Od rotmistra po podporučíka–ve službě u PS (II.)

Pohled na službu u pohraničníků očima velitele čety z 1.rPS Trojmezí .

  Po nějaké době se opět dostávám k tomu,abych opět zavzpomínal na doby,kdy jsem ve funkci velitele čety sloužil na pohraniční rotě v Trojmezí,kterážto,jak je mnohým známo,patřila pod 5.bPS v Chebu. 

V první části svého vzpomínání na dobu strávenou v uniformě PS jsem popsal i pár zážitků z vojenské školy v Holešově. Vzpoměl jsem si na hodiny Pohraniční přípravy. Tenhle odborný předmět mě docela bavil – tedy,pokud nás zrovna npor.Pavůček nenechával plazit bahnem a kalužemi :-)

Další předmět,který byl pro mě zajímavý,byla Zpravodajská příprava. Jednak proto,že onen "tajemný svět tajných služeb,ideodiverze a protivníka z druhé strany hranice" mě neobyčejně zajímal a jednak proto,že vyučujícím byl jistý plukovník K.,který dříve služebně působil na Západě a Středním východě. Nevím v jaké funkci a co bylo jeho náplní práce – to se dnes už mohu jen domyslet. Vzpomínám si matně,že vyprávěl i nějaké příběhy z Bejrůtu,neboť tam byl služebně zařazen na čs.ambasádě v Libanonu a to v dobách,kdy se této zemi přezdívalo "Švýcarsko arabského světa". Až mnohem později byla tahle země zničena dlouhotrvající občanskou válkou.

A proč o tom píšu? Moc se mě líbilo,jak nám plukovník K. přednášel učivo. Bez ideologického balastu nám popisoval jak vůči československým pohraničníkům působí jednotky BGS,BGP,US.ARMY a ZOLL v západním Německu, a příslušníci Gendarmerie a Zollwache v Rakousku. Doporučoval,ať protivníka z druhé strany hranice nepodceňujeme,že se nejedná o žádné hlupáky a že leckdy i o nás vědí více,než si myslíme.


Přidal i pár historek,které se odehráli na demarkaci,kdy němečtí pohraniční policisté zanechali u hraničního mezníku pár porno časopisů,nebo flanděru nějakého šnapsu a poté z úkrytu opodál fotili,jak nějaký neopatrný důstojník strká při demarkaci SH nalezené pornočasáky za bundokošili,či znalecky,přímo na čáře ochutnává likér z láhve,nalezené tamtéž. Že se pořízené fotografie leckdy objevily v bulvárním západoněmeckém tisku je nasnadě – a po svých 15-ti minutách slávy měl přistižený důstojník po kariéře u PS a byl rád,když skončil jako týlová krysa kdesi ve skladu ponožek a jiného strategického materiálu :-)

Také nám plk.K.popisoval jednu historku,která se odehrála u jakési pohraniční roty. Nastoupil tam nový důstojník a samozřejmě tuto událost bylo třeba bujaře oslavit,což se také odehrálo v jistém baru někde v Mariánských (nebo Františkových) Lázní. Shodou okolností spolu s oslavujícím kolektivem pohraničníků byl v baru i zájezd západoněmeckých turistů. Tedy,ne že by došlo k nějaké družbě mezi "revanšisty" a ochránci hranic,to ne. Ale Germáni patrně naslouchali,čeština jim asi nebyla tak úplně cizí. A nyní se dostanu k tomu,co se pak stalo. Snad za dva dny,prováděl onen nový důstojník,říkejme mu třeba kapitán Novotný, s velitelem roty a nějakým papalášem z HS PS OSH demarkaci státní hranice v úseku své roty. A jak už to tak bývá,na čáře potkali hlídku německé Bundegrenzschutz,která se na trojici pohraničníků už z dálky usmívala a když došli k zábradlí u hraničního mezníku,jeden z německých policistů pronesl větu: "Herzlich willkommen,Herr Novotný" :-) A bylo vymalováno... Chlapi z VKR a zpravodajci si na milém kpt.Novotném nepochybně zgustli.


Teď přešaltruji z Holešova opět na pohraniční rotu v Trojmezí. Vybavuji si jedno své střetnutí s hlídkou US.ARMY u hraničního mezníku (HM) 1/1,tedy tam,kde se střetávala hranice ČSSR, NDR a NSR. Byl jsem na rotě krátce,psal se rok 1985 a já byl rotmistr,18-letý cucák. Mohlo to být v říjnu,listopadu,těžko říct – a velitel roty mě poslal odpoledne provést demarkaci v pravé části úseku roty a to hlavně proto,abych zkontroloval před zimou stav dřevěných tyčí,které zapíchány v zemi,označovali stanoviště pro členy SkP-Skupiny překrytí, za "dráty" ,při sněhové pokrývce v zimě.
Tak jsem se spolu s pár dalšími vojáky sbalil a vyrazili jsme. Na demarkačku jsem chodil moc rád. Říkávali jsme tomu někdy v legraci,že "jdeme dýchat západoněmecký vzduch".

Demarkace SH,pokud bylo dobré počasí,byla příjemná procházka,prováděná za dráty (tedy za onou pověstnou železnou oponou),kdy nehrozilo,že vás tam překvapí kontrola z praporu či brigády,v pravé části úseku nás navíc mohli pozorovat jedině východoněmečtí pohraničníci,ze svých betonových věží rozmístěných podél hranice,anebo obyvatelé malebných bavorských vesnic a osamělých statků. Západoněmecká pohraniční policie BGP,nebo BGS měla své stanoviště,o nichž jsme věděli a jejichž momentální obsazenost signalizovalo obvykle zaparkované policejní Audi,nebo VW. Pěšky chodili sem tam příslušníci ZOLL,což většinou byli takoví typičtí,dobře živení Bavoráci,ze kterých nešel strach.
  


Vykračovali jsme si to po silnici,kochali se podzimní přírodou a krásou bavorské krajiny a povídali si o všem možném,jak už to tak u vojáků bývá. Až jsme došli k Trojstátí u HM 1/1. Času bylo dost,neboť všechny tyče byly tak,jak měly být a my se nezdržovali opravami. Postávali jsme nahoře,kde byl od sklepa vyhloubeném ve skále (památka na prvorepublikové Němce) docela pěkný rozhled,jak do Bavorska tak i do NDR,kde byl vidět poslední hraniční plot východních Němců ale ne jejich strážní stanoviště na věžích,ty byly za horizontem. Takže jsme si po různu posedali a relaxovali,pohoda,klídek...



Najednou jsme uslyšeli motory vozidel z bavorské strany,které zanedlouho utichly. Pak byl slyšet dusot těžkých vojenských bot a na plácek u HM 1/1 naklusalo šest,možná osm vojáků US.ARMY,ve svých typických maskáčích,vyzbrojeni automatickými puškami M-16,na opascích ony pověstné pistole s velkou ráží,kterými bylo snad možno odbachnout i slona,vybaveni velkými vysílačkami,tedy radiostanicemi,jak se správně má říkat,které jsem předtím viděl leda na západoněmecké TV ve filmech z vietnamské války. 

A zde jsem učinil chybu. Neboť jsem byl velmi zvědavý,jak vypadá voják US.ARMY zblízka,dal jsem pokyn,že se půjdeme dolů,k hraničnímu mezníku,se na ty Yankees podívat. Ostatní vojáci nadšeně souhlasili,neboť amerického vojáka "live" a z bezprostřední blízkosti také neviděli. 
Sešli jsme pomalu dolů a pro změnu zase překvapili Amíky,neboť si nás v první chvíli také nevšimli a spíše pokukovali na hrob neznámého německého vojáka,který byl kousek od hraničního mezníku. Patrně se domnívali,že toho "unbekannte deutsche Soldat" složili dobře mířenou ranou českoslovenští pohraničníci (pro citlivé kavárenské povaleče a protičeské šovinisty: Nesložili. Voják odpočívající v hrobu byl odbachnut někdy ke konci 2.světové války) a při našem objevení se,viditelně zneklidněli. A tak jsme tam stáli,pár metrů od sebe,mezi námi jen dřevěné zábradlí. Zvláštní situace,jak vystřižená z nějakého absurdního dramatu.

A najednou,nevím proč,na nás američtí vojáci zamířili zbraněma – tedy těmi puškami M-16. Jestli nějaký z našich pohraničníků pohnul popruhem samopalu a Amíci si to špatně vyložili,nevím,za sebe jsem neviděl. Nenapadlo mě nic lepšího,než vytáhnout z pouzdra "škorpióna",tedy onen pověstný malý samopal Sa-61 a vojákům jsem řekl,ať si dají samopaly také do pohotovosti. Já jouda měl na mysli jen to,aby si je z ramene vzali do rukou,podobně jako vojáci US.ARMY proti nám. Jenže kluci kromě toho natáhli i závěry svých zbraní. Okamžitě na to zachrastili závěry svých zbraní i Amíci... 

Vskutku prekérní situace a k tomu všemu nikde nikdo,kdo by nám pomohl. Kolegové od Pohraničních vojsk NDR (GT DDR) o naší situaci nevěděli,neboť v místě,o kterém už jsem psal,neměli žádnou pozorovatelnu a kolem hraničního plotu se nepohybovala ani žádná jejich hlídka. Volat radiostanicí nemělo smysl,neboť jednak měla směšný výkon,snad pod jeden watt (radioamatéři,nebo majitelé CB/PMR vysílaček vědí,co to znamená) a navíc jsme byli v místě tzv.rádiového stínu. Zkrátka a dobře,od Trojstátí se dalo dovolat jen vozidlovou radiostanicí a tu jsme neměli. Američani by nám svoji vysílačku dozajista nepůjčili :-) takže jsme byli v pr... ,tedy v háji.

V dané chvíli bych uvítal i kdyby ze západoněmecké strany přijela hlídka BGS, bavorské pohraniční policie,nebo aspoň celníci od Zoll,s nima bych se už nějak domluvil a situace by se vyřešila - ale kde nic,tu nic. Však to znáte i od nás: jak člověk potřebuje policajta,široko daleko žádný není. Napadlo mě,že bychom mohli začít pomalu ustupovat a bylo by po problému. 

Jenže,znáte to: mladej rotmistr,ještě plný ideálů – takový ústup bych považoval za zbabělost,jak před vojáky US.ARMY ,tak hlavně před svými vojáky z roty.
Kdyby někomu ujeli nervy a třeba jen omylem stisknul spoušť,tak se tam,poblíž hrobu neznámého německého vojáka postřílíme navzájem a pak by tam mohli rovnou vybudovat hroby další i s nějakým dojemným česko-anglickým epitafem :-) Ani nevím,zda jsem měl strach,ale snad ani ne,jen jsem byl bezradný.





A tu najednou slyšíme z naší strany zvuk motoru Pragy V3S,která se zanedlouho objevila na silnici nad námi. Věřte mě,že v životě jsem neviděl naší rotní véesku raději! Zatímco řidič V3Sku otáčel,z místa pro velitele vozidla se vybatolil růžolící politruk Luboš B.a se svým nezaměnitelným moravským dialektem na mě volal: "Zdeno,co tu blbneš? Já už chcu jet domů a tebe nikde není. Nastupujte a valíme na rotu".   
A bylo po incidentu. Teď už jsme mohli důstojně ustoupit. Kluci zajistili zbraně,dali je na rameno a davaj do véesky. Vývojem situace zcela překvapení Američani také sklonili zbraně a nevěřícně pozorovali jak odjíždíme pryč. Kdybychom jim z korby zamávali bílými krajkovými kapesníčky,bylo by to jako finále nějakého hollywoodského dojáku :-) 

Asi si mnozí z vás teď říkají,co z toho bylo,tedy,zda se to provalilo a byl průser a zda jsem dostal nějaký pojeb. Provalilo,dostal jsem pojeb. Nevím,zda něco vyčmuchal bdělý orgán VKR kpt.Š.,nebo zda se to provařilo díky zpravodajcům,kteří monitorovali rádiový provoz jednotek US.ARMY a incident u HM 1/1 jim neunikl. Tak či onak jsem byl zdivočen velitelem praporu jak sirota – pes by ode mne kůrku chleba nevzal. Prápora mě pak po kázáníčku sdělil,že on mě trestat nebude,že o mém trestu rozhodnou jiní a jinde. Jeden by řekl,že bych měl očekávat zastřelení za úsvitu,kteréžto by bylo vykonáno za víření bubnů kapely od Hudby PS. Nikoliv.

Druhý den jsem byl poslán na 2.rPS Pastviny,kde se toho času vyskytoval náčelník zpravodajců plukovník B.,s tím,že mě vyhlásí trest. Nevím,jakou pálku měl pro mne připravenou,ale když před něho přivedli povadlého a bledého mladíka v hodnosti rotmistra,viditelně se mu ho zželelo a tak se mě zeptal: "Kolik vám je,rotmistře". "Osmnáct"-kniknul jsem nesměle. "Ježkovi oči,vždyť jste mladší,než vojáci na rotě" zabědoval. A pak prohlásil: "Rotmistře,byla to partizánština. Trestám vás třemi dny domácího vězení. Ať se to už neopakuje". A s těmito slovy jsem byl propuštěn z kanceláře,kde rozhovor probíhal.

 Tak nevím,proč jsem z toho vyvázl tak lehce. Možná díky tomu,že jsem byl takový mladý cucák, "důstojnické embryo" jak bylo ve Švejkovi. Možná i proto,že jsem zbaběle neustoupil před protivníkem? Nevím,snad kvůli kombinací obojího,včetně toho,že náčelník zpravodajců byl moudrý chlap a nechtěl ničit mladého vachmajstra,kterému ještě v Hranicích na nádraží hořel vajgl. 

Zajímá vás více?

Služba u PS: Od rotmistra po podporučíka 3.část

Autor: Zdeněk Pohranicnik@gmail.com