RYCHLOKURS SLOVENSKÉHO JAZYKA .
Hned druhou neděli pobytu ve výcvikáči PS,navíc velikonoční, roku 1979, se velitelé rozhodli,že musí maďarské vojáčky naučit slovenský jazyk.
Dali nástup celé výcvikové roty a nechali vystoupit všechny maďarské "soudruhy",kteří neumí slovensky, s tím,že se budou dostávat hodiny slovenštiny.
Někteří maďaři dělali,že slovensky neumí ani slovo.Proto jsme měli v četě poddůstojníka českého,slovenského a maďarského.
Svobodník Kendy,náš velitel družstva, vždycky překládal Maďarům všechny povely a všechno co se řeklo – a to bylo nepřípustné.
Všechny Maďary nechal tedy nastoupit a odešlo se na hodinu slovenštiny. My ostatní, znalí českého a slovenského jazyka, jsme měli zasloužené osobní volno.
Většina z nás se převlékla do tepláků,protože zelené barvy a uniformy máme všichni až po krk.Rozběhli jsme se do všech koutů areálu kasáren,skrýt se kde se dá.
Tři kluci jsme se domluvili,že se půjdeme schovat k překážkové dráze: venku je teplo,překážkovou dráhu dělí dlouhý prostor od ubytovacích baráků a navíc, proč sedět ve tmavé,neútulné světnici, velké přibližně 5 x 4 metry, kde je namačkáno 11 postelí,11 plechových nočních stolků a jedny kamna?
Vzali jsme si sebou dopisní papíry s tím,že napíšeme dopisy. Přišli jsme k překážkové dráze a tam běhají naši maďarští spolubojovníci.
Na startovní čáře stojí svobodník Kendy a vydává maďarské povely a kluci běhají překážkovou dráhu.
Běží jednou,běží po druhé,po třetí.
Sledujeme jak rychle jim ubývají síly.Zoltán,kluk z našeho družstva celkem slabý v kramflecích už nemůže popadnout dech ,padá obličejem k zemi a z posledních sil křičí:,,Vjěm hovoriť po zlovensky!" :-)
Tím pro něj rychlokurz slovenského jazyka končí.Chvíli leží bezvládně na zemi,pak vstává a vyčerpaný odchází na rotu.
Prochází kolem nás a povídá:,,Prisahám Boha,miť samopal,tak ten kokot slobodník odjebem"!
Musí být hodně naštvaný, říkali jsme si. Oni jsou totiž krajané z Královského Chlmce a snad se i znají z civilu.
Tak se konečně vyřešila komunikační bariéra v našem družstvu.Zoltán má totiž spodní postel a já mám postel nad ním. A vždycky vstane těsně před budíčkem a vytáhne do úzké uličky z pod postele kufr,otevře ho a já při budíčku nemám kam skočit z postele.
A on mně zdržuje (máme jen 5 minut na oblečení a nástup na rozcvičku venku). Teď mu můžu říct,že jak ještě jednou vytáhne kufr,skočím mu přímo do něho. Nevím co v tom kufru pořád hledá a co dělá deset minut před budíčkem,že se nestačí obléct. Je to nějaká mámina sukně,protože první tři noci probrečel. Když se ,,naučil" slovensky,tak nám řekl,že ještě nikdy neopustil domov a matku.Nikdy nepil alkohol a nikdy nekouřil.Naučil se kouřit až ve vlaku cestou na vojnu.
...Byl jsem u toho...
AUTOR PŘÍBĚHU: http://www.lide.cz/JIRKAMAC
1 komentář:
Podobný způsob učení jsem zažil i ve výcviku v Suchdole, zrychlený přesun v plynových maskách. Pak jeden vojak upadl a chtěl si masku sundat. V tom okamžiku se na něj vrhli spolubojovníci a nenechali ho masku sundat, v tom bylo slyšet maminko, maminko a od té doby už uměl slovensky. Po té jsem se dozvěděl, že to bylo domluvené, aby se naučil slovensky, protože kluci z jeho družstva na něj dopláceli, tak si udělali pořádek.
Okomentovat