Když vyjely obrněné transportéry Pohraniční stráže .

V hlavní roli – "Otéčka" 

Bojový poplach (příběh první).

Vždy, když v kalendáři zahlédnu jméno Karel, vybavím si vzpomínky na svá mladá léta u Pohraniční stráže v hodnosti rotného. Konkrétně mi naskočí 4. listopad roku 1971 na rotě Kvilda. Tehdy jsem byl zařazen do funkce výkonného praporčíka roty (dříve se nazýval staršina). Už ani nevím, na který den v týdnu připadalo v roce 1971 jméno „Karel“ (vysvětlím později). Velitel roty tehdy ještě neměl splněný termín tradičního a mezi pohraničníky neoblíbeného „bojového poplachu“ – tzn. dvakrát za rok vyjet s veškerou přidělenou bojovou technikou. Zima se kvapem blížila, začínalo už i třeskutě mrznout a vládla nepohoda, zkrátka psí slota, ale úkol musel být splněn.

Výkonný praporčík celý týden spekuloval, jak a kdy s bojovou technikou vyjet. Každá rota měla v té době (kromě automobilové techniky) přiděleny 2 kusy OT-810, 1 kus OT-64 s kulometnou věží, 1 kus bez věže a dále 2 kusy kanonů BzK, které byly na speciálních kolových podvozcích a nebo se vozily přímo na lafetách zvlášť uzpůsobených na OT-810. Uvedeného dne, na „Karla“, se VR rozhodoval, jestli zavolat nebo nezavolat náčelníkovi automobilového oddělení bPS. Náčelník byl totiž výslovný „pes“ a nerad něco povoloval, ale výjezd bojové techniky musel schválit právě on. 
Po obědě dostal VR kuráž a náčelníkovi zavolal. Náčelník žádost vyslechl; chcvilku bylo ticho a pak zazněla odpověď: „Víš co? Dnes mám svátek, tak ti udělám radost, máš můj souhlas, jeď si.“ Náčelník se totiž jmenoval Karel.

Do ticha roty se rozezvučel šílený zvuk sirén ohlašujících bojový poplach. Nastal všeobecný zmatek – to zná každý, kdo na vojně bojový poplach zažil. Pohraničníci se strkali u skříněk, cpali do batohů určené věci (někdy i něco navíc), jen aby stihli časový limit nástupu 20 minut. Startovala se bojová technika, nakládalo se vše potřebné a stanovené pro poplach. Na nástupišti byla provedena namátková kontrola vybavenosti jednotlivých pohraničníků. Po kontrole se veškerá technika seřadila do kolony.

Zde je nutné podotknout, že každá rota PS měla jeden ostrý a dva cvičné opěrné body pro zaujmutí bojovou technikou. Jeden ze cvičných opěrných bodů měla naše rota v prostoru Horská Kvilda.

Velitel roty v prvním Gazu vydal praporky povel vpřed a vyjelo se v pořadí velitelský Gaz, za ním OT-64 s věží, za ním OT bez věže, pak dva OT-810 a nakonec já s PV3S, která byla naložena materiálem a polní kuchyní. Kolona se sunula k obci Horská Kvilda. Zde byly i přes nevoli pohraničníků zaujmuty jednotlivé okopy a stanoviště a bylo provedeno maskování. Potom následovalo cvičení bojových akcí (tedy jen v náznacích).


Po hrozném vystoupení a zmatcích se velitel roty rozhodl tuto hrůzu ukončit a vrátit se na jednotku. Navíc se začalo smrákat a přituhovat. Nejprve vyjel Gaz, za ním oba transportéry 64 a nakonec měly vyjet OT-810 a já. Ale stařičké OT-810 ne a ne nastartovat. Podařilo se až asi po 10 minutách, ale to byla již přední část kolony na cestě směr rota PS.

První OT-810 řídil vojín základní služby J.K. a druhé vojín základní služby Z.Š. Oba OT vyjely na asfaltovou silnici a já za nimi. Přední kolona byla již značně vzdálena, a proto oba OT začaly dohánět časovou ztrátu i vzdálenost. Oba jeli samozřejmě vyšší rychlostí, než jaká byla stanovena pro přesun v koloně. A to bylo osudné.

Asi 2 km od Horské Kvildy se asfaltová silnice stáčí vlevo (cca 100 m na místo, kde stával Tremlův dvůr).
U OT-810 se přední kola řídí pomocí volantu a pásy pomocí tzv. rajčáků. Vojín J.K. dostal na asfaltu smyk a levým pásem vjel do strmého příkopu. Ve snaze vrátit se zpět na silnici jej přední kola vyhodila do vzduchu, celý OT-810 lehl na bok a neovladatelně se řítil středem silnice.


Ze zadních dveří, které se nárazem otevřely, vypadávala osádka OT-810 přímo na silnici. Zezadu se řítil druhý OT řízený vojínem Z.Š. V tomto okamžiku při pohraničnících stáli všichni svatí – řidič druhého OT strhl vozidlo pomocí pásů vpravo a minul pohraničníky na zemi snad jen o metr.

Druhý OT „plavným skokem“ vyletěl do lesa vedle silnice a porazil tři statné smrky. „Brzdi!“ zařval jsem na řidiče PV3S a asi 2 metry od pohraničníků a transportéru jsme zastavili.

Na silnici nastal nevýslovný zmatek. Ti, co jeli v přední části kolony, okamžitě letěli k převrácenému OT i k OT v lese. Na cestě se válela jejich odhozená výstroj a výzbroj. Velitel roty byl ještě bledší než oba řidiči OT. Honem zjišťoval, jestli není někdo zraněný, naštěstí se kromě pár boulí a odřenin nikomu nic nestalo.

Celá věc se samozřejmě musela nahlásit, a to přímo náčelníku „psovi“. Ten osobně přijel na místo nehody a okamžitě se z něj začaly sypat nadávky, že mu velitel roty zkazil oslavu svátku.

Na místo byl vyslán autojeřáb, aby postavil převrácený OT zpět na pásy. OT-810 ležel ale tak nešikovně, že i jeřábu, který se jej snažil pomocí lan postavit, hrozilo převrácení. OT nešel postavit!

Co dál? Napadla mne myšlenka:silnice, na které OT ležel, byla asi 2 – 2,5 metru nad úrovní terénu na pravé straně. Pomalu jsem došel k rozzuřenému náčelníkovi AO. Slušně jsem se mu představil a přednesl jsem svůj nápad. S OT-64 podjedeme svah, připevníme na něj lana s háky, která se uchytí do střílen OT-810, a tahem vzad převrátíme OT-810 zpět na pásy. Náčelník souhlasil.

Lana byla natažena a OT-64 pomalým tahem obrátil převrácený transportér zpět na pásy. Transportér byl naložen na tahač a odvezen na rPS Kvilda. Takto neslavně tedy skončil tolik žádaný bojový poplach roty rPS. Dodávám, že kromě poškrábaného laku se uvedenému OT-810 ani jiné technice nic nestalo. A raději ani nedomýšlím, jaký maskar by nastal, kdyby vojín Z.Š. nestrhl druhý OT-810 ze silnice.


* * *


Parkový a hospodařský den rPS (příběh druhý)

Tento příběh se odehrál na rPS České Žleby v době, kdy jsem tam byl již zástupcem VR. Předem podotýkám, že si přesně nepamatuju den, ale bylo to na začátku července roku 1988. 
Parkový a hospodářský den – den, který neměl nikdo z pohraničníků rád – připadl vždycky na pátek! Výkonný praporčík vydal kýble s mazlavým mýdlem, rozdal potřebné úkoly a začalo se „šůrovat“. Chodbou se valila vrstva pěny, protože co je mokré, to je přece čisté. Psovodi se zašili do kotců, řidiči do garáží, na šůrování tak moc lidí nezbylo. Řidiči se pod vedením technika roty, jímž byl rotmistr K.V., vydali do garáží na parkový den vozidel (rotmistr právě přišel ze školy v Holešově nabitý teorií až k prasknutí, ale – administrátor promine – praxi patrně neměl žádnou).

Řidiči prováděli údržbu na přidělených vozidlech. Technik nařídil nastartování OT-64. Bezvěžový OT nastartoval napoprvé, ale druhý OT-64 trucoval a nenastartoval ani po několika pokusech.

Technik dostal spásný nápad. Garáže roty stály na kopečku. OT-64 byl zaparkovaný v garáži číslo 10, vrata byla přímo proti cestě vedoucí z kopce kolem stájí a kotců. Vytlačíme OT ven a on samospádem naskočí, tak jako naskakují z kopce auta. A máme vyhráno!

Pomalinku tlačili OT z vrat – a tu se OT náhle rozjel a řítil se dolů z kopce. Kdo zná systém OT-64, ví, že transportér musí po nastartování dosáhnout tzv. komprese pomocí vzduchu, jinak je neovladatelný a neřiditelný!!

Pod svahem byl odpad z dřívější výstavby nového objektu roty. Byly sem navezeny i velké pařezy s kořeny stromů, které výstavbě překážely. OT-64 ne právě ladným způsobem přistál na pařezech a zůstal na nich viset. Pařezy se zapříčily mezi nápravy kol a kola visela ve vzduchu.

Zdrcený technik šel za VR (zrovna jsem tam byl i já) a oznámil, co se stalo. Velitel L.W. málem dostal infarkt. Ve stejnou dobu byl totiž na sousední rotě PS Stožec velitel brigády PS, který prováděl tzv. závěry ke kontrole na této jednotce.
Šli jsme se podívat na místo, kde byl zaklíněný OT. Nikdo nevěděl, co dál. VR nakonec vydal pokyn, aby z NZ (nedotknutelné zásoby) byla vydána motorová pila a ženista ať se pokusí pomalu odstranit pařezy. Já odešel na ústřednu a spojil se se sousední rotou, aby nám dali avízo, pokud by se od nich kontrola chystala k odjezdu.

Práce motorovou pilou na odstranění pařezů probíhala pomalu. Čas utíkal, práce ne. Velitel nařídíl, aby druhý OT objel svah a dostal se co nejblíže k zaklíněnému OT-64, aby se pomocí startovacích kabelů (na tyto kabely technik ve své neznalosti zapomněl) zkusil nastartovat. Pokus se podařil a OT byl nastartován.

Uběhly tři hodiny a ótéčko bylo pořád na místě! Asi po další hodině se zdálo, že by šel OT druhým transportérem vytáhnout. Druhý OT najel před ten zaklíněný, natáhla se lana. Motory obou vozidel „zařvaly“ v nejvyšších otáčkách. Centimetr po centimetru se zapadnutý OT pohyboval směrem vpřed. Nad místem se vznášela oblaka černého dýmu. Najednou se zapadnutý OT rozjel a vyrazil ven z pařezů.

Obrněná technika se vrátila do garáží. Zapadnutý OT měl značně poničené pneumatiky od hran pařezů. Pařezy byly totiž z dubů, které jsou po ztvrduntí neobyčejně ostré. Však se taky náčelník AO, co přijel asi po třech měsících na kontrolu, nad stavem pneumatik velmi podivoval. Zničeno bylo i vedení elektrického proudu ke stájím a kotcům, to však pohraničníci opravili svépomocí.
Naštěstí velitel brigády s komisí ten den na naši rotu České Žleby nepřijel.

ˆAUTOR: Stanislav K. http://www.lide.cz/stenlly50

KOREKTURA: Hana J.

FOTOGRAFIE: archív

Pohraniční stráž FACEBOOK http://www.facebook.com/groups/326442737125/

Pohraniční stráž FORUM.LIDE.CZ http://forum.lide.cz/forum.fcgi?akce=forum_data&forum_ID=47832

Komentáře

OT-64 (JIRKA - Mail - WWW)
Ahoj při čtení článku mě napadlo o bojeschopnosti naší Armády a jak by to asi dopadlo kdyby opravdu k něčemu došlo-nepřítel by nás utlouk čepicema.Brácha byl taky řídič OT na 5rPS NOVÝ ŽĎÁR u Aše,příhod měl taky dost.Ale uznat se musí že to OT byl stroj.
řízení OT 810 (Jan - Mail - WWW)
Pro bývalé příslušníky PS , méně znalých obrněné techniky (na některých rotách vůbec nebyla), bych si dovolil pouze doplnit, že tzv."rajčáky" jsou ovládací páky táhel směrových brzd levého a pravého pásu u pásových a kolopásových vozidel. Při zatáčení se tímto zařízením jednotlivé pásy jednoduše přibržďovaly a u kolopásového vozidla (např OT 810) se přední náprava opatřená koly, ještě navíc řídila volantem, jak uvádí autor článku. Tento způsob řízení vyžaduje určitou praxi a zkušenost, pak se s tím dá spolehlivě jezdit i v docela náročném terénu. Problém to je na náledí i pro zkušeného řidiče. Pokud se s tím jede jednou za "uherský rok", tak to nemohlo ani jinak dopadnout.
Jen na doplnění nutno dodat, že sytém "rajčáků" se již u modernějších pásových vozidel nepoužívá.Např. T72 i BVP se již řídí pomocí jakéhosi kniplu(půlvolantu, nebo řídítek), podobně jako u dopravního letadla.
OT-810 ZVANÝ HAKL (JIRKA - Mail - WWW)
V roce 1989 jsem se setkal s tímto vozidlem v Hodoníně u ČSLA,jako rotný v záloze ve funkci velitele tankové čety jsem měl dohlížet na jarní přechody techniky. ,,Nové" tanky nám neukázali, zato OT-810 tam bylo dost, připadal jsem si jako ve vojenském muzeu. Velitelství pluku si vymyslelo bojový poplach s přesunem uložené techniky. Uložená technika urazila maximálně 6 kilometrů od brány kasáren. Na všech cvičeních u ČSLA a, že jich bylo dost jsem se slzou v oku vzpomněl na zlaté časy u PS.
Tady je rozdíl (karel Runkas - Mail - WWW)
mezi PS a ČSLA. Výcvikový rok začal 1. listopadu do 30 října a do té doby se plánovalo každé zaměstnání na den. Změnu si nikdo nepřipopouštěl, podléhala schválení velitele divize.Zaměstnání k BoPo bylo jednou za 3 měsíce, kdy se procvičovalo opuštění roty a pod. S výjezdem to bylo skromější. Před divizním cvičením a pod. Výjezd veškeré techniky zahrnoval týden uvedení do původního stavu a to se muselo ve výcviku dohnat.Každému zaměstnání k BoPo byla přítomná komise z divize.Ostrý poplach tak jedenkrát za rok. Bez jakéhokoliv upozornění. Ani kamarádi nepomohli. Při nespnění , z funkce a flastr.
PS: OT 810 mělo tu specifiku, že články pasů byly perforovány přčíčně. Na malém adhezním povchu (asafaltu)při větší rychlosi měly tendenci vyletět za zatáčky. Pro OT 62 byl pro ČSLA přísný výběr, psychotesty a pod,vyšší než pro tanky.Především pro technicky velkou rychlost - až 120 km/hod
Roztlačování OT 62 bylo nemyslitelné, proněvadž mělo tzv. Wilzonovou převodovku. Bez nastartování a tlaku se nedalo zařadit. Naopak, při běžícím mororu, si OT zařadilo samo. Mnoho MÚ. Řídiči u OT 62 u ČŠLA museli měsíčně ujet min. 40 km
Stando promiň , není to zpochybňování Tvého článku.Jen technické doplnění.
Ovládání OT 810 (karel Runkas - Mail - WWW)
Řízení volantem bylo synchonizováno s tzv" rajčáky".Použití " rajčáků" by přicházelo v úvahu, při nefunkčním řízením předních kol.
to admin (Dan - Mail - WWW)
Když kliknu na leden 2012, nedostanu se k tomuhle článku... neni něco někde blbě nastavený?
Re: Dan (ADMIN - pohraničník Zdeněk . - Mail - WWW)
Máš na mysli odkaz na archiv?
http://pohranicnik.bloguje.cz...php
Mě to funguje dobře,jak v Opeře,tak Google Chrome i Exploreru.
to admin (Dan - Mail - WWW)
Jo to jsem myslel... je to nějak divně vycenrovaný. Je to naspod stránky... zírala na mě bílá obrazovka... ostatní měsíce se články zobrazujou odshora.
OVLÁDÁNÍ OT 810 (JIRKA - Mail - WWW)
S ovládáním OT-810 nemám zkušenosti, nikdy jsem v něm asi neseděl, jako bývalý pohraničník-střelec-pátrač 10.rPS a později 8.rPS 11.brigády jsem na první cvičení narukoval do Jaroměře kde mně přeškolili na ,,specialistu" krejčího, a pak si vzpomněli, že mají málo velitelů tankových čet, tak mě před druhým cvičením v květnu 1985 během 5 minut na OVS povýšili z vojína na četaře a už jsem jel na 35 dní na cvičení. Paradox byl, když nám major ve Vimperku (kasárna poručíka Opatrného) pořád mlel o tom, že jsme 30 km od imperialistické hranice, až se jeden kluk neudržel a řekl mu, že nám to nemusí připomínat, že valná většina sloužila přímo na hranici u PS. Major zbledl, protože zrudnout nemohl,( rudý už byl z nadměrného pití alkoholu)a vyzval nás aby ti co sloužili u PS zvedli ruku. Ze stovky záložáků jen tři nesloužili u PS, sloužili u tankistů. Jako jedinný nestraník jsem byl přeškolen na velitele tankové čety a později povýšen do hodnosti rotného. Ale chtěl jsem napsat tolik, že v tanku jsem nikdy neseděl, na dalším třídením školení jsme měli jezdit v tanku, jenže někteří se do tanku pro svůj pivní mozol vůbec nevlezli a když se zjistilo, že tankem jelo jen pár roťáků, nechali nás jezdit pouze na trenažéru. Jízda na trenažéru, ovládání rajčáky mi nepřipadalo těžké, horší by bylo vyjet s tou ohromnou hromadou železa T-55-kladivo vážil pokud se nepletu 56 tun do terénu. Myslím, že uřídit OT-810 se rovná malému zázraku :o).Nebyl tam v té době někdo se mnou?
pro Karel Runkas-OT 62 (Jan - Mail - WWW)
OT 62 (TOPAS), byl společným československo-polským projektem (podobně jako OT 64 SKOT)a v podstatě se jednalo o modernizovaný a dost vylepšený ruský BTR 50. Z vnějšku si byly tyto stroje dost podobné, ale OT 62 měl vpředu jednu věžičku navíc, měl silnější (turbo-dieselový)motor, silnější pancéřování, vynikající průchodnost i těžkým terénem a vůbec měl celkově lepší parametry. Těmito OT byly přednostně vyzbrojovány střelecké jednotky tankových divizí, a to až do příchodu BVP. Na jiných vozidlech by to ta pěchota v terénu za těmi tanky asi nestíhala.
Taky si tedy nedovedu představit, že by tohle " monstrum" někdo mohl roztlačovat, bojová hmotnost byla 13 tun.
Byl to dobrý stroj, dalo by se o tom povídat hodně dlouho, ale pokud mi ještě slouží paměť, tak OT 62 TOPAS ve výzbroji PS nikdy nebyl, ale možná se pletu.
Slapany (Solitér - Mail - WWW)
O podobném případu, kdy v hlavní roli byl hakl /či hackl/ jsem slyšel od sloužících na 12.rPS 5.bPS Slapany.
V roce 1975, při výjezdu od roty směrem ke Starému Hrozňatovu, se ona krabice nevešla na mostek přes říčku. Skončila ve vodě.
Podrobnosti neznám, ale pokusím se zjistit.
OT 62 (stenlly - Mail - WWW)
Taky nás tehdy překvapil šílený nápad tohoto technika. V podstatě šlo jen o to,dostat OT asi jen 2 m na kraj garáže pak už to šlo z kopce nezadržitelně samo :-))))
OT 810 (stenlly - Mail - WWW)
Na tyto monstra je ještě jedna krásná vzpomínka,možná že někteří je též zažili. Jednou za rok byly ostré bojové střelby Bzk na těchto monstrech z instalovaných lafet. S velkou slávou se vždy vydala tato monstra na střelby do vojenského prostoru Prášily. Monstra byla vždy naleštěně a za ohlušujícího rachotu vyrazila. Tryzní byl pak jejich návrat. OT plná bláta ,světla na OT po výstřelech z Bzk držela jen silou vůle jak byla uvolněna a mimo motorů na OT nefungovalo vůbec nic ani radiové spojení vně OT.A opět byl rok na opravu těchto monster do dalších střeleb z Bzk. :-))
V kasínu (Pepa - Mail - WWW)
ČSLA se pro tento případ používal DT-75, ( dokonce tam měli i jednoho Stalince 100) jízda s ním byl požitek k nezapomenutí, takové pyrotechnické masážní sedátko na rockovém koncertu, krom toho vybrující packy na rajčácích, které reagovaly se silným zpožděním - ale za to vytáhnul skoro vše co se za něj zapnulo - nejčastěji to byly 148 VNM, CL, CAPL 15 a 813 i 8x8 kolos. ..
chybička se vloudila (karel Runkas - Mail - WWW)
Píši OT 62, myslím 64.Už jsem si myslel, že bdělí strážci faktů si toho nevšimnou.Jan OT 62 popsal dost podrobně, včetně využití. V levé věžičce byl velitel, řidič uprostřed a v pravé věžičce střelec. Výzbroj kulomet 7,62 a tarasnice, která se však nebíjela z venku. Motor půl tankového motoru s tubodmychadlem, výkon 300 koní.Svého času to byl nejrychleji plovoucí transportér na světě. Plaval 10 km/hod, za pomocí tzv. vodometů. Ze spodu se nesávala voda a byla vypouštěna ze dvou otvorů v zádi. Přivíráním jednoho nebo druhého otvoru se zatáčelo, uzavřením obou byl zpětný chod. Jako výkonná čerpadla vody se osvědčily tyto OT při záplavách na Slovensku v roce 63 ?
OT 810 byl ČS transportér. Od " Hakla" měl převzatu jen koncepci. Hlavní rozdíl byl v motoru. "Hakl" byl benzíňák, OT 81O motor Tatra
"nepomlouvejte" OT 810 (Jan - Mail - WWW)
Já si na tenhle stroj vůbec nemohu stěžovat, jako záklaďák jsem se v něm dost často vozil i jako střelec a v porovnání s kterýmkoli kolovým OT, tady bylo svezení neporovnatelně pohodlnější. Vůbec to "nedrncalo", jen se to při jízdě terénem krásně pohupovalo a nadnášelo. Obrazně řečeno to bylo jako na lodi.
Navíc ty stroje (zejména pokud jsou pojízdné) jsou dneska vysoce ceněny a pokud by si to chtěl někdo koupit, nedají se ani zaplatit. Zatímco počátkem 90.let jich bylo ještě k prodeji všude plno , a to i velmi lacino, dneska není nikde ani jeden volný. Kdo je vlastní, chrání si jej jako oko v hlavě. Většinu bohužel tehdy za "babku" koupili sběratelé ze zahraničí.
Vzhledem k tomu, že se stále dost natáčejí filmy s tématikou II. světové války, jsou tyto OT velmi žádány, protože se jím nahrazují dneska velice vzácné originální německé OT Sd.Kfz 251 (Hakl). OT 810(zejména pokud jsou "bojeschopné") jsou k tomuto účelu pronajímány za hodně velké peníze a pro jeho majitele je to zlatý důl. Takže "nepomlouvat" !!
Opěrné body (Mikeš Václav - Mail - WWW)
http://pohranicnik.bloguje.cz...php chtěl bych reagovat na první příběh v tomto článku... mohli by jste se prosim Vás podělit o tom jak probíhalo cvičení na opěrných bodech? Jak probíhalo vyhodnocování akce po výcviku,a jak se pohraničíci rozmisťovali, apd,apd.. :-)
( - Mail - WWW)
TOTO JE SICE SOUKROMÉ ,ALE ROZHODL JSEM SE TENTO @ ZVEŘEJNIT JAKO ODPOVĚĎ VŠEM POCHYBOVAČŮM... ODESLÍLATEL @ JE POSTAVOU TŘÍ PŘÍBĚHŮ A ŘIDIČ UVEDENÉHO ot 810 Z.Š.
sizdek@.......
út 3.1.2012 13:48

Stando,celé rodině všechno nejlepší.Krásný a veselý Nový rok,pevné zdraví a hodně pěkných vzpomínek na službu u PS.Ty musíš psát dál byl jsi k tomu předurčen je to tvá povinnost.Čtu všechny příběhy ,které jsi napsal a nemohu říci,že by se nějaký nezakládal na pravdě.Všechny tyto události jsem prožil,některých jsem se přímo účastnil,mohl bych být tvým kritikem,ale neudělám to.Na všechny HNIDOPICHY se vyprdni nemají ponětí co byla služba na rPS.Napiš o všem co jsi vzpomeneš,já myslím,že je toho hodně.
Pozdravuje Vás
Zdeněk a Jožka
Mikeš Václav (stenlly - Mail - WWW)
Budu-li hovořit za můj článek. Cvičení v opěrných bodech roty byla v podstatě fraška. Hovořím teď o cvičení celé roty.Nacvičovalo se pouze zaujetí stanovit, rozmístnění jednotlivých pracovišť ( kuchyně, místo pro raněné , velitelské stanoviště ,týl a pod) maskování,spojení ,předávání signálu po rojnici atd. Oba cvičné opěrné body byly v dezolátním stavu,protože se jinak po celý rok nevyužívaly - nebyl na toto čas z hlediska OSH. Další případ využití cvičného opěrného bodu bylo v době BPP ( Bojové a politické přípravy) čet. Opět tato forma nácviku zklouzla na povrchnost cvičení - velení HS PS OSH nedbalo moc na soustavnost nácviků této bojové činnosti. OSH byla prvořadým úkolem PS. Jiné to bylo v dobách kdy PS byla součástí ČSLA od roku 1966 - 1971 . V jednom mém ještě nezveřejněném příběhu je popsán tento výcvik bojové přípravy PS v dobách začlenění do ČSLA. Musíte počkat na zveřejnění tohoto mého příběhu. Závěr si udělejte sám :-))
chybička se vloudila-pro K.Runkase (Jan - Mail - WWW)
Mně to bylo hned divný, že by zrovna u Tebe mohlo dojít k takové záměně. Já se ale, v tom dobrém, nepovažuji za "strážce faktů", jen mně ta obrněná technika dost zajímá, hlavně to co jezdí na pásech( i když jen jako bývalého vojáka PS) a na těchto stránkách je málo příležitostí o tom "poklábosit".
Jednak to označení OT 62 mně hned uhodilo do očí a tak jsem prostě "využil příležitosti" a také proto, že tenhle OT byl ve své době a ve své kategorii, skutečnou špičkou. Ještě bych chtěl dodat, že jsem nedávno měl možnost na vlastní oči vidět "Pandur" a docela mně překvapilo, že to ani nemá na bocích střílny, ani žádné horní výklopné kryty. Takže ti vojáci uvnitř jsou v případě palebného napadení odkázáni jen na to, zda bude, či nebude fungovat ta dálkově ovládaná střelecká věž. Navíc ta věž dost vyčnívá nad vozidlem, není nijak chráněná a není tedy problém jí vyřadit. Stačí k tomu i dobře hozená flaška s barvou (nebo jinou srágorou)a jak jsem se dozvěděl, tak pro ten případ musí všichni vypadnout a zalehnout okolo. V podmínkách třeba afghánského bojiště mi tohle připadá vůči těm vojákům docela sprostý. Ale to už jsme zase někde jinde.
Zdravím.
(jejda - Mail - WWW)
Zdravím všechny a do Nového roku vše nej.
Lubik
Jan (karel Runkas - Mail - WWW)
Já rovněž považuji toto OT- 62, za dokonalý stroj. Především pro velký bojový prostor (místo pro osádku), velkou průchodnost a provozní jednoduchost a nakonec i zmiňované plavební schopnosti.Poznal jsem za svoji službu všechny druhy pozemní techniky a s většinou jsem měl možnost i jezdit. Snad jedinou nevýhodou bylo, že opuštění vozidla za jízdy, což prováděli motostřelci, bylo možné jen horními příklopy a tím se vystavovali většímu nebezpečí zásahu než u jiných OT, která se opouštěla zadními "dveřmi".Tvrdím, že předčil i BVP. V BVP bylo málo místa pro osádku, při poškození blatníků, což nebylo až tak neobvyklé, už nemohl plavat a pak největší slabost, měl málo odolné dno korby. Při najetí na kámen či pařez došlo k deformaci. Častá to MÚ ( mimořádka) jednotek vybavených BVP.
OPĚRNÝ BOD 10.RPS (JIRKA - Mail - WWW)
Když jste vzpomněli opěrné body roty, mám takovou vzpomínku z doby kdy jsem sloužil u 10.r.PS Bratislava Petržalka. Tam byl opěrný bod roty v lese, ale jak se jmenoval mi už vypadlo. Nácvik jsem zažil jen jednou a stačilo mi to. V opěrném bodě jsme se zdrželi jen dva nebo tři dny, ale stačilo to. Všichni toho měšli plné zuby. Červen roku 1979 bylo horko a přišel do toho déšť, nic nefungovalo jak mělo. Kanady promočené, na nich bláta, že byl problém zvednout nohu. Do služby na čáru se chodilo v přilbách, to bylo zbytečných zkratů, stačilo se sehnout k zástrčce na připojení k mikrotelefonu a už to zvonilo u DSP. I ti byli venku s přenosným signálním přístrojem. A do toho miliony komárů žíznivých po naší krvi. V noci zima v mokré výstroji a v mokrém okopu, do toho všudypřítomní komáři. U 8.r.PS si nejsem vědom nějakého opěrného bodu. U roty byly nějaké okopy pro stojící střelce, ty byly věčně plné vody, tak se při bojovém poplachu zaujala poloha ležícího střelce vedle okopu. OT jsme asi neměli, nebo bylo zamčeno v některé z garáží.Zkusím se zeptat kolegů, třeba budou mít jiné informace.
( - Mail - WWW)
Místo uloženi Hasila na hřbitove v Českých Žlebech je znamo nekolika lidem od místního pametnika, který byl svedkem jeho uložení. Samozřejmě již nežije. Místo uložení není nijak oznaceno.
mail bez názvu (steblly - Mail - WWW)
Přesné místo není!! Jen oblast zabírající plochu cca 5x8 m na místním hřbitově.