Parkohospodářský den u 1.pPS Malacky.
Příběh o ztraceném úderníku
Každý kdo prožil nějaký čas ve výcvikovém praporu u Pohraniční stráže, si i po desítkách let rád vzpomene, jak důležitá byla chvilka oddechu v sobotu po hospodářském dni a v neděli, kdy kromě nástupů byl všude klid. Kdyby tam nehonili vojáky jako nadmuté kozy, byl by v těch starých dřevěných barácích možná i kousek romantiky. Nebo ne?
Nepamatuji si přesné datum, kdy se tohle stalo, ale nikdy na to nezapomenu. Po návratu z vojny jsem tuhle příhodu mnohokrát vyprávěl v hospodě a u táboráku. Na různých vojenských cvičeních, (a nebylo jich málo), jsem to podával jako povídku na dobrou noc a vždycky měla velký úspěch. A dnes se jí pokusím písemnou formou podat i vám.
Stalo se to asi v polovině dubna roku 1979 ve výcvikači v Malackách. Celý týden nás honili po cvičáku až do zblbnutí, tak hospodářský den byl pro nás menším odpočinkem. Je pravda, že se šůrovala celá rota a nebyla to žádná sranda, vydrhnout sešlapané podlahy po kterých před čtyřiceti lety chodily boty německých vojáků. Stáří podlah bylo poznat na první pohled, protože z palubek trčely suky.
Dalo by se říci, že vyvrcholením hospodářského dne byla kontrola skříněk, kde muselo být prádlo přesně podle předpisů složeno do komínku a pak následovala prohlídka zbraní. Každý samopal musel být rozebrán na jednotlivé součástky a ty pak pečlivě rozloženy na posteli.
Není žádným tajemstvím, že velitelé družstev, čet, i rot mezi sebou soutěžili, kdo bude mít lepší výsledky a tím i lepší jednotku. Velitelé družstev byli motivování opušťákem, a ostatní,důstojníci,byli motivování peněžní odměnou. Podle toho ten výcvik taky vypadal.
Velitele družstev a čet procházeli jednotlivými ložnicemi a kontrolovali každou maličkost. Všechno muselo být jak se říká ,,Tip – Ťop.“ Náš velitel čety,nadrotmistr se choval jako by byl generál,(tenkrát ani on,ani já netušil, že též budu jednou nadrotmistr). Choval se k nám jako ras, ale nezlobím se na něj, chtěl nás co nejlépe připravit na službu u PS.
Přišel k nám na ložnici a udělal kontrolu, sice pár skříněk vyházel, to jen abychom nevyšli ze cviku, prohlédl pár osobních zbraní a odešel. U další čety neproběhla kontrola tak hladce. Nevím, jak se jmenoval velitel vedlejší čety a ani vojín, co zavinil tuhle situaci, ale to není vůbec důležité.
Velitel čety procházel jednotlivé družstva a jednomu nováčkovi kontroloval samopal: při pohledu na úderník se rozčílil nad tím,v jakém žalostném stavu může voják mít svou osobní zbraň. Za hrozného křiku, že "tak zasraný úderník v životě neviděl", vzal a vztekle součástku mrštil do odpadkového koše. Vojína seřval a odešel. Mezi dveřmi je ještě upozornil, že se ještě přijde na ten samopal podívat.
Sotva zavřel dveře,kluci začali skládat zbraně. I seřvaný vojín složil svou zbraň a odnesl do stojanu. Někdo vzal odpadkový koš a vynesl ho.
Asi za hodinu si velitel vzpomněl, že by ten vojáček mohl mít už vyčištěnou zbraň, tak se vydal na ložnici družstva. Na světnici vyzval vojína, aby mu ukázal svůj samopal a ten přinesl svoji zbraň a předpisově, jak to žádá vojenský řád,se zahlásil a podal zbraň veliteli.
Ten zjistil, že ve zbrani chybí úderník a zeptal se kdeže tedy je, když není ve zbrani. Vojáček jen pokrčil rameny a řekl, že ho velitel hodil do koše :-) Velitel čety tušíce nějakou zradu, vyzval pohraničníka, aby součástku vytáhl z koše. Nemohli si nevšimnout, jak rozrušením pevně stiskl samopal, až mu zbělali konečky prstů.
Vojín se sklonil ke koši a v tom viděl, že koš je prázdný. To už veliteli došlo, že úderník v koši není a hned se zeptal, kdo a kam vynášel koš. Vynašeč koše se nesměle přihlásil a podal požadovanou informaci.
Všichni se rozběhli k popelnicím za rotou, ale ty už byly taky prázdné. O velitele se pravděpodobně pokoušel infarkt
Ale zaváhal jen na chvíli, a pak nabral zhluboka dech. Musí se okamžitě zjistit, které vozidlo odváželo smetí a kam ho na skládce za Malackami asi vyklopili. Než velitel družstva zajistil řidiče vozu Praga V3S, tak další poddůstojníci zalarmovali celou četu.
Vojáci vyzbrojení polními lopatkami nastoupili na náklaďák a vyrazili se hledat vyhozený úderník. Nutno podotknout, že venku bylo chladné, sychravé počasí. Nám devěťák povolil zatopit v kamnech. Seděli jsme v teple, zatím co oni venku přehrabovali smetiště.
Jediné štěstí bylo, že v sobotu nikdo jiný na smetiště nic nepřivezl. A taky bylo štígro, že ten rok byl zaveden letní čas a tedy bylo o hodinu déle světlo,tudíž do tmy ztracený úderník do samopalu našli. Jinak by tam hrabali snad až do rána. A někdo to mohl odskákat basou.
Tohle nám vyprávěl velitel družstva desátník Michalko a druhý den pak kolegové z vedlejší čety – ti byli přímými účastníky akce.
ˆ Autor příběhu: http://www.lide.cz/JIRKAMAC
FOTOGRAFIE: http://www.vojensko.cz/1-prps-malacky
Komentáře
(Vladimir L - Mail - WWW)Zdravim vas kamarati bol som pri tom som jeden z vas . Vtedy nam velil kpt. Papaj .Som ten kto sa umiestnil na 1 mieste v rotnom a prapornom v discipline skokanskom akrobatiskom cviceni skratka SAC Majte sa pekne a ozvite sa kto si spomina .
Vodici (Vladimir L - Mail - WWW)
Zdravim vas kamarati som jeden z vas bol som tam s vami Velitela nam robil kpt PAPAJ . Kto si spomenie na skokanso akrobaticke cvicenie SAC vyhral som rotne aj praporne kolo .A natie podlahy sa neda zabudnut a na tu pastu .Kto si spomina napiste .
udernik vz.58 (jazykovedec - Mail - WWW)
Na vojne jsem byl i kdyz ne u PS ( 79-80 ) a vzor 58 umim rozebrat a slozit. U naseho utvaru v Plzni jsme meli podobny pripad kdy pri vyjezdu do zalozniho prostoru mlady vojak ( ridic PV3S ) nechal jeho samopal opreny o startovaci vozik ( veeska nechtela chytnout ) a v dalsim zmatku na nej zapomel. Cely pruser zachranil pomocnik dozorciho autoparku, ktery vsechno videl, ale nebyl cas odjizdejicu veesku zastavit, ale mel tolik duchapritomnosti, ze sapik vzal a dal ho ridici z dalsich odjizdejich vozu a pohroma se nekonala. Vy co jste byli na vojne vite jak by si na mladem vojakovi VKR pochutnala, kdyby zbran zmizela. Myslite, ze stejny postih by byl i za udernik ( kdyby ho kluci nenasli )?
Jazykovědče (Solitér - Mail - WWW)
Znám případ, kdy se při výcviku ztratila část RPG-75. Bylo vyřešeno hmotnou odpovědností, VR zaplatil 3500Kčs, důvodem byla špatná kontrola materiálu po skončení nácviku, tím vše skončilo.
ztracený zaměřovač RPG-7 (žofínák - Mail - WWW)
Rota PS neměla za úkol pouze ochranu,a ale i obranu státní hranice ve svěřeném úseku střežení. Proto se tak dvakrát ročně nacvičovala i činnost roty z tzv. cvičného opěrného budu roty, kdy ten skutečný, ostrý, stejně tak jako válečný úkol jednotky byl přísně tajný a tyto inforamce byly známé pouze příslušným velitelům a několika poddůstojníkům roty.
Jednou v zimě, mrzlo až praštilo, bylo naplánováno takové cvičení s tím, že bude probíhat od brzkého rána do večera. No prostě šaškárna, otrávení vojáci i velitelé a jediný, kdo se tvářil vážně byl velitel praporu.
Po skončení cvičení se zbraně a materiál vyčistili a zjistilo se, že schází u jedné čety optický zaměřovač pro RPG-7.
Velitel praporu nařídil udělat rojnici a rota musela zaměřovač hledat. Velitel praporu šel s námi a hlasitě řekl, že nálezce odmění KVOP, což byla docela silná motivace pro vojáky základní služby.
Já jsem šel s četou uprostřed rojnice a v tom jsme ten krám zabalený v khaki látce spatřil před sebou. Dloubnul jsem do vojáka vedle a zakopl jsem ten krám před něj. Voják to pochopil, zvedl a podal mi hlášení o nálezu a já jsem hrdě meldoval veliteli praporu, že jsme uspěli.
No, velitel praporu si nechal zavolat pohraničníka k sobě a poznal v něm nedávno trestaného vojína( 3 dny vězení s podmínkou na 3 měsíce z důvodu pozdního návratu z vycházky)
Tak ho nenapadlo nic jiného, než se ho zeptat: Vy jste pancéřovník? Ne, řidič...
Máte štěstí, jinak bych vám tu podmínku proměnil na nástup trestu vězení, takto pojedete domů!
Nechal jsem nastoupit vojáky a hned mu to vyhlásil s tím, že odjezd má IHNED!!!
Tak sjem si dovolil jej poopravit, že první spoj jede až ráno a velitel praporu nad tou drzostí zcela oneměl a zapomněl potrestat onoho pancéřovníka, který ten krám ztratil...
Ztráty (František Nahrabecký - Mail - WWW)
Omlouvám se,téměř 40 let mi v paměti udělalo pěknou paseku.Mám tam však něco mlhavého o tom,že materiál, ztracený při BoPo s výjezdem,se nehradí.Mýlím se?Dík!
Zodpovědnost (Karel Runkas - Mail - WWW)
Každý příslušník armády měl obecnou zodpovědnost za svěřený materiál, který převzal a stvrzoval podpisem na "Výstrojním listu". Při ztrátě, pokud prokázal , že za ztrátu nemůže ( nezodpovídá)potom se škoda řešila tzv. odpisem na vrub státu. V opačném případě škodu hradil do výše 3.200,- Kč. Byly však funkce, kde byla předepsána tzv. " Hmotná zodpovědnost" skladníci, VPr a pod. kdy se za škodu zodpovídalo u vzp. v plnné výši u vzs 1/3 škody.Kompenzováno to bylo příplatky ke služnému.
U ztrát součástek zbraní se postupovalo stejně. Hledání ztraceného úderníku bylo asi zapřičiněno tím, že dotyčný by hladce prokázal, že za strátu nemůže a ta ostuda pro dotyčného VZP.Ztráty bodáku, zásobníků a pod byly zcela běžné a nikdo z toho žádnou vědu nedělal.Jiné hledisko bylo, že výše škod a ztrát na materálu měla vliv na hodnocení jednotky. Proto byla snaha aby těch škod bylo co nejméně. Mluvím o situaci v ČSLA snad to u PS bylo podobné.
Franto (Solitér - Mail - WWW)
Nevím, jestli tvůj dotaz byl na mne či na žofíňáka, v mnou popisovaném případě šlo o běžný výcvik. A VR platil- odůvodnění bylo, že si po výcviku nenechal zkontrolovat materiál. Jednalo se o cenu oné součástky. Kázeňské pokračování nebylo.
Dík! (František Nahrabecký - Mail - WWW)
Děkuji za objasnění.Nejspíš se mi z té mlhavé minulosti vynořil nesmysl.
Žádné komentáře:
Okomentovat