JAK JSEM VYTVOŘIL HRDINY 

Dojemný příběh z 12.roty PS Slapany .

Na pravém břehu Odravy,u jezírka nad splavem ve Slapanech,bydlel za naší éry starý Němec.
Odhaduji,že mu tenkrát bylo asi tolik let,kolik je dnes mně.Jenže,pro sotva dvacetiletého kluka,byl
prostě „starý.“
Znali jsme ho jen podle vidění. Odcházíval brzy ráno,za tmy a vracel se pozdě večer,zpravidla
notně opilý.Vyhýbali jsme se mu.





Nemluvil česky,když náhodou přišel v Hrozňatově do Jednoty,zásadně zdravil a nakupoval v němčině. Čeština mu šla jen tehdy,když v hospodě „Pod hradem,“ u hostinské Zelingerové řádně svoji permanentní opici přikrmil a nachomýtl se k tomu nějaký pohraničník. To vyslovil i několik slov,rádoby českých.Např „selény švině.“ (Obvykle potom někde „upadl“ a chytil „silniční lišej.“) Dnes už si ani nevzpomenu,jak se skutečně jmenoval.

Takhle někdy,začátkem zimy,se opět vracel večer z Chebu. Přece nepůjde až přez můstek u roty!
Ještě aby ho tak stráž roty kontrolovala! Namířil si to tedy napříč jezírkem,po ledě. Led se pod ním probořil. Po pás v ledové tříšti si najednou vzpomněl nejen na češtinu,ale i na další jazyky: “Pomóc! Hilfe! O pómošč! May day!!!“

Stráž roty řev ohlásila DDR, ten poslal poplachovku. Když se kluci dost vychechtali,(plácal se tam,jako kapr na suchu),došli k němu na dvorek,půjčili si žebřík a položili mu ho na led. On na něj nalehl,klucí žebřík i s ním vytahli. Dovedli ho domů,snad mu i zatopili..


Ráno tuto skutečnost,řádně přikrášlenou, DDR ohlásil VR v domnění,že by snad,možná,mohla poplachovka dostat za záchranu života VOP. Jenže! Velitel v tom,naprosto správně,tušil nějakou čertovinu a okomentoval to:“Kdybych měl dost lidí na dráty,tak tu poplachovku zavřu! Měli ho tam přišlápnout,zmetka jednoho!“

V té době zrovna probíhaly Výroční členské schůze SSM,které současně připravovaly podklady
pro konferenci SSM svazku.V civilu probíhaly okresní konference,zkrátka-schylovalo se ke sjezdu.
Aby tedy kluci z poplachovky nevyšli naprázdno,dostali za odměnu od ZO SSM knihu.Na „výročce“ byl jako host politruk praporu.O událost se podrobně zajímal.

Předestřeli jsme mu tu přikrášlenou verzi,tj „záchrana tonoucího.“

A začly se dít věci! Za pár dnů politruk přijel s redaktorem Mladé Fronty.Poplachovka byla vyfotografována jako skupina i se psem Dragou,potom ještě každý zvlášť.Druhý den bylo na rotě pozdvižení.Nejenže snímky byly v MF otištěny,byl přiložen i článek,který se pokusím volně interpretovat:


Unavený dělník,který svou lopatou naházel do kotle několik tun uhlí,aby zabezpečil teplo obyvatelům sídliště v Chebu se vrací domů. 

Zkracuje si cestu přes zamrzlou Odravu. Zaposlouchá se do čarokrásné fugy,kterou mu řeka hraje pod ledem. Zapomene na opatrnost,hudbu pod jeho nohama ruší třesk bortícího se ledu. Zoufale bojuje o život, volání o pomoc zaslechnou příslušníci PS a s nasazením vlastních životů zachraňují ten jeho.

Za nedlouho půjdou dva z nich do civilu.S hrdostí si představuji kolektiv BSP čerpadlářů elektrárny Počerady,do kterého se Jirka vrátí. A tvrdí chlapi v kamenolomu u Žiliny,kam se Vlado vrátí za páky svého bagru jistě takového hrdinu přivítají o nic méně radostněji.

Protože politruci brigády i HS OSH nechtěli zůstat pozadu,dostali kluci z poplachovky ještě hodinky s věnováním a nejvyšší ocenění UV SSM – Fučíkův odznak se zápisem do Knihy cti.


I takové věci se stávaly... 



(C) AUTOR:  http://www.lide.cz/Frantisek.Nahrabecky/