Jak to chodívalo u jednotek ČSLA .

Stručný přehled očima pamětníka .

I když jsem celou aktivní službu vojáka z povolání prožil jako tankista, nikdy jsem nezapomněl, že moji vojenskou „ karieru“  nastartovala Pohraniční stráž. Mé znalosti o službě u PS byly povrchní a získané z pohledu patnáctiletého kluka, ale i ty časem vybledly. Měl jsem svých starostí dost.

Teprve nyní sbírám střípky poznání díky blogu Pohraničník, daleko více si všímám jednání a informací od bývalých pohraničníků. Na blogu jsem přečetl všechny články i diskuze, mám mnoho knih s „ hraničářskou“ tématikou. Tyto informace mne vedou ke srovnání služby v ČSLA a u PS.

Služba u útvarů ČSLA byla podle typu útvaru rozdílná.

Byly útvary takzvané „stále bojové pohotovosti“ a patřily k prvosledovým divizím (Slánské tankové a motostřelecké  Plzeňské, Karlovarské a Sušické) Měly téměř 100% stav podle tabulek válečných počtů a podle toho také probíhal výcvik a plnění dalších úkolů. Doba pohotovosti 180 minut v prostoru soustředění vzdáleném 10 až 15 km od posádky.(Do 40 minut opuštění kasáren) S veškerou technikou a potřebnými zásobami. Tomu bylo podřízeno vše. Dovolené, tzv. volno k opuštění posádky pro vzp. Vždy musela být zabezpečena zastupitelnost.

Výcvikový rok byl rozdělen na zimní a letní období. V každém období čtrnáctidenní vyvedení do VVP s provozní technikou pro výcvik roty a praporu a další čtrnáctidenní vyvedení na plných počtech k provedení plukovního nebo divizního cvičení. Kromě toho výjezdy na střelnice a další výcviková zařízení, výjezdy po praporech k provedení TC s bojovou střelbou, nějaké to velitelsko- štábní cvičení jen s jednotkami zabezpečení. Bylo těch výjezdu hodně, celkem tak v souhrnu až 4 měsíce z roku. Jinak však téměř pravidelná pracovní doba i když od 7 do 17 hodin. Nejklidnější měsíce duben a říjen. Výcvik nováčků, příprava techniky na sezonní provoz, údržba objektů a zařízení. Završením každého období byly prověrky. Trvaly týden, kdy u útvaru byla stálá pětičlenná komise a denně dojížděly odborné komise na druhy vojsk a služeb. Prověřovalo se všechno. Od dodržování DŘ, stavu techniky až po střelby a znalosti vojáků z povolání.

Pro vojáky základní služby to byly dva roky odloučení od rodiny a přátel, zpravidla bydlících na druhém konci republiky. Ale kromě zmiňovaných výjezdů, byly v posádce podmínky pro sportovní, kulturní vyžití, podmínky pro zájmovou činnost. Sem tam nějaká ta vycházka, i když v posádkových „městech“ bylo zpravidla „ převojákováno“. V sobotu PHD ( parkohospodářský den) všeobecný úklid, v 15 hod prohlídka a pak volno. V neděli se necvičilo. Noční zaměstnání, kromě výjezdů tak 5 dní v měsíci, zpravidla jen tankisti.  Služby a stráže, na vojáka 2 – 3 za měsíc.

Útvary ve vnitrozemí byly na snížených počtech, doba pohotovosti 24, 48 hodin a útvary mobilizované. Služba spočívala především ve strážní službě a ošetřování techniky. Jednou za čtyři roky přijetí předurčených záloh a nějaké to cvičení.

Ještě o jedné specifice služby bych se chtěl zmínit. Byla to , námi nazvaná, antikoncepce „ nemrda… Když došlo někde k MÚ ( mimořádka) následovala řada opatření a zákazů aby se to neopakovalo. Kuriózní případ nastal, když při DN zemřel tandemista na motorce, zakázal velitel divize, tehdy plukovník Václavík,pozdější ministr MNO, jízdu na motorce ve dvou. Na konci výcvikového roku byla 2. msd nejlepší v celém ZVO, neměla žádného zraněného tandemistu.

Rovněž provoz vozidel byl značně komplikovaný. Na týden se zpracovával „Plán výjezdu“ a každý neplánovaný výjezd musel schvalovat velitel pluku. Vozidla jezdila jen s velitelem vozu, kromě „lakovaného“ auta velitele ( Š – 105). V rámci posádky v pracovní době poddůstojník patřičně proškolený, jinak jen vzp. Výjezdy po 18 hodině a o víkendech podléhaly přísnějším opatřením, hlásily se divizi. Velitel vozu pouze voják z povolání. Proto pro mne byl šok, když jsem jednou stopoval za Domažlicemi, jela kolona asi 6 T-148. Tak jsem mávnul. V kabině prvního vozidla jako velitel desátník absolvent a v ostatních jen řidiči. To si ještě zajeli, abych se dostal do Holýšova. Byla to vozidla Pohraniční stráže.

A tak srovnávám.

Služba u PS rot zpravidla na výspě civilizace, v nestálém kolotoči služeb v denní i noční době, pátky, svátky. „ vždy jsem zastával názor, že v noci by se mělo buď spát, nebo flámovat, jinak je to proti přirozenosti“. Tady chápu to silné pouto osobního kamarádství PS-áků.

K tomu všemu všudy přítomné nástrahy ohrožení zdraví i života. To je neustálá zodpovědnost. Vím, že vše nebylo ideální, že se také něco „ ošulilo“, jak vyplývá z mnohých komentářů, přesto služba u PS byla náročná. Proto Vážení přátelé mám k Vám všem sympatie a Vaší služby si vážím. Bez přívlastků :“ čestná,  služba vlasti atd“.

(C) Autor:  http://www.lide.cz/karelrun  

Fotografie: http://www.csla.cz/  

                    http://www.vojensko.cz/