Příběh, který vám, vážení čtenáři, chci předložit, už mohl být zde, na weblogu POHRANIČNÍK , publikován dávno. Jedná se o podobnou situaci, jako u příběhu "Na hranici dějí se věci", který jsem zveřejnil 2.července 2019.
I zde mě jeho autor slibuje už dlouho předlouho (cca 4 - 5 let), že mně jej sepíše a pošle, abych jej tady mohl zveřejnit. Urgoval jsem odpovědnou osobu X-krát, ale nic platno. Slibem nezarmoutíš.
Takže jsem se rozhodl příběh, jenž se stal na konci 80.let, převyprávět a publikovat sám. Jména důstojníků Zpravodajské služby PS, jenž se na níže uvedené akci podíleli, z pochopitelných důvodů neuvedu, ba ani nezveřejním iniciály jmen i přesto, že oba se svého času mihnuli v televizi, jeden na české komerční stanici a druhého jsem dokonce viděl, před cca 10 lety, v pořadu jisté německé veřejno-právní TV stanice, což mě, popravdě, docela šokovalo. Nicméně, tak nějak si říkám, že i po třiceti letech od konce studené války bych měl držet zobák a nevytrubovat jména čs.zpravodajců po internetech. Myslím si, že jejich práce byla velmi záslužná, neboť chránili republiku proti útokům z vnějšku.
Nějaké fakta o úkolech Zpravodajské služby a VKR u Pohraniční stráže jste se v roce 2012 mohli dočíst zde, v článku "VKR a ZS u PS OSH". Text je záměrně koncipován tak, aby jej pochopili i čtenáři, jenž neprošli službou v uniformě. Doporučuji jej přečíst, aby jste si ozřejmili úkoly, jenž tyto složky plnili v rámci ochrany státní hranice. Kdo je ostřílený harcovník, nebo bývalý důstojník PS, číst článek nemusí. (Pačému búkvy, vsjo jásno).
A teď přímo k věci.
Mnozí víte, že uniformu PS jsem nosil od roku 1981, začalo to na vojenské škole v Holešově (vzpomínky na dobu studia na SOŠ PS a VMV naleznete třeba ZDE, nebo TADY) a pokračovalo v roce 1985, kdy jsem jako velitel čety v hodnosti rotmistra nastoupil na 1.rPS Trojmezí.
Jen na chvilinku ještě zůstanu u vojenské školy PS. Na předmět Zpravodajská příprava (ZP) jsme měli nějakého plukovníka Kliku. Jméno mohu uvést, neboť už je na pravdě Boží. Tehdy starší pán, už před důchodem. Někdy chodil na hodiny ZP v civilu, někdy v policejní uniformě (myslím tím uniformu tehdejšího důstojníka SNB).
Jeho hodiny jsme doslova milovali. Byl to starý praktik, působil jako zpravodajec i v zahraničí, myšleno na Západě. Občas sypal zajímavé příběhy z expozitury ZS ve Vídni (tehdy se jí říkalo Krajská správa SNB Wien, páč tolik agentů jako ve Vídni jinde snad ani nebylo), nebo příběhy z mise v Bejrůtu (Libanon).
Nikdy do výuky netahal ideologii. Vždy zdůrazňoval, že protivníci na druhé straně hranice nejsou žádní idioti, že jsou to dobře vycvičení profesionálové a ať nepodléháme klamným dojmům ze slabomyslných českých, nebo sovětských seriálů a filmů v televizi a kině (ano, takhle to říkal).
Každý z nás toužil po tom, být zpravodajcem ZS PS, ale nikomu se to, myslím, nepodařilo. Zpravodajská služba si své lidi sama vybírala, jímá mě předtucha, že ani nebylo možné se k ní tzv.přihlásit.
Zpět na rotu v Trojmezí.
Nebudu se tady rozepisovat o tom, co služba na pohraniční rotě, dislokované pár set metrů od státní hranice se Spolkovou republikou Německo obnášela z titulu mé funkce. Ti co byli na vojně, ať už u PS, nebo ČSLA to vědí (ano, velitel čety byl takový "chlap pro všechno"), ostatní si to mohou přečíst jinde na webu Pohraničník. Budu se soustředit na to, kdy a jak jsem se setkával s důstojníky Zpravodajské služby PS.
Zpravodajci ZS PS působili jakoby vnějším směrem. Jejich služba se odehrávala na státní hranici a za státní hranici, tedy na Západě. Nevím přesně do jaké hloubky území protivníka operovali, co přesně dělali a nikdy mě nenapadlo se na to zpravodajců ptát, neboť jsem byl natolik inteligentní, abych věděl, že to jsou věci, po kterých mě nic není.
S mládenci od ZS jsem se setkával tehdy, když přišel zeshora befel, že toho a toho dne přijedou a máme je pustit za "dráty". To pro mě znamenalo, že když jsem měl službu dozorčího důstojníka DDR a na závoře u roty, na cestě která vedla směrem do západního Německa, přijel UAZ , nebo Škodovka se zpravodajci, šel jsem jim otevřít já (nebo, kterýkoliv jiný důstojník) místo obvyklého otvírání závory ze strany dozorčího roty, tedy vojáka základní služby.
Otevřel jsem bytelnou závoru, zamávali jsme si a auto odfrčelo ke státní hranici.
Na "drátech" si zpravodajci průchod otevřeli sami a sami ho za sebou zavřeli. Pokud by v té době byla na stanovišti hlídka,SkP či PchH (v Trojmezí stanoviště Michal-Martin) musela před příjezdem zpravodajců odjet. Na jiné stanoviště, nebo na rotu.
Samozřejmě, že mě neuniklo, během otvírání závory, kolik osob sedí uvnitř a že někdy se jich pak vracelo méně, nebo, naopak více. Ale jak už jsem napsal, na nic jsem se neptal, nikomu jsem to neříkal, neboť to nebyla má starost. Zpravodajci, to byl zkrátka jiný "level".
Zpravodajci ZS PS měli za "dráty", nedaleko státní hranice, takovou menší boudu, s velmi prostým vybavením, určenou pro pobyt v nepříznivém počasí, v noci, zkrátka, když plnili své služební úkoly. Samozřejmě, tento piket byl uzamčen, okna zakrytá temnou látkou.
Kolem této boudy jsme procházeli při provádění tzv.demarkace státní hranice v levém části úseku naší pohraniční roty, konkrétně od HM 3 po HM4/4 (styk s 2.rPS Pastviny).
Byli ovšem mezi námi, bohužel i takoví bezmozci, kterým činnost zpravodajců za dráty nedala spát. Například velitel čety, poručík Zdeněk H. přezdívaný "Lahváček" :-)
Ten se patrně cítil povolán "vyšší mocí" k tomu, aby soukromým pátráním, během demarkace státní hranice, prováděl zjišťování, co se v boudě ZS PS a v jejím okolí asi tak děje. Ale protože "Lahváček" nebyl žádný Hercule Poirot, ba ani major Zeman, jeho investigativní činnost byla zpravodajci odhalena a Lahváček dostal neuvěřitelný "pojeb", ale takový, že tři dny abstinoval, jak byl z toho RCG (reťazom cez gule) vykolejený.
Pak si ještě vzpomínám (z vyprávění), že další lapsus vůči zpravodajcům spáchal, také velitel čety z Trojmezí, nějaký kapitán Pavel F. zvaný Pája, jenž v době, kdy u čáry operovali zpravodajci, pustil za dráty myslivce a ti svým bloumáním po lese přerušili běžící zpravodajskou akci.
Samozřejmě i jeho čekal ozaj riadný pojeb RCG a jak mě popsal, mnohem později, jeden ze zpravodajců, až jim ho bylo líto, protože se rozklepal takovým způsobem, že se nepodařilo ho uklidnit a vypadalo to, že pokárání snad skončí jeho hospitalizací.
A nyní se konečně dostávám k tomu hlavnímu.
Tento článek jsem nazval "Zpravodajská šaráda na Ašsku". To, co se vám chystat popsat, mě tak trochu připomíná děj mého oblíbeného filmu "Druhý tah pěšcem". Srovnání s jiným filmem mě nenapadá. Ostatně, posoudit to můžete sami.
Někdy v roce 1989, tedy ještě před Listopadem 89, stále v době reálného socialismu, odhalili zpravodajci z 5.bPS Cheb, že v úseku jedné z pohraničních rot v Ašském výběžku (záměrně neuvádím na které, mám k tomu své důvody a přesná lokalizace není pro samotný příběh důležitá) se jeden z důstojníků zapletl se západoněmeckými orgány. Taková zápletka, jak asi tušíme, začíná kontaktováním Spolkové ochrany hranic - Bundesgrenzschutz, jenž dnes a denně působila na státní hranici NSR - ČSSR a poté už, jak je zvykem, běží vše za dohledu Zpravodajské služby Spolkové republiky.
To, že takovou činnost odhalili zpravodajci ZS PS logicky znamená, že se o ní dozvěděli od někoho z druhé strany hranice, což mohla být, teoreticky, civilní osoba, západoněmecký občan, jenž žije na nějakém statku přímo u čáry a má tak přehled, co se v okolí děje, nejen přes den, ale i v noci. Stejně tak se mohla výše uvedená informace dostat k našim zpravodajcům od policisty BGS, BGP, nebo celníka ZOLL,vykonávajícího službu na hranici s ČSSR, jenž byl spolupracovníkem našich zpravodajců.
Není až tak důležitý zdroj, ale spíše obsah informace. To, že důstojník z pohraniční roty začal spolupracovat se západoněmeckými orgány, bylo rozhodně závažné odhalení a je jasné, že se poté rozjela celá mašínérie k tomu určená.
Postupně se zjistilo, že poblíž státní hranice vybudovali západoněmečtí zpravodajci mrtvou schránku, kde onen důstojník z roty zanechával nějaké informace, za něž si pak, ze schránky, něco vybíral, pravděpodobně peníze.
Ono místo i okolí měli naši zpravodajci pod kontrolou. Ovšem, bylo třeba všechno řádně zadokumentovat a to byl v osmdesátých létech poněkud problém. Zejména v noci. Všichni víme, že tehdejší elektronika byla na mnohem nižší úrovni než dnes. Hlavně ta, jenž byla vyrobena u nás, nebo jinde na Východě. Platilo to i o videokamerách s nočním viděním. V Československu existovalo jen pár dokonalých kusů, dovezených ze Západu a jedna videokamera byla v Praze. Vzhledem k závažnosti situace se pro ni do Prahy na FMV jelo a kamera se zapůjčila, aby mohlo být dění okolo mrtvé schránky na státní hranici zdokumentováno do doby, než spadne klec.
Všichni teď čekáte finále příběhu ve stylu zatčení pachatele, prokázání trestné činnosti a vlastizrady, soudní přelíčení, rozsudek, zbavení vojenské hodnosti a nástup zaslouženého trestu.
Bohužel, takový konec se nekonal.
Do celého příběhu nakonec zasáhly dějiny. Přišel totiž 17.listopad 1989, změna politického režimu, z protivníka na druhé straně hranice byl jakoby mávnutím proutku přítel a je tak nějak logické, že vlastizrádce spolupracující s cizí mocí byl najednou bojovník proti totalitě.
Vyšetřování skončilo, zapomeňte.
Ještě jedna perlička nakonec.
Zhruba po deseti letech od výše uvedeného případu, našel západoněmecký myslivec, na bavorské straně hranice, tak 10 metrů od čáry, mrtvou schránku, doslova napěchovanou československou měnou. Bylo to v úseku bývalé 5.rPS Nový Žďár.
Takže, jak vidno, v Ašském výběžku byla "škodná" ještě i jinde. Ke cti důstojníků Pohraniční stráže musím prohlásit, že zde byla podezřelá civilní osoba, jenž měla oprávnění ke vstupu do hraničního pásma a za "dráty". Ovšem, koho by to po Listopadu 1989 zajímalo, že?
AKTUALIZACE ČLÁNKU (6.8.2019).
Obdržel jsem od kolegy a kamaráda, jenž byl kdysi služebně velmi blízko Zpravodajské službě, informaci o "pyramidě subordinace" (jak jsem to nazval) ve složkách VKR a ZS.
Velice rád to, pro vaši informaci, publikuji, neboť já sám v tomhle směru tápu a na odborné kvalitě článku je to znát.
Začněme praporem PS. Tam byly dvě na sobě nezávislé skupiny.
ZAJÍMÁ VÁS VÍCE?
Klikněte si pro článek s podobným tématem:
** Hloubkový průzkum v pohraničí.
I zde mě jeho autor slibuje už dlouho předlouho (cca 4 - 5 let), že mně jej sepíše a pošle, abych jej tady mohl zveřejnit. Urgoval jsem odpovědnou osobu X-krát, ale nic platno. Slibem nezarmoutíš.
Takže jsem se rozhodl příběh, jenž se stal na konci 80.let, převyprávět a publikovat sám. Jména důstojníků Zpravodajské služby PS, jenž se na níže uvedené akci podíleli, z pochopitelných důvodů neuvedu, ba ani nezveřejním iniciály jmen i přesto, že oba se svého času mihnuli v televizi, jeden na české komerční stanici a druhého jsem dokonce viděl, před cca 10 lety, v pořadu jisté německé veřejno-právní TV stanice, což mě, popravdě, docela šokovalo. Nicméně, tak nějak si říkám, že i po třiceti letech od konce studené války bych měl držet zobák a nevytrubovat jména čs.zpravodajců po internetech. Myslím si, že jejich práce byla velmi záslužná, neboť chránili republiku proti útokům z vnějšku.
Nějaké fakta o úkolech Zpravodajské služby a VKR u Pohraniční stráže jste se v roce 2012 mohli dočíst zde, v článku "VKR a ZS u PS OSH". Text je záměrně koncipován tak, aby jej pochopili i čtenáři, jenž neprošli službou v uniformě. Doporučuji jej přečíst, aby jste si ozřejmili úkoly, jenž tyto složky plnili v rámci ochrany státní hranice. Kdo je ostřílený harcovník, nebo bývalý důstojník PS, číst článek nemusí. (Pačému búkvy, vsjo jásno).
A teď přímo k věci.
Mnozí víte, že uniformu PS jsem nosil od roku 1981, začalo to na vojenské škole v Holešově (vzpomínky na dobu studia na SOŠ PS a VMV naleznete třeba ZDE, nebo TADY) a pokračovalo v roce 1985, kdy jsem jako velitel čety v hodnosti rotmistra nastoupil na 1.rPS Trojmezí.
Jen na chvilinku ještě zůstanu u vojenské školy PS. Na předmět Zpravodajská příprava (ZP) jsme měli nějakého plukovníka Kliku. Jméno mohu uvést, neboť už je na pravdě Boží. Tehdy starší pán, už před důchodem. Někdy chodil na hodiny ZP v civilu, někdy v policejní uniformě (myslím tím uniformu tehdejšího důstojníka SNB).
Jeho hodiny jsme doslova milovali. Byl to starý praktik, působil jako zpravodajec i v zahraničí, myšleno na Západě. Občas sypal zajímavé příběhy z expozitury ZS ve Vídni (tehdy se jí říkalo Krajská správa SNB Wien, páč tolik agentů jako ve Vídni jinde snad ani nebylo), nebo příběhy z mise v Bejrůtu (Libanon).
Nikdy do výuky netahal ideologii. Vždy zdůrazňoval, že protivníci na druhé straně hranice nejsou žádní idioti, že jsou to dobře vycvičení profesionálové a ať nepodléháme klamným dojmům ze slabomyslných českých, nebo sovětských seriálů a filmů v televizi a kině (ano, takhle to říkal).
Každý z nás toužil po tom, být zpravodajcem ZS PS, ale nikomu se to, myslím, nepodařilo. Zpravodajská služba si své lidi sama vybírala, jímá mě předtucha, že ani nebylo možné se k ní tzv.přihlásit.
Dobová mapa velitele roty s vyznačeným úsekem 1.rPS Trojmezí.
Zpět na rotu v Trojmezí.
Nebudu se tady rozepisovat o tom, co služba na pohraniční rotě, dislokované pár set metrů od státní hranice se Spolkovou republikou Německo obnášela z titulu mé funkce. Ti co byli na vojně, ať už u PS, nebo ČSLA to vědí (ano, velitel čety byl takový "chlap pro všechno"), ostatní si to mohou přečíst jinde na webu Pohraničník. Budu se soustředit na to, kdy a jak jsem se setkával s důstojníky Zpravodajské služby PS.
Zpravodajci ZS PS působili jakoby vnějším směrem. Jejich služba se odehrávala na státní hranici a za státní hranici, tedy na Západě. Nevím přesně do jaké hloubky území protivníka operovali, co přesně dělali a nikdy mě nenapadlo se na to zpravodajců ptát, neboť jsem byl natolik inteligentní, abych věděl, že to jsou věci, po kterých mě nic není.
Dobové foto: Zpravodajci ZS 5.bPS Cheb v objektu 1.rPS Trojmezí.
S mládenci od ZS jsem se setkával tehdy, když přišel zeshora befel, že toho a toho dne přijedou a máme je pustit za "dráty". To pro mě znamenalo, že když jsem měl službu dozorčího důstojníka DDR a na závoře u roty, na cestě která vedla směrem do západního Německa, přijel UAZ , nebo Škodovka se zpravodajci, šel jsem jim otevřít já (nebo, kterýkoliv jiný důstojník) místo obvyklého otvírání závory ze strany dozorčího roty, tedy vojáka základní služby.
Otevřel jsem bytelnou závoru, zamávali jsme si a auto odfrčelo ke státní hranici.
Dobové foto: závora u objektu 1.rPS Trojmezí.
Na "drátech" si zpravodajci průchod otevřeli sami a sami ho za sebou zavřeli. Pokud by v té době byla na stanovišti hlídka,SkP či PchH (v Trojmezí stanoviště Michal-Martin) musela před příjezdem zpravodajců odjet. Na jiné stanoviště, nebo na rotu.
Dobové foto: průchod ve "drátech" na stanovišti Michal-Martin.
Samozřejmě, že mě neuniklo, během otvírání závory, kolik osob sedí uvnitř a že někdy se jich pak vracelo méně, nebo, naopak více. Ale jak už jsem napsal, na nic jsem se neptal, nikomu jsem to neříkal, neboť to nebyla má starost. Zpravodajci, to byl zkrátka jiný "level".
Zpravodajci ZS PS měli za "dráty", nedaleko státní hranice, takovou menší boudu, s velmi prostým vybavením, určenou pro pobyt v nepříznivém počasí, v noci, zkrátka, když plnili své služební úkoly. Samozřejmě, tento piket byl uzamčen, okna zakrytá temnou látkou.
Kolem této boudy jsme procházeli při provádění tzv.demarkace státní hranice v levém části úseku naší pohraniční roty, konkrétně od HM 3 po HM4/4 (styk s 2.rPS Pastviny).
Dobové foto: piket zpravodajců v úseku 1.rPS Trojmezí nedaleko státní hranice.
Byli ovšem mezi námi, bohužel i takoví bezmozci, kterým činnost zpravodajců za dráty nedala spát. Například velitel čety, poručík Zdeněk H. přezdívaný "Lahváček" :-)
Ten se patrně cítil povolán "vyšší mocí" k tomu, aby soukromým pátráním, během demarkace státní hranice, prováděl zjišťování, co se v boudě ZS PS a v jejím okolí asi tak děje. Ale protože "Lahváček" nebyl žádný Hercule Poirot, ba ani major Zeman, jeho investigativní činnost byla zpravodajci odhalena a Lahváček dostal neuvěřitelný "pojeb", ale takový, že tři dny abstinoval, jak byl z toho RCG (reťazom cez gule) vykolejený.
Pak si ještě vzpomínám (z vyprávění), že další lapsus vůči zpravodajcům spáchal, také velitel čety z Trojmezí, nějaký kapitán Pavel F. zvaný Pája, jenž v době, kdy u čáry operovali zpravodajci, pustil za dráty myslivce a ti svým bloumáním po lese přerušili běžící zpravodajskou akci.
Samozřejmě i jeho čekal ozaj riadný pojeb RCG a jak mě popsal, mnohem později, jeden ze zpravodajců, až jim ho bylo líto, protože se rozklepal takovým způsobem, že se nepodařilo ho uklidnit a vypadalo to, že pokárání snad skončí jeho hospitalizací.
A nyní se konečně dostávám k tomu hlavnímu.
Tento článek jsem nazval "Zpravodajská šaráda na Ašsku". To, co se vám chystat popsat, mě tak trochu připomíná děj mého oblíbeného filmu "Druhý tah pěšcem". Srovnání s jiným filmem mě nenapadá. Ostatně, posoudit to můžete sami.
Někdy v roce 1989, tedy ještě před Listopadem 89, stále v době reálného socialismu, odhalili zpravodajci z 5.bPS Cheb, že v úseku jedné z pohraničních rot v Ašském výběžku (záměrně neuvádím na které, mám k tomu své důvody a přesná lokalizace není pro samotný příběh důležitá) se jeden z důstojníků zapletl se západoněmeckými orgány. Taková zápletka, jak asi tušíme, začíná kontaktováním Spolkové ochrany hranic - Bundesgrenzschutz, jenž dnes a denně působila na státní hranici NSR - ČSSR a poté už, jak je zvykem, běží vše za dohledu Zpravodajské služby Spolkové republiky.
To, že takovou činnost odhalili zpravodajci ZS PS logicky znamená, že se o ní dozvěděli od někoho z druhé strany hranice, což mohla být, teoreticky, civilní osoba, západoněmecký občan, jenž žije na nějakém statku přímo u čáry a má tak přehled, co se v okolí děje, nejen přes den, ale i v noci. Stejně tak se mohla výše uvedená informace dostat k našim zpravodajcům od policisty BGS, BGP, nebo celníka ZOLL,vykonávajícího službu na hranici s ČSSR, jenž byl spolupracovníkem našich zpravodajců.
Není až tak důležitý zdroj, ale spíše obsah informace. To, že důstojník z pohraniční roty začal spolupracovat se západoněmeckými orgány, bylo rozhodně závažné odhalení a je jasné, že se poté rozjela celá mašínérie k tomu určená.
Postupně se zjistilo, že poblíž státní hranice vybudovali západoněmečtí zpravodajci mrtvou schránku, kde onen důstojník z roty zanechával nějaké informace, za něž si pak, ze schránky, něco vybíral, pravděpodobně peníze.
Ono místo i okolí měli naši zpravodajci pod kontrolou. Ovšem, bylo třeba všechno řádně zadokumentovat a to byl v osmdesátých létech poněkud problém. Zejména v noci. Všichni víme, že tehdejší elektronika byla na mnohem nižší úrovni než dnes. Hlavně ta, jenž byla vyrobena u nás, nebo jinde na Východě. Platilo to i o videokamerách s nočním viděním. V Československu existovalo jen pár dokonalých kusů, dovezených ze Západu a jedna videokamera byla v Praze. Vzhledem k závažnosti situace se pro ni do Prahy na FMV jelo a kamera se zapůjčila, aby mohlo být dění okolo mrtvé schránky na státní hranici zdokumentováno do doby, než spadne klec.
Všichni teď čekáte finále příběhu ve stylu zatčení pachatele, prokázání trestné činnosti a vlastizrady, soudní přelíčení, rozsudek, zbavení vojenské hodnosti a nástup zaslouženého trestu.
Bohužel, takový konec se nekonal.
Do celého příběhu nakonec zasáhly dějiny. Přišel totiž 17.listopad 1989, změna politického režimu, z protivníka na druhé straně hranice byl jakoby mávnutím proutku přítel a je tak nějak logické, že vlastizrádce spolupracující s cizí mocí byl najednou bojovník proti totalitě.
Vyšetřování skončilo, zapomeňte.
Ilustrační foto: Listopad 1989 Praha - ČSSR
Ještě jedna perlička nakonec.
Zhruba po deseti letech od výše uvedeného případu, našel západoněmecký myslivec, na bavorské straně hranice, tak 10 metrů od čáry, mrtvou schránku, doslova napěchovanou československou měnou. Bylo to v úseku bývalé 5.rPS Nový Žďár.
Takže, jak vidno, v Ašském výběžku byla "škodná" ještě i jinde. Ke cti důstojníků Pohraniční stráže musím prohlásit, že zde byla podezřelá civilní osoba, jenž měla oprávnění ke vstupu do hraničního pásma a za "dráty". Ovšem, koho by to po Listopadu 1989 zajímalo, že?
AKTUALIZACE ČLÁNKU (6.8.2019).
Obdržel jsem od kolegy a kamaráda, jenž byl kdysi služebně velmi blízko Zpravodajské službě, informaci o "pyramidě subordinace" (jak jsem to nazval) ve složkách VKR a ZS.
Velice rád to, pro vaši informaci, publikuji, neboť já sám v tomhle směru tápu a na odborné kvalitě článku je to znát.
Začněme praporem PS. Tam byly dvě na sobě nezávislé skupiny.
Skupina Vojenské kontrarozvědky a Zpravodajská skupina. Na brigádě bylo oddělení VKR, které nepodléhalo veliteli brigády a Zpravodajské oddělení, které bylo v sestavě brigády a náčelník ZO byl zároveň zástupcem velitele brigády pro zpravodajskou práci.
Nutno si uvědomit, že Vojenská kontrarozvědka rozpracovávala vojenské osoby a jejich kontakty. Zpravodajská služba sledovala prostředí, kde mohlo dojít k ohrožení chráněných zájmů při zabezpečení státních hranic (mimo vojenských osob - viz VKR).
Zpravodajské oddělení řídilo přímo zpravodajské skupiny proti Bavorsku, metodicky Oddělení pasové kontroly a ochranu státních hranic s NDR.
Oddělení VKR podléhalo odboru VKR v Praze, který řídila 3.správa StB - Hlavní správa VKR.
Zpravodajská oddělení metodicky řídil zástupce velitele /náčelníka HS PS OSH pro zpravodajskou práci - náčelník Zpravodajské správy, která mělo odbor rozvědky (oddělení v Plzni a Českých Budějovicích, pracoviště radiorozvědky) odbor kontrarozvědky a odbor OPK.
Přes Zpravodajskou správu /zpravodajská oddělení na státních hranicích pracovala Zpravodajská správa Generálního štábu nebo pracoviště Státní bezpečnosti.
Popisovaný stav platil pro období jednotné ochrany státních hranic.
Klikněte si pro článek s podobným tématem:
** Hloubkový průzkum v pohraničí.
16 komentářů:
Dobrý,dobrý,sakryš někde jsem tu fotku,u Škodovky viděl bez čtverečků,ale ani jednoho neznám.A taky asi proto že jsem tam byl po revoluci.Ale tito pánové s námi pak šlapali čáru,že se nemýlím?
JIRKA
Re: Jirka 5. srpna 2019 21:13
Jirko, z těch dvou mládenců s námi v Trojmezí po XI/1989 čáru nikdo nešlapal.
Jeden z nich se dal, svým způsobem, do politiky, ale úspěšně si vede i jinak a ten druhý se, jak jsem viděl před X lety na německé televizi, úspěšně uchytil na Západě. Což se dalo předpokládat, ještě za socíku ho pamatuji jako dobře jazykově vybaveného (nemyslím tím ruštinu) a velmi inteligentního chlapa.
Zdravím .
Niečo podobné sa stalo aj u nás.Ja to skrátim .Ako jediná rota 11.Bratislavskej brigády 1 rps Moravský Ján sme boli za drátami.V roku 1987 v lete boli po 2 hod .po polnoci pustené 2 osoby v civile ,samozrejme bez kontroly a bez zápisu skratu do knihy
DSP. To sme boli dopredu upozornení od DDR .Od vstupnej brány do HP na ŠH (štátnou hranicu bola rieka Morava ) bolo 5km .Išli títo dvaja páni peši .Ako dozorní roty viem že nebolo poslané a ani videné žiadne auto ktoré by ich bolo zobralo na ŠH.Tým že ŠH robila rieka Morava ,tak ich jednoznačne niekto previezol na lodke na druhú stranu do Rakúska .Kto boli títo páni to už nechám na posúdenie vás .
Igor
Děkuji za váš komentář.
Rekl bych, že o turistiku se nejednalo :-)
Uf, přečetl jsem celý článek jedním dechem. Díky za něj.
Děkuji, každá taková pochvala potěší mé okoralé srdce :-)
Sem tam se podaří vydolovat velmi zajímavé, až senzační téma, jsou to takové třešničky na tomhle pohraničářském dortu. Ale, třeba se opět k něčemu vyjímečnému opět dostanu a podělím se o to se čtenáři.
Milý Zdendo, inu - vidíš, že samovýroba, vyvolaná nesplněným slibem, má rovněž své kouzlo. Z jablek, hrušek a dalšího ovoce jsi uvařil kompot, který je chutný, i když mu lze - v dobrém - leccos vytknout. A to od časového sledu Tebou líčených událostí, až po věcné "ašíbky". Například zpravodajci z brigád rozvědné akce na SH neprováděli, pokud se jich zúčastnili, tak pouze jako výpomoc pracovníkům I. odboru ZS resp. jeho oddělení; pokud šlo o 5. bPS, bylo to oddělení dislokované v Plzni. Také na té fotografii jsou "Plzeňáci" vč. Tebou připomenuté "hvězdy" německé televize, která do Plzně nastoupila v létě 1989 a už se, ze známých důvodů, do "plné práce" zapojit nemohla. Ale jinak dobré, psát umíš a možná by ses tím mohl i živit! A na ty "slibotechny" se nehněvej, třeba tě jednou překvapí... Kdy? No někdy!
Re: "Anonymní" :-) 7. srpna 2019 20:24
Zdravím Tě a děkuji, že jsi se ozval.
Marná sláva, co jsem měl dělat, když jsi i Ty byl věren heslu "Slibem nezarmoutíš"?
A moc dobře víš, že jsem se Ti X krát připomínal, kdy splníš svůj slib.
Marnost nad marnost, všechno je marnost. Času ubývá a nelze čekat věčně.
Samozřejmě děkuji jak za slova dobře míněné kritiky, tak za slova chvály. Od tebe mě těší dvojnásob, páč si Tě velmi vážím.
Teď už jen tajně doufám, že pracuješ na knize, ve které bude zahrnuta i mnou publikovaná akce v Ašském výběžku. Samozřejmě vše podáno z první ruky, s větším množstvím informací a detailů. Až knihu vydáš, nezapomeň s jedním výtiskem i pro mě. Budu se těšit!
NEPROJDOU!
Vojenská kontrarozvědka měla pochopitelný strach z úniku informací nebo ze zrady. Jenomže normální život na hranicích chce běžné vtahy, studená válka sem, studená válka tam. Pražská kavárna občas blábolí o "zemi nikoho". To je prý území mezi "dráty" a skutečným průběhem státních hranic.
Samozřejmě nesmysl. Za "dráty" byla spousta pastvin a na nich mnoho jalovic a býčků. Přes den, přes noc. Někdy se skot vyplašil, někdy jen z "plezíru" šel na návštěvu do Bavorska.
Ráno měl zástupce hraničního zmocněnce, což byl příslušný náčelník Oddělení pasové kontroly, nótu "na krátko" na stole. Zástupce velitele brigády si nechal nahlásit škodu. Něco kolem 1.200,-DM. Kde by Státní statek sehnal devizy? Jak dlouho by to případně trvalo. Náčelník OPK se zeptal kolik by v Bavorsku stál pytel pšenice.Po přepočtu bylo jasné, že by škodu bylo možné uhradit malým valníkem obilí, Bavorský sedlák spokojený, statky otřely zpocené čelo.
Posledním problémem však byla ZOLL. Protože však na obou stranách hranic byli rozumní "sedláci", Baeyrische Grenzpolizei se s "Péesáky" dohodla. V době kdy ZOLL byla mimo službu, na "čáru" přijel rychle jedoucí traktor s valníkem, přeložil pytle na přistavený německý valník,"pasovák" se vojensky pozdravil s příslušníkem BGP a nad mezinárodním konfliktem se zavřela voda.
Jo, jo, šedivá je teorie, zelený strom života.
Tady, na weblogu Pohraničník mám příběh z 2.rPS Pastviny, kde bavorským myslivcům utekl postřelený divočák na čs. území, kde zhasnul.
Jistý důstojník PS z Pastvin, rtm. Luboš C. jim dovolil, aby si kaňoura odtáhnuli přes čáru zpět do Německa a od myslivců za to dostal soudek bavorského piva i s pípou. Luboš soudek odvezl ke mě do Hranic, chladili jsme ho ve vaně se studenou vodou a přes víkend jsme to pivo vypili :-)
Krásné časy...
Jak je všeobecně známo z dob T.G.M. hraniční pruh má být čistý a prostý všech překážek v šířce 3m.
Hovoří se však, že stála hospoda, kdy výčepem procházela státní hranice. Na západě se čepovalo bavorské a na východě české pivo. Možná bylo, možná nebylo.
Ale co bylo. Místo na státních hranicích kde docházelo k burze informací mezi Bavorskou hraniční policii a Pohraniční stráží. Stane se třeba tehdy když muži zákona najdou vzájemné pochopení ze služby na hraničních přechodech. Stalo se.A vzájemné důvěry se rozhodnou využít vysoce postavení páni. A tak když bylo potřeba, vyrazil náš major o výšce 2m a váze něco kolem 160 kg. Teda nepřehlédnutelný. Zvlášť když měl batoh.
V tu chvíli vyšel také německý policejní úředník. A jako na potvoru si sedli zády ke stromu, který nevím jak zůstal. Otevřeli pivo, kořalku, vybalil něco k snědku a v družném pohovoru poseděli. Každý dostal informace, které smělo "prodat" a pokyny jaké informace má "koupit". Fungovalo léta k plné spokojenosti pánů v Praze a v Mnichově. Nikdy se nesmělo říct jak informace byly získané,ale za "tepla" se využívali.
Při jedné mé cestě v Chamu jsem zjistil, že ač doba trhla oponou, tito dva se stále na pivu scházejí.Už nikomu nemusí nic hlásit a oba ví, že šlo poctivý obchod, tedy proč by se na sebe mračili.
Máš tam zopár organizačných nepresností, napríklad už ti tu jeden napísal, že SO brigády nevykonávalo rozviednu činnosť. Celkovo je ten popis chaoticky, aj v texte "VKR a ZS u PS OSH"
Tu je to popísané omnoho lepšie https://www.upn.gov.sk/utvary-stb-a-ps-na-slovensku/11-brigada/index.php
A to politizovanie by si si naozaj mohol odpustiť, je tu tupé a detinské a vôbec ti to nejde. Strážili ste väzenie, tak sa nehrajte na hrdých hraničiarov. Sranda je, že kedysi boli
Za tím, co jsem napsal,si stojím. Pokud se vám to zdá "čudné", vaše věc. Já vás o ničem přesvědčovat nebudu. Mě se naopak zdá, že je článek bez ideologického balastu.
Tvoje osobné zážitky nijako nespochybňujem, dokonca ich považujem za veľmi cenné aj z historického hľadiska. Preto som aj napísal, že je tam zopár organizačných nepresnosti, ale to skôr v tom doplnku ale úplný chaos je v texte "VKR a ZS u PS OSH". Napríklad je tam mylne stotožnená VKR (III. správa SNB) s II. (KR) odborom spravodajskej správy HS PS OSH.
A keď si už načal tému porevolučných osudov PS spravodajcov, tak na Slovensku sa "preslávili" mená Lovich a Jonata, bývalí dôstojníci SO 11. brigády PS.
Lovich sa podieľal na únose syna prezidenta Kováča, aktuálne podaná obžaloba https://dennikn.sk/221810/cela-obzaloba-ivana-lexu-dalsich-dvanastich-ucastnikov-zavlecenia-amnestie/
Jonata bol zdemoralizovaný exekútor, prvý predseda komory exekútorov. Keď zomrel, tak v jeho exekútorskej "pokladni" sa našiel mínus. Mám aj jeho osobnú kartu, ale to je už dnes všetko na webe UPN.
Na Slovensku sa celkovo bývalým bezpečákom podarilo dosť silno kontaminovať štátne inštitúcie a nič dobré nepriniesli. Niežeby "noví ľudia" boli nejaké terno, ale "starí bezpečáci" vyslovene kontaminovali.
Historická vernosť nie je silnou stránkou ani v prípade angažovaných demokratických umelcov.
Konfident / Eštebák (2012) | ČSFD.cz
Hlavný zloduch je chvíľu dôstojníkom VKR veliacim cez armádnu vysielačku SkP a vydá rozkaz na okamžitú popravu agent-narušiteľa, potom sa zjaví v ŠtB, aby z tejto pozície velil PVOS a súčasne prijímal rozkazy od sovietskej (asi) PVO. Do StB sa regrútuje vydieraním a príslušníci zo starej PV3S demonštratívne nahrávajú skutočne tupé ožralecké reči disidentov na chalupe (asi inšpirácia Hrádeček).
Riskantní plavba za svobodou. Němci prchali z NDR na matraci i v ponorce
https://echo24.cz/a/SgGrY/riskantni-plavba-za-svobodou-nemci-prchali-z-ndr-na-matraci-i-v-ponorce
Okomentovat