Bez spojení není velení.

Spojaři 5.pohraniční brigády v Chebu.

Dnešní hodnotitelé  vesměs  hodnotí pouze negativní činnost Pohraniční stráže z pohledu zajištění státní hranice formou „železné opony" a nesnaží se vůbec hodnotit situaci v kontextu  s mezinárodní i vnitropolitickou situací v dané době.    

Proto jsem  se pokusil rozpomenout se na   organizaci spojení u 5. „chebské" z mého pohledu  bez použití archivních materiálů i jako poděkování všem spojařům, kteří se za celou éru  působení 5.brigády  od roku 1951 do roku 1992 podíleli na zabezpečení spojení  v této lokalitě. Odhaduji že za celou  dobu existence 5.brigády prošlo různými spojovacími odbornostmi zhruba 5 600 vojáků základní služby a právě těm patří rovněž poděkování  za odvedenou práci. Jsem přesvědčen o tom, že za práci spojaře 5.bPS se nemusí nikdo stydět. Známý" hodnotitel" p. Rázek v knize „Železná opona" píše o tom, že každý kdo má hodinky s věnováním si je zasloužil tím, že použil zbraň s výsledkem, to je že zastřelil člověka.Hodinky s věnováním velitele které jsem předával já při odchodu spojařů do civilu jsou stále skutečně poděkováním za odvedenou práci na úseku spojení.

     Nechci  psát toto hodnocení anonymně a proto se omlouvám v případech chybného uvedení nebo zkomolení jmen příslušníků spoj.služby.

Organizace spojení u brigády .

-------------------------------------

    

     Lze konstatovat  že organizace spojení  byla postupně upravována v návaznosti na organizačních změnách  brigády jako celku. Od roku 1951 do roku 1966 docházelo v několika vlnách ke změnám ve struktuře podřízenosti,tvorby a rušení mezičlánků velení a záložních jednotek (oddílú,praporů,čet) přes přímé velení brigády pohraničním rotám v období přepodřízení pod ČSLA, až po konečné  ustálení ve struktuře vojsk Ministerstva vnitra  se stupněm  řízení brigáda ,prapor, rota a záložně výcvikový prapor a postupně  OPK a oddělení OSH na bývalé hranici s NDR. Proto se původně u brigády zřízená spojovací četa  o 22 příslušnících  rozrostla v roce 1955 na spojovací rotu  na tabulkových počtech 52 – 62 příslušníků a spojovací družstva u všech  podřízených pohraničních praporů a záložně výcvikového praporu jako součást velitelských čet.

     Spojovací rota bPS byla tou součástí brigády která zajišťovala  jak spojení  potřebné pro ochranu státní hranice včetně signalizace tak i spojení pro potřeby bojové pohotovosti.Z tohoto důvodu byla vybavena  nejen prostředky  pro zabezpečení spojení v době míru, ale i pro spojení v době případného válečného konfliktu včetně materiálu pro období mobilizace(NZ materiál).Vzhledem k množství pojízdných spojovacích prostředků byla zhruba  jedna třetina příslušníků roty na funkcích specialista + řidič.

     Základ roty  tvořily dvě čety – provozní a stavební , v době pod  ČSLA i výcviková četa.

Provozní četa byla tvořena družstvem telefonním složeným z telefonistů , dálnopisů a telef. mechaniků,radiodálnopisným družstvem složeným z radistů a radiových mechaniků a samostatně řidičů a zdrojařů.Stavební četa byla složena ze dvou družstev stavěčů a družstva signálních mechaniků.Výhodou tohoto uspořádání bylo že jednotliví specialisté byli po odborné stránce  přímo řízeni  funkcionáři spojovacího oddělení a spojovacích dílen brigády bez dalšího mezičlánku.

     Vzhledem k potřebám specializace byli jednotlivé odbornosti  školeny  u 3. školního praporu Tisová 12 .školní.bPS Planá (telefonista,radiodálnopisec,spojař-stavěč,zdrojař,signální mechanik,dálnopisec,radiový mechanik), telefonní mechanik a radiodálnopisný mechanik R 118,140  u armádního Výcvikového střediska spojovacích specialistů v Popradě.Odbornost spojaře pohraničních rot byla školena  ve výcvikové četě u záložně výcvikového praporu Aš.

Telefonní spojení:

----------------------

     Toto spojení bylo vzhledem k možnosti odposlechu považováno  za hlavní druh spojení.V době kdy správy spojů zabezpečovaly pouze nejnutnější spojení do příhraničních osad a samot  dokázala  právě spojovací rota   vybudovat a udržovat vlastními silami spolehlivé spojení určené pro výkon služby ,zprávy pomocníků ale i případné žádosti o pomoc při úrazech,hlášení požárů apod. Pokud vezmeme v potaz že  spojovací rota  zřídila a udržovala např. drátové  spojení  mezi Chebem a Aší nebo Chebem a Halží v délce  48 km pak nebylo co závidět poruchovým hlídkám zejména v zimním období. Hlavní trasa drátového vedení do Aše probíhala přes Skalku, Sorkov,Lipinu,Patu a Mokřiny do Aše, do Halže pak přes Svatý Kříž a po signálce na Broumov a týlovou trasou  přes sádky v Broumově na Horní Žďár a do Halže.

    

 Linkové spojení zabezpečovala obsluha telefonní ústředny v Chebu nejprve pomocí manuální telefonní ústředny , po rekonstrukci  slaboproudé sítě  v objektu kasáren „Klášter v roce 1967 pomocí automatické ústředny UTU 300  jako posádková ústředna města Cheb.V této době tam pracoval jako první civilní zaměstnanec Jaroslav Sobotka .Postupem doby byla vybudována automatická telef. ústředna na ZvprPS v Aši v kasárnách „Keller" a v objektu 3.prPS Halže .Současně s připojením rot PS samonosnými kabely  na praporní ústřednu  (nebo pomocné spojovací uzly) bylo možné propojit automatickým systémem všechna pracoviště dozorčích služeb v rámci brigády při zachování základního spojení v systému MB.Postupně pak v návaznosti na rozšiřování dálkové sítě spojů byla část těchto vedení pronajata od Správy spojů a spojovací rota se věnovala  výstavbě a údržbě spojení v rámci hraničního pásma a týlových úseků pohraničních rot.

     

Kromě těchto úkolů musela spojovací rota zajistit i linkové spojení při nácvicích bojové pohotovosti.Pro tento účel byla vybavena  telefonní ústřednou TU 60 (rozšířená TU 21) včetně doprovodného vozidla, v pozdější době pak   spojovacím uzlem SUD 3  v T 805 s doprovodným vozidlem a v poslední fázi SUD 1-1 pro polní velitelské stanoviště a SUD 3 pro týlové velitelské stanoviště. Pro spojení  se zpětným odřadem v objektu „Kláštera „ byly používány dopředu vybudovaná spojovací vedení  z polního  velitelského stanoviště v lese u Vojanova a Žirovic včetně  spojení pomocí RDM 61M.

     

Kromě nácviků bojové pohotovosti s výjezdem na polní stanoviště  organizované velitelstvím brigády  měli spojaři navíc v každém měsíci spojovací nácvik během něhož byly aktivovány radiové sítě přes prPS až do rot PS  včetně linkového spojení .Základní linkové spojení z Hlavní správy až do pohraničních rot  včetně součinnostního spojení mezi brigádami bylo denně prověřováno formou pronikání cvičných signálů.

Radiové spojení:

------------------------

     Pro potřeby radiového spojení při ochraně hranice byly postaveny dvě základní radiové sítě:simplexní radiová síť v pásmu 46 MHz pro hlídkové spojení v rámci rot a duplexní síť pro velitelské spojení  v pásmu 80 MHz.Toto spojení bylo zabezpečováno samoobslužnými radiostanicemi  bez nároku na potřebu spojaře. Proto byly na anténních stožárech rot PS tři antény. Malá modrá pro pásmo 80 MHz a dvě zelené pro  pásmo 40 MHz – hlídková a bojová radiová síť.

     Pro zajištění radiového spojení  v rámci bojové pohotovosti  byla spojovací rota vybavena  spojovacími prostředky obdobnými jako ČSLA.

Specialitou Pohraniční stráže byla stálá radiová KV síť , která byla jako jedna ze dvou sítí v republice ( druhá byla síť včasné výstrahy ČSLA) v provozu nepřetržitě.Provoz zabezpečovali radiodálnopisci  spojovací roty  v relaci HS PS OSH – bPS pomocí KV vysílače SS1000,později KN1E a přijímače R 155.Tento vysílač byl použit  21.8.68 pro vysílání „Svobodného vysílače Cheb" a jeho použití bylo  i příčinou  vyhození z armády  některých příslušníků spoj. služby v době „normalizace". Právě obsluhy této radiostanice se staly opravdu mistry v ovládání Morse nejen ze stálé radiostanice , ale v případě výjezdů polní techniky i z rdst R 118 a později R 140. Výjezdy těchto prostředků do prostoru Seníků dvakrát do měsíce  a vedení provozu v polních podmínkách  se těšilo velké oblibě zvláště pro blízkost rybníka,  kde se dalo pomocí maskovacích sítí i něco ulovit. Provozuschopnost této sítě byla denně prověřována řídící radiostanicí formou  průniku cvičných signálů. Většina provozu byla vedena formou A1, radiodálnopis v minimální míře.Právě díky intenzivnímu provozu  a dosaženému mistrovství skončili někteří  radisté i na radiových prostředcích na zastupitelských úřadech ve světě.

     

V rámci sítí pro bojovou pohotovost  pro spojení s podřízenými  zajišťovala spojovací rota  radiové prostředky  pro spojení s podřízenými rotami radiostanicemi R 105 d s využitím  praporních PRMů ( R 105d+ PZ 589) přes stanoviště Háj u Aše,Svatá Anna u Chebu,Špitálský vrch v Chebu a Horní Žďár u Halže. Po vybavení spojovacími prostředky R3S a R3AT byly tyto sítě nahrazeny  provozem přes R 111 bez nutnosti retranslace. Stejným způsobem bylo zajištěno spojení při přesunu velitelství brigády  v radiové síti kde byl  chemický průzkum,rekognoskační skupina štábu a týlu,sledy  štábu a týlu,M skupina a zpětný odřad. Vzhledem k tomu že nemohlo dojít k přerušení ochrany při nácviku bojové pohotovosti  u rot  odcházel pouze spojař do záložního opěrného bodu roty s radiostanicí R 105 d .Stejně tak služba na stálém spojovacím uzlu brigády včetně radiové sítě zůstávaly v rámci zpětného odřadu na místě, pouze se vyměnily obsluhy v souladu s bojovým rozdílením.Součinnostní spojení s armádou bylo udržováno  cestou R 130 a směrovou stanicí RDM 6.

     

To že bude vyhlášen cvičný poplach velitelství brigády se obvykle vědělo dopředu od proviantu po  pokynu k objednávce buřtů (močáků) , řízků,nebo guláše k snídani.  Protože časy k opuštění kasáren byly krkolomné, chodili řidiči v noci protáčet do autoparku zejména v zimě  motory aby odjeli včas do shromaždiště. Pro osoby z povolání se poplachy vyhlašovaly pomocí svolávacího zařízení  připojeného na silnoproudou síť ze spínací stanice v Chebu,později pak pomocí zařízení Svitava přes KV radiostanici ze stálého uzlu.Tento způsob si nejvíce užily rodiny osob z povolání.  Při vyhlášení poplachu  nejprve zvonil „buzerant",pak volal telefonem  dozorčí nebo ústředna a nakonec přiběhla spojka.

Dálnopisné spojení:

----------------------------        

Dálnopisná stanice  brigády byla jednou z nejvytíženějších služeb.Přes tuto stanici procházela všechna  přijatá pátraní po osobách majících vztah ke státní hranici a odcházela  všechna hlášení o zadržených osobách. Vzhledem k obsažnosti zpráv  se využívalo na T 100 perforátorů a dálnopisci (v noci  obsluha  telefonní ústředny) dostávali skutečně „záhul".

Zdrojaři:

-----------

     Brigádní zbrojovna  se starala o všechny alkalické zdroje nejen pro provozní, ale i uloženou techniku. Proto bylo součástí této činnosti  i provádění kapacitních zkoušek u akumulátorů na pohraničních rotách , u spojovací roty  i skladu NZ Tisová. K tomuto účelu  sloužila i pojízdná zbrojovna v P V3S včetně stanového přístřešku. Zdrojovna ve sklepě byla také jedním z míst (kromě spojovacího uzlu) kde se spojaři rádi „zašívali" při ranních rozcvičkách.

Stavební četa.

------------------

     Stavební četa byla  partou skutečných  dříčů, Vážil jsem si práce těchto spojařů už vzhledem k tomu že skutečně  dokázali že jde úplně všechno.Spojovací četa opustila spojovací rotu  začátkem  dubna  a vracela se  na rotu až na podzim. V případě že dojížděla denně z Chebu byla osvobozena od rozcviček  a bojového rozdílení v 16 hodin. Spojaři se podíleli na rekonstrukcích  telefonních vedení a později na výstavbě samonosných tras, spojení do týlu  rot i pokládce zemních kabelů. Veškeré práce byly prováděny ručně , v pozdější době se stal pomocníkem  zemní vrták na Gaz 66. Když poprvé vyjel vrtat  novou trasu na 5 . rotu  N.Žďár měli Němci poplach.

       Signální mechanici  zabezpečovali od  doby nasazení slaboproudé signalizace  U 60 v roce 1963 opravy, rekonstrukce a poruchy  těchto zařízení.. Nepřetržitá poruchová hlídka brigády vyjížděla  ke všem poruchám  na ústřednách i na samotném plotě, pokud  odstranění poruchy nezvládla  technická hlídka roty nebo poruchová hlídka praporu. Na rotu se nevraceli dříve než byla porucha odstraněna , někdy i po dvou dnech.

     

V klidných zimních měsících  při zaujetí zimní ochrany byl pro spojovací rotu  vytvořen čas  pro odborná školení  včetně PŠM a údržbu veškeré techniky potřebné pro výstavbu. Ve skladě roty se stáčely  spirály  pro nadzemní kabely, motala se oka na signální stěnu,mechanici prováděli v sig. dílně  výměny kabeláže pro základny úsekových přístrojů,opravovali skládací mikrotelefony a společně se stavěči  plnili úkoly poruchových hlídek na spojení i signalizaci.

Jsem přesvědčen o tom že valná většina spojařů  chebské brigády vzpomíná na chvíle u spojovací roty v dobrém. Bohužel místa v bývalém „Klášteře" (spojovací uzel, sklad spoj.roty,zdrojovna,dílny,klub a věž) jsou nenávratně  zničena .

     

Většina osob z povolání  kteří procházeli  velitelskými funkcemi  na spojovací rotě  zakončila svoji pouť buď v civilu v době „normalizace" , na spoj. oddělení nebo u jiných útvarů. Proto by nebyla rekapitulace úplná kdybych nejmenoval  alespoň ty na které si pamatuji : Jaroslav Haňák, Luboš Pazdera, Václav Richter, Ladislav Hirš, Ludvík Doupovec,Julius Karban, Jaroslav Karfus,Václav Karlíček, Jan Homolka,Jaroslav Borský, Jiří Lichý, Marian Pekár, Vlado Gasper,Miroslav Mladý, Pavel Šrajbr, Miroslav Jakubík, Stanislav Vašek, Ladislav Spálovský.

Spojaři rot a praporů:

-----------------------------

Kdo byl přidělen  jako spojař na pohraniční rotu  nebo prapor, poznal jak „chutná" tohle řemeslo. Denně našlapané kilometry v technických hlídkách, zkušební zkraty nebo odhazování sněhu od signální stěny a následná služba u ústředny, případně záskok  za  nemocného  kamaráda a k tomu běžná služba v poplachových hlídkách, na demarkaci i pohraniční přípravě. Tato funkce patřila na rotách nejvytíženějším  a přesto nepamatuji za celou službu, že by si někdo stěžoval. A to někdy padali doslova „ na hubu". Cením si rovněž toho  že za dobu  mé služby se nikdo z těchto vojáků (kromě jednoho pádu spojaře se sloupem ve Studánce) vážně nezranil. A všichni odešli v pořádku do civilu.

Praporní spojaři  na ústřednách  i signální mechanici  byli nápomocni rotám zejména při odstraňování poruch a technických ošetření spoj. techniky nebo při rekonstrukcích signálních stěn. Vzhledem k tomu že se tito vojáci znali z výcviku nebo Tisové, dokázali spolu držet partu a to bylo i příčinou  každoročně dobrého hodnocení spojovací služby v rámci brigády včetně spojovací roty. 

Spojovací oddělení brigády:

---------------------------------

     V první fázi jako spojovací skupina společně se šifrovacím oddělením, po oddělení 8.oddělení  jako samostatné spojovací oddělení ve složení :

náčelník oddělení

starší důstojník  pro radio a školení

starší důstojník  pro linkové spojení a signalizaci

starší důstojník pro MTZ s podskupinou MTZ :

náčelník spoj. dílen – radiový mechanik

                                   telefonní mechanik

                                   telegrafní mechanik- později nahrazen  signálním mechanikem

                                   účtovatel materiálu -později nahrazen občanskou pracovnicí

                                   skladník

technik operačního střediska -obsluha utajeného telef. spojení

    

Většina těchto příslušníků  bezprostředně spolupracovala  se všemi spojaři u brigády  od spojaře roty , přes spojovací družstva praporů  včetně spojovací roty .Proto stojí za to,připomenout si i  jména  těchto spojařů : Jaroslav Kalenda, Josef Sedlář,Bohumír Bartl, V.Vasilik, Miroslav Mika, Ivan Žucha, Milan Mokrý, Emil Náhlík, Ladislav Šebek, Ladislav Sacha, Stanislav Richter,  Petr Malý, Antonín Juhaňák, Jiří Mareš, Petr Vávra, Karol Kortvely, Michal Řehořovský, Vojtěch Mikula a občanské pracovnice Boženku Doležalovou a Věrku Komárkovou.

     

Jako náčelníci oddělení se postupně vystřídali : Ladislav Dvořák, Jaroslav Moravec, Lubomír Pazdera, Petr Novák .

Operační středisko  velitelství brigády

     Součástí  systému řízení brigády po návratu pod Ministerstvo vnitra bylo i vybudování  operačního střediska  brigády včetně pracoviště stálého operačního důstojníka (SOD),pracoviště utajeného spojení (ZAS – později UTS)  a šifrovacího pracoviště – 8.oddělení. Garantem provozu tohoto pracoviště bylo spojovací oddělení.

     

Základ tvořilo  dispečerské zařízení SKZ 124 které umožňovalo SOD přímě spojení  s prapory a UO OSH,spojení s útvarem PVOS na Kříženci, operačním pracovištěm OS SNB Cheb, součinnostním svazkem  na straně NDR v Pirně, spojení s ústřednou a všemi  náčelníky  oddělení  štábu a zástupci velitele. Pro spojení velitele a náčelníka štábu s podřízenými  náčelníky a zástupci  sloužily dvě soupravy SKZ 65.

    

 Součástí pracoviště bylo i nezbytné  vybavení  radiovými prostředky  systému Selektik v pásmu 80 MHz, pohotovostní radiostanicí  v pásmu 40 MHz  sloužící k odposlechu  provozu rot u kterých byla pohraniční akce včetně záznamového zařízení, zařízení Svitava pro vyhlašování  všech druhů poplachů, automatický hlásič radiace a další nezbytné pomůcky  potřebné pro výkon služby.

Další ze součástí pracoviště  bylo režimové pracoviště  utajeného telefonního spojení osazené zařízení KORALL a šifrovací pracoviště  vybavené  dálnopisem ŠP 100.

Operační pracoviště  tvořila i malá poradní místnost  pro denní operativní  porady , případně pro  skupinu řízení  pohraničních operací  (proto zde byly paralelní pulty SKZ 124 a rdst) a velká operační místnost (za mříží) pro pracoviště náčelníků na  objektech PT-ZD včetně nutného vybavení  pro násilné teroristické akce.

Od února roku 1990 se spojovací  rota podílela na demontáži  signální stěny a telefonních tras  v úseku celé brigády .Telefonní trasy na trase signální stěny a skupin překrytí byly demontovány společně se signální stěnou, trasy do týlu byly předány správě spojů. 

Demontáž byla dokončena na podzim roku 1990. Poslední akcí výstavby  spojovací roty 5. bPS byla rekonstrukce  vedení  telefonní trasy  z Frýdlantu v Čechách  na přechod OPK Habartice.( v této době zajišťovalo spojovací oddělení brigády  spojení pro všechna OPK v severočeském a západočeském kraji po OPK Rozvadov.).V roce 1991 posílila část vojáků základní služby i osob z povolání  krajské správy VB v Ústí,Plzni,Banské Bystrici a Košicích

Vzorná spojovací rota  zakončila svou činnost společně se zánikem pohraniční brigády 31.12.1990 a postupnou  likvidací k 25.4.1992.

ZDROJ/Autor: ing.Petr Novák  http://www.lide.cz/salajna1
  

FOTO: http://www.vojensko.cz/ruzne