Psi při ochraně státní hranice ČSSR
Služební psi se používali u pohraničních složek už před rokem 1951, ale na jejich využití nebyl kladen takový důraz jako později. Už po zřízení Pohraničních oddílů SNB v roce 1945 byli do těchto oddílů zařazováni psovodi se psy. Výcvik těchto psovodů a psů byl organizován ve škole psovodů SNB v Pyšelích.
Po vytvoření pohraničních pluků SNB v roce 1946 bylo v jejich sestavě už i 50 služebních psů. Jejich výcvik probíhal ve výcvikovém středisku psovodů ve Strážnici na Moravě, převzatém od Finanční stráže. V roce 1947, kdy byla část PS nasazena proti banderovcům, bylo do těchto jednotek zařazeno i 20 psovodů se psy. Jejich využití bylo zejména v pátracích skupinách, které sledovaly banderovce po stopách a pomohly i zadržení jejich velitele Burlaka.
V roce 1950 bylo u PS celkem 150 služebních psů, tzn. že průměrně byli na četách 1. sledu (nepočítaje jezdecké čety) umístěni 1 – 2 psi. Do roku 1951 se jejich stavy postupně zvýšily na 250 a u prvosledových jednotek se počítalo se zařazením 2 psů hlídkových a jednoho psa pátracího.
Tito služební psi byli přiděleni pouze příslušníkům SNB, tzv. gážistům.
Jejich zásobování nebylo ústředně řízeno ani zabezpečeno. O výživu psů se starali sami psovodi z příspěvků, které dostávali ve výši 450 Kčs měsíčně. Doplňování a zvětšování stavu bylo prováděno nákupem ministerstva národní bezpečnosti.
Základní a opakovací výcvik se prováděl pouze ve výcvikových střediscích. Na útvaru byla pro výcvik psa stanovena jedna hodina denně, což se však prakticky ani nedodržovalo a psi nebyli udržováni na požadované výši výcviku. Proto bylo nutné pro správné využití služebních psů zabezpečit jejich schopnosti a dovednosti opakovacím výcvikem, který se prováděl jednou měsíčně v rámci rot.
Po reorganizaci PS v roce 1951 byl kladen i zvýšený důraz na rozvoj služební kynologie a brzy se služební psi stali důležitou součásti pohraničních rot. U brigád PS je zřízena funkce referenta služební kynologie. V té době již výcvikové středisko psovodů ve Strážnici svoji kapacitou nestačí a tak se rozkazem ministra národní bezpečnosti v březnu 1951 zřizuje škola psovodů a služebních psů v Srní u Sušice, která je později přemístěna do Doupova. Zde jsou organizovány dvouměsíční kurzy výcviku psů a karanténa nově nakoupených psů. Početní stavy psů jsou doplňovány výhradně nákupem od kynologů Svazarmu.
V roce 1952 je u pohraničních rot zřízena funkce velitele družstva psovodů. Tyto příslušníky bylo nutno vycvičit a proto je z výcvikového střediska v Doupově utvořená poddůstojnická škola psovodů. U brigád PS se zřizují výcviková střediska psovodů nováčků. V tomto roce byla také poprve vyhlášena soutěž o nejlepšího služebního psa v rámci pohraniční stráže. Soutěž pak byla organizována každý rok.
Výcvik-PD. 
Početní stavy psovodů a psů se u pohraničních rot zvyšují na 4 hlídkové a jednoho psa pátracího, kterého má přiděleného velitel družstva. Výcvik velitelů družstev se provádí současně s výcvikem pátracích psů v šestiměsíční poddůstojnické škole, kde současně probíhá dvouměsíční příprava nově nakoupených psů. Plánovalo se, že každá rota bude mít k dispozici až šest služebních psů.
V roce 1954 se zřizuje vojenský prostor Doupov a tak se poddůstojnická škola psovodů PS přemisťuje do Libějovic u Vodňan.
Využití služebních psů na státní hranici přinášelo dobré výsledky a tak stoupaly požadavky na doplňování jejich početních stavů. Například ve stejném roce vydal ministr národní bezpečnosti rozkaz, ve kterém je uvedeno, že služební pes Brek od pohraniční roty Poštorná znojemské brigády nesmí být utracen, ale zemřít přirozenou smrtí a do konce života mu musí být věnována příkladná péče. Legendární pes Brek se podílel na zadržení 62 narušitelů. Po smrti byl vypreparován a stal se součásti expozice bývalého Muzea SNB a vojsk MV.
V roce 1955 bylo u PS už celkem 1 081 služebních psů.
50-tá léta 80-tá léta
V roce 1956 bylo na každé pohraniční rotě zařazeno přibližně pět vycvičených psů, z toho jeden stopař. Doplňování psů nákupem již nestačilo pokrýt požadavky a proto se v roce 1957 zřizují u všech pohraničních brigád chovné stanice psů.
Zpočátku byli služební psi využíváni k pátrání po narušitelích a k posílení hlídek. Podle druhu služby a způsobu výcviku se dělili na psy pátrací a hlídkové a od šedesátých let na pátrací, hlídkové, prověřovací, hlídací nevycvičené, chovné a štěňata.
Pátrací se zařazovali do hlídek-dozor a do poplachových hlídek nebo do skupin určených k pátrání po narušitelích. Hlídkoví psi byli přidělováni hlídkám stráž hranice, dozor, eskorta a skrytá hlídka. Jejich hlavním úkolem bylo upozornit hlídku na narušitele, který byl mimo dohled a mimo slyšitelnost hlídky a k vyhledání čerstvé stopy po narušiteli. Hlídací psi se využívali k ochraně muničních skladů a podobných objektů. Prověřovací psi se používali ke kontrole dopravních prostředků na železničních a silničních pohraničních přechodech.
Na požadavek Pohraniční stráže a podle receptur zpracovaných kynologií PS začal podnik masného průmyslu vyrábět masové konzervy pro psy a pekárny v Písku začaly dodávat suchary pro psy. Firma „Opus" začala dodávat pro Pohraniční stráž výstroj a výcvikové pomůcky pro psy. Výuka kynologie byla zavedena i do přípravy velitelů rot v učilišti PS.
Od 60. let se do výkonu služby zaváděly nové způsoby využití služebních psů. Byly zavedeny průzkumy terénu se psy „na volno" před i za drátěnými zátarasy, využití služebních psů k vyhledáváni drog a ukrytých osob na hraničních přejezdech, vypracování stop na dostih i volně útočících psů podél drátěných zátarasů. V chovných stanicích byly zaváděny nové metody výchovy štěňat. Za spolupráce s Československou akademii věd byly zpracovány testy k určování vloh štěňat.
V poddůstojnické škole psovodů v Libějovicích bylo zřízeno výzkumné středisko výcviku a využití služebních psů u PS, které přineslo nové poznatky o vnitřní aktivitě psů, uplatněné při jejich dvoufázovém výcviku. To zkrátilo základní výcvik o 25%. Byl vyzkoušen a ověřen programový výcvik psů, který spočíval v individuálním programu podle zjištěných vloh. To usnadnilo výběr psů pro jejich speciální výcvik a využití ve službě. Podle toho byli vybíráni pátrací psi, psi pro OPK, psi pro samostatný útok podél ženijních zábran, ale i psi pro slepecký výcvik, zkoušený v Libějovicích na požadavky Ministerstva zdravotnictví, a pastevecký výcvik podle požadavků Ministerstva zemědělství. Dále byli připravováni psi k vyhledávání zraněných a min na požadavek Ministerstva národní obrany. Kromě toho se zabýval výzkum novými metodami výcviku psů k jejich využití ve službě.
Od 70. let byla ochrana některých úseků zesilována „samostatně útočícími psy". Jednalo se o psy umístěné v uzavřených kotcích v terénu za signální stěnou. Dveře kotců se automaticky otevřely po signálu o narušení stěny nebo byly otevírány dálkově hlídkou. Pes pak vyběhl a měl blokovat narušitele do příjezdu hlídky z roty nebo úseku.
Těsné spojení přípravy psovodů a výcviku služebních psů s výkonem služby podstatně zkvalitnilo ochranu státní hranice. Sto procent nočních hlídek a sedmdesát procent denních hlídek bylo doprovázeno služebními psy.
Na využití služebních psů byl kladen důraz po celé období existence Pohraniční stráže.
PS se i snažila vyšlechtit pro vlastní potřebu speciální plemeno. V chovné stanici Libějovice začala tak od počátku 70. let křížit německého ovčáka s karpatským vlkem. Výsledkem bylo nové plemeno československý vlčák, uznané i mezinárodní kynologickou federací, který však pro nevyrovnané vlastnosti nebyl na pohraniční roty hromadně zařazován.
Chovná stanice Libějovice měla celkem 209 psů.
Doplňování bylo prováděno ze čtyř chovných stanic, z nichž tři byly u pohraničních brigád v Chebu, Domažlicích a Bratislavě a jedna u poddůstojnické školy v Libějovicích.
Žádné komentáře:
Okomentovat