Pět rohlíků – aneb jak ochromit rotu Pohraniční stráže.

Předvánoční příběh z roku 1978.   

Byl prosinec roku 1978 – předvánoční čas. Šumavu jako každý rok zasypala silná vrstva sněhu. Ochrana SH probíhala kvůli závějím v poklidu a vlastně byl to pro nás pohraničníky oddychový čas. Jen hlídky se vracely ze služby obsypané sněhem a nosy měli jak klauni – červené od mrazu.

V kuchyni se shromažďoval proviant od maminek – vánoční cukroví, které každý pohraničník dostával v hojném množství z domova,sám je nemohl sníst a tak se rozdělil s ostatními. Proviantní sklad se pozvolna měnil v nefalšované cukrářství. Police byly také plné chleba a pečiva. Kdo žil v přihraniční obci jako my, věděl, jaké komplikace byly při zimním závozu potravin do obchodů. Sníh se neptal, jestli je dostatečné zásobování či ne. Bylo třeba mít zásoby.

Já jsem měl toho dne ve službě DDR pohodu. Velitel roty s politrukem byli na slavnostním vyhodnocení roku na bPS a jejich návrat byl tedy v nedohlednu. A tak byl klid. Ale pak zazvonil státní telefon a v něm se ozval hlas mého známého: ".. ahoj Stando – tady Honza , prosím tě v obchodě už neměli pečivo, nemáte alespoň 5 rohlíků? Mohl by jsi mě je poslat? Ale cesta k nám tady nahoru je pro osobák už nesjízdá ,pěšky se mě dolů nechce, nemůžeš mě  s tím poslat Gazík?" "Jo v pohodě." – zněla moje odpověď.
Zavolal jsem velitele PchH: "..Vemte z kuchyně 5 rohlíků a odvezte je nahoru,k Pohanovi". A dál jsem se díval na televizi. Ze zamračené oblohy se pořád hustě sypal sníh. Asi po hodině mne napadlo zeptat se DR zda se poplachovka už vrátila. Dozorčí roty chvilku nervozně přešlapoval a pak povídá: ".. soudruhu nadrotmistře ONI asi před půl hodinou volali, že v serpentýnách zapadli a snaží se vyhrabat,ale nejde jim to … Tak jim pošli druhého Gaze ať je vytáhne". Podotýkám ,že všechny Gazy měly nasazeny řetězy.

Čas plynul dál. Najednou se ozvalo zaklepání ..Dále … do dveří vstoupil dozorčí roty: ..soudruhu nadrotmistře i ten druhý GAZ zapadl a ještě hůře než ten první. Pomalinku ve mně bublal výbuch naštvání. Další vozidlo GAZ nebylo, protože bylo na bPS s velitelem. Zbývala Praga V3S – zavolal jsem řidiče a pár vojáků přítomných na rotě, vysvětlil jsem jim o co se jedná. Vzali lopaty a lana a vyjeli do inkriminovaného místa. To už jsem nervozně přešlapoval v místnosti DR a čekal jak vše dopadne.
Pojednou se ozval hlas v radiostanici,představil se volacím znakem a povídá? ...hele kde je operák, je průser ,V3S sjela zadníma kolama do příkopu a nemůže ven… V daném okamžiku to bylo již třetí vozidlo! Komentář k dané situaci zde nebudu uvádět,byl to snad souhrn veškerých sprostých slov jaké čeština zná :-)

Odešel jsem na operačku a přemýšlel co dál. To už o probíhající akci věděla celá  rota. Na dveřích se ozvalo nesmělé zaťukání – do místnosti vstoupil četař – techniky roty. "Co kdybychom jim poslali OT- 64 to je hravě vytáhne – jen se to nesmí nikdo dozvědět." Na výjezd bojové techniky mimo objekt rPS muselo být povolení samotného náčelníka automobilní služby brigády PS! ...Tak jo... zoufale jsem souhlasil. Asi po ¾ hodině vyjel obrněný transportér OT-64 směr zapadnutná vozidla.



10 minut nic, 20 minut nic, uplynula ¾ hodina a pořád nic,v éteru ticho po pěšině a u dozorčího kdyby spadnul špendlík, byl by slyšet. Najedou zazvonil zvonek u dvěří – dozorčí roty šel otevřít. Přišel se zarmouceným řidičem OT-64 ,který se vrátil na rPS pěšky. Nemohl volat,protože jim došla baterie ve vysílačce,kterou měli sebou. Byla totiž jen jedna jediná ,kterou si vzala poplachovka.
Když mě uviděl jen vyblekotal 3 slova: ...já jsem zapadl...

Co se stalo? Když dorazil na místo,chtěl nejdříve vytáhnou Pragu V3S – najel si na kraj cesty,ale měl dlouhé lano a tak couvl – jenže zapomněl, že za ním je kamenný taras lemující silnici, v té chvíli zapadaný vrstvou sněhu tak, že nebyl vidět a poté vůz zadní nápravou zůstal viset na tomto kamenné tarasu. I když jde na OT-64 uzávěra diferenciálu na všechny kola, bohužel ani toto mu nepomohlo.
V dané okamžiku jsem myslel ,že mne trefí šlak.Vrazil jsem na místnost DDR a práskl vztekle dveřmi. Seděl jsem a přemýšlel, jak z dané situace vyklouznout. Bezmyšlenkovitě jsem hleděl do plánu OSH a pojednou můj zrak padl na dvě jmena dopsaná dole v kolonce. K naší jednotce v té době byli převeleni dva řidiči z ženijní roty bPS s vozidlem ZIL (stará ruská sněhová fréza),kteří měli za úkol pomoci sousedním rotám a to v případě zapadnutých cest,s odfrézováním sněhu.



Okamžitě jsem si nechal zavolat vedoucího řidiče, vysvětlil jsem mu celou situaci a požádal o pomoc. Jediná námitka byla, že vozidlo ZIL má vysokou spotřebu – a jak to vyúčtuje. Povídám: ... o to se nestarej,to zařídím...
Fréza vyjela a postupně odklidila místo zapadané sněhem. Nejdřív vytáhla transportér OT-64, pak Pragu V3S a nakonec oba dva Gazy. Celá tato "akce ROHLÍK" trvala přes 6 hodin! Technika se vrátila na pohraniční rotu. ZIL ještě dofrézoval cestu až tzv.Táborské chatě , kde předala posádka oněch 5 rohlíků a vrátila se úspěšně zpět.

Za dvě hodiny po této akci se k jednotce vrátil velitel roty z návštěvy brigády PS. V noci přestal padat sníh a začaly mrazy až -20°C. Cesta k Táborské chatě byla ukázkově vyfrézovaná – jak na přehlídku. Takže nakonec všichni byli spokojení: Já – že nic neprasklo před velitelem roty. Pan Pohan měl svých 5 rohlíků. A návštěvníci ,co jeli na Vánoce na Táborskou chatu,měli cestu parádně sjízdou až k budově.
Když někdy vidím stařičkou ruskou frézu ZIL,tak si vzpomenu,jak jsem dokázal bojově zneschopnit rotu kvůli pěti rohlíkům. 

ˆ AUTOR: Stanislav  http://www.lide.cz/stenlly50

FOTOGRAFIE: Archiv autora článku.

Komentáře

Dobry clanek (jazykovedec - Mail - WWW)
Nechci byt jedovaty, ale co kdyby zrovna v te dobe se nekdo pokusil o proryv? Mel by vojensky prokurator pochopeni pro 5 rohliku?
Jazykovědče (Solitér - Mail - WWW)
neměl by pochopení. Ale úzká spolupráce s místním obyvatelstvem měla mimo psaných i nepsaná pravidla. Byly vesnice v příhraničním pásmu, kdy veškerý život v obci byl postaven na spolupráci- ať již to byly fotbalové oddíly, vzpomínám, že v jednu dobu byl v TJ OHARA Studánka poměr 5 vojáků na jednoho civilistu, obecní zastupitelstva, spolupráce s lesníky a z toho vyplývající následná samovýroba dřeva,promítač z rPS promítal pro místní v hospodských sálech, nebylo oblasti, ve které by ona vzájemnost nebyla.
Ony rohlíky jsou extrém, ale i takové věci patřily k životu rPS, zejména v horských úsecích, což okolí Bučiny zajisté mezi takové patří. V těchto oblastech byla technika pohraničních rot tou jedinou,co mohlo zabezpečit průjezdnost, odvoz k lékaři atd.
I v současné době, mnohdy plné hysterie vůči PS, nemají bývalí péesáci problém stavit se v příhraničních hospodách. A mají poté co dělat, aby odolali přípitkům s místními starousedlíky. Věřte-nevěřte, stačí se v oněch vesnicích a samotách zeptat.
jazykovedec (stenlly - Mail - WWW)
Je vidět ,že neznáš OSH v zimních podmínkách na vysvětlenou: OSH se v zimě přesunovala hluboko do vnitrozemí vlastně na čáru " Hraničního pásma" - kde byla tzv. Lyžnice - na které se vykonávala služba na lyžích. Kdyby se někdo pokusil v těchto podmínkách o narušení - neměli prakticky šanci A: kdyby šel pěšky - byl to sebevražda ve vysoké vrstvě sněhu .. B : kdyby se pokusil na lyžích musel si ON prošlapávat sněžnou stopu. Jestli jsi lyžař tak musíš vědět co to je za námahu šlapat na lyžích v neporušené vrstvě sněhu..kdyby pohraniční hlídka zjistila narušení sněžné lyžnice - vedle cca 3-5 m od stopy narušila lyžnici, kterou označila že je její ne narušitele a asi po 30-50 m najela na stopu od narušitele a jela po ní... Co se týká uvedeného článku - jako první zapadla PchH - asi 100 m nad označenou Táborskou chatou bylo zimní stanoviště hlídek - nějaká výmluva by se snad našla, že auta zapadávala se stávalo.. Horší byl bylo vysvětlení toho OT-64 z toho nevím jak bych se dostal !! TO BYL PRŮŠVIH ..Když budu hovořit jen za naší rotu - nestalo se za celou dobu , že se někdo pokusil o přechod SH vždyť 8km které bylo na SH ve sněhu by šel snad je opravdu šílenec.. A že byla zimni OSH pro PS pohodou už jsem napsal v úvodu.
Kvildské střípky (Žanek - Mail - WWW)
Že by se probudilo Stáňovo spisovatelské střevo?,
(Dan - Mail - WWW)
Dost dobrý :-) to se tak někdy schumelí.....
jazykovedec (stenlly - Mail - WWW)
Znám dva případy pokusu přechodu SH v zimních podmínkách - ale to už nebylo za Pohraniční stáže ,ale po " Sametové revoluci" ..oba skončily tragicky. To už jsem byl policista - první se stal na Smrčině v roce 1994. Bylo to dva uprchlíci z bývalé Jugoslávie - manželé. Utíkali před válkou v Bosně a Hercegovině. V polovině prosince přijeli vlakem do Nové Pece a vydali se přes SH ve vysoké vrstvě sněhu - směr Smrčina. Brodili se vrstvou sněhu - žena pak vysílením pod vrcholem Smrčiny upadla vyčerpáním do bezvědomí.Muž se vrátil zpět do Nové Pece ,ale než se j této ženě dostala pomoc ze strany policie - žena zemřela vyčerpáním.Paradoxem na tomto případu je když česká strana požádala rakouskou aby se k této ženě mohli dostat záchranáři z Rakouska,tato to odmíta i když z rakouské strany bylo k ženě 300-400m od lanové drahy a cesty vedouci k SH na rakouské straně. Z naší strany to bylo přes 8 km než tam záchránaři dorazili.
Druhý u kterého jsem byl osobně /vyšetřoval /se stal v roce 2005 . Na jaře tohoto roku pomocný dělník při instalaci lapáku na kůrovce našel v lese mrtvolu /muže/Litevce ležícího pod velkým kořenovým vývratem padlého stromu.Šetřením byl zjištěno ,že koncem ledna 2005 opustil Litvu a přicestoval do ČR několik dní se pohynobal po území ČR a pak se vydal lesem směr HP Strážný. Pravděodobně jej chtěl lesem obejít , jenže zabloudil a vzhledem k velkým mrazům v únoru tohoto roku se schoval pod tento vývrat stromu , pokusil se ještě pomoci roztrhaného papíru z pasu a dřeva rozdělat oheň což se mu pravděpodobně nepovedlo a následkem mrazů též zemřel.Jeho věci a a ohořelé místo bylo nalezeno při ohledání místa činu... Opravdu v zimních podmínkách pokus o přechod SH lesem byla šílenost ! A jak vidíš nejen za totality.
solitér (stenlly - Mail - WWW)
Máš víc než 100% - dávám příklad rPS Prášily. Ta nejenže byla huboko v hraničním pásmu a kolem dokola byl výcvijový prostor pro ČSLA - tanky ,dělostřelectvo a podobně těžká vojenská technika. A lidi v této obci byli odkázáni na pomoc jak PS tak ČSLA - Přesto nikdy na tyto složky nedopustili ani po roce 1989 - vzpomínám si že jednou jeden spisovatel napsal knihu s názvem : VŠUDE ŽIJÍ LIDÉ. A je jen na nás zda jsme opravdu lidé či nikoliv !
Žanek (stenlly - Mail - WWW)
ANO - já své vzpomínky mám a nestydím se za ně je někdy zveřejnit. Je to pořád lepší než remcat a měnit tyto stránky v politickou přestřelku, která nic stejně neřeší jen štve lidi. Kdyby každý místo remců tady občas zveřejnil něco ze svého vojenského života tak by asi admistrátor nestíhal :-)
rohlíky pro J. Pohana (Zdeněk Nagovský - Mail - WWW)
Zjímá mne, jestli se herec pan Pohan (jednalo se, předpokládám, o něj), dozvěděl, za jakou cenu mu byly ty rohlíky dopraveny.
Re: Jan Pohan (Pohraničník . - Mail - WWW)
Pokud je to on http://www.csfd.cz...704-jan-pohan/ tak tohodle herce mám docela rád. Mimochodem,také si střihnul nějaké role ve filmech s tématikou Pohraniční stráže,nebo ČSLA.
ZdeněkNagovský (stenlly - Mail - WWW)
Ano jedná se o tohoto herce - však na silvestra toho roku jsem se tomu už jen smáli.
pohraničrnik (stenlly - Mail - WWW)
to byl dotaz a nebo konstatování ... o této osobě bych ti mohl vyprávět,ale jen soukromě - někdo by to mohl blbě pochopit .Byli jsem a jsem pořád přátelé , když je na chalupě zajedu za ním..Naposled si střihl roli policejního majora v TV před 14 dny ve filmu : Policie Modrava ..a to je mu 82 let :-)
Re: Stenlly (ADMIN - Pohraničník . - Mail - WWW)
Ne,ne,konstantování.
Mám J.Pohana prostě rád,znám ho hl.ze starších čs.krimi a vojenských filmů. Uniforma mu sekne :-)
Jasně,o seriálu Policie Modrava vím,také jsem koukal,když to vysílali. Stejně jako na seriál Expozitura. Mám radši krimi z našeho prostředí,než ty zahraniční. S vyjímkou franc.filmů,kde hraje A.Delon, J.P.Belmondo, M.Calabru ad. Ale,to už odbočuji od tématu...
Zdar Zdenále ( - Mail - WWW)
Jo to se děli věci pamatuji si jak jsme z Pastvin jeli v OT 64 do Hranic u Aše pro limonády to lidi čučeli. Vsadím se že podobné věci se děli i na Trojmezí - nemám pravdu ? měj se Vašek
(Pohraničník . - Mail - WWW)
Vašku,to jste tuhle spanilou jízdo otéčkem pro limo do Rossbachu zrealizovali ještě za socíku,nebo až po 11/1989 ?
Vzpomínám si,že jsme nějaké kejkle s OT-64 pod mým velením v Trojmezí \"inkognito\" také podnikali,ale to jsme jen vyrazili na dráty,abychom schladili bojové nadšení hlídky US.ARMY, co čumákovala na parkovišti,nad HM 3 (jak byl statek Hollerung).
Ostatně,u vás se poflakovali Amíci taky,viz: http://www.zkracovatko.cz/dshAq2
Kdyby se to profláknulo,myslím,že bych to nevysvětlil... :-)
odpověď ( - Mail - WWW)
člověče nevzpomenu si jestli za komančů nebo potom ale asi potom to viš ze začátku to bylo takové bezvládí než se shodili dráty - maj sa kamo
odpoved (jazykovedec - Mail - WWW)
Tak to je teda presna odpoved.
Čtivý příběh (karel Runkas - Mail - WWW)
a ze života. I tady se ukazuje rozdíl mezi PS a ČSLA. Ani my jsme se nevyhýbali pomoci ,i když to bylo proti předpisům. V každém případě se dělala maximální opatření aby se nic nestalo a přítomen byl ten, kdo si to bral na "triko".Legálně mohla být provedena výpomoc jen za úhradu, musela být sepsána smlouva, zveřejněno to muselo být v DR a povoloval to velitel ZVO. Tedy procedůra, že by se těch "rohlíků " asi dočkali až na jaře. O to víc "oceňuji odvahu" ( tedy trochu nezodpovědnost) Standy, pustit do takové akce jenom záklaďáky.Pokud by se při takové "partizánštině" něco stalo, hledal by se viník i mezi přítomnými těch vyprošťovacích manévrů. Jen na okraj: Já bych poslal hned V3S- ku, " převaha sil" a každá V3S měla naviják, pokud neměla speciální nástavbu. Tedy ne tahat na přímo ale navijákem. Pokud by to klouzalo, zakotvit třeba o strom. OT-64 mělo také naviják. Pro zvýšení adheze, bylo možno podhustit pneu. Promiňte mi to poučování ale když se ta diskuze nějak zasekla.
Karle, (Solitér - Mail - WWW)
v tomto byl skutečně rozdíl mezi ČSLA a PS. pokud bych jej hodně zjednodušeně vyjádřil /tím se nechci nikoho dotknout/- ČSLA si na vojáky hrála, ti kluci u PS těmi vojáky byli.
Počínaje velitelem hlídky byly učeni rozhodnout se tady a teď, na nějaké schvalování nebyl čas, vždy hrozilo nebezpečí z prodlení. A na rozdíl od simulovaných akcí u ČSLA byly akce u rPS akce bojové. Čekat na nějaké schválení taky mohlo ohrozit život.
Proto také jeden z nejuznávanějších velitelů praporů na Chebské brigádě často používal ke svým podřízeným větu:
"Ty jsi velitel, ty neseš odpovědnost, ty rozhoduj! A běda ti, jestli rozhodneš špatně!"
Byl to i adminův VP, pokud si dobře vzpomínám. Může potvrdit či vyvrátit.
Re : Solitér (karel Runkas - Mail - WWW)
Myslím, že uznání velké zodpovědnosti u vzs PS jsem dostatečně vyjádřil nejenom v komentářích ale i v několika článcích. O tom snad není pochyb. Tady se však nejednalo o bojovou ( "legální")akci a pro vojáky zcela běznou. Abych si trochu "přihřál polívčičku", musím říct, že i u ČSLA nejenom v tzv. simulovaných akcích, nesl každý velitel( od družstva, osádky, obsluhy = nejnižší jednotka až po toho nejvyššího)plnnou zodpovědnost za svá rozhodnutí (říkalo se tomu nedílná velitelská pravomoc).Nešlo mnohdy jen o "trochu sněhu" a nějaké to zapadnutí. Při kumulaci velkého množství techniky, zbraní a vojáků, riziko špatného rozhodnutí bylo velké. Proto ta předběžná, mnohdy až alibistická opatření. To vše však nijak nesnižuje náročnost služby na hranicích.
Re: Solitér - velitel praporu. (ADMIN Pohraničník . - Mail - WWW)
To souhlasí, Solitére.
Velitel našeho praporu pplk.J.M. byl v tomhle sekáč a na nějaký alibismus a výmluvy nehrál. Mohl si to dovolit,protože to,co vyžadoval,sám uměl. Rohlíkem jsme ho nikdy neopili - a vlastně se o to ani nepokoušeli. Bylo by to zbytečné.
Karle (Solitér - Mail - WWW)
Já se Vás nechtěl dotknout, ani snižovat úlohu ČSLA, jen jsem poznamenal, že "akce rohlíky" byla možná díky rozhodnutí toho, kdo měl v té chvíli "rotu na krku". A k této odpovědnosti byl připravován, záleželo na něm, co si dovolí a co ne.
Jinak řečeno- i voják základní služby, který měl zrovna DDR, byl oprávněn nařídit výjezd jakékoliv techniky. vše záleželo na jeho rozhodnotí /samozřejmě v souladu s předpisy- /Zákl OSH 1/1 a Zákl OSH 1/2 a další/. A někdy se trpěla i iniciativa nad plán, viz má poznámka druhá odshora.
Jsem ten poslední, kdo by na Vás a zbraň, u které jste sloužil, hleděl s despektem. Pouze se snažím popsat rozdílné postavení jednotlivých služeb u PS a ČSLA.
Pokud jsem se vyjádřil netaktně či s oním zmíněným despektem- omlouvám se, nebylo tak myšleno.
Re, Re : Solitér (karel Runkas - Mail - WWW)
Nechci vyvolat nekonečnou polemiku ale nakonec poslední reakce. Mluvíme oba o stejné věci. Že vzs u PS měli trvale větší zodpovědnost a samostatnost ( kterou si mnohdy ani neuvědomovali) než vzs u ČSLA. V tom je moje uznání PS - ákům. To ostatní je jen srovnání se situcí u armády a pohled " armaďáka" mnohdy deformovaný neznalostí poměrů u PS.Zdaleka jsem Tvůj příspěvek nebral jako něco netaktního, nemáš se za co omlouvat. A to doporučení? Přece jenom jsme s provozem techniky, mnohdy v kalamitních podmínkách měli větší zkušenosti.Byl to náš denní chleba. Vše v dobrém. NEPROJDOU !