Železná opona na rozmezí ČSSR a NDR
Der Eiserne Vorhang zwischen der Tschechoslowakei und DDR .
Inspirací pro napsání tohoto článku mě byla diskuze na webu Vojensko CZ http://www.vojensko.cz/zacatek-signalni-steny-na-uzemi-cssr
Řeší se zde zajímavá věc a to,jak to bylo se signální stěnou (tzv.železnou oponou,nebo-li "dráty" jak říkáváme my,bývalí pohraničníci) na hranici mezi tehdejší Německou demokratickou republikou (NDR) a Československem. A protože jsem sloužil na 1.rPS v Trojmezí,což byla pohraniční rota,která mimo státní hranice se Spolkovou republikou (NSR),měla v úseku i kus státní hranice s NDR a právě u nás na rotě čs.signálka začínala,nebo končila,záleží odkud člověk jede :-)
Pokusím se tedy problematiku osvětlit tak,aby ji pochopili i ti čtenáři weblogu Pohraničník,kteří nikdy u Pohraniční stráže nesloužili a mají jen mlhavou představu o tom,jak to na "čáře" chodívalo.
Doufám,že mě tento fakt návštěvníci těchto stránek z řad ostřílených pohraničníků,nebo sympatizujících znalců odpustí. Podle komentářů a občasných e-mailů totiž zjišťuji,že weblog Pohraničník navštěvuje čím dál více "civilistů". Tento zájem přisuzuji zčásti nenávistné a pomlouvačné kampani,která se vůči československé Pohraniční stráži vede v masmédiích (hlavně,když je třeba odvézt pozornost obyvatel od nějakých průšvihů v domácí politické scéně) a zčásti také,svým způsobem osvětové činnosti na téma PS OSH prostřednictvím sociálních sítí.
A mohu s jistým uspokojením říct,že ohlasy jsou spíše kladné,přeci jen ne každý ma vymytý mozek hloupou politickou propagandou,navíc kde kdo v Česku i na Slovensku měl někoho z mužské části rodiny u pohraničníků,jen v řadách vojáků základní služby se vystřídalo za dobu existence PS několik set tisíc mladých mužů,nemluvě už o vojácích z povolání,nebo příslušníků OPK,O OSH ve služebním poměru příslušníka SNB.
Ale zpět k tématu. Všeobecně je známo,že tzv.železná opona se táhnula od Baltu,přes střední Evropu až na Balkán. Nepočítaje v to signální stěnu,kterou byly obšancovány státní hranice Sovětského svazu a to dokonce i na hranici SSSR se spřátelenými zeměmi Varšavské smlouvy,včetně ČSSR,případně i mezi dalšími státy,které měly socialistický politický systém a u moci byly komunisté,jako tomu bylo v případě Bulharska a Jugoslávie. A protože v každé z těchto zemí se používal poněkud jiný systém tzv.drátů,někde museli končit a začínat.
Osobní zkušenost jsem měl právě z Trojmezí. Když jsem nastoupil v roce 1985 po škole v Holešově na pohraniční rotu jako velitel čety,domníval jsem se,že signální stěna je všude stejná a že nepoznám na první pohled,kde končí naše a začínají východoněmecké dráty. To vše do chvíle,než mě při tzv.zavádění,tedy seznámení s úsekem,demarkací i týlem střeženým trojmezskou rotou,vzal tehdejší velitel roty kapitán Miroslav K. na pravý úsek ŽTZ (opět odborná zkratka pro "železnou oponu") k hraničnímu mezníku a zároveň stanovišti HM 13/9.
Tam jsem uviděl,že východní Němci mají systém signální stěny úplně jiný. Byl tvořen betonovými,cca dva metry vysokými sloupy,mezi nimiž byl perforovaný tenký plech a na sloupcích byly jakési umělohmotné svorky,v nichž byly upevněny vodiče kovového ostnatého drátu. Nahoře nebylo "téčko" ani brunoválce z ostnatého drátu jako na československé signální stěně,ale místo "téčka" zde bylo "véčko",podobně jako na drátech,které se u PS používaly někdy v padesátých létech.
Právě u hraničního mezníku 13/9 se na naše dráty napojovali ty východoněmecké. Zhruba to však vypadalo tak,že ještě kousek na území NDR byl náš poslední dřevěný sloup s vodiči a hned k němu byl šrouby připevněn německý sloupek z betonu,od nějž už dál standartně vedla německá signální stěna. I když,tohle v té době nebyla až tak úplně pravda. Východní Němci měli u HM 13/9 betonové sloupky s perforovaným plechem,ale v prvních dvou místech nebyly ony vodiče s ostnatým drátem,ani véčko s ostnáčem na vrcholu. Tudíž,těch pár metrů nebylo ani pod signálem,vyvedeným buď k nám na rotu do Trojmezí,nebo k Němcům do Possecku.
Na východoněmecké straně byla první betonová pozorovatelna až v dáli na horizontu,odkud sice něco mohla hlídka vidět přes den,ale nikoliv v noci. A toho faktu využil onen občan NDR,který se jedné noci vydal přes HM 13/9 na Západ. Odšrouboval matice,které držely perforovaný plech na německém hraničním plotě,vyhnulo ho a dírou se v pohodě protáhnul. Pak už stačilo v poklidu dojít až někam do prostoru Trojstátí,kde se stýkala hranice ČSSR-NDR-NSR a poblíž HM1/1 přejít čáru do Bavor.
To,že někdo v noci východoněmeckým pohraničníkům (a tak trochu i nám) prošel,zjistila ráno v pět až kontrolní hlídka z Trojmezí,která uviděla kromě stop na kontrolním páse i díru jako hrom a vyhnutý plech ukazoval,kde "udělali soudruzi z NDR chybu" :-)
Pak samozřejmě nastalo velké tóčo,otázka hlavně zněla,komu se ten proryv hodí na hlavu,zda nám v Trojmezí,nebo Němcům v Possecku. Nakonec to kolegové z GT DDR vzali na sebe a náš velitel roty si oddychnul ;-) Samozřejmě,že pak němečtí pohraničníci udělali na místě opatření,aby se taková událost neopakovala. Místo bylo okamžitě řádně zadrátováno,navíc zde byl přidán služební pes i s boudou,který zde byl ve dne,v noci a v noční době zde poměrně často patrolovali východoněmečtí pohraničníci a v týlu NDR byly dobrovolní pomocníci Volkspolizei nabádání k větší bdělosti a ostražitosti :-)
Je ještě takovou jistou zvláštností,že v úseku trojmezské pohraniční roty byly na sebe nejen napojeny signální stěny československé a východoněmecké PS/GT ,které se pak táhly podél hranice ČSSR někam do Maďarska a kolem čáry NDR až k Baltu,ale,že hraniční plot se táhnul v délce několik stovek metrů,možná i více od onoho HM 13/9,směrem k HM 12,kde byla německá obec Ebmath a na druhé straně už úsek střežený oddělením OSH v městu Hranice. Hraniční plot v těchto místech nebyl pod signálem,tvořen byl výhradně perforovaným plechem a betonovými sloupky s občasnými průchody,od nichž měly klíče příslušníci pohraničního oddělení Lidové policie.
Plot potom končil a dál už nebylo nic,jen hraniční mezníky. Zde už hlídky z roty v Trojmezí nechodily,já se tam párkrát,když bylo pěkně, prošel,ze zvědavosti a také,že jsem u HM 12,kde byla východoněmecká obec Ebmath,občas pošprechtil s obyvateli domu,který stál hned u hranice,kousek od hraniční závory.
Díky tomu,že jsme za sousedy v pravé straně úseku roty měly východoněmecké pohraničníky,jsem zažil spoustu zajímavých příhod,ať těch služebních,spojených s ochranou státní hranice,tak i těch mimoslužebních,kdy jsme s německými pohraničníky upevňovali Freundschaft. Některé si můžete tady na weblogu Pohraničník přečíst,jiné ještě čekají,až je sepíšu a publikuji. Snad to nebude nudné čtení.
Také mě napadlo,že by bylo docela fajn,kdyby se ozval některý z pohraničníků,jež byl zařazen do výkonu služby u pohraniční roty Rusovce http://www.vojensko.cz/13-rps-rusovce ,která byla poslední rPS před hranicí s Maďarskou lidovou republikou a zavzpomínal,jak to bylo u nich s vedením signální stěny na styku s maďarskými pohraničníky a jaký byl u nich v tomto místě systém výkonu služby,zda měli nějakou součinnost s kolegy z MLR a podobně. Pokud se tady někdo takový objeví,kdo o této problematice něco ví,uvítám,pokud své poznatky napíše zde do rubriky komentáře,nebo je zašle na můj e-mail: Pohranicnik@gmail.com Děkuji.
© Autor článku – Zdeněk Pohranicnik@bloguje.cz
5 komentářů:
Zajímavý blog. Je velmi důležité aby to četlo co nejvíc lidí, hlavně mladých. Musí se sami dopátrat v čem jsme to byly nuceni žít...Díky Bohu že ta doba už skončila.
Hlavne aby si uvedomili, v čom musíme žiť teraz, pán filozof...
Máš pravdu, pán mudrák, uvedomia si, aké je to hrozné, keď nie sú zatvorený v koncentráku. Och, tá ťažoba slobody...
Přesně tak, sloužil jsem na Novém Řďáru 1988-90. A když jsem rušil dráty, tak to pro mě byl radostný zážitek. Přeji svým dětem, aby nikdy nemusely žít v zadrátované republice. Když jsme jeli do Velké Británie, tak jsem jim na Rozvadově vysvětloval, jak to tam fungovalo dřív a že teď jenom zpomalíme na 50 km za hodinu.
Na můj vkus je tu dost hrubek.U PS jsem sloužil "ve druhém sledu" od IV.1969 do III.1971 a dva největší blbce v životě jsem potkal tam. A opravdové vojáky také dva. Jeden byl účastník II. světové války a druhý byl bývalý velitel průzkumné roty tankového pluku.Ostatní byli slušní ale vojnu brali jako zaměstnání.
Na adresu Michala bych použil termín z tohoto blogu "obrkokot". O tomto blogu budu informovat své známé z vojny.
Okomentovat