JAK TO CHODILO NA STÁTNÍ HRANICI .

Několik pojmů a informací pro laickou veřejnost.  

(publikováno: 27.06.2011)

Jak už jsem na weblogu Pohraničník uvedl dříve,podle příchozí elektronické pošty i mnoha diskuzních příspěvků v komentářích pod publikovanými články,zjišťuji,že Pohraničníka navštěvuje čím dál více představitelů laické veřejnosti,která službou u Pohraniční stráže neprošla,ba ani nebydlela v dřívější době v pohraničí,kde PS prováděla ochranu státní hranice.
V mailech se mě dotazují na různé pojmy a situace ("co,kdy,kde a jak") a já si uvědomuji,že terminologie,kterou zde my,bývalí pohraničníci používáme,vůbec nemusí být srozumitelná pro "běžné civilisty".
Mnozí jsou navíc popleteni šestákovými příběhy,které veřejnosti předkládají k uvěření "dvacetiletí historici" jako je student VŠ Marek Ouředník,viz:  http://ourednik.blog.respekt.ihned.cz/c1-50680530-rocni-sluzba-na-care-pohranicni-straz-koncem-studene-valky O lidech jako jsou naši známí "znalci" Adolf Rázek, Jaroslav Hutka, Luděk Navara ad.se snad ani zmiňovat nebudu,s jejich tvorbou se můžeme setkávat v tendenčních a nenávistných pořadech (za peníze daňových poplatníků) v České televizi i ostatních masmédiích http://www.csfd.cz/film/221312-pribehy-zelezne-opony/ Pánové by si v soukromém sektoru,podle mého mínění, ani neškrtli,naštěstí tu je společenská objednávka od našich politiků a tak různé dramata v TV a tisku o krvelačné Pohraniční stráži vždy spolehlivě odvádějí pozornost p.t.veřejnosti od aktuálních problémů naší země způsobenými právě výše uvedenými politiky.

Ale,zpět k původnímu tématu. Už dlouho si říkám,že bych měl články publikované zde na Pohraničníkovi, více přizpůsobovat i pro širší okruh čtenářů,než jsou bývalí pohraničníci,nebo lidé obeznámeni s tématikou. Někdy se mě to daří,někdy ne.
Dnes mě přišel e-mail s následující prosbou o pomoc,část mailu zde budu citovat:
Dobrý den,

omlouvám se, že Vás obtěžuji, ale mám k Vám velkou prosbu.

Jmenuji se Petr T. a pracuji pro infografický web (celé jméno i název webu v redakci Pohraničníka)

K 60. výročí založení Pohraniční stráže chceme udělat infografiku o Železné oponě, a to konkrétně, jaké bylo zabezpečení Západní hranice a jak to na ní fungovalo.

Vím, že spousta věcí je na internetu, ale neznám jejich zdroj a pravdivost. Není nic horšího, než když si novinář neověří prameny a papouškuje to, co někde opsal. Váš web si občas čtu a vím, že jste odborník na slovo vzatý, protože jste na hranicích sloužil.

Chci se Vás zeptat, jak daleko od sebe byly vzdáleny signální stěny, jak byly vysoké a kolik jich bylo?

Co se přesně dělo, když narušitel přestřihl drát v signální stěně, myslím tím, kdo jako první dostal signál, že se něco děje a kdo čím se spojil s hlídkou, že je narušitel na hranicích?

Je pravda, že v drátech bylo elekrické napětí (o kolika voltech) a v 50. letech byly hranice zaminovány?

Jaké byly ještě další zátarasy, aby se zabránilo narušiteli v úniku?

Kdo tvořil hlídku PS a kolik měla členů a co měla za úkol? Jak dlouho, tedy kolik hodin, byla ve službě?

Pak mi není přesně jasná funkce psovodů, kde konkrétně se psi s psovody nacházeli, na jakém úseku. Někde jsem četl, že když se narušitel dostal daleko, tak se psovi automaticky otevřel kotec a vyběhl narušitele sám zadržet. Ale nevím, zda je to pravda a jestli tomu tak skutečně bylo.

A poslední prosba: chtěl bych si u Vás ověřit, kolik kilometrů byl dlouhý střežený úsek s Rakouskem a tehdejší NSR?

Jestli jsem na něco ohledně ostrahy hranic zapomněl, prosím, napiště mi to. Jako zdroj uvedu Váš web.

Ještě jednou se moc omlouvám, že Vás obtěžuji, ale nechci se dopustit chyb, aby se mně potom ozývali odborníci a já jim byl pro smích a zbytečně tak poškodil firmu XYZ .

Moc Vám děkuji.

Samozřejmě,že v obdobných případech jako je tento pomoc nikdy neodmítnu. Proto jsem na některé otázky (kdy jsem znal odpověď z mé praxe ze služby u PS) odpověděl.Na ostatní,zejména technické dotazy,které si vyžadují přeci jen jistou fundovanost odborníka např.přes spojařinu či výstroj a výzbroj hlídek včetně správného označení vzoru a typu,jsem tazatele odkázal na své dva další kolegy a kamarády, o nichž vím,že poradí lépe než já.
A když už jsem si dal tu práci s psaním odpovědi,rozhodl jsem se,že toho zároveň využiju a prezentuji něco i zde. Pro bývalé vojáky PS je všechno z této oblasti samozřejmé a mají mnohé pojmy dodnes v krvi – z výkonu služby na čáře. Pro, do věci nezasvěcenou veřejnost, snad některé vysvětlivky budou přínosem.

Takže,vážení čtenáři weblogu Pohraničník – zde jsou dotazy a odpovědi:---------------------------------------------------------------------------

Co se přesně dělo, když narušitel přestřihl drát v signální stěně, myslím tím, kdo jako první dostal signál, že se něco děje a kdo čím se spojil s hlídkou, že je narušitel na hranicích?

V případě,že tzv.narušitel přestřihnul drát,způsobil tím to,čemu jsme na pohraniční rotě říkali "trvalý zkrat".

Na signálním přístroji se rozblikala červená dioda s číslem úseku,kde k narušení došlo

a pískal akustický signál.

Dozorčí signálního přístroje (DSP),voják zákl.služby, ihned informoval dozorčího důstojníka

roty (DDR), a ten okamžitě vyhlásil akustickým signálem (přerušovaný tón sirény) pohraniční

poplach.

Poté vyslal tzv.poplachovou hlídku (řidič vozidla UAZ,psovod a velitel – vojáci zákl.služby) k

zásahu na daném úseku,odkud přišel poplach.

Pokud byla poblíž místa narušení hlídka,vydal jí operační důstojník příkaz,aby prošla průchodem

za signální stěnu a prověřila daný úsek (většinou tato hlídka měla také služ.psa).

Mezitím nastoupili vojáci po vyhl.poplachu na nástupiště a jako první byla vyslána tzv.Skupina

překrytí (SkP) cca 6 vojáků s motorovým vozidlem,aby jeli za signální stěnu a poblíž státní hranice

se rozmístili v předpokládaném místě postupu narušitele a zabránili mu přejít na Západ.

Všechno bylo dokonale x krát nacvičováno a každý věděl,co má dělat,jak postupovat,jaká je

součinnost a spojení mezi zasahujícími hlídkami v daném úseku.

Poté,co byla zajištěn směr do zahraničí,mohl dozorčí důstojník rozmístit z nastoupených pohraničníků

hlídky tam,kde bylo potřeba – např.posílit skupinu překrytí u státní hranice,nebo rozmístit hlídky u

signální stěny směrem do vnitrozemí,pro případ,že by si to narušitel rozmyslel a vracel se zpět.

A pak šlo o výsledek: buď byl narušitel zadržen,nebo se mu podařilo utéct na Západ.

Záleželo na okolnostech. V případě,že byl zadržen,byl na rotě vyslechnut a pak předán orgánům

vojenské kontrarozvědky,zpravodajcům,vyšetřovateli – podle toho,o koho v osobě narušitele šlo.

Za zadržení narušitele byl jako odměna většinou opušťák (KVOP),nebo věcný dar. Zdůrazňuji,že za každé úspěšné zadržení,tedy ne jen za to s použitím zbraně,jak se veřejnosti snaží nalhat v masmédiích.

V případě,že narušitel utekl,byl to velký průšvih.

Nastalo velké vyšetřování orgány VKR, zpravodajské služby,přijeli "inkvizitoři" (jak jsme jim říkali)

z vyšších stupňů velení,tzn. z pohraničního praporu, brigády PS a z HS PS OSH (Hlavní správa Pohraniční

stráže a ochrany státní hranice) z Prahy.


A samozřejmě pak,v případě,že se prokázalo něčí selhání,padaly tresty...

Je pravda, že v drátech bylo elekrické napětí (o kolika voltech) a v 50. letech byly hranice zaminovány?

V dobách výkonu mé služby u PS už bylo v drátech jen slabé provozní napětí (teď nevím,zda 12 V,

nobo 24 V). Vysoké napětí se používalo v 50-tých a zčásti 60-tých létech,což platí i o minách,poté

bylo obojí zrušeno jako nehumánní. Přesné techn.informace z hlavy nevím.

Pak mi není přesně jasná funkce psovodů, kde konkrétně se psi s psovody nacházeli, na jakém úseku. Někde jsem četl, že když se narušitel dostal daleko, tak se psovi automaticky otevřel kotec a vyběhl narušitele sám zadržet. Ale nevím, zda je to pravda a jestli tomu tak skutečně bylo.

Opět mohu psát jen ze své zkušenosti,neboť využití služ.psů se lišilo,nebylo všude stejné.

Služební psi posilovali kontrolní hlídky,které byly pohyblivé v terénu,stejně jako pozorovací

hlídky na pevných stanovištích,jak u "drátů" tak i v týlu,na linii hraničního pásma.

Rovněž tak služ.psa měla Poplachová hlídka,často i Skupina překrytí,o nichž už tu byla řeč.

Na rotě jsme měli jedno místo na drátech (jmenovalo se B-2,bylo proti hraničnímu mezníku HM4),

kde to bylo od drátů velmi blízko ke státní hranici.

Tam bylo stanoviště obsazeno non-stop 24 hodin.

Kotec pro tzv.smečku (2 služ.psi) byl za dráty. V noci byli určení psi v tomto kotci.

V případě,že došlo ve střeženém úseku ke "zkratu",zavolal důstojník (DDR) této hlídce,

ta zatažením za lanko vypustila psi (buď do levé,či pravé strany úseku,podle poplachu),

a teprve potom si otevřela hlídka průchod v drátech a následovala za smečkou služ.psů.

V noci měli služ.psi oranžově svítící vodítka,aby bylo vidět,kde se pohybují.

Pokud tam narušitel nebyl,psi proběhli úsek a vrátili se k psovodovi. Pokud tam

narušitel byl, psi ho zastavili. Tzn: pokud se narušitel zastavil a nedělal žádné pohyby,

psi ho jen hlídali do příchodu pohr.hlídky.

V případě pudkých pohybů či pokusu pokračovat

v útěku,jej psi strhli za ruce či oděv k zemi a opět vyčkávali na příchod psovoda.

U nás se nikdy nestalo,že by psi někomu ublížili.

Bohužel,u bratislavské bPS došlo k těžkému zranění narušitele,občana NDR,

který pak na následky zranění zemřel.

Důsledkem pak bylo zrušení jak smeček,tak samostatně útočících psů (SUP).

Bylo nařízeno,že psovod musí vždy běžet za psem,který je na vodítku.

Jaké byly ještě další zátarasy, aby se zabránilo narušiteli v úniku?

Podstatnou překážkou byly právě "dráty",tedy signální stěna,která byla většinou

jen jedna,v ůzné vzdálenosti od státní hranice (desítky metrů – až 1-3 km,podle terénu).

Někde měli ještě i tzv.týlovou signální stěnu,která byla umístěna před samotmou hlavní signálkou,

tzn.hlouběji v týlu,někde za hraničním pásmem. Tato týlová sign.stěna (SiS) mohla být dlouhá

několik stovem metrů až pár kilometrů.

Mezi dráty a linií hraničního pásma (tedy v týlu),se umísťovaly tzv.nástrahy.

Což byl drátek natažený mezi dřevěnými kolíky, připojený k výmetnici, ve výšce

několik desítek cm nad zemí. Skrytý ve vysoké trávě či jiném porostu.

Narušitel o něj mohl zavadit a v tom případě z výmetnice vyletěla světlice informující,

že se tam kdosi pohybuje (což ovšem mohla způsobit i lesní zvěř). To se pak vysílala

z roty Poplachová hlídka na prověření.

Používal se i systém Fénix, což bylo něco jako infra bariéra. Při přerušení infrapaprsku

došlo buď k odpálení světlice,nebo,byl světelným a akustickým signálem informován

dozorčí signálního přístroje na pohr.rotě. Opět,prověřovala vyslaná PchH.

Někde byla i tzv.světelná bariéra,kdy se při narušení prostoru rozsvítili reflektory (v noci)

a osvětlili narušený úsek (používalo se např.v Aši,kde podel drátů jezdily vlaky ČSD).

Kdo tvořil hlídku PS a kolik měla členů a co měla za úkol? Jak dlouho, tedy kolik hodin, byla ve službě?

Délka služby byla běžně do deseti hodin (rozděleno na etapy)

Při zesílené ochraně SH byla délka služby 12 až 14 hodin.

Hlavní druhy hlídek:

Kontrolní a pozorovací hlídka – většinou 2 členové + sl.pes.

Poplachová hlídka – většinou 3 pohraničníci + sl.pes + vozidlo UAZ

Skupina překrytí – 4 – 6 (někdy i 8) pohraničníků + vozidlo Pv3S (někdy UAZ) + někdy i sl.pes.

Existovali i další typy hlídek,což se ovšem lišilo rota od roty. Uvedl jsem ty nejdůležitějšíí.

Samozřejmě,že v rubrice KOMENTÁŘE je jako vždy otevřená možnost diskuze k tématu. Přeci jen,na každé rotě to chodilo jinak a předpokládám,že zážitky a osobní zkušenosti těch,kteří prošli službou u Pohraniční stráže, se budou lišit od těch mých. Zároveň se omlouvám za případné nepřesnosti a za to,na co jsem zapoměl  :-)  V tom případě mě prosím v Komentářích opravte.
Děkuji. 


(C) Autor článku: Zdeněk 
Kontakt: Pohranicnik@gmail.com

FOTOGRAFIE: http://www.vojensko.cz/


FACEBOOK: http://www.facebook.com/group.php?gid=326442737125&v=wall