Filmová Kvilda a Pohraniční stráž .

Jak se na Šumavě natáčely filmy (nejen) o Pohraniční stráži. 

Šumavská obec Kvilda spadá do okresu Prachatice a náleží pod Jihočeský kraj. Příslušnou obcí s rozšířenou působností je město Vimperk. Kvilda se rozkládá asi 34 kilometrů západně od Prachatic a 16 kilometrů západně od Vimperka. V Kvildě má hlášený trvalý pobyt asi 170 obyvatel. Protéká jí řeka Vltava. Kvilda se dělí na 5 částí, konkrétně je to Bučina, Františkov, Hraběcí Huť, Kvilda a Vydří most. Od německých hranic je vzdálená přibližně 6 kilometrů. Kvilda vyniká překrásnou okolní přírodou. Nejeden český režisér tu točil filmy; a to nejen kvůli úchvatné přírodě, ale i kvůli jedinečným zimním podmínkám.

Na natáčení filmů se podíleli místní i příslušníci Pohraniční stráže, ať už šlo o technické zabezpečení nebo vytvoření zázemí pro filmový štáb. Mnozí se účastnili natáčení přímo a ve filmech i „hrají“. I já jsem byl při realizaci pěti filmů přítomen. Organizoval jsem technickou výpomoc příslušníky Pohraniční stráže, zásobování a doprovod filmového štábu na natáčení scén v hraničním pásmu (Hraběcí Huť a Modravský kopec). Rád bych proto na filmy zavzpomínal. Filmy jsem seřadil podle roků, ve kterých byly v Československu uváděny do kin. Nerad bych někoho svými vzpomínkami obtěžoval, ale řada filmů je opravdu známá a třeba si i vy na filmy rádi vzpomenete. 
Při sledování jakéhokoli filmu jsem si nikdy neuvědomil, kolik úsilí a času stojí natočení jednoho záběru. Zjistil jsem to až díky své přítomnosti přímo při natáčení.

Král Šumavy (Rok 1959, režie Karel Kachyňa)

Na tento film jsem si vzpomněl až v roce 1971. Na začátku filmu se odehrává svatba. Karel Zeman (Jiří Vala) a Kot (Radovan Lukavský) se svatební oslavy také účastní. V jednom záběru se dívají z okna na potemnělý obchod. Dům, ve kterém se oslava natáčela, patřil mé tchýni a později se stal i mým domovem. Kolikrát jsem si vzpomněl právě na tuto scénu, když jsem se z okna díval na své děti na zahradě a viděl stále stejný obchod. Svatební oslava se odehrávala ve velké kuchyni, která byla později rozdělená příčkou na menší kuchyňku a obývák.

Vstup zakázán (Rok 1959, režie František Vláčil)

Film obsahuje dvě povídky – Vstup zakázán a Pronásledování. První natočena na Kvildě, druhá v okolí Horní Plané. Zajímavostí je, že námět druhé povídky, Pronásledování, byl potom použit i ve filmu Boty plné vody.

Markéta Lazarová (Rok 1967, režie František Vláčil)

Zimní scény se natáčely v okolí Kvildy a Horské Kvildy. Jednu roli, i když jen němou, si ve filmu zahrál můj tchán. Jako jeden z mála měl tenkrát na Kvildě koně. Režisér toho využil a obsadil jej i s koněm do role pastevce, který je ve filmu přepaden a zavražděn. 

V následující části se již budu věnovat pěti filmům, při jejichž natáčení jsem byl osobně přítomen. 

Černý vlk (Rok 1971, režie Stanislav Černý)

Děj tohoto filmu ani nemusím představovat. Filmovalo se kolem roty Pohraniční stráže Knížecí Pláně. Interiéry se natáčely především na ošetřovně PS Kvilda. V domě rodiny Vlasatých ve filmu bydlel lesní dělník (František Peterka). Okolí domu bylo zaskládáno několika kubíky dřeva, které naložili a vyskládali pohraničníci naší jednotky. Pomáhali i osázet svah za domem smrčky, aby byl efekt domu v lese dokonalejší. Psovodi naší roty se účastnili scény, kdy se prohledával terén podél řeky (Vltava u Františkova) a našla se malorážka. Motospojku, která přivezla dopis veliteli pátrání, si zahrál náš řidič voj. Josef Vraspír. Moje první filmařská „dovednost“ bylo nacpat veškerou filmovací techniku do malinké ošetřovny, kde ležel postřelený Rudolf Jelínek.

I v tomto filmu si zahráli členové mé rodiny. Švagr byl ve skupině, která měla identifikovat zastřelenou ženu. Moje tchýně si zahrála roli malinko větší (režisér ji doslova donutil). Hraje ženu, která tancuje na zábavě v místním sále s psovodem Lízy (Josef Hajdučík) a pak ji v tanci vystřídá produkční filmu (na jméno si už nevzpomínám). Úsměvnou vzpomínku mám na setkání s Radovanem Lukavským, který hrál kapitána. Když jsem přivezl čaj a jídlo na filmovací plac dole u Vltavy, pronesl směrem ke mně: „Hlavně nezdravit!“ (Myslel tím vojenský pozdrav.) Spíš negativní vzpomínku mám na obsazení rolí dvou hlavních představitelů, Rudolfa Jelínka a Josefa Hajdučíka. V době natáčení bylo Jelínkovi 36 a Hajdučíkovi dokonce 41 let. Pro mně jako pro mladého kluka to byla divná věc, vidět je v jejich věku hrát dvacetileté kluky. Ve filmu to tak patrné není, ale v reálu to bylo podivné. 

Boty plné vody (Rok 1976, režie Ivo Toman)

První povídka – Zelenáči – byla filmována v zimě na Antýglu, podél Vydry a Vchynickotetovského kanálu (Hradlový most – rechle přes řeku Vydru).Druhá povídka – Silvestr – natáčená přímo v obci Kvilda dole u pily.Třetí povídka – Pronásledování – o té jsem se již zmiňoval. 

Vzpomínám na natáčení první povídky, Zelenáči. Natáčelo se opravdu v extrémních podmínkách, ve sněhu a mrazu. Dvakrát denně jsem na natáčení dovážel několik várnic s horkým čajem až z Kvildy. Herci i štáb si čaj „chladili“ pořádnou dávkou rumu, ale to nebyla moje starost.
Dostal jsem se i k natáčení asi nejdramatičtější scény tohoto filmu. Po „zelenáčích“ v podání Jiřího Lábuse a Tomáška Sedláčka začne střílet velitel a jeho zástupce. Ty hráli Karel Hlušička a Jiří Krampol. Tyto scény se natáčely u tehdy zbořeného mostu (Hradlový most – dnes je obnoven na starých základech) přes řeku Vydru. Všechny jmenované herce zastupovali dva kaskadéři, jednoho si pamatuji dodnes, byl to mladý Petr Jákl. 

Skákali ze zbořeného mostu nebo ze srázu nad řekou. Oblečení byli v uniformách tehdejších příslušníku SNB a pod uniformami měli neoprenové obleky. Scény se musely několikrát opakovat a jak měli oblečení mokré, hned na nich mrzlo. Jáklovi v jednom momentu odletěl samopal do řeky a musel se hledat. Byl to úkol jen pro opravdové chlapy. Několikrát se museli vyšplhat do srázů nad mostem i nad řekou a vše opakovat. Když se konečně podařilo záběry natočit, kaskadéři byli fialovomodří. Ani pyrotechnika nechtěla poslouchat, selhávala, hlavně v okamžiku když se nad hlavami Hlušičky a Krampola měly objevit gejzíry od střel. Nebylo co závidět.

FOTOGRAFIE z natáčení filmů: http://ps1969.rajce.idnes.cz/zabery_z_filmu_Kvilda/

Pod Jezevčí skálou (Rok 1979, režie Václav Gajer)

Při natáčení tohoto filmu jsem byl přítomný minimálně. Natáčelo se převážně jen na Srní a okolí. Na Kvildě se filmovalo jen sedm dnů a filmový štáb i herci se tenkrát stravovali přímo v naší kuchyni. Zapůsobila na mě cedule, která je vidět někdy zkraje filmu. Je na ní napsáno „Chovejte se v lese jako zvěř – nenápadně a tiše“. Měl jsem ji pak na památku doma, jenže při stěhování se mi nějakým záhadným způsobem ztratila. Když v současnosti vidím některé návštěvníky Šumavy, připomínají mi svým chováním první část tabulky...

Na pytlácké stezce (Rok 1980, režie Václav Gajer)

Dalších dvou pokračování této trilogie jsem se účastnil „na plný úvazek“. Oba další díly se točily převážně na Kvildě a v jejím okolí. Filmaři jedli jak na rotě, tak v terénu, a veškeré stravování opět zabezpečovala naše kuchyně. Kam se při natáčení nedostaly jejich vozy, tam filmovací techniku převážely naše UAZy. Při natáčení jsem se mimo jiné seznámil s hercem Gustávem Valachem (hajný Straka), s jeho manželkou i s Tomášem Holým (s ním i moje děti). Nezapomenutelný dojem na mě udělal herec Josef Kemr, představitel „Zmijáka“. Ten člověk měl velké charisma. Vyprávět o tomto panu herci by znamenalo napsat další příběh, jenže ten už by nebyl o Pohraniční stráži. Velice zajímavá osoba byl i Gustáv Valach (zemřel v roce 2002 v 81 letech). Ve svých postojích k tehdejšímu režimu byl velmi zásadový, ale jinak to byl laskavý moudrý pán. Když jsem v roce 1985 jezdíval do Bratislavy – Rači do školy, byl jsem jej navštívit v jeho domě přímo pod Bratislavským hradem. Na návštěvu (až jednou budu v Bratislavě)mě pozval ještě v době natáčení. Srdečně mě přivítal a zavzpomínali jsme si na filmové natáčení. Podle informací z hereckých kruhů se po rozpadu Československa v roce 1992 stal předsedou Matice slovenské a obrátil svůj postoj vůči Čechům – škoda, jestli to byla pravda. 

Za trnkovým keřem (Rok 1980, režie Václav Gajer)

Poslední část Gajerovy trilogie. I tentokrát měla veškeré zabezpečení natáčení na bedrech naše rota. Tady bych rád zavzpomínal na Tomáše Holého. Malý kluk, stržený vírem filmových postav. Předčasně dospělý, protože byl v neustálém kontaktu právě s dospělými. Jak byl šťastný, když mohl mimo natáčecí dny řádit s mými dětmi na koloběžce nebo na obyčejné houpačce u domu. Jak rád si hrál s mou tehdy čtyřletou dcerou na pískovišti. V albu mám spoustu fotografií, pořízených ve volných Tomášových dnech. Byl sice díky svým rolím slavný, ale dětství bylo fuč. 

Zajímavým dnem byl ten, kdy se na zahradě hajného (Jan Pohan) natáčela zahradní párty (zahrada patřila režiséru Gajerovi) a kdy malý Václav vypustí kance Joklíka. Scénu zabezpečovala moje četa pohraničníků. Divočák byl vycvičený, jeho majitel byl samozřejmě také přítomný. Jenže zvíře je zvíře a to nemusí vždycky poslechnout. A to se také stalo. Rozdivočelý Joklík přeskočil plot a uháněl pryč cestou necestou. Naháněl ho celý štáb, pohraničníci a hlavně majitel, který ho po nějaké době chytil. Zvíře si odpočinulo, uklidnilo se a scéna byla natočena. 

Poslední vzpomínku chci věnovat kameramanovi Rudolfu Miličovi staršímu. Tento pán byl na první pohled zamračený, nerudný mrzout, kterému se pořád něco nelíbilo, ale byl to profesionál. Kdo tuto trilogii zná, musí mi dát za pravdu, hlavně záběry přírody a zvířat jsou úžasné.

Probíhal poslední den natáčení. Zbývalo už natočit jen záběry na Kvildu a na Hraběcí Huť z Modravského kopce. Sraz byl v osm hodin ráno na smluveném místě. Čekal jsem tam přes dvě hodiny, ale filmovací štáb nikde. Až pak se objevilo jedno jediné auto. Z něj vystoupili pomocní kameramani a paní „klapka“. Všichni měli slzy v očích a řekli mi, co se stalo. Ráno, když pan Milič scházel ze schodů na snídani (byli ubytovaní v hotelu na Churáňově), přepadla ho závrať (měl slabou cukrovku), upadl a týlem padl na hranu schodu. Nárazem mu praskla lebka a při převozu do vimperské nemocnice zemřel. Natočili jsme požadované záběry a rozloučili jsme se. Škoda, že v závěrečných titulcích filmu není dovětek „Věnováno památce Rudolfa Miliče“. Tak smutně skončila má role pomocné síly při filmování. 

Divoký koník Ryn (Rok 1981, režie Václav Gajer)

V okolí Kvildy se natáčely pouze přírodní scény. V tomto filmu hraje i režisérova dcera Veronika (v současnosti k vidění v seriálu Ordinace v růžové zahradě).

To jsou tedy střípky vzpomínek na filmy, u jejichž natáčení jsem byl. Nejsou vymyšlené, opravdu se staly. Mohl bych psát ještě dál, ale nechci nikoho nudit. Žádný jiný celovečerní film už na Kvildě natočen nebyl...

© AUTOR: Stanislav K. http://www.lide.cz/stenlly50

KOREKTURA TEXTU: Hana J.

Článek s podobnou tématikou na weblogu Pohraničník.

Filmy o Pohraniční stráži a ochraně státních hranic

http://pohranicnik.bloguje.cz/902723-filmy-s-tematikou-ps-osh.php