Ačkoliv se snažím weblog Pohraničník vést v apolitickém duchu, vážná situace s příchodem imigrantů do Evropy a nepochybně později i k nám do České republiky a k našemu bratrskému národu na Slovensku,mě vede k zveřejnění mého stanoviska, názoru na tuto situaci,neboť to,co se právě děje,není útěk zoufalých imigrantů,to je INVAZE.
Přiznávám, že poprvé dostávám velký strach z budoucnosti.
Samozřejmě,vím již dlouho z internetu,jaká je situace v "chalifátu" Anglie, Francie, Nizozemí, Francie či Skandinávie. Jenže, to zatím bylo daleko. (Stejně jako třeba válka v bývalé Jugoslávii,nebo na Ukrajině).
Ale podobně jako v románu Válka s mloky od Čapka už nejsou mloci někde jinde,ale přicházejí i do našich domovů. Zatím jen v malém, politici to bagatelizují, policisté to ještě zvládají (viz incidenty v Bělé), ale to je jen takový počátek,na vojně jsme tomu říkali "průzkum bojem". A to se teď právě bude dít.
Máme v Česku štěstí,že jsme poměrně chudá země (ve srovnání s výše uvedenýmu "euro-chalifáty") a tak se k nám davy imigrantů hned nehrnou v takovém množství, jako se děje na Západě a Skandinávii. Ale naši politici jsou bez skrupulí odhodláni toho nedbat a "dobrovolně" imigranty k nám nechají importovat a to v množství větším,než malém.
Foto (léto 2015): Maďarsko buduje na státní hranici ochranný plot proti vlně ilegálních imigrantů.
Až budou u nás imigranti v plné síle, bude už na všechno pozdě a pokud by nad Evropou zavlála zelená vlajka Islámu, budeme otroky ve vlastní zemi, budeme muset přihlížet neuvěřitelným orientálním krutostem, jenž známe pouze z videošotů ISIS a budeme se třást strachy o životy svých blízkých i o ty své. Utéci nebude kam.
Želbohu, náš národ je tradičně apatický a lhostejný ("národ husitů?"). Nevím, co by nás mohlo vyburcovat ke sjednocení a postavení se na odpor. Možná charismatický vůdce (v tom dobrém slova smyslu), ale ten nám zoufale chybí. Ta rozumně uvažující část obyvatel se nemá kolem koho semknout, pod kým se sjednotit.
Obávám se, že další volby nic nezmění,neboť, jak praví klasik "kdyby volby mohly cokoliv změnit,už dávno by je zakázali". Stále ale máme ústavou zaručené právo (Lid je zdrojem veškeré státní moci) povstat a bránit své blízké, své domovy i naši zem*.
Česká republika i Slovensko, to nejsou politici, to jsme my.
Je to jen a pouze na nás a čas nám utíká,již nyní je za pět minut dvanáct...
Zdeněk V. - admin weblogu Pohraničník
Zdeněk V. - admin weblogu Pohraničník
*(Článek 23 Listiny zákl.práv a svobod.
Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny).
Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny).
Uvítám vaše názory v rubrice komentáře pod tímto článkem,nebo na můj MAIL
Léto 2015.
VIDEO: imigranti v maďarském Debrecenu.
VIDEO: imigranti v italské Dominitianě.
VIDEO: imigranti v Bělé pod Bezdězem.
VIDEO: imigranti v rakouském Traiskirchenu.
Ministr vnitra ČR Milan Chovanec je v pohodě a usmívá se.
Takovému člověku byla svěřena bezpečnost obyvatel České republiky?
Armádu na hranice? A jakou? To je úsměvné, myslí si Chovanec
Praha – Dnešní uprchlická situace není podle ministra vnitra Milana Chovance nic nepředvídatelného. Je podle něj způsobena nejen občanskými válkami, ale i snahou o nalezení lepšího života a nárůstem populace v některých koutech světa. Jsme pravděpodobně na prahu dalšího stěhování národů, říká Chovanec.
Ministr přiznává, že ze všech stran slyší návrhy, jak se k situaci postavit. „Některé nápady na řešení, které teď slýchám, jsou úsměvné. Zaznívají např. názory, že je třeba vyslat armádu na hranici, uzavřít hranice, vystoupit z EU atd. Na to se musím ptát: Armádu na hranice? A jakou?" nechápe Chovanec. Armáda poskytla třeba 400 vojáků na ochranu areálu ve Vrběticích. A i když je jich tam dnes už o 100 méně, přesto jsou kapacity armády vyčerpány.
Česko podle něj sice může na 6 měsíců v rámci EU zavést kontroly hranic, pokud to ale udělá, stejný krok podniknou vůči Čechům i ostatní země. „Ještě mám v živé paměti kontroly na hranicích naší bývalé socialistické země. Se samopaly, vojáky a psy. Nevím, co by nám toto opatření přineslo. Stejně tak vystoupení z EU by nám také nepřineslo nic pozitivního," vzpomíná ministr.
Vstupem do Unie se podle něj republika vzdala historických hranic, jejich obranu převzali partneři na hranicích EU. „Naše hranice už není na Rozvadově, ale je třeba na moři u Itálie. Musíme proto dotlačit naše partnery, aby ochranu svých, de facto ale už i našich hranic brali vážněji. Jsme připraveni pomoci, a to klidně i vysláním našich lidí na jejich území.," vysvětluje politik. Dodává, že je nutné, aby se tyto země začaly chovat odpovědně.
Kromě politiků typu ministra Chovance,nebo premiéra Sobotky u nás máme i tzv.analytiky ve funkci "užitečných idiotů" jenž pod námi také podřezávají větev.
Na závěr ještě cituji názor Petra Hampla k výše uvedené problematice:
"Od roku 1945 se žádná česká vláda nechovala vůči vlastním obyvatelům tak urážlivě a arogantně, jako to dělá Sobotkova vláda. Dokonce i Klement Gottwald, který byl vybaven policejní mašinérií a mohl si dovolit absolutně cokoliv, stál o lidovou podporu.
Zlom přinesla až situace s imigrací, kdy česká vláda věděla, že podpora přijímání islámských uprchlíků je nulová, že to je pro lidi důležité a přesto podnikla všechno, co bylo v jejích silách, aby jich sem dostala co nejvíc.
Viditelně okázale. I bruselští úředníci byli překvapeni, kolik servilnosti Sobotkovo-Babišova vláda projevila. Ostře to kontrastuje s Polskem, Maďarskem a Slovenskem, jejichž premiéři se postavili na obranu svých zemí.
A nakonec Sobotkův tajemník ještě vzkáže lidem, že bude lámat jejich odpor. To je stejné, jako kdyby premiér obešel národ, zazvonil u každého bytu, člověk by otevřel, Bohouš Sobotka by vám plivnul do obličeje, pak se na vás hezky zazubil a pokračoval k dalšímu bytu."
Doufám,že premiérovi Sobotkovi stále chutná a to,co se děje kolem nás mu nijak nekazí chuť k jídlu.
Maják naděje.
Podívejte se prosím na tohle velmi krátké video z Německa (české titulky), kde se samotná žena postavila davu zfanatizovaných muslimských imigrantů.
Tahle Němka má více kuráže než všichni přihlížející Němci a přítomní příslušníci policie.
Naplňuje mě to jistou nadějí,že když máme v Evropě tak kurážné ženské,že ještě není vše úplně ztraceno a že i váhající lidé procitnou a že můžeme,pokud sebereme trochu odvahy,zachránit náš způsob života se vším,co k tomu patří.
JEŠTĚ NENÍ POZDĚ!
VIDEO Z NĚMECKA: Sama proti davu muslimských imigrantů.
Full screen (video si zvětšíte kliknutím na rámeček vpravo dole)
Uprchlíci v Česku: Až nás tu bude víc, všechny vás podřízneme!
Senátor a muslim (ČSSD): vyhazovat z práce ty,kterým se nelíbí islamizace.
Hassan Mezian – militantí extrémista a islámista z ČSSD, který by pro názory vyhazoval z práce.
AKTUALIZACE 9.8.2015
OBĚŽNÍK:
VOLÁME NAŠE MUŽE K OSTRAZE HRANIC.
AKTUALIZACE 12.8.2015
Armáda v případě náporu uprchlíků pošle na hranice až 2 600 vojáků.
Němci chtějí kvůli uprchlíkům střežit hranice.
Příval uprchlíků ohrožuje ideu Evropy bez hranic. V Německu se čím dál častěji ozývají hlasy, že je třeba pozastavit platnost Schengenské dohody a obnovit hraniční kontroly. A nemluví o tom jen populisté, ale i část vládní strany kancléřky Angely Merkelové a policisté.
ZDROJ: http://zpravy.idnes.cz/nemecko-sasko-hranicni-kontroly-uprchlici-f20-/zahranicni.aspx?c=A150812_110758_zahranicni_aha
Ze zahraničí: Imigranti jsou tak vyděšeni z útěku před válkou,že si hned po příjezdu do Řecka udělali několik rozkošnách "selfie".
We've made it: Migrants take a selfie on the beach after safely reaching Greek island in their dinghy…
Ze zahraničí: Imigranti jsou tak vyděšeni z útěku před válkou,že si hned po příjezdu do Řecka udělali několik rozkošnách "selfie".
Mladí, silní bojovníci přicházejí... Evropo,už jsme tady.
DĚSIVÝ SCÉNÁŘ OBČANSKÉ VÁLKY V EVROPĚ.
Meditace nad černým scénářem
„Čeho se bojíš?“ zeptal se mě. „Vždyť je jich jenom milion. EU má 400 milionů obyvatel, tady se milion lidí ztratí jako nic. I v Čechách je spousta prázdných okresů po Němcích, i tady by se ztratili.“
Bylo to na Facebooku. Médium, které svojí podstatou není vhodné k hlubokým diskusím. Než jsem stihl zformulovat odpověď, byl můj oponent offline. S dobrým pocitem, že zvítězil.
Kdepak zvítězil, příteli. Tady máš odpověď. Toto je, čeho se bojím.
Představme si, že je léto 2016 nebo 2017. Z Libye dorazilo na člunech dalších 1-1,5 milionu Afričanů. Přeháním? Kdepak, jenom za rok 2015 jich bude aspoň 500 000 a trend se zrychluje. Italské námořnictvo vozí celé čluny přímo k břehům, rovnou od břehů Libye, takže riziko je nízké a motivace velká. Ano, klidně může dorazit 1-1,5 milionu Eritrejců, Somálců a Ghaňanů. Zatím se daří vracet několik procent z nich. Nemají doklady, bříška prstů si opálili a rodné státy se k nim nehlásí; možná, že africké vlády jsou dokonce rády, že se jich zbavily.
Jsou tedy na vysněné pevnině, ale zjišťují, že nedostanou žádné domy ani auta. Že maximum, co jim starý kontinent může nabídnout, je matrace v azylovém ubytování, kde připadá patnáct lidí na jednu ložnici. Zaplatili 5000 eur na osobu za to, aby se stali součástí místní spodiny. A vidí, že jiní lidi mají ta svoje auta a domy, že po ulicích opravdu chodí blondýny v minisukních, ale na nic z toho si nemohou „sáhnout“. Auta a domy mají zámky a blondýny se od nich drží stranou, jako kdyby byli nakažení. (Někteří ostatně jsou, neboť v rozvojovém světě je HIV, TBC i žloutenka typu C běžným jevem.)
Jednoho krásného dne se někde něco stane. Dopravní policajt vezme migranta obuškem přes hlavu, nebo kdovíco. Dejme tomu v Calais nebo v Nice, pěkných, dříve francouzských městech, kde žije i početná imigrantská vrstva z dřívějších let a cca 20 či 30 tisíc těch čerstvě příchozích. Kteří vegetují tak porůznu ve stanech a pod mosty.
Prásk! Veškerá frustrace posledních měsíců vyvře v násilnostech. Nechcete nám dát domy a auta? Vezmeme si je sami! (O sexu ani nemluvě.) Svalnatí dvacetiletí mladíci jsou ideální dav pro pouliční kravál. A tak se rabuje, zapaluje, hážou se kameny. Za běžných podmínek by to policie zvládla, ale podmínky nejsou běžné. Proti třiceti tisícům akčních mladých mužů se policisté stáhnou na služebny, protože jsou přečísleni v poměru 20 ku jedné. Na ulicích zavládne totální anarchie. Ze začátku se „jenom“ krade a znásilňuje, pak se začne i zabíjet.
(Připadá vám takový scénář nemožný? Jen ve městě Los Angeles se něco podobného stalo dvakrát: Watts Riots v roce 1965 a Rodney King Riots v roce 1992. V jednom případě bylo 34 mrtvých, v druhém 53, a pokaždé to trvalo týden. Takže zvládnou-li něco takového usedlí Afroameričané v Kalifornii, zvládnou to jistě i Afričané v Nice, bude-li se jim chtít.)
Jenže západní Evropa roku 2016 má něco, co Los Angeles nemělo: početnou komunitu muslimských radikálů. Každé větší francouzské město se může pochlubit aspoň jednou problémovou mešitou, mnohdy i dvěma či třemi.
Místní náboženští fanatici vycítí příležitost, jak se v chaosu zbavit francouzské vlády jednou provždy. Je jich o dost méně než řádících migrantů, ale jsou organizovanější a cílevědomější. Nežene je emocionální frustrace, ale oddanost svému bohu, a možná mají pro danou situaci už nějaké plány. Pár z nich se vrátilo ze Sýrie, leč francouzská policie jim nic nedokázala, takže zůstali na svobodě. Nyní mají možnost ukázat v praxi, co se tam naučili. Vzniknou komanda smrti, která začnou systematicky pročesávat domy „nevěřících“, vytahovat z nich schovávající se lidi a uřezávat jim hlavy. Nejlépe před kamerou. První zárodek Islámského státu na evropské půdě vešel v realitu. Chaotické náhodné násilí dostalo brutální a racionální podtón, stal se z něj džihád.
Poté, co si místní Francouzi uvědomí, že mají co do činění s malou vyhlazovací válkou, začne hromadný útěk z postiženého města do okolních vesnic. Neuplynulo ještě moc času od vypuknutí nepokojů, třeba jen 24 hodin; vládní činitelé v Paříži se pořád ještě nedohodli, co s tím budou dělat. Francouzští uprchlíci jsou zatím odkázáni sami na sebe. Někteří jen utíkají, ale jiní sáhnou po zbraních a brání svoje čtvrti nebo ty vesničky, do kterých utekli, před trestnými výpravami z centra města.
Z různých úkrytů se vynoří lovecké i vojenské pušky, některé snad ještě po partyzánech z druhé světové války. Možná, že se potichu otevře nějaký ten vojenský sklad na okraji města a zájemci si rozeberou, co v něm najdou - lepší, než aby padl do rukou mohamedánů, řekne si hlídka a pustí svoje spoluobčany dovnitř... I v té nejpohodlnější a nejrozmazlenější populaci je dost lidí, kteří zdědili geny válečníků. V případě smrtelného ohrožení se to rychle projeví. (Ironií osudu by bylo, kdyby jeden z nich byl Korsikán a jmenoval se třeba Buonaparte. Korsika je od Nice jen pár hodin plavby.)
Město Nice už nepřipomíná Los Angeles, ale spíše Sarajevo nebo Bejrút v časech občanské války. Na kopcích a v křovinách se skrývají ostřelovači obou stran. Řádící Afričani se mezitím už vyřádili, část z nich zrekrutoval novopečený Islámský stát, zbytek představuje něco jako komparz pro hlavní dějství. Je možné, že už byli novými pány města vyselektováni a s křesťany byl udělán krátký proces, po vzoru libyjského a syrského ISIS.
Po několika dnech konečně dorazí francouzská armáda. Je konfrontována s džihádisty, kteří se na tuto situaci léta připravovali, a přinucena vybojovat brutální urbánní gerilovou válku, podobně jako dříve Rusové v Grozném nebo Američané ve Fallúdži.
Alláhovi bojovníci samozřejmě neuznávají nějaké ženevské konvence o tom, jak zacházet se zajatci. Poté, co Francouzi několikrát narazí na usekané hlavy svých spolubojovníků, zdivočí i oni a přestanou brát zajatce. Žádný důstojník nedokáže zadržet ozbrojené muže, kteří se v srdci rozhodli nejen bojovat, ale co nejbolestivěji pomstít svému protivníkovi. A teroristé v černém se opravdu snaží o to, aby tu nenávist vyvolali! Dějiny se opakují: v rámci alžírské války v letech 1954-62 se totiž také Francouzi uchýlili ke všemu, co je normálně zakázáno: k terorismu, hromadným vraždám, mučení.
V ostatních problémových mešitách Francie mezitím kážou radikální imámové: „Nevěřící Francouzi zabíjejí muslimy! Je vaší povinností jít do boje!“ Mnozí je poslechnou. Padají první výstřely a explodují první bomby – v Toulouse, v Lyonu, v Marseille, v Paříži, ve třiceti dalších městech. Nepokoje se šíří do zahraničí. Němečtí a angličtí islamisté odcházejí bojovat do Francie podobně, jako dříve chodili do Sýrie. Mají to blíže a jejich vlastní státy se obávají tento proud zastavit.
Francouzská armáda mezitím zjišťuje, že nemá dostatek pozemních sil na to, aby řešila všechna problémová města naráz. Soustředí se na pár nejdůležitějších. Na ta ostatní může poslat letectvo, které sice džihádisty nevypudí, ale aspoň jim trochu zatopí. Celé čtvrti se pod bombardováním obracejí v trosky, asi jako kurdské město Kobani roku 2014. To vyžene na cesty dalších pár milionů uprchlíků, jak Francouzů, tak Arabů a černochů. Navzájem si nedůvěřují a možná se mezi sebou i vraždí, těmi prostředky, jaké mají zrovna k dispozici, což je cokoliv od nože z IKEA až po propašovaný kalašnikov.
Bruselská rada moudrých něco plácá o nutnosti příměří, francouzská vláda něco plácá o nutnosti příměří, ale reálná moc se čím dál více stěhuje do hlavního štábu armády. Generálové možná nechají zvoleného prezidenta sedět v Elysejském paláci, ale veškerá iniciativa přešla na ně. Důstojníci vědí, že obyvatelstvo, vyděšené k smrti řáděním radikálů, je podporuje a čeká od nich ochranu. Zato civilní politici se během pár týdnů proměnili ve směšné figurky v dobře šitých oblecích. V čele krvácející Francie teď stojí nějaký nový de Gaulle. Nebo nový Franco. Nebo nový Pinochet. Před měsícem jeho jméno ještě nikdo neznal, ale dnes je to on, komu volají z Washingtonu, z Moskvy nebo z Pekingu, když chtějí jednat o krizi nebo když chtějí nabídnout výhodnou dodávku zbraní.
Naštěstí se nikdy nic takového nemůže stát. Pokud věříme současným politikům, tak určitě a zcela jistě nic takového nemůže nastat. Současná Evropa bez problémů vstřebá zástupy běženců a všude bude vládnout humanita, harmonie, lidská práva, pestrá různorodost a vzájemná tolerance, podobně jako už zavládly v migrantských čtvrtích v Marseille či Malmö.
Věříme?
Bylo to na Facebooku. Médium, které svojí podstatou není vhodné k hlubokým diskusím. Než jsem stihl zformulovat odpověď, byl můj oponent offline. S dobrým pocitem, že zvítězil.
Kdepak zvítězil, příteli. Tady máš odpověď. Toto je, čeho se bojím.
Představme si, že je léto 2016 nebo 2017. Z Libye dorazilo na člunech dalších 1-1,5 milionu Afričanů. Přeháním? Kdepak, jenom za rok 2015 jich bude aspoň 500 000 a trend se zrychluje. Italské námořnictvo vozí celé čluny přímo k břehům, rovnou od břehů Libye, takže riziko je nízké a motivace velká. Ano, klidně může dorazit 1-1,5 milionu Eritrejců, Somálců a Ghaňanů. Zatím se daří vracet několik procent z nich. Nemají doklady, bříška prstů si opálili a rodné státy se k nim nehlásí; možná, že africké vlády jsou dokonce rády, že se jich zbavily.
Jsou tedy na vysněné pevnině, ale zjišťují, že nedostanou žádné domy ani auta. Že maximum, co jim starý kontinent může nabídnout, je matrace v azylovém ubytování, kde připadá patnáct lidí na jednu ložnici. Zaplatili 5000 eur na osobu za to, aby se stali součástí místní spodiny. A vidí, že jiní lidi mají ta svoje auta a domy, že po ulicích opravdu chodí blondýny v minisukních, ale na nic z toho si nemohou „sáhnout“. Auta a domy mají zámky a blondýny se od nich drží stranou, jako kdyby byli nakažení. (Někteří ostatně jsou, neboť v rozvojovém světě je HIV, TBC i žloutenka typu C běžným jevem.)
Jednoho krásného dne se někde něco stane. Dopravní policajt vezme migranta obuškem přes hlavu, nebo kdovíco. Dejme tomu v Calais nebo v Nice, pěkných, dříve francouzských městech, kde žije i početná imigrantská vrstva z dřívějších let a cca 20 či 30 tisíc těch čerstvě příchozích. Kteří vegetují tak porůznu ve stanech a pod mosty.
Prásk! Veškerá frustrace posledních měsíců vyvře v násilnostech. Nechcete nám dát domy a auta? Vezmeme si je sami! (O sexu ani nemluvě.) Svalnatí dvacetiletí mladíci jsou ideální dav pro pouliční kravál. A tak se rabuje, zapaluje, hážou se kameny. Za běžných podmínek by to policie zvládla, ale podmínky nejsou běžné. Proti třiceti tisícům akčních mladých mužů se policisté stáhnou na služebny, protože jsou přečísleni v poměru 20 ku jedné. Na ulicích zavládne totální anarchie. Ze začátku se „jenom“ krade a znásilňuje, pak se začne i zabíjet.
(Připadá vám takový scénář nemožný? Jen ve městě Los Angeles se něco podobného stalo dvakrát: Watts Riots v roce 1965 a Rodney King Riots v roce 1992. V jednom případě bylo 34 mrtvých, v druhém 53, a pokaždé to trvalo týden. Takže zvládnou-li něco takového usedlí Afroameričané v Kalifornii, zvládnou to jistě i Afričané v Nice, bude-li se jim chtít.)
Jenže západní Evropa roku 2016 má něco, co Los Angeles nemělo: početnou komunitu muslimských radikálů. Každé větší francouzské město se může pochlubit aspoň jednou problémovou mešitou, mnohdy i dvěma či třemi.
Místní náboženští fanatici vycítí příležitost, jak se v chaosu zbavit francouzské vlády jednou provždy. Je jich o dost méně než řádících migrantů, ale jsou organizovanější a cílevědomější. Nežene je emocionální frustrace, ale oddanost svému bohu, a možná mají pro danou situaci už nějaké plány. Pár z nich se vrátilo ze Sýrie, leč francouzská policie jim nic nedokázala, takže zůstali na svobodě. Nyní mají možnost ukázat v praxi, co se tam naučili. Vzniknou komanda smrti, která začnou systematicky pročesávat domy „nevěřících“, vytahovat z nich schovávající se lidi a uřezávat jim hlavy. Nejlépe před kamerou. První zárodek Islámského státu na evropské půdě vešel v realitu. Chaotické náhodné násilí dostalo brutální a racionální podtón, stal se z něj džihád.
Poté, co si místní Francouzi uvědomí, že mají co do činění s malou vyhlazovací válkou, začne hromadný útěk z postiženého města do okolních vesnic. Neuplynulo ještě moc času od vypuknutí nepokojů, třeba jen 24 hodin; vládní činitelé v Paříži se pořád ještě nedohodli, co s tím budou dělat. Francouzští uprchlíci jsou zatím odkázáni sami na sebe. Někteří jen utíkají, ale jiní sáhnou po zbraních a brání svoje čtvrti nebo ty vesničky, do kterých utekli, před trestnými výpravami z centra města.
Z různých úkrytů se vynoří lovecké i vojenské pušky, některé snad ještě po partyzánech z druhé světové války. Možná, že se potichu otevře nějaký ten vojenský sklad na okraji města a zájemci si rozeberou, co v něm najdou - lepší, než aby padl do rukou mohamedánů, řekne si hlídka a pustí svoje spoluobčany dovnitř... I v té nejpohodlnější a nejrozmazlenější populaci je dost lidí, kteří zdědili geny válečníků. V případě smrtelného ohrožení se to rychle projeví. (Ironií osudu by bylo, kdyby jeden z nich byl Korsikán a jmenoval se třeba Buonaparte. Korsika je od Nice jen pár hodin plavby.)
Město Nice už nepřipomíná Los Angeles, ale spíše Sarajevo nebo Bejrút v časech občanské války. Na kopcích a v křovinách se skrývají ostřelovači obou stran. Řádící Afričani se mezitím už vyřádili, část z nich zrekrutoval novopečený Islámský stát, zbytek představuje něco jako komparz pro hlavní dějství. Je možné, že už byli novými pány města vyselektováni a s křesťany byl udělán krátký proces, po vzoru libyjského a syrského ISIS.
Po několika dnech konečně dorazí francouzská armáda. Je konfrontována s džihádisty, kteří se na tuto situaci léta připravovali, a přinucena vybojovat brutální urbánní gerilovou válku, podobně jako dříve Rusové v Grozném nebo Američané ve Fallúdži.
Alláhovi bojovníci samozřejmě neuznávají nějaké ženevské konvence o tom, jak zacházet se zajatci. Poté, co Francouzi několikrát narazí na usekané hlavy svých spolubojovníků, zdivočí i oni a přestanou brát zajatce. Žádný důstojník nedokáže zadržet ozbrojené muže, kteří se v srdci rozhodli nejen bojovat, ale co nejbolestivěji pomstít svému protivníkovi. A teroristé v černém se opravdu snaží o to, aby tu nenávist vyvolali! Dějiny se opakují: v rámci alžírské války v letech 1954-62 se totiž také Francouzi uchýlili ke všemu, co je normálně zakázáno: k terorismu, hromadným vraždám, mučení.
V ostatních problémových mešitách Francie mezitím kážou radikální imámové: „Nevěřící Francouzi zabíjejí muslimy! Je vaší povinností jít do boje!“ Mnozí je poslechnou. Padají první výstřely a explodují první bomby – v Toulouse, v Lyonu, v Marseille, v Paříži, ve třiceti dalších městech. Nepokoje se šíří do zahraničí. Němečtí a angličtí islamisté odcházejí bojovat do Francie podobně, jako dříve chodili do Sýrie. Mají to blíže a jejich vlastní státy se obávají tento proud zastavit.
Francouzská armáda mezitím zjišťuje, že nemá dostatek pozemních sil na to, aby řešila všechna problémová města naráz. Soustředí se na pár nejdůležitějších. Na ta ostatní může poslat letectvo, které sice džihádisty nevypudí, ale aspoň jim trochu zatopí. Celé čtvrti se pod bombardováním obracejí v trosky, asi jako kurdské město Kobani roku 2014. To vyžene na cesty dalších pár milionů uprchlíků, jak Francouzů, tak Arabů a černochů. Navzájem si nedůvěřují a možná se mezi sebou i vraždí, těmi prostředky, jaké mají zrovna k dispozici, což je cokoliv od nože z IKEA až po propašovaný kalašnikov.
Bruselská rada moudrých něco plácá o nutnosti příměří, francouzská vláda něco plácá o nutnosti příměří, ale reálná moc se čím dál více stěhuje do hlavního štábu armády. Generálové možná nechají zvoleného prezidenta sedět v Elysejském paláci, ale veškerá iniciativa přešla na ně. Důstojníci vědí, že obyvatelstvo, vyděšené k smrti řáděním radikálů, je podporuje a čeká od nich ochranu. Zato civilní politici se během pár týdnů proměnili ve směšné figurky v dobře šitých oblecích. V čele krvácející Francie teď stojí nějaký nový de Gaulle. Nebo nový Franco. Nebo nový Pinochet. Před měsícem jeho jméno ještě nikdo neznal, ale dnes je to on, komu volají z Washingtonu, z Moskvy nebo z Pekingu, když chtějí jednat o krizi nebo když chtějí nabídnout výhodnou dodávku zbraní.
Naštěstí se nikdy nic takového nemůže stát. Pokud věříme současným politikům, tak určitě a zcela jistě nic takového nemůže nastat. Současná Evropa bez problémů vstřebá zástupy běženců a všude bude vládnout humanita, harmonie, lidská práva, pestrá různorodost a vzájemná tolerance, podobně jako už zavládly v migrantských čtvrtích v Marseille či Malmö.
Věříme?
20 komentářů:
Souhlasim se všim. Líp bych to nenapsal.
Prezident Zeman údajně,někde,prohlásil,že vezme do ruky pušku.V tom případě já chci SA 58 a půjdu do okopu s ním.
Ano pan prezident tyto věty prohlásil. Já jsem také býval pohraničník a nestydím se za to. Když Zeman půjde tak půjdu také. Jsem již muž v letech. Nejde o mě ale o NAŠE děti, naší zem - československo. Potřebujeme vůdce, jsme sami. Článek je moc dobře napsaný.
Stále doufám,že nejsme apatický národ ubožáků. Věřím,že se lidé probudí až jim dojde,že tohle není reality show,ale že jde o jejich životy,životy jejich dětí a blízkých. A to doslova.
Co by se mělo dít? Podle mého: demonstrace,je nutno vyjít do ulic,někde začít musíme. Tlak na odstoupení vlády. Poté dočasná vláda „národní záchrany“, vyzbrojení dobrovolníků (jako bývalý voják bych se i já zapojil),kteří posílí Policii ČR, Celní službu a Armádu ČR na hranicích a při ostraze center s imigranty. Odvolání našeho vojenského kontigentu na zahraničních misích zpět domů,do ČR.
První fáze tedy: ochrana obyvatel a území naší země.
Teprve v druhé fázi bude čas na nové volby. Věřím, že tentokrát bychom si už do čela nezvolili lumpy,jenž nám vládnou nyní,ku našemu neprospěchu.
Strategie dobrá ale koho do čela národa?
V čele máme poměrně rozumného prezidenta,který je zároveň vrchním velitelem ozbrojených sil, pokud mě paměť neklame. To je myslím dobrý začátek. Na rozdíl od premiéra, ministrů (hlavně vnitra či obrany),nebo mnohých politiků se prezident M.Zeman nechová jako vlastizráce a zbabělec.
Co potřebujeme je jakýsi vůdce "zezdola", opět zdůrazňuji,že je to myšleno v dobrém slova smyslu. Někdo, kdo má charisma, umí argumentovat, člověk, za nímž lidé půjdou a kolem kterého se můžou sjednotit různé roztříštěné skupiny občanů, které spojuje stejný zájem: bránit naši vlast, chránit obyvatele před invazí z Afriky a Středního východu.
Musíme se organizovat. Stále funguje internet, spojovat se a svolávat se můžeme přes Facebook, pár rozumných iniciativ tam běží už nyní.
Nenechme se znechudit hloupými řečmi různých analytiků, představitelů tzv."nevládních organizací" a neziskovek, kavárenských intelektuálů, zbabělců a přizdisráčů, kteří by klidně zítra konvertovali k islámu, pokud jim to přinese nějaký profit. Těchto lidí si nevšímejme, nehádejme se s nimi, bere nám to energii a cenný čas.
Souhlasím, je potřeba se spojit. FB je dobrý prostředek pro komunikaci ale připadá mi , že poslední dobou se tam jen tlachá. Zatím??? Máme vrchního velitele ale ze své funkce nemůže vyzvat národ k odporu nebo dokonce k revoluci. My potřebujeme (jak již bylo citováno) někoho z lidu. Jen pozor na správný výběr (nácky najdete všude a to není dobrý směr). Nevím, zatím jsem v návrhu výběru osobnosti bezradný. Poraďte, co Vy nato?
Abych psal konkrétně (a jako poručík v záloze) tady je odkaz na jednu iniciativu, jenž mě připadá jako velmi rozumná, bez extrémistů,nebo nějakých "fanatiků" z kteréhokoli strany. Vznikla v době,kdy se schylovalo k tomu,že nás USA a NATO zatáhnou do konfliktu (občanské války) na Ukrajině, případně do agrese proti Ruské federaci.
Sdružení ale reaguje i na aktuální situaci,kdy probíhá invaze nelegálních imigrantů.
WEB.STRÁNKA
http://ceskoslovenstivojaci.org/
FACEBOOK
https://www.facebook.com/groups/848441708527635/
O ničem lepším zatím nevím.
Ahojky, všem doporučuji se na jmenovanou stránku podívat, řádně prostudovat a přihlásit. Je to konečně po dlouhé době organizace která chce něco dělat pro naše národy. Je určena všem kdo chtějí bránit svou rodnou zem Československo, svůj domov a rodinu. Zatím se vše tvoří a dávají se dohromady vojáci v záloze. (pozor organizace není jen pro vojáky v záloze)! Jsem členem této organizace a Vám všem doporučuji, vstoupit také.
Čau kluci. Jo, nastává problém. Jen připomenu, že prezident je sice vrchním velitelem OS, ale jeho pravomoc je kontrasignantní. To znamená, že nemůže "velet" jen o své vlastní vůli a ze svého rozhodnutí. To podléhá spoluschválení-pokud mne paměť neklame-předsedy vlády a PS. Jinak souhlasím s většinou toho, co je napsáno. Politika apassementu se v praxi ukázala jako špatná, viz 1938. Pokud navíc máme v tomto ohledu práva zaručená Ústavou-tedy nejvyšší právní normou, není o čem diskutovat. ISS, který nepochybně mj. stojí za celou migrací je síla, které je nutno se postavit se zbraní v ruce. A tvrdě. S aktuálním pozdravem NEPROJDOU! Z. N.
Vážený pane , velmi si vážím , že jste napsal tak skvělý článek ! Můj otec , byl celý život pohraničník a jsem na něj velmi hrdá ! Bojím se budoucnosti ,bojím se o své blízké , ale pokud je takových lidí , jako Vy více , máme naději ! S úctou Jiřina.
Uprchlíci a migranti jsou bezpochyby součástí,jednou z dílčích fází nějakého rozsáhlejšího a vyššího plánu. Vypadá, že se z větší části jedná o organizovanou, nikoliv živelnou, činnost.
Jednou z předchozích dílčích etap vyššího plánu byla destabilizace Balkánu a režimů na Blízkém východě a v severní Africe. Je také možné, že kampaň s uprchlíky, na kterou je upřena pozornost všech evropských médií a veřejnosti, je zároveň i kouřovou clonou, za níž se v klidu chystá nějaká nová lumpárna a my ji pro samé „starosti“ s uprchlíky nevidíme a nevnímáme. Co je však cílem onoho „vyššího plánu“?
Třeba budeme za čas bezradně čučet, jak tele na nová vrata.
Sorry, jsem taky záložák..... ale PŠM na mě nezanechalo žádných trvalých následků.
I "záložáci" jsou jen obyčejní smrtelníci...Včetně těch, kteří nehltali PŠM.
Češi si nikdy nechtěli palit prsty a čekali, až problémy za ně někdo vyřeší. Ať to byl rok 1938, rok 1948, rok 1968, rok 1989 a i současné chování České politické representace. Hlavně mít klídek na vlastním písečku, i za cenu ztráty vlastní cti a hrdosti., jen mít vlastní krátkodobý prospěch. Když z toho byl prospěch a udajně klid, tak se odevzdalo pohraničí a hajlovalo se, Když spojenci vyhráli valku, tak Češi jako "hrdinove" vyhnali třetinu obyvatel země. Když z toho koukal prospěch ( rozkradení soukromého vlastnictví ), volili Češi komunisty, i za cenu vědomé ztráty svobody, opět z prospěchu byl vstup do Eu. Po 1969, jak rychle se Češi vzpamatovali a začali kolaborovat s okupační armádou a ještě se s tím chlubili. A jak si to vždy krásně zdůvodnili - prý studená válka, rozdělený svět - ha, ha, ha. Proto každý, kdo měl rozum už dávno zvedl kotvy a zemi, která může mít zbabělost, vlezdoprdelkovství a přizdisráčství ve znaku, opustil.
Prostě Čechy nepředěláte, až IS řekne, že v Čechách bude benzín stát 1 Kč za litr, hádejte, kdo vyhraje volby. A všichni co tu teď nadávají na imigranty budou přes noc muslimáci.
Váný, nemohu s vámi souhlasit. V určitých pasážích svého příspěvku máte pravdu ale pevně věřím, že je dost čechů kteří svou zem půjdou bránit se zbraní vruce. Ale zase na druhou stranu benzín za 1 Kč je dost lákavý důvod. Nemyslíte? Vážený nebuďte naivní a nenechte se vysmát. Hrrrr na ně.
Mít strach je více než vhodné, nebojácných jsou plný hřbitovy…. Je ovšem důležité strachy se takříkajíc nepodělat. Jestli chcete vědět na čem jsme tak v případě imigrantů je vůči nim i ta největší chánovská zběř stádo beránčí.
Mám zprostředkovaný co se děje v ČR ve sběrném táboře, jsou tam muži, po večerech se ozývá ryk a řev oni ani nechtějí chlast a cigára, jenom šprcky a stolní olej, neskutečná zvěř….., co ještě horší jak zvěř. Známý co byl v Africe to viděl na živo co umí když se rvou, jak zvířata v přímém přenosu viděl jak jsou schopný do sebe zarazit kus dřeva ze kterého čouhají dvoustovky hřebíky. A i imigrační policie u nás z nich má pěkně staženou prdel, to není jak posílat domů ukrajince.
Teď fakt toužím mít minimálně tak dva tacticaly a munice co se vejde. Oni se nebudou ptát…. podřežou vás jako podsvinče jak se jim zlíbí, bez váhání , bez výčitek a hlavně bez výstrahy viz. zpráva jak v Itálii usekli průvodčímu ruku když chtěl jízdenku. Samozřejmě že to co se dostává do Evropy nejsou žádný chudáci, to je kriminální extrakt který na to měl.
Zde platí pravidlo chcete-li přemoci nepřítele musíte být horší než on, jenomže kultivovaný člověk má zábrany. Jenom doufám že pokud by ne něco došlo tak že vezmu pár těch sviní sebou do pekla…. A to jsem bývával pacifista.
Shrnu-li to…. Oni sem nepřišli pracovat, oni sem přišli loupit, krást, vraždit, znásilňovat a flákat se stejně jak tomu bylo doposud v jejich zemi aby si vydělali na cestu do Evropy. Nemají vzdělání, nemají zábrany, nemají hygienické návyky, mají v sobě více ze zvířat než z lidí.
Vy jste fakt plašan. No nic... jak vidno ještě že už mě nebráníte.
V každé obci a v každém městě by měly začít vznikat domobrany. Starosta obce by měl mít pravomoc sestavit z dobrovolníků jednotku domobrany a ve zrychleném jednání jim vydat zbrojní pas a umožnit nákup levné dotované zbraně.
Tato domobrana by měla být kdykoliv ochotná nastoupit a vykázat z města nepohodlné lidi a případně kontrolovat přístupové cesty a v neposlední řadě, pokud by nebylo zbytí, bránit občany.
No, asi by to bylo to nejlevnější a nejoperativnější. Čili zaúkolovat parlament k přijetí zákona!
Okomentovat