KAJAKÁŘI NA DUNAJI .

Stalo se v červnu 1979 u 10. rPS Bratislava–Petržalka 

Hned po ukončení výcviku nás rozvezli k pohraničním rotám. Mě s několika kolegy převeleli k výše zmíněné rotě. A hned po zavedení do úseku jsme se zapojili do kolotoče služeb, školení a hraničního volna. Toho volna moc nebylo, vždycky se našel důvod hraniční volno zrušit a nahradit ho službou. To nemusím pohraničníkům vysvětlovat. Prostě se v pátek ráno nebo odpoledne vyhlásila zesílená ochrana s dobou služby deset nebo dvanáct hodin a skončila v pondělí.

Moje stabilní stanoviště bylo u břehu Dunaje, nedaleko mostu SNP se známou kavárnou Bystrica (UFO) s výhledem na Bratislavský hrad. Ale zpět k příběhu. Jen co nás převeleli k rotám, strhla se někde v rakouských horách průtrž mračen, v Alpách začal tát sníh a do Dunaje se vlila spousta vody, která zvedla hladinu řeky o několik metrů. Na stanoviště se dalo dostat jedině v člunu. Nakonec nás voda vyhnala z úseku úplně. Stáli jsme bezradně na hlavní silnici, vedoucí na přechod Rajka a Berg. I na silnici nám vody z řeky omývala kanady. Celý svěřený úsek byl zaplavený, teprve za pár dní začala voda opadat a my se pomalinku vraceli na svá stanoviště.





Všude bylo naplaveno všelijakého svinstva, klád, větví a jiného materiálu. Voda údajně v Rakousku vyplavila i nějaký kemp, všude se válely rozpité láhve s různým alkoholem a strašně moc použitých i nepoužitých pánských ochran. Věřím, že po událostech v roce 1997 a jiných povodňových let si každý tu spoušť dokáže živě představit. Vlhko, teplo, lagunky plné hynoucích ryb se postaraly o nesnesitelný puch a hejna komárů. Práce bylo až nad hlavu.

Když voda ustoupila natolik, že už se dalo stát aspoň u pomocné signálky, dostal jsem službu u Dunaje. Bylo pěkně teplé odpoledne a byl jsem celkem rád, že nemusím uklízet někde v úseku. Po řece se proháněly lodě, u protějšího břehu se sem tam objevila nějaká kánoe nebo kajak, a tehdy se stal můj příběh.





Já – mladé hraničářské ucho – koukal na loď plující proti proudu směrem do Rakouska, po jejímž pravém boku plaval kajak se dvěma vodáky. Loď byla dost dlouhá a trošku rychlejší než kajak, a tak mi kajak zmizel z dohledu. Čekal jsem, kdy se znovu za lodí vynoří, ale nestalo se tak. Zneklidnilo mě to a v hlavě mi začalo šrotovat co udělat, zavolat dozorčímu? Jedině zavolat, jinou možnost nemám.

Zavolal jsem tedy dozorčímu a řekl, že kajak schovaný za lodí se už neobjevil. Dozorčí mě přepojil na dévéťaka, situaci jsem znovu vysvětlil. Pak se strhl poplach, do úseku za mnou vyrazili důstojníci z roty a praporu. Po Dunaji se proháněli poříčáci, zastavili zmíněnou loď, vstoupili na palubu a hledali kajak a dva kajakáře. Nevím, kolikrát jsem tuto situaci vyprávěl různým důstojníkům. Na plavidle se nic nenašlo, za hodinku se situace uklidnila. Mně utekla služba a vrátil jsem se na rotu. Lampasáci se rozjeli do svých domovů.

A kam se ztratil kajak se dvěma vodáky?
V místě, kde loď začala svým trupem kajak krýt, bylo slepé rameno řeky, kam kajakáři zamířili. Ale to mi nikdo neřekl. Sice jsem byl pochválen za vzorný výkon služby, ale vůbec mě to nepotěšilo.

Byl jsem u toho.



ˆ AUTOR PŘÍBĚHU: http://profil.lide.cz/JIRKAMAC/o-mne/
KOREKTURA ČLÁNKU: Hana J.
FOTOGRAFIE:  http://www.vojensko.cz/sek-10-rps-petrzalka


---------------------------------------------------------------------------------

PS OSH – FACEBOOK: http://www.facebook.com/groups/326442737125/

PS OSH – LIDE.CZ: http://forum.lide.cz/forum.fcgi?akce=forum_data&forum_ID=47832