Od rotmistra po podporučíka-ve službě u PS (VI.)

Pohled na službu u pohraničníků očima velitele čety z 1.rPS Trojmezí 

V době,kdy píšu tento článek (srpen 2011) vrcholí léto a s ním i tzv.okurková sezóna. Novináři otiskují v masmédiích k uvěření příběhy o tom,jak na Jadranu sežral žralok českou učitelku, politici z poslanecké sněmovny i česká vláda odjeli na dovolené a nemohou tak,aspoň momentálně,moc škodit republice a televizní stanice vysílají už X-krát omleté filmy a seriály.

I já podléhám onomu jevu zvaném Dolce per niente a tak to,co zde publikuji v další části svých vzpomínek na dobu studia na vojenské SOŠ PS a VMV v Holešově a službě na rotě PS v Trojmezí bude spíše v odlehčeném tónu. A říkám si,že by bylo docela fajn,kdyby jste i vy,čtenáři weblogu Pohraničník, přispěli do diskuze v rubrice Komentáře nějakou tou odlehčenou story či veselou vzpomínkou z časů služby v zeleném stejnokroji.

Vzpoměl jsem si na své krátké působení v tzv.výcvikáči na praporu PS v Aši – Kelleru. Všichni pohraničníci,kteří byli zařazeni u 5.bPS,tedy chebské brigády,jím prošli. Řidiči samozřejmě absolvovali výcvik na sousedním výcvikáči zvaném Východ.

Ale k věci. Nováčkové se museli během výcviku naučit spoustu věcí a jednou z nich byl i pořadový výcvik. Kdo byl na vojně,lhostejno zda u PS,VMV či ČSLA,dozajista si pamatuje na neustálé (a velmi neoblíbené) pochodování,vystupování z tvaru,zařazování se,podávání hlášení,obraty vlevo,vpravo,čelem vzad a co já vím ještě.

Právě z nácviku pochodování si vybajuji jednoho nováčka,na nějž do smrti nezapomenu. Jeho jméno už si nepamatuji a i kdyby,tak bych je zde neuvedl. Ostatně,není ani důležité.

Bývalí vojáci jistě ví,že při pochodu se střídá levá ruka s pravou nohou a naopak. Když jde dopředu levá noha,jde s ní dopředu i pravá ruka.

A onen nováček,v rozporu s vojenskými řády a snad i přírodou zásadně pochodoval systémem levá ruka – levá noha, pravá ruka – pravá noha. Byl na něj vskutku groteskní pohled :-)  Jakoby pochodoval Charlie Chaplin...

Nejdříve jsme si mysleli,že to dělá schválně,aby se ulil z pořadového výcviku,případně,že je to první "level" k snaze o získání modré knížky. Ale,nebylo tomu tak. Nebylo prostě síly,která by ho donutila pochodovat správně a to ať na něj řval velitel družstva,přesvědčoval ho velitel čety,otcovsky mu domlouval velitel roty,všechno marné... I sám velitel praporu, pplk.T. přezdívaný malý Travex,se byl na tuto raritu podívat. Onen vojín byl z toho sám nešťastný,ale prostě nezvládl ovládnout své končetiny tak,jak požadovaly vojenské dínstreglamá :-) 

A tak to i zůstalo až do konce výcvikáče. Vzhledem k tomu,že byl připravován na službu u PS a ne u Hradní stráže a ostatní vojenské předměty mu šly docela dobře,odkvačil po výcvikáči spolu s ostatníma na pohraniční rotu a hotovo.

Během čtyřletého studia na vojenské škole v Holešově jsme si jako "sošáci" užili pořadových nácviků též něúrekom. Naštěstí byla spousta předmětů k výuce,které se rozebírali na učebnách. Jak ty vojenské odborné,které nás učili důstojníci PS či SNB,tak i ty civilní,které vyučovaly profesorky. 

 Většinou to už byly dámy středního věku i když si vzpomínám na jednu mladou,tak 25-ti letou tmavovlásku,které jsme přezdívali "Tahiťanka" či tak nějak. Snad všichni jsme do ní byli zamilovaní a protože byla velmi půvabná,myslím,že byla i hlavní aktérkou našich,ehm,poněkud nemravných fantazií ;-) Inu,byli jsme puberťáci. Bohužel nás Tahiťanka učila jen když měla záskok,či-li supl,jinak totiž vyučovala na praporčické,nebo snad důstojnické škole :-(

Nejraději jsme měli asi hodiny literatury,nebo psychologie,kde byli vlídní vyučující a tak se dalo při výkladu látky i trochu "schrupnout" (samozřejmě ne moc okatě,bylo nutno udělat si z dlaně štítek, zakrýt si oči a předstírat přemýšlení),někdo diskrétně svačil,jiný mlsal bonbóny a někteří z nás malovali různé karikatury a obrázky k obveselení spolužáků,které pak během hodiny kolovaly po třídě.

FOTO: http://jpeg.cz/images/2016/12/05/3KO2r.jpg

Součástí studia byly kromě odborných exkurzí a stáží na pohraničních útvarech i různé besedy,kterých jsme se účastňovali "dobrovolně povinně" :-) Žádné takové,že kdo chce,může jít na besedu,kdo nechce,může odpočívat na bidle. Kdepak! Pěkně radostně jsme všichni museli napochodovat do kinosálu,či jiné vhodné místnosti a účastnit se. Na druhé straně ale musím říci,že některé besedy byly zajímavé a i vedení 3.fakulty OSH VŠ SNB mělo,aspoň občas,snahu vybrat na akci hosty,kteří ledacos zajímavého prožili a uměli to poutavě podat.

FOTO:  http://jpeg.cz/images/2016/12/05/zJjFK.jpg

Snad ani nemá smysl se zmiňovat o vycházkách,kdy jsme vyrazili do ulic města Holešova a vzali útokem místní hospody. Nejoblíbenější "sošáckou" hospodou byla asi Slávia. Věděli jsme,že točené pivo Přerov 10° stojí 1,80,- kčs, smažený sýr s tatarkou a bramborem 9,80,- kčs,tudíž za 20,- kčs má student SOŠ PS dobrou večeři a pět piv – a to i s dýškem pro vrchního.

Zpět jsme se často vraceli nalití jako papežský prelát a ulice nám byly málo široké. Ale věděli jsme,že branou holešovských kasáren musíme projít rovně,abychom neuapadli v nemilost hlídky na bráně,nebo dokonce,ó hrůzo,aby si nás nevšimnul dozorčí útvaru – tzv.dévéťák.

FOTO:  http://jpeg.cz/images/2016/12/05/G4kBC.jpg

Díky tomu,že někteří odvážnější jedinci,kteří vlastnili fotoaparát a propašovali jej do objektu školy,pořídili jsme pár fotografií z těch časů a zůstala nám,kromě vzpomínek i nějaká památka na dobu strávenou ve vojenské škole. 

Jak vidno,fotilo se nejen v hospodách,ale i na internátě,kdy jsme si ze zbrojárky vzali kvéry (určitě jste poznali na fotce samopal Sa-vz.58) pod záminkou čištění zbraní a pořídili si pár fotek. 

FOTO:  http://jpeg.cz/images/2016/12/05/U6vQA.jpg

Co se však v objektu holešovské 3.fakulty OSH nevyskytovalo,byly studentky,tedy představitelky oné bezpochyby hezčí a něžnější části lidstva. Tohle jsme vždy záviděli armádním kolegům od ČSLA,že na jejich školách,konkrétně praporčických,důstojnických a snad i vysokých,studovaly i dívky a ženy. A v Holešově nic... 

I když,na jednu vyjímku si vzpomínám. V době,kdy jsem byl myslím ve třeťáku SOŠ PS a VMV tak na PrŠ studovaly i dvě dívky,podle uniformy patřili k OPK (pasová kontrola). Studium dokončila myslím jen jedna,ta druhá,hezčí,po čase otěhotněla a šla na mateřskou.

A tímhle posledním odstavcem uzavřu své dnešní vzpomínání,které se vlastně téměř celé,točilo kolem studia na vojenské škole a věcí (těch spíše příjemnějších) s tím spojenými. Příště se pokusím sepsat článek zase na jiné téma.

Zajímá vás více?

Služba u PS: Od rotmistra po podporučíka 7.část

(C) Autor článku: Zdeněk 

Kontakt: Pohranicnik@gmail.com