Střetnutí na státní hranici ČSSR.

Vojín Josef Ludas (1981).

Příběh se odehrál v pásmu roty Svatý Kříž Chebské brigády
dne 21.ledna 1981.

Toho dne,21.ledna 1981 do půlnoci hustě sněžilo. Před rozedněním, ještě za tmy zpozoroval místní občan z osady Pelhřimov, který pospíchal na ranní směnu do blízkého Chebu , stopy mužských šlápot v hlubokém sněhu, které směřovaly mimo cestu kolem rybníku k hraničnímu lesu. Ve tmě zahlédl ještě siluetu osoby, která se rychle vzdalovala. Kdo jiný by takto coural ve sněhu mimo osadu ještě za tmy než „kopečkář", zauvažoval a vzápětí se rozhodl poznatek ohlásit na blízkou rotu Pohraniční stráže.

Na 10.rotě PS Svatý Kříž po obdržení této zprávy vyrazila pátrací skupina na označenou stopu. Tři pohraničníci se služebním psem vyjeli terénním vozidlem UAZ. Mezi členy pátračky byl i psovod vojín Josef Ludas.

Josef Ludas se narodil r. 1960 v Nových Zámkách, po devíti letech základní školy nastoupil tříletý učňovský obor a vyučil se malířem pokojů. Touto profesí se pak živil u státního podniku v Bratislavě. 
Základní vojenskou službu nastoupil 31. března 1979, přičemž jej vzhledem k dobrému fyzickému stavu i dělnickému původu zařadili k 5. brigádě Pohraniční stráže. Po standardním základním výcviku absolvoval kurz psovoda a byl stavěn do pravidelných pěších hlídek na státní hranici. 
Za připomenutí stojí, že dochované archiválie u osoby Josefa Ludase nabízejí dva rozdílné údaje o rodinném stavu, podle části z nich byl ženatý a měl malé dítě, jiné jej však uvádějí jako svobodného. Vojenský archiv Centrální registratura Trnava (VA-CR), f. Kmenové listy, Josef Ludas.

Osobou , která zanechala po sobě stopy ve sněhu byl, jak se později zjistilo, vojenský zběh z nedaleké vojenské posádky, který uprchl ze stanoviště ve strážní službě ozbrojen samopalem s dvěma zásobníky ostré munice. Využil příležitosti a chtěl se dostat za hranice, aby se vyhnul další službě i kdyby se měl prostřílet. Zatím se mu útěk dařil. Ještě pár set metrů a bude za hranicemi. Při útěku tmavým zimním ránem nepotkal zatím ani živou duši. Až teď zaslechl hukot auta, které zastavilo na rybniční hrázi a potom i blížící se hlasy. Zalehl proto do sněhové závěje a zpohotovil zbraň. Zamířil na postavu, která se k němu během blížila.

Vojín Josef Ludas tažen kupředu silou psa, kterého vedl na vodítku, předběhl o značný kus ostatní členy pátrací skupiny. Pes navětřil stopu a nebyl k udržení. Pohraničník Ludas držel levou rukou vodítko psa, v pravé v ponosu přidržoval samopal. Aniž by před sebou zpozoroval nějaký pohyb, přiblížil se na pár metrů k návěji sněhu. Z úkrytu na něj již chladnokrevně mířil vrah. Stiskl spoušť a ranním úsvitem zazněla dávka ze samopalu. 

Vojín Josef Ludas smrtelně zasažen klesá do sněhu, který se vzápětí zbarvil jeho krví. Ostatní události už byly dílem okamžiku. Pes útokem na volno vyštěkal zákeřného vraha, kterého zbývající pohraničníci ostrým zákrokem zneškodnili.

 I když při službě na hranici je nutno vždy počítat s každou eventualitou, smrt vojína Ludase na příslušníky jeho roty těžce dolehla.
Kolikrát se na hranici podobná drama odehrála, kolik mladých životů tu vyhaslo při službě vlasti. Nikdo však nebude zapomenut. 




Vojín Josef Ludas
+ 21.1.1981.          Prezidentem republiky uděleno Vyznamenání za statečnost im memoriam, povýšen do hodnosti svobodník.


----------------------------------------------------------------------------------------------------------------- 
Dobové fotografie z úseku 10.rPS Svatý kříž (Chebská brigáda PS): 

 
 http://www.vojensko.cz/data/69[5].jpg  

 
 http://www.vojensko.cz/data/69[3].jpg  

 



ZDROJE: 
http://www.klub-pohranici.cz/                   
http://www.vojensko.cz/


UPDATE 4.2.2009 – doplňující informace (zdroj: Ing. Petr N. "salajna1")  
--------------------------------------------------------------------------------
21.1. 1981 na základě upozornění PPS z osady Dolní Pelhřimov,vznikla u pohraniční jednotky Kříž operace k zadržení neznámé osoby postupující směrem k SH.
Doz.DR byla k prověření této osoby vyslána PchH ve složení :voj. Ludas a voj.K. se služebním psem Maro.Hlídka po dosažení prostoru,kde byla neznámá osoba spatřena, nasadila služebního psa na stopu a zahájila pronásledování. V krátké době byl v otevřeném terénu narušitel dostižen a vyzván hlídkou k zastavení. Namísto uposlechnutí výzvy tento zahájil proti pohraniční hlídce palbu ze samopalu. Kterou oba pohraničníci opětovali. V přestřelce byl postřelen služební pes a smrtelně zraněn voj. Ludas.
Na vyžádání vojína K. přispěchala na pomoc posila z pohraniční jednotky.Po jejím nasazení byl ozbrojený narušitel likvidován.
(Historie a současnost 5.bPS zpracovaná pol. oddělením v roce 1984)

Reálný záznam události z poznámek ing.Petra N. :

Podle důstojníka PS P.M. který ten den sloužil "operáka" byla vyslána tříčlenná hlídka:
Řidič jehož jméno si nepamatuje se při první ráně doslova "pos..."  (byl nakonec propuštěn ze zákl.voj. služby).
Vojín K. se snažil především zachránit voj.Ludase a ran tam padlo velmi málo. J.Ludas dostal zásah do blízkosti srdce a pes měl prostřelené zadní běhy.
                        
(Po střelbě se rozběhla velká pohraniční akce,včetně výjezdu obrněného transportéru OT-64)  

Podle K. K. si vojenský zběh Z.Polášek před příjezdem OT vyhrabal na poli ve sněhu provizorní okop a vyndal do sněhu zásobníky do samopalu. 
 Po všech zmatcích a nereagování na výzvy byl oklikou k zběhovi Poláškovi vyslán z operační skupiny 5.bPS kpt. J. a prap.S., kteří zjistili že voj.zběh Polášek leží s prostřelenou hlavou na zemi.

Podle jejich tvrzení se zběh Z.Polášek zastřelil sám,pravděpodobně po příjezdu posil. 
                        
 -----------------------------------------------------------------

Dle A.J., který byl na pohřbu J.Ludase ve vesnici Tvrdošovce na jižním Slovensku,se pohřbu zúčastnil značný počet osob a jedna z ulic ve vesnici měla být pojmenována tímto jménem.
...Podle ověření na MV SR není tímto jménem pojmenována žádná ulice v Tvrdošovcích... 

...jméno voj.zběha a vraha Z.Poláška je uvedeno na Památníku železné opony na Svatém Kříži...
         
(Polášek Zdeněk 3.4.1960 – 21.1.1981, voják základní služby – ČSLA: 60.msp – VÚ 8522 Cheb – kasárna Na viesu).







PROFIL VRAHA - Zdeněk Polášek

(* 3. 4. 1960, † 21. 1. 1981)

Zdeněk Polášek se narodil ve Vejprtech v okrese Chomutov do dělnické rodiny, jeho otec byl studnař a kromě Zdeňka měli Poláškovi ještě starší dceru, která pracovala jako servírka. V pozdějších letech bydlel s rodiči v Bystřici nad Pernštejnem v okrese Žďár nad Sázavou. 

Po absolvování základní školy v Bystřici n. P. nastoupil do učení na číšníka v Třebíči, ovšem pro osobní neshody a drobné delikty musel učiliště opustit, nechali jej pak vzdělání dokončit ve Žďáru nad Sázavou a v Novém Městě na Moravě. 

Jeho tragický pokus o překročení státní hranice nebyl první, uprchnout do západní Evropy totiž zamýšlel již jako učeň.[1]

 Dne 7. září 1975 byl Polášek v katastru obce Špičák v hraničním pásmu v okrese Klatovy zadržen hlídkou Pohraniční stráže (dále jen PS) při přípravě ilegálního přechodu hranice do Spolkové republiky Německo, který však měl spíše jen podobu pokusu. Vyšetřováním se zjistilo, že o dva dny dříve opustil bydliště po hádce s matkou kvůli svému vyšetřování. Odjel do Prahy, potom do Chebu a Klatov, odtud pokračoval do obce Zelená Lhota. Jeho cesta pokračovala ke státní hranici, ale v 21.15 hod. jej nedaleko Černého jezera zatkla zmíněná hlídka PS. Pohraničník si při hlídkování v blízkosti signální stěny povšiml neznámé osoby, posvítil na ní baterkou a ta zvedla ruce nad hlavu.[2] 

Případ byl předán odboru vyšetřování Krajského velitelství Státní bezpečnosti v Plzni, který proti němu vznesl obvinění z pokusu přípravy trestného činu opuštění republiky podle §7/1 a §109/1 trestního zákona. Vyšetřování ukázalo, že motivací k pokusu o útěk bylo předchozí prošetřování Poláškových homosexuálních kontaktů.[3] S ohledem na nízký věk (15 let) a dosavadní bezúhonnost Zdeňka Poláška však bylo trestní stíhání z pokusu o ilegální překročení státní hranice zastaveno, v té době již byl případ z Plzně předán do Brna.[4] Po propuštění z vazby nastoupil opět na pracoviště v hotelu Ski, kde se podle nadřízených jeho chování zlepšilo a přestal se dopouštět nedovolených absencí.[5]

 Po dosažení stanovené věkové hranice plnoletosti (18 let) pozvali Poláška k odvodu a po shledání odpovídajícího zdravotního stavu jej povolali k vykonání vojenské základní služby. Zdeněk Polášek ji nastoupil v říjnu 1980 v hodnosti vojína u Vojenského útvaru 8522 v Chebu.[6] Od něj 21. ledna 1981 zběhl kolem páté hodiny ranní, když vykonával strážní službu.[7] Dezertér hodlal odejít přes státní hranici do západoněmeckého exilu.[8]Jako místo přechodu si zvolil oblast v prostoru stráženém 10. rotou PS Svatý Kříž. Vojín Polášek postupoval pěšky ke státní hranici se Spolkovou republikou Německo a s ohledem na to, že byla relativně nedaleko, se jí přiblížil za poměrně krátkou dobu. Prakticky na dohled od osady Dolní Pelhřimov se dostal do bezprostřední blízkosti signální stěny, před ní ho však našla a dostihla hlídka PS.[9] Zběha bohužel spatřil pomocník PS, který upozornil příslušnou rotu. Za uprchlíkem pak vyslali hlídku se psem. Lze usuzovat, že v důsledku zimního období našli rychle Poláškovy stopy ve sněhové pokrývce a začali jej stíhat.[10]

  V 5.25 hod. Zdeněk Polášek zjistil, že je pronásledován a zalehl. Vzhledem k tomu, že prchal ze stráže, byl vyzbrojen samopalem vzor 58 a nesl s sebou dva zásobníky s celkem šedesáti náboji.[11] Na výzvy hlídky, aby se vzdal, nereagoval; zadržet se ho potom pokusili vojíni Ivan Záhorec, Ladislav Kubinec a Josef Ludas, vedoucí služebního psa Mara. Hlídka sledovala ve sněhu uprchlíkovy stopy a po dvou stech metrech běhu vojáci spatřili postavu ležící ve sněhu. Zdeněk Polášek byl v tu chvíli vzdálen od hlídky přibližně osmdesát metrů, na rozdíl od většiny jiných zběhů se však rozhodnul použít veškerých prostředků. O jeho odhodlání a motivaci lze jen spekulovat, patrně si uvědomoval, že v případě dopadení by jej čekalo vězení se všemi možnými důsledky.

 Prakticky okamžitě začala divoká přestřelka, při níž obě strany vypálily celou řadu nábojů ze samopalů. Během střelby došlo k fatálnímu zasažení příslušníka PS, vojína Josefa Ludaře.[12] Efektivní Poláškova palba zabila i nebezpečného služebního psa Mara. Pohraničníci vystřelili celkem osmdesát nábojů, potom se stáhli a odnesli Ludase z ostřelovaného prostoru. Podle oficiálního popisu střetnutí zahájil palbu Polášek, ovšem vzhledem k dalšímu průběhu pokusu o jeho zadržení nelze verzi PS porovnat s Poláškovou výpovědí.[13]

  Hlídka vyslala pomocí přenosné vysílačky rádiovou žádost o vyslání posil. Na jejím základě vyslala operační skupina 5. brigády Pohraniční stráže k zadržení ozbrojeného zběha obrněný transportér OT-64 SKOT,[14] do něhož nasedla šestice plně vyzbrojených vojáků. Další sled událostí není zcela zřejmý. Podle denního hlášení PS byl při příjezdu transportéru Polášek již mrtev. Lze usuzovat, že si poslední kulku nechal pro sebe, je však možné, že zahynul na následky zásahu v průběhu přestřelky.[15] Nelze ale vyloučit ani to, že Polášek ve svém nouzově vyhrabaném okopu zemřel až pod palbou těžkého kulometu z věže obrněného transportéru OT-64. Pitevní protokol, který by prokázal přesnou příčinu jeho úmrtí, se totiž dosud nepodařilo objevit. K hranici současně přijela sanitka, přivolaná k transportu Josefa Ludase do nemocnice. Zasahující lékař však u vojína, shodou okolností stejného ročníku jako Zdeněk Polášek, již mohl jen konstatovat smrt.[16]

  Tělo zastřeleného Zdeňka Poláška vydali rodině, ovšem v uzavřené rakvi, do níž nemohli nahlédnout.[17] Nikdo nezávislý tedy nemohl ověřit, jestli vojín na konci boje otočil zbraň proti sobě, nebo byl rozstřílen osádkou obrněného transportéru. Pohřeb proběhl v Brně, ostatky pohřbili na hřbitově v Bystřici nad Pernštejnem. Poláškův hrob, ležící nedaleko kostela, zde existuje dodnes.[18]

  Mezi třiceti čtyřmi vojenskými osobami, které v průběhu čtyřiceti let zahynuly při pokusu o přechod státní hranice do Spolkové republiky Německa nebo Rakouska je případ Zdeňka Poláška zcela výjimečný intenzitou jeho obrany, rovněž se jedná o jediný známý případ, kdy byla proti pěšímu uprchlíkovi nasazena obrněná technika.[19]

                  


ZDROJ: http://www.ustrcr.cz/cs/polasek-zdenek