Stalo se na státní hranici ČSSR.

Vojín Miloš Kukla (1979).

Příběh se udál 27.listopadu 1979
nedaleko obce Zadní Chodov na Tachovsku.

Zprávu o nebezpečném recidivistovi,vojenském zběhovi z tachovského útvaru ČSLA, obdržel dozorčí služby pohraničních jednotek a útvarů v nočních hodinách. Provázelo ji upozornění, že hledaný je ozbrojen samopalem a několika desítkami nábojů. Šlo tedy o zvlášť nebezpečného člověka.

U školního útvaru v Zadním Chodově nedaleko Tachova se pohraničníci probouzeli do nového dne jako jindy. Čekal je tvrdý, náročný výcvik, jaký služba na hranici vyžadovala. Jen oči strážných hleděly do kraje kolem útvaru s daleko větší bdělostí.

První spatřil osamělého muže pohraničník, střežící u závory před branou útvaru. Bylo okolo desáté hodiny dopolední. Zahlédl ho v dálce, na poli před útvarem. Bylo nutno prověřit, zda nejde o hledanou osobu. K prověření byla vyslána hlídka svobodníka M.P. a vojín Miloš Kukla. Vyběhli ze strážnice a zamířili do polí, vstříc osamělému muži, který se viditelně vyhýbal objektům útvaru a obcházel je velkým obloukem. Sotva běžící pohraničníky zpozoroval, snažil se zmizet v nehlubokém údolí, kterým se klikatil Chodovský potok s břehy hustě porostlými olšinami.

Pronásledování trvalo již několik minut. Pohraničníci, znající terén v okolí útvaru dobře, muže brzy dostihli. Přeběhli potok a zastavili se. Muž před nimi se zřetelně snažil dojít k nedaleké silnici, po které mohl postupovat rychleji. Pohraničníci byli od něho vzdálení pár desítek metrů. Svobodník vykřikl výzvu k zastavení. Muž nereagoval a pokračoval v běhu. Zastavil se teprve po druhé výzvě a otočil se k pohraničníkům.

„Pojď si pro mě, hajzle!" zvolal a v jeho rukou se objevil samopal, dosud skrytý pod pláštěm. Do nastalého ticha zapráskala dávka výstřelů. Jejich ozvěna se odrážela od strání, ale pohraničníci ji nevnímali. Viděli před sebou útočníka, kterého musejí zadržet. Svobodník okamžitě zalehl do vysoké trávy a palbu opětoval. Na muže však nemířil, domníval se, že se vzdá ... . Po pár minutách tichého napětí se útočník, který po vypálení dávky výstřelů ze samopalu rovněž zalehl, postavil a zvedl ruce ...
„Myslel jsem si, že máme vyhráno", řekl o něco později svobodník M.P. „Zprvu jsem se jeho samopalu lekl, ale pak jsem pochopil, že jde do tuhého a musíme se bránit. Když zvedl ruce, zvolna jsem se k němu přibližovali. Stál před námi po kolena ve vysoké trávě, kde má zbraň, jsem neviděli ...".

Útočník měl samopal v trávě u nohou. Zničehonic se sehnul, zvedl nabitou zbraň a vykřikl : „Tvůj život za můj život !". Vzápětí vystřelil novou dávku proti pohraničníkům. Svobodník palbu opětoval, ale tentokrát mířil. Muž před ním,mrtev,padl a údolím se rozhostilo tísnivé ticho ....

„Po zákeřných výstřelech jsem zaslechl kamarádův výkřik. Když jsem zjistil, že mi už žádné nebezpečí nehrozí, rozběhl jsem se k němu. Ležel na zemi, sténal a okolo něho se rozlévala kaluž krve. Nemohl jsem mu nijak pomoci, měl prostřelenou tepnu.... Kdybych se znovu dostal do podobné situace, nejednal bych jinak. Vždyť ten vrah měl namířeno do prostoru, kde cvičily desítky pohraničníků a všechno mohlo dopadnout ještě hůře", řekl tenkrát svobodník M.P. Prožil křest ohněm, na jaký se nezapomíná.
Těžce zraněnému vojínu Miloši Kuklovi byla okamžitě poskytnuta nejkvalitnější lékařská pomoc, ale jeho mladý život se zachránit již nepodařilo. Skonal 3.prosince 1979. 

  Když velitel Pohraniční stráže generálporučík Ing. František Šádek předával rodičům vojína Miloše Kukly vyznamenání „Za statečnost" in memoriam, řekl mimo jiné „Váš syn se stal obětí zákeřného vraha, který se provinil proti zákonům naší republiky a před odpovědností za své činy hledal útočiště na Západě. Z nenávistí nejen k této zemi, ale i k lidem, kteří v ní žijí, pracují a také ji chrání, neváhal použít zbraně a za cenu lidských životů dokončit své záměry. Váš syn, vojín Miloš Kukla dal pro splnění úkolu to nejcennější, co člověk má - svůj život". 

 

  Na památku této události byl vybudován pomník s bronzovou deskou, ale kdosi ho později poničil a desku ukradl. Proto členové plánského Klubu českého pohraničí našli jiné, vhodnější místo a s pomocí obce Zadní Chodov pomník obnovili. 

V přítomnosti čtyř desítek občanů tak v sobotu 15.7.2006 novou pamětní desku odhalili senátor a starosta Tachova Ladislav Macák a starosta Zadního Chodova Václav Brůžek. 

O znovuzřízení pomníku desátníku Kuklovi se zasloužili bývalí příslušníci 12. šbPS Planá u Mariánských Lázní sdružení v KČP – sekce Ochránců čs. státních hranic v Plané.

 

Z diskuze na webu Vojensko.cz 

PŠ Zadní Chodov
Vložil: Jarda | 29.10.2008 21:08 | id 299

byl jsem na PŠce v roce 1984 a bylo mě ctí na
každém nástupu hlásit že Vojín Kukla Miloš zahynul
hrdinskou smrtí při obraně Československé
socialistické republiky.Škoda že se neozvou ti co
tam byli.Bohužel taková byla doba a MIloš nato
doplatil.Jsem na něho hrdý.

*
Re: PŠ Zadní Chodov
Vložil: četař | 13.12.2008 08:19 | id 579

i já jsem hrdý na Miloše, kdyby toho zběha
desátník P. nezastřelil, kdo ví co by kde
napáchal, třeba by si vzal za rukojmí děti....

Komentář Zd.Roučky v diskuzi 

http://pohranicnik.bloguje.cz/760480-pribeh-ze-statni-hranice-ii.php

Ještě ke zbytečné smrti (Zdeněk Roučka - Mail - WWW)

V říjnu 1979 jsem nastoupil k PS u Domažlické brigády. Zeleným očistným kombajnem jsem prošel ve škole v Poběžovicích a po kratším pobytu na zahřívacím přijímači u dlažebního majora Kovala v Nýrsku nás převezli do poddůstojnické školy v Zadním Chodově v neutěšeném to chladnémm krají na Tachovsku. Tuším, že jsem byl zařazen do 3. roty, které velel tehdy poněkud zelený šílenec a cholerik nadporučík Jiří Eichler. Při večerních nástupech stál přímo vedle mně kluk, který bydlel na jiném baráku a tak jsem spolu vždy prohodili pár slov, prakticky jen během a po onom nástupu. To byl vojín Kukla, jehož jméno jsem však neznal. 

Nechci se rozepisovat o celém velmi posraném průseru, který je celkem přesně zaznamenán v článku. Snad jen pár realistických info z té doby od někoho, kdo byl vlastně tehdy u toho! Mýty a hrdinství v tom tedy nejsou ani náhodou! Šlo o spousty událostí z toho dne, který nás tehdy dost poznamenaly. Měli jsem totiž ještě celé dva roky služby u PS před sebou a nevěděli jsme nic. Mám vše v hlavě jako barevný film. Zběh z tachovského armádního útvaru byl slovenský Maďar, který chtěl patrně utéct na Západ.

Po celém východním úseku za poddůstojnickou školou byla ve zvlněné krajině vystavěna skvěle udělaná maketa státní hranice, tedy hraničního pásma, včetně pozorovatelen, výstražných tabulí, signální stěny, propouštěcích vrat, navíc k tomu ohňové dráhy atd.atd. Samozřejmě všichni místní i z okolí věděli, že NSR je úplně jiným západním směrem mnoho km dále. OK,k věci! 

Je totální blbost psát info, že byla dána do PS útvaru Zadní Chodov informace, že ten magor utekl ze samopalem ze stráže. Celý ten blbý vojenský systém tehdy totálně selhal.Nic takového se nestalo, žádné hlášení,výstraha, nikdo nic nevěděl, ani ti kluci na závoře neboli ve službě dozorčího u brány celého útvaru. 

Zběh viděl na obzoru státní hranici a chtěl se k ní patrně určitě dostat. Když se za slunečného, chladného a zcela jasného dne objevila na zoraném poli za horní stranou objektu naznámá postava, vyrazil velitel hlídky půlročák svobodník Plíšek k jejímu prověření. S sebou vzal vojína Kuklu, který stejně jako já a my všichni ostatní věděl o bojovém výcviku na čáře a postupu při zadržování tzv. narušitelů Velké Kulové. Byli jsme totiž úplní zelenáči. 

V celém aréálu byl klídek, probíhalo vyučování, ve vojenském prostoru se nacvičovala budoucí činnost hrdinných hochů od PS. Žádný poplach, žádná nervozita vše v pohodě. Kukla měl smůlu, že zrovna odpočíval uvnitř piketu a byl tedy volný. Ti kluci z hlídky věděli nic, když za zběhem -chlapem v kabátu vystartovali. Kdyby se něco vědělo, tak by do akce neakce nešla tahle dvojice neználků a ználků teorie. Když tedy později v celé té honičce dole u potoka mezi křovisky, v té šílené akci, měl Kukla jistit Plíška, který chtěl zběha zajistit, byl tak vyděšený, že se samozřejmě vůbec nekryl a navíc stál čelem k pronásledovanému. Přirozeně nervní byl i Plíšek. 

Kuklovi zběh,který nevyndal samopal z podkabátu, ale hodil ho před sebe na zem a vzdal se, když ho ale rychle sebral a od země sehnutý na Kuklu vypálil. Prosřelil mu tak dávkou obě stehna. Kdyby se Kukla při jištění kryl v leže nebo bokem u stromu, mohl žít, ale jako nováček neználek dělal to co vlastně nevěděl, že dělá. 

To, že Plíšek zběha trefil ihned není také pravda, vystřílel všechny náboje, než se mu podařilo pak utíkajícího kličkujícího zasáhnout. Až po této tragédii byl vyhlášen poplach. Dodnes vidím "absíka" jak vybíhá na obzoru louky, kde jsme mimo útvar "na čáře" cvičili a řve z dálky - Všichni do kasáren je ostrý poplach! Věděli jsem NIC,utíkali jsme přes silnici přes potok zadním vchodem útvaru vlastně nedaleko od místa, kde se to už stalo, nadávali a nic netušili. 

Panika začala až v chaosu uvnitř a pak přijelo ótéčko a z něj vystoupil jeden ze slovenských absolventů velitel čety a měl celou unfiformu do tmava zbarvenou od krve. Byl tím kdo nesl Kuklu v náručí do sanitky venku mimo útvar.Byli jsme dost vyvalení, to vše v atmésféře různých likvidačních rozcviček a buzerací všeho druhu, představy "velké války na hranicích dvou politických systému" včetně politického vymývání hlav a všeho neznámého "dobrodružného" co jsme měli mít před sebou někde v lesích na čáře.To už se celý průser provalil mezi všechny. Večer v temné atmésféře strachu, tísně a nervozity byl večerní nástup za mrazivého větru. Najednou se mi udělalo blbě, to když jsem zjistil, že onen kluk, co stával vedle mně tam není a okolí mi potvrdilo, že to byl právě postřelený Kukla. 

Celou náladu grandiózně povznesl ve svém emotivním proslovu nadporučík Eichler. Po krátkém úvodu a dramatické pauze zařval :" Tak co vy čuráci! Vidíte, co všechno na Vás čeká na státní hranici, že tam můžete přijít o kejhák! Tak se koukejte vy blbci pořádně učit a dívat kolem sebe, ať se nikdy do takového průseru nedostanete!" 

Kuklu převezli vrtulníkem z Plané do špičkové vojenské nemocnice v Praze, kde asi po třech nebo čtyřech dnech náhle zemřel...Ten den jsme jeli hlídat muničák do Plané a těsně před nástupem nám suše sdělil velitel čety. že vojín Kukla dnes zemřel na následky zranění, tuším, že snad embolie. Byla to další bezva noc s hlavou plnou obav a otazníků na muničáku někde v lesích.

Plíšek dostal desátníka a opušťák domů do Prahy.Kukla dostal opušťák do rakve a snad svobodníka im memoriam, to už přesně nevím.Mluvit dnes o nejčestnější povinnosti bránění státní hranice, je poněkud sračkovité. 

Byl v tom celý ten debilní systém a my sice v životě plném toho dobrodružství jsme byli jen četníky dobře připravenými (ač neradi) střílet hlavně ty, co nechtěli žít v nesvobodě.Byli jsme bachaři v jednom velkém kriminále nazvaném ČSSR.

Já nikdy nebudu litovat té skvělé životní zkušenosti, že jsem sloužil u PS a že jsem byl tzv. přímo u toho. Protože, kdo to neprožil v tzv. prvním sledu nepochopí!Ale nikdy na to celé nemůžu být hrdý! Kukla má pomník, budiž..Ale chybí tam - Padl jako další oběť komunistického režimu!

--------------------------------------------------------------------------------------- 

Bohužel,nepodařilo se mě nikde sehnat fotografii Miloše Kukly 

Pokud by ji měl někdo ze čtenářů tohoto článku ve svém archívu,prosím o zaslání.

Adresa: pohranicnik@gmail.com   

Děkuji!

-------------------------------------------------------------

ZDROJ:  http://www.klub-pohranici.cz/

                http://www.chotys.cz/index.php

                http://www.vojensko.cz/zadni-chodov-pomnik?image=2  

AKTUALIZACE 6.4.2016: 

Díky Jiřímu J. který sloužil u PS v letech 1978-1980 zde mohu publikovat pár dobových fotografií,které mě Jirka zaslal, za což mu velice děkuji. 
Ve svém mailu píše, cituji: 
Ahoj,

našel jsem Tvůj blog s popisem smrti pohraničníka Miloše Kukly, posílám pár fotek. V roce 1978-80 jsem sloužil u PS útvaru 8356 v Zadním Chodově -vojenská základní služba. 

Mirek Plíšek je na foto 02 druhý zleva, ještě jako svobodník.Moje maličkost je skrytá za jeho čepicí. Fotil to zřejmě někdo z politického,já je zachránil z koše, když likvidovali nástěnku. Napsal jsem i příspěvek do blogu. Vojenskou fotku KUKLY nikdo neměl, tak museli použít civilní. Texty jsou z tehdejšího časopisu Pohraničník.

Jirka J.

Pohřeb pohraničníka Miloše Kukly s vojenskými poctami.

Pohřeb Miloše Kukly v místě jeho bydliště.