EXECÍRKA VE VOJENSKÉM PROSTORU DOUPOV

Koncem září 1966 jsem přešel od Pohraniční stráže  k 72. msp, VÚ 2071 Karlovy Vary – Dvory II. Prvně jako velitel čety automobilní PŠ na rámcové 6. rotě pod kpt. Hodkem, pak na 8. rotě 3. mspr., později na 3. msr. 1. mspr. Ale to jen tak okrajově.

 Po konci tzv.Pražského jara, tedy roce 1968 a příchodu okupačních vojsk Varšavské smlouvy, které nám do každé branky a brány mířila tankovým kanonem a převzetí politické moci novým Husákovským politickým vedením bylo třeba našim ´´bratrům´´ ve zbrani ukázat jak je ČSLA bojeschopná, velení politicky uvědomělé, no prostě, že jsme opět pevným článkem Varšavské smlouvy. A protože 20. msd. byla Doupovu nejblíže, tak ji Ministerstvo národní obrany přidělilo úkol předvést velení Varšavské smlouvy ukázku útoku pluku z chodu.

Ilustrační foto - VVP Doupov

  Lehce se řekne, těžko vykoná. Žádný z pluků 20.msd. nebyl na plných stavech u všech pluků byly rámcové prapory, které v případě mobilizace byly doplňovány záložníky, kteří měli celou výbavu mimo zbraně uloženou doma, takže nastupovali k útvarům plně vybaveni. A tak pluk který měl cvičit byl složen z mspl. M. Lázně, Cheb a části Tankového pluku Podbořany a části Dělostřeleckého pluku M. Lázně, tak, aby cvičící pluk byl na plných stavech s vojáky základní služby. Cvičení proběhlo v září 1969,  před odchodem druhého ročníku do civilu, tedy vojska byla maximálně vycvičena.

  No jo, ale takové ukázkové cvičení se musí řádně předpřipravit a pak nacvičit. A tak k předpřípravě cvičení byly vybrány od Karlovarského pluku všechny jednotky mimo Dělostřeleckého oddílu houfnic 122 mm, PTŘS baterie, PL baterie, BZK baterie. V polovině června začalo velké stěhování 72. mspl. Z Karlových Varů do Doupovského vojenského prostoru, také nazývaného Vojenský ujezd Hradiště.

  Pluk vystavěl stanové městečko v Dolním Žďáru, do kterého se přestěhoval s veškerou výbavou kromě osobních zbraní. Prostě se z nás stal pracovní útvar.

Ilustrační dobové foto k článku.

  Hlavními zbraněmi se staly, lopata, krumpáč, pila, sekyra a hrábě. Pobyli jsme na Doupově od půli června do konce září. První činností ženijní roty bylo vystavění pozorovatelny pro generalitu, pevnou a rozměrnou, vedle pozorovatelny stan pro občerstvení, když se generalita pozorováním unaví. Pod pozorovatelnou protékal potok a louky byly podmočené. Úkol zněl, pokrýt louku hatěmi, tak, aby mohly projet tanky a za nimi OT-64 jednoho praporu, ostatní jeli po tvrdém podkladu. Hatě = snopy proutí. Tak jsme asi 3 týdny řezali proutí a vázali snopy. Proutí muselo být propletené, aby se nerozpadlo. Snopy se zamáčkly do teténu a louky byly zprůjezdněny.

  Aby bylo vše jako ve skutečnosti, musela se vybudovat obranná postavení nepřítele. Muselo se vybudovat první, druhé a třetí pásmo obrany nepřítele, tedy zákopy 60 cm hluboké, aby nebylo z pozorovatelny vidět na dno. Předprsně, pokrýt drny, jako maskování. Naštěstí drny ve velkém loupal civilní buldozer. Největší a celodenní dřina bylo ruční kopání zákopů, tam kde bylo kamení a zákopový pluh od ženijního praporu v Kadani se do terénu nedostal. 

  Budovaly se spojovací zákopy s kulometnými hnízdy pro boční palbu, no prostě vše jako v opravdové obraně, ale jen do hloubky 60 cm.

  Z technických opraven divize v Podbořenech byly do terénu rozmístněny vyřazené tanky T 34, samohybné houfnice zvané Kačeny a vyřazené ruské OT BRT. Dělostřelci si museli vybudovat palebná postavení a zastřílet se. A tak jsme mívali odpoledne volna a dělostřelci mydlili do toho, co jsme vykopali, abychom další den měli co opravovat. Po dokončení zákopového systému se budovaly cesty. Tatry dovážely šotolinu, grejdry šotolinu rozhrnovaly a my jsme s hráběmi dorovnávali kraje. Pak to válce vše uválely.

Ilustrační dobové foto k článku.

  Celé léto panovala neuvěřitelná horka. Uprostřed tábora vyvěral termální Pramen svobody. Dozorčí pramene neustále stáčel kyselku do várnic a vejtřasky je rozvážely jednotkám. Zemní práce se pomalu chýlily ke konci. A tak cvičíci jednotky navagonovaly a po bývalé trati do Doupova dojely do Dolního Žďáru, kde byla vykládací rampa. Vyrostlo nové stanové městečko cvičících jednotek. Každé dopoledne se nacvičovalo, odpoledne do večera jsme opravovali naše díla.

Pozemní stavby Karlovy Vary postavili na kraji Doupova z vyřazených panelů Potěmkinovu vesnici, jako cíl pro naše letectvo. Při nácviku s ostrými bombami se netrefili do cvičných baráčků a nasypali to do Doupovského hřbitova. Dva dny jsme po okolí sbírali kosti. Nepěkná práce.

  A tak jednoho dne, za účasti jen české generality, nastala generální zkouška. To jsme si s veliteli družstev naší třetí roty prvního praporu nemohli nechat ujít. Měli jsme takovou vlastní pozorovatelnu v malém čedičovém lomu zarostlém borovicemi, takže nás nebylo vidět. No jako správný útok pluku to začalo dělostřeleckou přípravou. Dany ani Grady tehdy ještě nebyly. A tak hlavní slovo měly houfnice 122 a 155 mm.

  Pal! A začaly to prát do prvního zákopu. Byli jsme od něj tak 500 m. Kurňa, to byl rachot. Pral to tam celý děl. oddíl našeho pluku a 155-ky od děl. pluku z M. Lázní.

Najednou jekot a pic. Dva až tři metry za našimi zadky se zasekla do země střepina jak talíř. To jsme upalovali! Ale jen na chvíli, než dělostřelci přenesli palbu na druhý zákop, to už jsme byli zpátky.

  Tak a teď vyrazily tanky T 55 a za nimi motostřelci na OT 64. Z boku kousek před námi to do vraků tanků a aut pražily PLDVK, BZK a PTŘS, ty jsem viděl v akci úplně poprvé, byly přísně tajné v té době. Z BZK jsem na střelnici střílel. V zákopech byly samopadací figury, do nich to valili motostřelci z ručních zbraní. První zákop, házení ostrých granátů, mockrát nacvičené. Tanky z kanonů perou do vraků obrněné techniky. Technika překonává první zákop, ale to už dělostřelcí perou do druhého zákopu. Rachot až uši zaléhají. A tak se to opakuje i u třetího zákopu a vše mizí za horizontem, konec generálky.

Ilustrační dobové foto k článku.

  A máme zase co opravovat. Naostro jsou vraky naplněny náložemi a naftou, aby po zásahu byl efekt. Ukázkové cvičení se povedlo, velení Varšavské smlouvy bylo nadšeno a už jsme zase byli jejím pevným článkem. Ale ty čtyři měsíce byly krušné. Vojáci z povolání byli odvezeni 1x za 14 dnů domů v sobotu, tak říkajíc na skok a v neděli zpět. Vojáci základní služby nic. 

Ono toho bylo více, těch zážitků, ale tohle bylo gró věci.

Autor (c) Zdeněk Holek 

Foto: www.vojensko.cz 

          www.vscr.cz 

          idnes.cz