhačky.
Vzdušné incidenty, to je téma, které by vydalo na samostatnou kapitolu.
Do řeči jsem se s americkými vojáky na hranici nikdy nedal. Hlavním důvodem byla jazyková bariéra, já ovládal mluvit pouze německy a rusky, anglicky jsem uměl jen "Hello Dolly" :-)
Ovšem, to nebránilo tomu, abychom se jednou, u hraničního mezníku HM1/1, se skupinou amerických vojáků, málem navzájem nepostříleli. Byl jsem tam se svojí četou, dělali jsme tam nějaké technické práce a seběhnul se menší incident s Amíky, kdy z nepochopení došlo k tomu, že jsme, pár metrů od sebe, mířili zbraněmi navzájem jeden na druhého.
O této věci se můžete dočíst zde na weblogu Pohraničník, pod jedním článkem ze série "Od rotmistra po podporučíka" ZDE (klikněte si, pokud vás to zajímá).
I přes tento incident jsem vojáky US.ARMY v Německu nebral jako vyloženého nepřítele, ale jako protivníka v pravém slova smyslu, ostatně, zde se nejednalo o policejní složku, ale vyloženě o armádní jednotky. A potom, tak, jak byli američtí vojáci na Západě, byli zase sovětští vojáci na Východě. Tak to mělo i zůstat a svět by byl bezpečnější místo k životu.
Dobové foto: hlídka US.ARMY u HM 1/1 v Trojmezí.
Dobové foto: setkání hlídky čs.Pohraniční stráže a hlídky US.ARMY na hranici ČSSR-BRD.
(Neodpustím si malé rýpnutí: myslím si, že nejlepší doba byla, když v USA byl u moci Ronald Reagan, v Británii Margaret Thatcher(ová), v Sovětském svazu Leonid Brežněv a u nás dr.Gustáv Husák. Ale, nikoho nenabádám, aby se mnou souhlasil).
A tímto se dostáváme do finále. Snad vás moje vzpomínka na strážce hranice z druhé strany mezníků aspoň trochu zaujala, popsal jsem vše tak, jak jsem to, v druhé polovině 80.let, během stále trvající studené války zažil.
Uvítám vaše názory, kritiku i případně pochvaly :-) v rubrice KOMENTÁŘE pod článkem. Opět vyzývám bývalé pohraničníky: pokud by někdo z vás měl zajímavé vzpomínky na svoji službu u PS, neváhejte, sepište je a pošlete na redakční MAIL pohranicnik@gmail.com
Pomožte i vy tvořit jediný weblog s tématikou PS OSH, který na českém a slovenském internetu existuje (pokud vím). Byla by přeci škoda o našich zážitcích nenapsat, nemyslíte?
Použitý zdroj k článku (2x foto): http://reflectionsofcoldwar.blogspot.com/
24 komentářů:
Vodpusti si rejpnutí, sovjetská vojska nam tady vúbec nechybjejí.
Dobu, kterou chválíš mohou z dnešního hlediska pozitivně vnímat jenom tehdejší privilegovaní. Těch bylo málo, ostatní jsme drželi hubu a krok. Ale to už teď není důležité. Sloužil jsem na hranici v r. 72-73 jako absik, ale až v civilu jsem si uvědomil, že jsme bránili vlast proti agresorům a imperialistům zády a samopaly mířily vždy do vnitrozemí. Báchorce, že se bránilo kriminálníkům a voj.zběhům k úniku nevěřím. Zběhové byli jednotlivci (za moji službu ani jeden) a kriminálníkům se přechod měl umožnit, podrývali by kapitalistický systém v Německu a stát by se o ně nemusel starat.
Hm, privilegovaní lidé byli tenkrát, před 11/1989 a jsou o dnes, v "nové době" po Listopadu.
Rozdíl je jen v tom, že ti tví předlistopadoví si mohli o šíři privilegií dnešních papalášů a oligarchů jen nechat zdát.
A co se mě týká, nepatřil jsem mezi privilegovaní vrstvu obyvatel tenkrát a nepatřím mezi ni ani dnes.
To, co píšeš o systému OSH, když jsi byl na vojně jako absík je tvůj názor a já tě rozhodně přesvědčovat o ničem nebudu.
Ahoj,
že US Army byla a dosud je dislokována v SRN/Německu je asi všem jsané.
Nevíte ale jak je to s armádami VB a Francie ? Jsou tam ještě také ?
Jen detail: BGS byla policejní složka Svobodného státu Bavorska. ZOLL a BGS podléhaly pod spolkovou vládu.
Re: Anonymní
Shodou okolností jsem nedávno na Discovery, nebo Spektrum viděl dokument na tohle téma.
Francouzské a britské jednotky z Německa odešly. Stejně jako ty sovětské.
Re: Jiří
Ano, BGP patřilo pod Freistaat Bayern, kdežto BGS a ZOLL pod federální německou vládu.
Das stimmt :-)
Přísně Tajné Vraždy - Léčka
https://www.youtube.com/watch?v=yKU7J7NBdIg
Na čáře jsem sloužil v roce 1972-4.9r PS Domažlické brigády. Do styku s německým příslušníky kterékoliv složky jsem prakticky nepřišel a ani nevím o takovém případě na naší rotě.Vojáci USA měli boudu vzdálenou asi tři sta metrů od hranice a několikrát v roce prováděli pozorování.Nikdy se neskrývali a k čáře se nepřiblížili.Na naší straně podobné pozorování prováděli vojáci č.armady .Nevím už o jakou složku šlo ale měli proti nám velké znalosti a letadlech,zbraních a uniformách druhé strany.Zažil jsem je jednou.Při cestě na hranici měli naše uniformy.Nevím zda na jednom snímku míří příslušník ps na cizí vojáky.Já bych si něco takového nedovolil a myslím že to bylo zakázané.
Ahoj Zdeňku. Jen bych doplnil, že vojáci USA tam neměli co dělat. Stejně jako naši. Zakazovaly jim to mezinárodní smlouvy, kdy se příslušníci pravidelné armády nesměli pohybovat na státní hranici mez ČSSR a NSR. Tam mohly pouze policejní složky. Proto byla PS podřízena ministerstvu vnitra. Naši to raspektovali, Němci taktéž. Ale pro Američany zákony neplatily a neplatí dodnes. A provokací z jejich strany jsem zažil osobně několik. Docela mě pobavil výklad jednoho neslavného bývalého pohraničíka v ČT 2 seriálu o SH. Popisuje tam signál "Vozduch" jako opatření k zamezení útěku našich narušitelů vzdušnou cestou. Jaksi se zapomněl zmínit, že toto opatření bylo namířano jako obrana pohraniční roty proti útokům na naše objekty z nízkoletících cílů. Proti přeletům nešlo prakticky zbraně použít. Z jednoho prostého důvodu - před použitím zbraně musel být pilot varován a vyzván k přistání. A než by hlídky vypálila 2 červené světlice a počkala na reakci,cíl zmizel v nedohlednu. A že by si piloti Cesny nebo jiného letadélka či vrtulníku vybrali směr přímo přes rotu, kde bylo vybudováno pevné stanoviště, okop se stojanem na kulomet, je iluzorní.
Milan J Na té fotografií to nevypadá že by mířil Možná si zapaluje cigaretu Všimněte si zbraní vojáků US Dva mají zbraně na zádech Ten třetí dole pod pravou rukou Ten prostřední má asi zapálenou cigaretu Kdyby je někdo ohrožoval tak takto klidní nebudou Nás pohraničník na bundě nemá opasek Bez opasku by nás do služby nepustil
V této době jsem sloužil u plánské brigády na rotě sousedící s domažlickou (číslo si už nepamatuju. 2x po sobě k nám přijeli armádní průzkumáci, v noci jsme je pouštěli za dráty a za nějaký čas přijel uaz, který musel být bez jakékoliv kontroly puštěn za ty dráty také. Podle strážného se vrátil pouze s řidičem. Co se týče Němců na hranici, tak jsme jich pár potkali, byli to takoví strýcové i nějakou pistoli měli, ale k čemu patřili nevím. Protože neumím německy kváknout ani slovo, tak jsme jen zdravili a šli dál. Oni nám s úsměvem pokynuli a bylo. Pokud bych uměl německy rád bych s nimi hodil řeč, ale strach by mi asi nedovolil.
Jak v severní Itálii tamní obyvatelstvo chytilo od tam dislokovaných amerických vojáků ten koronavirus.
Nepatrí to k tejto téme,ale možno Vás to bude zaujímať keďže Nemci žalujú pohraničníkov za to že ich na Československých hraniciach zadržali a vrátili, teraz pýtajú odškodné.Našiel som článok o tom ako súdy v USA rozhodli o podobnom prípade na Americkej hranici. https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/v-usa-devet-let-resi-smrt-chlapce-zabil-americky-pohranicnik/r~19c45b9e062211ea9d020cc47ab5f122/
A ešte si všimnite to číslo podobne zabitých od roku 2010.
Ale američania zabili tých, čo išli dnu, tie tých, čo išli von. Tak je to správne.
Na území NDR i SRN prováděli po desetiletí špionáž důstojníci vojenských misí vítězných mocností. Někdy při tom šlo jen o nervy, jindy o život.
Francouzský dokument
https://www.youtube.com/watch?v=wJsU-NAVBhM
Prečo si ten článok neprečítaš lepšie, Patnáctiletý Sergio ale nebyl imigrant, hrál si doma v Mexiku ve městě, kde žil s celou svou rodinou. Překročit hranici se nepokoušel.
Na straně Sergiových rodičů stojí lidskoprávní organizace, podle kterých podobně zemřelo na hranicích od roku 2010 na devadesát lidí
Nedalo mi to, je to len satira ale podla mňa je v tom 90 percent pravdy,demokracia na Americký spôssob:
https://www.mojevideo.sk/video/256e8/syria_a_utecenecka_kriza_(vtipna_nemecka_sou).html
Takže ty nám linkuješ článok o nejakom zastrelenom Sergiovi a vydávaš ho za podobný prípad ako žiadosť Nemcov o odškodnenie za to, že ich naši pohraničníci zadržali a vrátili? A čo je na tom podobné?
Stále platí, že Pohraničná stráž strážila hranicu smerom dovnútra a USA strážia hranicu smerom von. Že pri strážení hranice ozbrojenou zložkou občas dôjde k excesu, je štatisticky nevyhnutné.
Pisete ze umite nemecky, tak si prosim prectete jak to s tou okupaci Nemecka opravdu bylo.
Am 28. September 1954 einigten sich schließlich die Alliierten und der deutsche Bundeskanzler auf der Neunmächtekonferenz in London über die Beendigung des Besatzungsstatuts, über die völkerrechtliche Stellung der Bundesrepublik, über ihren und Italiens Beitritt zum Brüsseler Pakt und über den Eintritt der Bundesrepublik in die NATO. Mit den Pariser Verträgen wurden die besatzungsrechtlichen Befugnisse und Zuständigkeiten explizit und vollständig aufgehoben. Die bisher auf Kriegsrecht beruhende Anwesenheit von Truppen der Alliierten auf dem Gebiet der Bundesrepublik wurde in ein vertragsrechtliches Stationierungsrecht umgewandelt. Mit dem Ende des Besatzungsstatuts entfielen schließlich die dem Grundgesetz auferlegten Besatzungsvorbehalte.[14] Einige Vorbehalte zugunsten der Westalliierten blieben bestehen. Diese alliierten Vorbehaltsrechte verloren erst 1990 mit der deutschen Wiedervereinigung und dem Inkrafttreten des Zwei-plus-Vier-Vertrages am 15. März 1991 auch völkerrechtlich ihre Wirkung, als Deutschland die volle Souveränität wiedererlangte und auf seine Friedensstaatlichkeit verpflichtet wurde.
Hallo Zdenek,
ich lese hier schon lange mit, denn ich bin in Ihrem Abschnitt auf bayerischer Seite aufgewachsen, und lebe heute noch hier (500m von HM1 entfernt in Mittelhammer). Ich bin 1971 geboren, und war zu Ihrer Dienstzeit als Jugendlicher oft am Dreiländereck. Ich kann mich noch an eine Begebenheit erinnern. Ich war mit einem Freund am Bach etwas westlich so dass wir HM1 nicht einsehen konnten. Es war, glaube ich, Samstag Vormittag. Plötzlich gab es einen lauten Knall bei HM1 und wir gingen hin, um nachzusehen. Auf tschechischer Seite waren 3 PS-Angehörige und der UAZ 469 stand oben am Felsenkeller. Wir nahmen an, dass der Knall von einer abgefeuerten Leuchtkugel der PS Soldaten kam. Dann fuhr auf einmal ein Jeep der US Army sehr schnell den Weg zum Dreiländereck herunter und den Fussweg kamen nochmal 3 US Soldaten herunter, sie hatten ihren Jeep oben an der Strasse stehenlassen. Die US Soldaten waren sehr aufgeregt, und holten Papiere aus dem Jeep, um den Dienstgrad der PS-Soldaten festzustellen. Die PS-Soldaten waren ganz ruhig, und verfolgen grinsend das hektische Treiben der sechs Amerikaner. Erst als einer seine Kamera zog um ein paar Fotos zu machen, drehten ihnen die tschechen den Rücken zu. Für uns Jugendliche waren solche Situationen immer aufregend, aber auch normaler Alltag. Die Amerikaner waren für uns weniger Besatzer, wir kamen sehr gut mit ihnen zurecht!
Grüsse aus dem Dreiländereck
Michael Gebhardt
Hallo Michael,
Danke für deinen Kommentar.
Ich habe die Situation erlebt, über die Sie persönlich schreiben. Ich war der Kommandeur der Gruppe tschechoslowakischer Grenzschutzbeamter auf der tschechischen Seite der Grenze am Grenzstein 1/1 :-)
Die Explosion, die die US-ARMEE-Patrouille anzog, wurde durch eine harmlose Trainingsimitation einer V-10-Granate verursacht, die eine laute Explosion und einen weißen Blitz verursacht.
Manchmal haben wir, die Grenzschutzbeamten, so "wütende" amerikanische Soldaten, die auf der westdeutschen Seite der Grenze patrouillierten.
Während meines Dienstes in der Grenzabteilung in Trojmezí konnte ich mich angeblich mit einem jungen Deutschen anfreunden, der nicht weit von HM 1/1 lebte. Als ich an diesem Ort ankam, feuerte ich eine Waffe in die Luft und der junge Mann kam an der Staatsgrenze an.
Manchmal haben wir an der Grenze ein paar Kleinigkeiten ausgetauscht. Ich habe Bravo-Magazine von ihm bekommen, die deutsche Deo-Kosmetik Fa und ich verwechsle das sogar mit Bier.
Du warst es? :-)
Die Welt ist klein.
Ich bin sicher, Sie werden sich bei mir melden.
Zdeněk
MAIL:
pohranicnik@gmail.com
-------(CZ-D via Translator)-----------
Hallo Michael,
Děkuji za Tvůj komentář.
Situaci, o které píšeš, jsem zažil osobně, byl jsem velitel té skupiny československých pohraničníků na české straně hranice u hraničního kamene 1/1 :-)
Explozi, která přilákala hlídku US ARMY způsobila neškodná cvičná imitace granátu V-10, která způsobuje hlasitou explozi a bílý záblesk.
Občas jsme takhle my, pohraničníci, "zlobili" americké vojáky, kteří hlídkovali na západoněmecké straně hranice.
V době, kdy jsem sloužil na pohraniční jednotce v Trojmezí, jsem se, dá se říci, zpřátelil s jedním mladým Němcem, co bydlel kousek od HM 1/1. Když jsem přijel na tohle místo, vystřelil jsem do vzduchu ze zbraně a ten mladík přijel na státní hranici.
Občas jsme si u hraničního mezníku vyměnili nějaké maličkosti. Dostal jsem od něj časopisy Bravo, německou deo kosmetiku Fa a mylím, že i pivo.
To jsi byl ty? :-)
Svět je malý.
Určitě se ještě ozvi.
Zdeněk
MAIL:
pohranicnik@gmail.com
Skutok sa stal - SK dabing (2019)
https://www.youtube.com/watch?v=Ew7-1FXm0bE
Oskar Fegyveres, Róbert Remiáš - absolventi SŠ PS v Holešove.
Okomentovat