OLD SHATTERHAND Z ROTY PS SLAPANY .

Příběh ve kterém alkohol teče proudem a střílí se jako u Verdunu .  

 Pohraniční rota Slapany žila svým obvyklým večerním životem. Jako každá taková jednotka v té době- vojáci nejstaršího ročníku nejsouce ve službě okupovali psovodskou kuchyni, kde při konzumaci jakýchkoli nápojů obsahujících alkohol nadávali na režim, vojnu, velitele a při stoupající  hladině alkohulu v krvi i sami sobě a posléze upadali do mlčenlivého splínu.

Vojáci mladších ročníků měli svátek- nejen že operáka měl všeobecně oblíbený/pro svou nenáročnost/ rtm.Beta, který spokojen, že velitel roty kpt.Alfa opustil jednotku neobvykle brzy, sledoval spolu s ostatními, jimž číslo nedovolovalo pobyt v kotcích, tehdy oblíbený a hojně sledovaný pořad „Cvičme v rytme", přezdívaný večerníčkem pro vojáky.

Lepé tvary cvičitelek zjasnily tváře vojáků, určité zjihnutí bylo maskováno vulgárním komentářem na adresu jednotlivých dívek poskakujících ve cvičebním úboru na obrazovce.

A co víc- i další televizní program sliboval dobrou zábavu- americký film „Někdo to rád horké" nepotřeboval reklamu, bylo jasné, že následující dvouhodina na „pévésce" dá alespoň z části zapomenout na ten „zk.....ý" vojenský život. A také se v onom filmu střílí, což ve vojenském prostředí dává látku k mnoha a mnoha rádoby odborným poznámkám.

Napínavý děj filmu narušilo hlasité nadávání - to bylo reakcí na signál pro nástup poplachovky. Řidič běžel nastartovat auto, psovod do poplachového kotce pro svou P-1 Perlu, Beta chvíli hledal někde položený opasek se zbraní...
Zkrátka taková normální reakce na „ostrý" zkrat v levém úseku rPS.

Zásah proveden, signál prověřen a vyhodnocen- jak jinak, než že „zkrat" byl způsoben zvěří. Takto bylo vyhodnoceno 99% signálů, zbývající procento bylo způsobeno prověřujícím „značkařem". A jednou- dvakrát ročně skutečným narušitelem.
                    
Při zpáteční cestě ze signálky na rotu přepadla Betu silná chandra. Není divu, jako nejmladší z velitelů jednotky odnesl kde co mohl-operák stíhal operáka, ve volnu jednu-dvě prověrky, o tom, že by se aspoň na pár dnů mohl podívat do několik set kilometrů vzdáleného domova, o tom se mu mohlo pouze zdát.
I dnešní službu dostal na poslední chvíli- ještě ráno byl přesvědčen, že ve večerních hodinách bude zdokonalovat svou výřečnost na zábavě v jednom z chebských podníků. Jo, Beta mínil, Alfa měnil...

Pln sebelítosti si po návratu ze zásahu nalil skleničku, a protože litovat sám sebe je nejlépe v kolektivu, s téměř plnou lahví se vydal na pokec do již zmíněné psovodské kuchyně.

Po počátečních rozpacích-u Bety nebylo zvykem, že by holdoval ve službě dobrému truňku-zkrátka, po několika minutách a půlhodinách došlo k nepřímé úměře-čím menší byl obsah láhve, tím srdečnější byl hovor.
Řeč přišla i na již dávno skončený večerní film. A znalecky se hodnotila nejen hlavní hvězda -MM- ale i zbraně ve filmu používané.

Takové téma bylo pro již značně „unaveného" Betu více než zajímavé. K diskuzi o zbraních a střelbě přispěl mnoha znaleckými postřehy, sice se mu již obtížně artikulovalo, ale zásadní větu zaslechl každý z popíjejících mazáků.

Tato věta zněla:"Jestli chcete vědět, jak se má střílet, tak mi nalepte na vrata garáže terč a já vám ukážu, vy cucáci, kdo je tady nejlepší ve střelbě!"
                     
                   

Takto napsána vypadá jednoduše, ale doplňte si o škytání, opakování nesrozumitelných slabik, přerušení v důsledku ztráty rovnováhy a pak teprve budete mít úplný obraz atmosféry těch chvil...

Návrh byl přijat s jásotem! Konečně nějaké vzrůšo! Konec nudy, jde se střílet!
Okamžitě byly rozděleny úkoly- ten zajistí terč, onen zase osvětlení, třetí přenese občerstvení- zkrátka, bude šou, jakou ještě Slapanská rota neviděla!

Bylo šou. Nejen při střelbě, ale ani po střelbě-střídajícímu operákovi se podařilo alkoholem zmoženého Betu probrat až někdy před polednem...
A poté pokračování-hlásná služba, vyšetřovatel brigády, obvinění, soud...
Beta vyvázl u vojenského soudu s podmínkou, největším jeho štěstím bylo, že se nikomu nic nestalo.

Byl ze všeho zdrcen, věděl, že si to zavinil sám. A náladu mu ani nezvedla slova vyšetřovatele brigády-ten, hledě na zásahy v provizorním terči, kroutil hlavou a pronesl:"Kurva, Beto, řekni mi, jaký rozptyl bys nastřílel, kdybys byl střízlivý! Když jako totál ožralý máš pomalu všechno ve středu terče!"

V průběhu dalších let si Beta ve službě již nelokl. A věřte-nevěřte,stal se členem střeleckého oddílu a reprezentoval v tomto odvětví útvar. Pravidelně vozil medaile z rezortních soutěží, několikrát reprezentoval i v soutěžích mezinárodních...

Tož tak. Jak to bylo, tak jsem popsal. A budiž tato příhoda důkazem, že nedodržování zákonů se tehdy trestalo. I když se někteří zmanipulovaní jedinci snaží přesvědčit o opaku...

                       

Autor příběhu: "Soliter-Samotář"