ŠKOLA V PŘÍRODĚ .

Příběh z Kvildy – červen 1971 .

Škola v přírodě. Pojem , který je znám asi každému z nás bez rozdílu věku a povolání. Někdo se na tento týden školního roku těšil, někdo ne. Školní třídy vyrážely do různých míst naší republiky za poznáním, ale také za možností úniku z nudné školní výuky, která už nikoho z žáků v tomto měsíci vůbec nebavila a všichni se těšili na poslední zvonění školního roku.

A tak i žáci 7. B ze 2. ZŠ na Komenského náměstí ve Slaném (do této třídy chodil můj bratr) dostali možnost zúčastnit se školy v přírodě, a to přímo na Kvildě. Ubytování pro ně bylo zajištěno v domě č.p. 124 v části obce Kvilda – Vilémov. Bylo v té době zadarmo, což byla pro školní kasu podstatná věc. Proč se zmiňuji o popisném čísle vysvětlím v dalších řádcích.

Místnosti v domě byly prostorné, osazenstvo se rozdělilo jen na dívčí a chlapeckou část. Dopoledne byla „naplánována“ školní výuka, odpoledne zábava a výlety do okolí. Odpolední program pro děti si pod patronát vzala společně s místní učitelkou rPS Kvilda. Dopolední výuka nebyla nic moc, protože paní učitelka (začínala kdysi na škole „Na Hájích“, kam jsem chodil i já, tedy jsem se znali) byla ráda za týdenní odpočinek v přírodě a na výuku moc nedbala. Několik večerů u ohně a při buřtech jsem vzpomínali i na mé školní roky.

Největším překvapením pro děti bylo, že se na Kvildě a v okolí zrovna natáčel film Černý vlk. Právě naproti domu 124 stál dům s číslem 146, kde se natáčely scény s lesním dělníkem, kterého hrál František Peterka. Kdo z nás měl možnost vidět natáčení přímo v reálu? Děti byly u vytržení, viděly Radovana Lukavského, Petra Haničince, Rudolfa Jelínka, Jiřího Holého, Jana Pohana a další herce. Jak mohly, hned přemlouvaly paní učitelku, aby se směly dívat na natáčení v tomto domě a jeho okolí a také na tehdejší ošetřovně Pohraniční stráže v Kvildě. Ale největší událostí pro děti bylo natáčení zábavy v sále hostince „U Krále Šumavy“. Však ještě několik měsíců po začátku nového školního roku jsem od bratra poslouchal, jak děti vzpomínají na úžasnou školu v přírodě. Ale to nejpodstatnější na děti – i na příslušníky PS – teprve čekalo!


Když jsem dětem vyprávěl o zajateckém táboře u Pramenů Vltavy a továrně na výrobu komponentů do letadel Messerschmitt ve Františkově, nevěřícně kroutily hlavou – nemohly uvěřit, že v těchto končinách něco takového mohlo být. Proto jsem se u velitele roty pokusil domluvit návštěvu dětí u Pramenů Vltavy. Naděje, že by někdo povolil vstup skupině 22 dětí do hraničního pásma a navíc za SiS, byla mizivá. Ale jaké bylo překvapení, když mi VR oznámil, že se návštěva povoluje, jen s sebou musím vzít tříčlennou hlídku se služebním psem.

Jakmile jsem obdržel povolení, vyrazili jsme druhý den ráno pěšky směr Pramen Vltavy. Místo je vzdáleno něco přes čtyři kilometry. Byl krásný červnový den. Aby cesta lépe ubíhala, zkoušela paní učitelka děti z přírodopisu, a já zase děti seznamoval s kopci a cestami na naší trase. Výpravu uzavírala hlídka. Asi po hodině a půl jsme dorazili na stanoviště hlídky „Křižovatka Kvilda“. Z dětí se otázky jen sypaly, a asi po půlhodině se pokračovalo dál. Za další hodinu jsme konečně dorazili k Pramenům Vltavy. Tehdy tam stály ještě zbytky chaty, kde byl zajatecký tábor.

Opět se zvedla vlna dotazů na místo zajateckého tábora i okolí. Ukázal jsem jim zbytky ostnatého drátu, který byl již zarostlý do kmenů, vysekané stupně ve kmenech stromů, mezi kterými měl údajně být přidělaný trám. Děti si prohlédly, co se dalo. Poobědvali jsme přinesené jídlo a vypravili jsme se zpět. Ukázal jsem dětem pravé místo, na kterém pramení řeka Vltava. Nezapomenu na jejich údiv, protože se v té době na fotkách ukazoval tzv. falešný pramen Vltavy, který byl mnohem upravenější.


Tak jsem došli na místo, kde v šedesátých letech stávala rota Prameny Vltavy a vedl starý DZ. Vtom jsem zahlédl, jak se asi 50 – 80 m vpravo od cesty, na kraji průseku pro DZ, schovala za strom nějaká osoba. Upozornil jsem hlídku, jdoucí za námi, a vyslal ji do tohoto prostoru. Najednou hlídka vyvedla osobu na průsek, položila ji na zem a spoutala. Okamžitě jsem běžel k hlídce zjistit, co se děje.

Šlo o muže, který se pokusil nelegálně přejít do NSR (jak jsem už zmínil v příběhu „Proryv jako noha“ + mapa úseku střežení roty Kvilda v roce 1971, nebyla SiS v celém úseku střežení rPS). Aby se děti nevystrašily, informoval jsem radiostanicí o zadržení osoby a požádal o PchH k provedení eskorty. Vrátil jsem se k dětem a odvedl je do prostoru, kde bylo dřív hřiště. Děti se samozřejmě ptaly, co se stalo. Odpověděl jsem, že je to ukázka pro ně. Po nějaké době přijela PchH i s velitelem roty, který zadrženou osobu převzal a odvezl ji na Kvildu. My jsme se také vydali zpět na Kvildu, jako by se nic nestalo. Jen děti měly plno řečí o „naší ukázce“.

Musel jsem ihned na rotu, kde došlo k doplnění postupu při zadržení muže. Zadržený muž pocházel z Plzeňska, byl několikrát soudně trestaný za krádeže a podvody. Jeho posledním kouskem bylo okradení kamaráda o 45 000 korun. S těmito penězi se vypravil do Karlových Varů, kde je za dvě noci stihnul utratit. Když mu peníze došly, rozhodl se k nelegálnímu opuštění republiky. Do protokolů vypovídal celkem klidně.

Proč si vybral právě Kvildu? Prý kdyby se mu útěk nepovedl, má kamaráda v Borových Ladách a nechal by se na chvilku zaměstnat v JZD. Za poslední peníze si koupil jízdenku na vlak do Vimperku. Z Vimperku šel pěšky a rozhodl se jít přímo na státní hranici.

Šel do Františkova a pak směrem přes kopce na SH. Měl štěstí a trefil se do prostoru, kde nebyla SiS. Poté, co se vyšplhal na Holý vrch, byl unavený, a proto se rozhodl jít strmě dolů z kopce podle starého průseku. Když zahlédl první děti, schoval se za strom. Jenže se neopatrně ukázal a byl spatřen a zadržen hlídkou PS. Ve večerních hodinách byl tento muž odvezen do vazební věznice v Českých Budějovicích.

Poslední sobotní večer školy v přírodě jsem při táboráku na rozloučenou dětem řekl pravdu o zadrženém muži. Neumíte si představit vykulené oči dětí. Vzrušeně si mezi sebou začaly šeptat a bylo jasné, že tento zážitek budou mít v paměti ještě hodně dlouho, možná i dodnes. Ráno přijel autobus a nastalo smutné loučení. Dětem se domů vůbec nechtělo...






ˆ AUTOR: Stanislav K. http://www.lide.cz/stenlly50

KOREKTURA ČLÁNKU: Hana J.


---------------------------------------------------------------

PS OSH – FACEBOOK: http://www.facebook.com/groups/326442737125/

PS OSH – LIDE.CZ: http://forum.lide.cz/forum.fcgi?akce=forum_data&forum_ID=47832